To nejlepší z mise CRS-10

Mise CRS-10 ještě není u konce, ale SpaceX už má tu nejobtížnější část za sebou. V neděli 19. února 2017 odstartovala raketa Falcon 9 z nově aktivované historické rampy LC-39A na Mysu Canaveral a následně nedaleko od rampy úspěšné přistál první stupeň. Druhý stupeň pak vynesl kosmickou loď Dragon na oběžnou dráhu, kde jej čeká třídenní cesta k Mezinárodní vesmírné stanici. Dragon je plný zásob ve formě jídla, vybavení a také spousty experimentů a vědeckých zařízení jako třeba SAGE III, který bude sledovat ozon v zemské atmosféře. Shrňme si, čím byl tento start zajímavý. Kompletní informace o této misi najdete na jejím profilu.

Nová rampa

CRS-10 bylo první misí SpaceX z nově aktivované rampy LC-39A. Rampa se nachází na Mysu Canaveral a spadá pod Kennedyho vesmírné středisko (KSC) agentury NASA. Tato rampa má velký historický význam – startovali odtud astronauti během programu Apollo a později také americké raketoplány, včetně toho úplně posledního v roce 2011. SpaceX muselo její výstavbu urychleně dokončit po nehodě na jejich nedaleké rampě SLC-40, ze které do té doby startovala většina jejich misí. Na start se přišel podívat také Buzz Aldrin, kterého jistě znáte jako druhého člověka v historii, který se prošel po měsíčním povrchu během mise Apollo 11. Ta startovala z této rampy v roce 1969. Předal tak SpaceX pomyslnou štafetu.

Buzz Aldrin během čekání na start

Rampa je zajímavá také tím, že disponuje obřím hangárem, který pojme až 5 raket Falcon 9. Tak velký je proto, že musí být schopen pojmout také raketu Falcon Heavy. SpaceX potvrdilo, že rampa je na starty této nejsilnější varianty Falconu připravena. První start je momentálně plánován na léto 2017.

Čtyři zachráněné stupně v hangáru u rampy LC-39A

Další novinkou na rampě LC-39A je vylepšený TEL, což je zařízení, na kterém je raketa převážena z hangáru na rampu a následně zajišťuje její vztyčení a podporu až do startu. Hlavní odlišností oproti obdobným zařízením na ostatních rampách je to, že se po startu rychle sklopí o několik desítek stupňů. Má se za to, že toto výrazené a rychlé sklopení zkrátí dobu potřebnou pro přípravu rampy na další start, neboť nedojde k poškození hadic a dalších částí TELu startující raketou.

Ladné přistání

Dalším prvenstvím této mise bylo to, že pokus o přistání prvního stupně rakety poprvé proběhl na pevnině za denního světla. Dočkali jsme se tak nádherných fotografií a videí z tohoto hladkého přistání. Stupeň přistál na plošině LZ-1, stejně jako tomu bylo v minulosti u misí Orbcomm OG2-2 a CRS-9. Zajímavostí je, že SpaceX momentálně pracuje na rozšíření LZ-1 o další dvě přistávací plochy. První start Falconu Heavy se totiž neodvratně blíží a při něm se minimálně dva boční stupně budou vracet na pevninu. To bude podívaná! Mimochodem, možná jste zaznamenali, že od minulé mise Iridium-1 SpaceX začalo viditelně značit první stupně svých raket. Iridium-1 mělo číslovku 29 a aktuální CRS-10 mělo číslo 31. Příští EchoStar 23 bude s největší pravděpodobností číslo 30, neboť měl původně startovat před CRS-10.

Problémy s motorem druhého stupně

Mise se však neobešla bez problémů. Původně měla raketa startovat už o den dříve, ale 13 vteřin před startem byl odpočet přerušen kvůli problému s motorem druhého stupně. Inženýři však stihli během necelých 24 hodin raketu sklopit do horizontální polohy, vyměnit několik komponentů, vše otestovat a raketu znovu vztyčit s dostatečným předstihem, aby to neohrozilo nedělní start. Ten už pak proběhl hladce. Více jsem se o tomto technickém problému rozepsal v samostatném článku.

Autonomní sebedestrukční systém

Aby těch prvenství nebylo málo, CRS-10 bylo první misí, při které systém ukončení letu (Flight Termination System, neboli sebedestrukční systém) byl v autonomním režimu. To znamená, že když by během letu došlo k anomálii, systém by dokázal sám vydat pokyn k destrukci rakety. Dosud k tomu bylo potřeba lidského zásahu. Zajímavostí je, že tento autonomní systém byl přítomen již na mnoha předchozích letech, ale pouze v tzv. stínovém režimu, což znamená, že systém sledoval situaci během letu a vedl záznam o tom, jak by během letu reagoval, ale ve skutečnosti neměl schopnost do letu nijak zasáhnout. Záznamy pak SpaceX mohlo zpětně analyzovat a ověřit si, že by se v ostrém provozu choval, jak má.

Co ještě čeká Dragon?

Cargo Dragon připojený k ISS pomocí robotického ramena během testovací mise COTS-2

Jak jsem zmínil na začátku, zásobovací loď Dragon je momentálně na cestě k ISS, a dokud tam nedoletí a o několik týdnů později bezpečně nepřistane v oceánu, mise jako taková nebude u konce. Plán je konkrétně takový, že Dragon by měl k ISS dorazit 22. února (ve stejný den by mimochodem měla startovat ruská zásobovací loď Progress). Na stanici stráví zhruba měsíc, během kterého z něj bude vyložen veškerý náklad a zase bude naložen jiným nákladem, který potřebují zpátky na Zemi. Po odpojení od ISS Dragon provede několik manévrů, které jej bezpečně vzdálí od stanice a následně započne postupný návrat. Při průchodu atmosférou loď chrání tepelný štít a následně jsou vystřeleny padáky, s jejichž pomocí Dragon relativně měkce dosedne na hladinu oceánu. Z něj jej následně vyloví speciální tým. Teprve pak bude možné celou misi CRS-10 prohlásit za úspěšnou.

O dobrodružstvích Dragonu se vás budu snažit průběžně informovat. Přílet Dragonu k ISS a jeho zachycení robotickým ramenem můžete sledovat živě na NASA TV ve středu 22. února v 10:30 našeho času. Ve 14:30 toho samého dne pak můžete sledovat další manipulace s Dragonem a jeho nákladem.

Který start je na řadě teď?

SpaceX určitě patřičně oslavilo úspěšný start a přistání CRS-10, ale rozhodně neplánuje zahálet. Společnost letos hodlá startovat každé 2–3 týdny. Další misí v pořadníku je EchoStar 23, která je předběžně naplánována na 28. února. Termín je to dost šibeniční, takže se obecně předpokládá, že ještě dojde k odkladu. Rychlému „odbavení“ této mise však nahrává fakt, že raketa i družice pro tento start jsou už delší dobu připraveny v hangáru, tudíž v tomto ohledu by nemělo dojít k nějakému zdržování. Avšak na druhou stranu to bude teprve druhý let z rampy LC-39A a ani SpaceX nejspíš zatím přesně neví, jak dlouho jim bude trvat rampu znovu zprovoznit po CRS-10. Časem budou určitě schopni tento proces optimalizovat a potřebnou dobu zkrátit, ale zatím obsahuje příliš mnoho otazníků.

Mise EchoStar 23 je mimochodem zajímavá tím, že se bude po dlouhé době jednat o raketu, se kterou se SpaceX nepokusí přistát, neboť satelit je příliš těžký. Všechny podrobnosti a zajímavosti o této misi můžete sledovat na jejím neustále aktualizovaném profilu.




  • Mohlo by se vám líbit...

    Diskuze

    Buďte první komentující!

    avatar
      Odebírat  
    Nastavit upozorňování na