Startovní rampy a přistávací plošiny SpaceX

Startovní rampy

Falcon 1 na rampě na atolu Kwajalein

Atol Kwajalein (stav: neaktivní)

Když SpaceX původně vyvíjelo Falcon 1, plánovalo využít ke startům pronajatou rampu SLC-3W na Vandenbergově základně v Kalifornii, ale jelikož je tam značně omezovaly okolní rampy, rozhodli se místo toho vybudovat rampu na Marshallových ostrovech v Tichém oceánu, konkrétně na ostrově Omelek, který je součástí atolu Kwajalein.

Odtud proběhlo všech pět startů Falconu 1 v letech 2006–2009, poslední dva z nich byly úspěšné. SpaceX následně plánovalo rampu využívat i pro novou raketu Falcon 9 a dokonce i tuto možnost nabízelo zákazníkům, ale nakonec v roce 2010 SpaceX ostrov definitivně opustilo.

SLC-40 (stav: aktivní)

V roce 2007 si SpaceX pronajalo rampu SLC-40, která je součástí Cape Canaveral Air Force Station na Floridě a původně sloužila pro starty raket Titan III a Titan IV. SpaceX provedlo první start z této rampy 4. června 2010. SLC-40 byla nejčastěji využívanou rampou společnosti až do 1. září 2016, kdy zde došlo k explozi rakety s družicí Amos-6 během příprav na rutinní statický zážeh. Rampa byla značně poškozena a po rozsáhlých opravách a celkové modernizaci byla opět uvedena do provozu v prosinci 2017 (mise CRS-13).

SLC-40 v únoru 2010. (Foto: SpaceX)

SLC-4E (stav: aktivní)

SpaceX potřebovalo kromě floridské rampy minimálně ještě jednu na opačném pobřeží pro starty na polární a heliosynchronní dráhy, které z Floridy nejsou možné, jelikož by raketa letěla přes zalidněné území, což není povoleno. V roce 2011 tedy začala přestavba rampy SLC-4E na Vandenbergově letecké základně v Kalifornii, která původně sloužila pro starty raket Atlas a Titan. První let z této rampy, mise CASSIOPE, byl zároveň prvním letem nové raketové varianty Falcon 9 v1.1 a uskutečnil se 29. září 2013.

Rampa SLC-4E

LC39-A (stav: aktivní)

V dubnu 2014 si SpaceX od NASA na 20 let pronajalo startovní rampu LC-39A. Rampa je součástí Kennedyho vesmírného střediska na floridském Mysu Canaveral a původně byla využívaná pro starty rakety Saturn V. Startovala odsud například historicky významná mise Apollo 11, která nesla astronauty, kteří se stali prvními lidmi, již se prošli po povrchu Měsíce. Později odtud také startovaly raketoplány, a tehdy poslední start z této rampy byl zároveň posledním startem raketoplánu vůbec – konkrétně se jednalo o raketoplán Atlantis v červenci 2011.

SpaceX chtěla rampu primárně využívat pro starty Falconu Heavy a dále také budoucí lety na ISS s lidskou posádkou. Po nehodě mise Amos-6, která poničila nedalekou rampu SLC-40, však musel být původní plán upraven, jelikož z LC-39A se během oprav poničené plošiny stala hlavní startovní rampa pro většinu letů SpaceX. První misí, která startovala z nově aktivované rampy LC-39A, byla CRS-10. Pro mise s Falconem Heavy a lidskou posádkou však bylo potřeba provést dodatečné úpravy – především rameno pro nástup astronautů do Dragonu a úpravy TEL. Úpravy pro zajištění kompatibility s Falconem Heavy byly dokončeny v prosinci 2017. Rameno pro nástup posádky by mělo být nainstalováno v první polovině roku 2018.

Integrační hangár SpaceX u rampy LC-39A

Boca Chica Village / Brownsville (stav: ve výstavbě)

Úplně nejnovější rampou je právě budovaná rampa v jižním Texasu poblíž Boca Chica Village a Brownsville. Výhodou této rampy bude hlavně to, že bude patřit SpaceX, nebude se tedy jednat o pronájem cizí rampy a zároveň nebude součástí žádné letecké základny. SpaceX si zde může všechno zařídit podle sebe a nebude omezováno okolními nájemníky či nutností sdílet technické zázemí s jinými subjekty.

Původně se plánovalo, že odtud budou startovat především Falcony pro komerční zákazníky, ale později se začaly objevovat zkazky o tom, že rampa bude primárně používána pro starty nové rakety BFR. To pak v květnu 2018 potvrdil také Elon Musk.

Práce na rampě začaly v roce 2014, ale první lety se pravděpodobně uskuteční nejdříve během roku 2019.

Mnohem více informací o této rampě najdete v podrobném článku Minulost, současnost a budoucnost nové rampy SpaceX v jižním Texasu.

Přistávací plošiny

Původní cedule floridské přistávací plošiny Landing Complex 1, která je dnes označována Landing Zone 1 (Foto: SpaceX)

Během roku 2015 začalo být jasné, že snahy SpaceX o záchranu prvních raketových stupňů metodou přistání na plovoucí plošině na moři mají potenciál. Přistání se sice v té době ještě nezdařilo, ale SpaceX dokázalo, že je schopno vždy naprosto přesně plošinu trefit a některým pokusům o přistání chyběl opravdu jen kousek. To pravděpodobně umožnilo SpaceX získat povolení na pokus o přistání na pevnině. Před tím by to nejspíš bylo považováno za příliš riskantní v případě chyby nebo technického selhání. SpaceX tudíž začalo budovat první přistávací plošinu na pevnině.

Landing Zone 1 a 2 (stav: aktivní)

Landing Zone 1, neboli LZ-1, byla vybudována v roce 2015 na floridské Cape Canaveral Air Force Station, na místě bývalé startovní rampy LC-13, která byla dříve využívána pro starty raket typu Atlas. Jedná se v podstatě jen o betonovou kruhovou placku o průměru 86 metrů s namalovaným s logem SpaceX.

Plošina se původně nazývala Landing Complex 1, ale později byla přejmenována na Landing Zone 1. Pravděpodobně proto, aby se ve zkrácené podobě LC-1 nepletla s běžnými startovními rampami (např. rampou LC-39A, neboli Launch Complex 39A).

První pokus o přistání proběhl 22. prosince 2015 během mise Orbcomm-2. Přistání bylo úspěšné a jednalo se o první úspěšné přistání raketového stupně v historii SpaceX. Později došlo k dalším úspěšným přistáním.

Satelitní snímek Landing Zone 1 a 2 po přistání prvního stupně při CRS-13 (Zdroj: DigitalGlobe)

V červenci 2016 SpaceX zažádalo o povolení rozšířit stávající komplex LZ-1 o dvě přistávací plošiny, stojany na zpracování stupňů po přistání, a také zařízení na přípravu lodí Dragon. (Více informací)

Plány byly nakonec upraveny a LZ-1 byla rozšířena jen o jednu přistávací plošinu označovanou Landing Zone 2. Dvě plošiny jsou potřeba kvůli přistání bočních stupňů Falconu Heavy. K prvnímu přistání zde došlo v únoru 2018 během demonstrační mise Falconu Heavy.

Landing Zone 4 (stav: aktivní)

SpaceX od roku 2011 pronajímá startovní rampu SLC-4E na Vandenbergově základně v Kalifornii a s ní sousedí druhá rampa nesoucí označení SLC-4W. SpaceX ji v roce 2015 pronajalo se záměrem předělat ji na přistávací plošinu. Plošina byla později přejmenována na Landing Zone 4. Více informací o průběhu příprav této přistávací plošiny najdete v samostatném článku.




  • 6
    Diskuze

    avatar
      Odebírat  
    nejnovější nejstarší nejlepší
    Nastavit upozorňování na
    Emmette
    Host
    Emmette

    Když jsem četl knihu o Elonovi, tak mě nesmírně pobavila kapitole, kde popisovali dlouhé měsíce právě na testovací rampě v Atol Kwajalein. Nikdy jsem si to místo negooglil, ale teď když to vidím, bože to je mazec 😀 Popisovali tam, že skoro každý večer grilovali u té buňky. A taky jak tým inženýrů tlačil testovací stupeň po hlíně stylem, rozběhni se s poslední kládou dopředu. Elona tehdy žádali, aby jim nechal tu cestu z depa vydláždit a on, že ne. A později nechal vylít podlahu ve SpaceX centru za hrozný peníze.

    Jiří Hadač
    Host
    Jiří Hadač

    To si budu muset přečíst 😀 To zní skvěle, a to jsem Tomáši Přibylovi skoro ani nevěřil, když o tom ve své přednášce zvané Recept na dobytí Marsu dle SpaceX mluvil. 😀

    Tomáš
    Host
    Tomáš

    Dd, proc místo startovacich ramp neexistuje nějaký spacedrom. Kruhová podzemní rozjezdova dráha s kolmym výstupem, rakety by se mohli nejprve rozjet na kolejové nebo magneticke dráze. A poté by se zazehl raketový motor a dostal loď či náklad na unikovou rychlost. Pak se odpojil a přistál. Mám velmi živou představu jak by měl SpaceDrom vypadat. A do budoucna by jistě ušetřil spousty peněz za palivo. =Chocaro=

    Jolinar
    Host
    Jolinar

    A pocital jste jaky vykon bu musel mit elektromotor ktery by dokazal zvednout raketu (presneji receno urychlit raketu kolmo vzhuru) ktera vazi 550 tun? Skuste to nekdy nadimenzovat a reknete mi jak velkou rychlost se vam povedlo udelit a na jak dlouhe draze a jaky vykon k tomu byl potreba? 😀

    taky me to uz napadlo, a jsou i jine dalsi napady, jen technicky jsou proste nerealne… vuci nim je pristavani rakety hracka…

    Martin
    Host
    Martin

    😀 😀 urobil by som to na spôsob U-rampy 😀 B-) pohon by tak nemusel roztláčať raketu z nuly ani vodorovne, tobôž nie kolmo 😀 ….verím by som navyše pre vesmírny program získal srdcia drvivej väčšiny skaterov 😀

    Platypus
    Host
    Platypus

    Na raketu by pusobilo znacne bocni pretizeni, na coz neni dimenzovana -> havarie, nebo vyrazne tezsi raketa.

    U-rampa je k nicemu, Perpetuum mobile neexistuje.

    Uvazovalo se o pouziti vodorovnych kolejnic a postupnem zvedani do vysky. Jenomze diky tezsi rakete (viz vyse) by to muselo pomoci opravdu hodne, aby to melo smysl. A hodne znamena, ze by raketa mela mit vysokou rychlost. A tady se dostavame k dalsimu provlemu – SpaceX uz ted skrti Merliny okolo MAX-Q, aby raketu neposkodili. A to maji MaxQ cca na 1.25Machu a nejakych 10-20km vysoko (ted si nejsem jist). Takze obdobne zatizeni rakety by nekde na kolejnicich na zemi nastalo znatelne drive (2x-4x vetsi atmosfericky tlak), coz by vyzadovalo opet vyrzne robustnejsi konstrukci rakety.

    Byl plan to obejit vakuovym tunelem, ktery by se otevrel tesne pred raketou nekde v 5-15 km vysky, ale prakticky jedina rozumna moznost, jak tohle s dnesni technologii udelat je pocitat s temi 5km a pouzit 5km vysokou horu nedaleko rovniku v Africe. Coz je zase politicky problem. A stale to neresi to bocni pretizeni.

    Jaka je minimalni vystupni rychlost rakety z takoveho zarizeni, aby to kompenzovalo nutnost postavit ji odolnou na bodni pretizeni netusim a nikde jsem takovy vypocet nevidel.

    Vykon elektromotoru asi nebude problem. Obri kondenzatory, setrvacniky, railguny, urychlovace a lasery stavet umime. Pohon by asi byla ta nejmene extremni cast. Muj odhad je, ze by se jednalo bud o raketu na magnetickem polstari s linearnim motorem, jako maji japonske rychlovlaky, nebo o railgun.