Kosmonomika aneb ekonomická stránka kosmonautiky (1. část)

Ekonomickému pozadí kosmonautiky se obvykle nevěnuje příliš velká pozornost, čímž vzniká prostor pro různé mýty. Problém je, že tyto mýty rezonují ve veřejném prostoru a negativně ovlivňují politické rozhodování, viz nedávné seškrtání vědeckého programu NASA.

Jak se takové mýty rodí, je vcelku jasné – někdo něco plácne, a ono to pak dál už žije vlastním životem. Záhadnější je, jak hluboko některé mýty, a leckdy se jedná o zjevné nesmysly (např. pštros, který prý v okamžiku nebezpečí strčí hlavu do písku), dokážou zakořenit, a některé z nich dokonce pronikají i do učebnic. Je to způsobeno absencí kritického myšlení. My lidé jsme totiž stádní tvorové. Ve stádu fungují určité stádní principy. Například většina lidského stáda téměř vždy křičí: „Já nejsem stádo. Já nejsem jako ostatní.“ A dělá to, co stádo. Ovšem hlavním stádním principem je, že názory se nevyvozují z faktů, nýbrž se slepě přejímají (vliv sociálního tlaku na to, čemu lidé věří, dokázal např. Aschův experiment). Stádový efekt se nijak nevyhýbá ani inteligentním a vzdělaným lidem. Středověká elita věřila spisům Galéna a Aristotela, ta dnešní věří akademickým expertům z televizních obrazovek. A když věří v určitou myšlenku víc a víc lidí, tak nabývá na důvěryhodnosti bez ohledu na to, jestli je správná, nebo ne. Přitom by mnohdy stačilo se jen na chvilku zamyslet.

Mýtus o černé díře na peníze

Nejrozšířenější mylnou představou o kosmonautice je, že výzkum vesmíru je sice zajímavý, ale kromě hezkých fotek nemá žádný přínos. Kdykoliv se objeví nějaká zpráva o indickém vesmírném programu, brzy se vyrojí uštěpačné komentáře, že většina Indů nemá splachovací záchod, ale chtěli by létat do kosmu. Mezi lidmi totiž chybí povědomí, co se děje s penězi investovanými do kosmonautiky. Že nemizí ve vesmíru, nýbrž pohánějí ekonomiku a přispívají k inovacím. Podpora vědy, výzkumu a aplikace nových technologií je nejlepší způsob, jak může stát svým občanům dopomoci k lepší životní úrovni. Historie vyspělých zemí totiž ukazuje, že blahobyt existuje jen v takové společenské kultuře, která k němu vytváří příznivé podmínky. Kde domácnosti i firmy mají možnost svobodně sledovat své ekonomické zájmy. Říká se tomu volný trh, ale je to mnohem víc – je to svobodná společnost, jejíž členové mají nejen ekonomickou, ale také duchovní svobodu: možnost vynalézat, tvořit, inovovat, hledat nové cesty poznání. Stát je může podpořit poskytováním vzdělání a příležitostí. Příležitosti z principu vytváří volný trh sám, a je nejlepší, když do toho stát příliš nezasahuje, ale existují výjimky, typicky velké infrastrukturní projekty, výzkumné projekty nebo zbrojní průmysl, které by nikdo jiný než stát nezaplatil. Úloha státu je tedy v tomto důležitá, a je velký rozdíl, jestli ji plní, nebo ne. Ten rozdíl si můžeme ukázat na příkladu ekonomického vývoje v USA a EU.

Do roku 2008 držela evropská ekonomika krok s tou americkou, v roce 2008 bylo HDP Evropské unie na úrovni 110 % HDP Spojených států (76,5 % per capita), a EU tedy byla nejsilnější světovou ekonomikou. Poté následoval strmý propad a v roce 2023 už to bylo jen 67 % k HDP Spojených států (50 % per capita). Podle údajů Světové banky vzrostl v daném období výkon evropské ekonomiky jen o 13,5 %, zatímco v USA to bylo o 87 %. V čem spatřovat příčinu? Za rozbředlými frázemi evropských politiků o podpoře vědy, výzkumu a inovací se obvykle skrývá pravý opak, tedy ještě větší byrokratická zátěž, ještě rozsáhlejší socialistické přerozdělování a další smrtící regulace, které spolehlivě dusí technologický pokrok hned v zárodku. Investoři a vzdělaní schopní lidé s nápady proto raději zamíří do USA. Ne náhodou se říká: v Americe to vymyslí, v Číně to vyrobí a v Evropě to zregulují. Téměř tři čtvrtiny hodnoty největších světových firem podle tržní kapitalizace tvoří podniky z USA, naopak evropské společnosti, které ještě před deseti lety měly skoro čtvrtinový podíl setrvale ztrácejí, aktuálně jim zůstává sotva 10 %. Když se podíváme, kdo tomuto žebříčku vévodí, jsou to američtí technologičtí giganti jako Apple, Microsoft, Nvidia, Amazon nebo Alphabet.

Jestliže vývoj a uplatnění technologií má tak výrazný hospodářský efekt, jak vypadá podpora nejnáročnějších technologických odvětví – zbrojařství a kosmonautiky? Americká armáda poskytuje odbyt americkým zbrojařským firmám (pro ilustraci: rozpočet amerického ministerstva obrany na fiskální rok 2026 činí bilion dolarů). Díky tomu, že si Spojené státy zajišťují obranyschopnost z vlastních zdrojů, nejsou závislé na zahraničních dodávkách a peníze zůstávají v americké ekonomice, naopak ještě prodejem zbraní spojencům vydělají. Evropské státy naproti tomu nakupují zbraně v menších objemech a často mimo Evropu.

V kosmonautice je situace obdobná, rozpočet Evropské kosmické agentury (ESA) je v porovnání s rozpočtem NASA dlouhodobě zhruba třetinový, v minulosti dokonce čtvrtinový (řada zemí má ale vlastní kosmický program, takže celkové evropské výdaje na kosmonautiku jsou vyšší, v USA se zase do kosmických aktivit zapojuje armáda). Ačkoliv v posledních letech došlo k významnému navýšení rozpočtu ESA (až na 7,8 mld. eur v roce 2024, předtím kolem 6 mld.), nestačí to na vybudování silného a soběstačného kosmického průmyslu, jako se to povedlo ve Spojených státech. Navíc evropský trh je rozparcelovaný, zakázky se rozdělují podle geografického klíče v závislosti na výši příspěvků členů ESA. To brání vytvoření zdravého konkurenčního prostředí. Výsledkem je zaostávání. Na druhé straně oceánu ve Spojených státech vyrostlo na zakázkách od federálních institucí několik společností, které si urputně konkurují, což tlačí ceny dolů a vede k inovacím. Díky tomu jsou americké firmy jako SpaceX nebo Rocket Lab konkurenceschopné i ve světovém měřítku, což přináší do americké ekonomiky další peníze, a to i od Evropanů.

Mýtus o zaručené návratnosti

Opakem předchozího mýtu o marnotratnosti výdajů na kosmonautiku je tvrzení, že vynaložené peníze se mnohonásobně vrátí. Jako příklad si uveďme výrok odborného pracovníka pražského planetária, známého popularizátora kosmonautiky Jana Spratka: „Každá koruna investovaná do kosmického odvětví se vrací do ekonomiky sedm až desetkrát.“

Kdybychom tento výrok pošetile vzali doslova, byl by to návod na dokonalou investici. Stačilo by do kosmonautiky každoročně investovat desetinu státního rozpočtu, a brzy bychom byli nejbohatším národem na světě. Jenže takhle to nefunguje, do české ekonomiky takové peníze, které by odpovídaly násobkům členského příspěvku do ESA neplynou. Výroky tohoto typu byly asi inspirovány programem Apollo, kde ta návratnost vskutku existovala. Ovšem ne každý kosmický program je tak úspěšný. Například raketoplán STS byl technický zázrak, leč ekonomická pohroma. Ještě hůře to dopadlo se sovětským kosmoplánem Buran, měl pouze jeden zkušební let, po konci studené války se pro něj nenašlo využití.

Jak to tedy skutečně je? Průzkum vesmíru se neprovádí kvůli ekonomickému prospěchu, nýbrž pro poznání samotné. Vědecké poznání má vlastní specifickou hodnotu, neměřitelnou penězi, která je v různých kulturách různá. Ekonomický přínos je vedlejším produktem a není samozřejmý, má několik podmínek:

1. Aby byl projekt rentabilní, musí být úspěšný. Většina projektů však končí už ve fázi studie, některé, jako například projekt amerického raketoplánu VentureStar, jsou rušeny i v pokročilé fázi vývoje.
2. Musí být motivace. Tu zpravidla zajišťuje konkurenční prostředí, pokud ovšem existuje. Ve Spojených státech se velké firmy Boeing, Lockheed Martin, Aerojet Rocketdyne a Northrop Grumman snažily si konkurovat co nejméně. Pomyslným vrcholem bylo, když se Boeing a Lockheed Martin staly z konkurentů společníky vytvořením společného podniku United Launch Alliance (ULA). Vývoj raketové techniky v důsledku toho v podstatě ustrnul. Takový manažerský přístup se může jevit účelně. Díky spolupráci se ušetří a maximalizuje se zisk. Ve skutečnosti to má zhoubný vliv: bez konkurence se firmy nerozvíjejí, nezvyšuje se efektivita a vytrácí se schopnost přizpůsobit se měnícímu se trhu. Zatímco ve Spojených státech se situace zásadně změnila se vznikem nových firem, které rychle vytlačují ty staré, a vývoj jde kupředu (a s tím roste i multiplikační efekt), Evropa nadále zaostává a stále se zde daří firmám jako Thales Alenia Space, což je společný podnik firem Thales a Alenia Aeronautica (dnes Leonardo), nebo ArianeGroup, společnému podniku Airbusu a Safranu. Evropská kosmonautika je zkrátka více postavená na spolupráci, což podkopává její konkurenceschopnost, zvyšuje závislost na mezinárodních partnerech a nedává prostor pro mohutnější návratnost investic.
3. Investice musí směřovat do rozšiřování vlastních kapacit. Nejen výrobních či skladovacích, ale také do infrastruktury a především je potřeba rozšiřovat know-how. V této souvislosti se často hovoří o znalostní ekonomice. Jako vzorový příklad si můžeme opět vzít Spojené státy. Nebo Čínu. Obě tyto země cílevědomě investovaly do projektů, které jim zajistily nezávislý přístup do vesmíru. O totéž se snaží i Indie. Evropa na to jde opět opačně. Vlastní kosmické rakety, lodě, stanice a další kosmickou techniku nevyvíjí, nebo jen v omezené míře, raději za to platí Rusům a Američanům. Vznešeně by se dalo říct, že ESA dělá hlavně vědu. K tomu je však potřeba dodat, že velmi drahou vědu, protože závislost leze hodně do peněz i v kosmonautice. Vesmírná mise Aleše Svobody má stát dvě miliardy korun a vydělají na ní nejvíce americké firmy Axiom Space a SpaceX. V jiných případech se také může stát, že mezinárodní partner z projektu vycouvá, např. program ExoMars je tímhle přímo zakletý, a celá investice za miliardy eur tím bude zmařena. V neposlední řadě platí Evropa za svou závislost ztrátou prestiže.

Pokračování

Aby článek nebyl dlouhý, byl rozdělen na dvě části. V té druhé se zaměříme na mýty spojené se SpaceX a rozebereme do důsledků také nový rozpočet NASA, konkrétně přesměrování financí od výzkumu a hledání života ve vesmíru směrem k projektům, které mají přímější politický dopad, zejména k pilotovaným letům na Měsíc a Mars.

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!