Vše o Starship

Tento článek bude průběžně aktualizován na základě nejnovějších informací (seznam posledních změn najdete na konci článku). K článku se v budoucnu snadno dostanete z hlavního menu (SpaceX > Rakety a motory > Vše o Starship a Super Heavy).

Poslední aktualizace: 27. 6. 2020
(seznam změn)

Super Heavy Starship (SHS) je obří raketa navržená společností SpaceX pro lety na Mars, Měsíc a další využití. Postupně má nahradit rakety Falcon 9, Falcon Heavy a lodě Cargo Dragon a Crew Dragon. Díky kompletní znovupoužitelnosti a možnosti tankování na orbitě raketa umožní levnou dopravu nákladu i lidí v podstatě kamkoli ve Sluneční soustavě. Novou raketu bude navíc teoreticky možné využít jako extrémně rychlý přepravní systém pro Zemi.

V tomto průběžně aktualizovaném článku najdete všechny důležité informace o této raketě na jednom místě.

Poznámka: Elon Musk používá výraz „Starship“ pro kosmickou loď i kompletní raketu, a tak aby v tom nebyl zmatek, v článku nazývám kompletní raketu „Super Heavy Starship“ a samotnou kosmickou loď/horní stupeň označuji „Starship“.

Přeskočit na sekci:

Historie projektu

Super Heavy Starship je nejnovější verzí konceptu BFR (Big Falcon Rocket), který se dříve nazýval Mars Colonial Transporter a poprvé byl veřejně představen v roce 2016 pod názvem Interplanetary Transport System (ITS). Tehdy měla raketa průměr 12 metrů a na výšku měřila 122 metrů. O rok později však Elon Musk představil upravenou verzi, která měla už „jen“ 9metrový průměr, výšku 106 metrů a Musk ji nazýval BFR, což do té doby bylo jen interní označení celého projektu. Toto zmenšené BFR navíc bylo nově vybaveno malým delta křídlem pro lepší ovladatelnost v různých prostředích, neboť loď má být provozována nejen na Zemi a Marsu, ale také na Měsíci nebo v podstatě kdekoli ve Sluneční soustavě. V roce 2018 pak BFR prošlo dodatečnými změnami, z nichž nejvýraznější bylo přidání několika aerodynamických ploch, které mají pomáhat se stabilizací lodi při průletu různě hustými atmosférami.

Porovnání jednotlivých verzí rakety ITS/BFR/SHS (Zdroj: Everyday Astronaut)

Trup a nádrže měly být původně vyrobeny z uhlíkových kompozitů a SpaceX během posledních let vyrobilo několik exemplářů z tohoto materiálu. V roce 2016 firma ukázala obří zkušební kyslíkovou nádrž pro raketu ITS, což byla tehdejší verze rakety BFR s průměrem 12 metrů. V únoru 2017 však byla nádrž zničena při tankovacích zkouškách. Následně byla představena zmenšená varianta BFR a během roku 2018 začala výroba další nádrže s průměrem 9 metrů.

Elon Musk ale na konci roku 2018 oznámil, že raketa byla přejmenována na Starship a bude místo původně plánovaných uhlíkových kompozitů využívat nerezovou ocel. Na otázku, co bylo hlavním důvodem takto radikálních změn designu rakety, Musk odpověděl: „Čas. Ale nový design se nakonec ukázal jako dramaticky lepší.“ Novou ocelovou podobu rakety pak Musk veřejně představil v září 2019.

Minidokument o historii a vývoji Starship (s českými titulky):

Super Heavy Starship obecně

První stupeň rakety se nazývá Super Heavy a druhý stupeň tvoří kosmická loď Starship. Podle Elona Muska je však možné výraz „Starship“ použít i pro označení celé rakety. Oba stupně mají průměr 9 metrů a dohromady měří 120 metrů na výšku, což ze Super Heavy Starship dělá největší raketu v historii (Saturn V měl 111 metrů). Raketa má být schopna vynést 100150 tun nákladu na nízkou oběžnou dráhu Země (a po dotankování na orbitě bude možné dopravit přes 100 tun na Měsíc či Mars). V případě mise na standardní dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO) se sklonem 27° je pak nosnost 21 tun (Elon Musk však v minulosti odhadoval 30–40 tun). Všechny hodnoty jsou při plné znovupoužitelnosti. Pokud by ale raketa letěla v režimu na jedno použití, nosnost by byla zhruba dvojnásobná.

SHS tedy bude mít vyšší nosnost než kterákoli raketa v dějinách, ale díky kompletní znovupoužitelnosti bude z hlediska mezních nákladů ze všech raket nejlevnější. Počítá se s cenou za start kolem 2 milionů dolarů. Oproti tomu start nového Falconu 9 stojí kolem 60 milionů dolarů. Musk se k ceně vyjádřil takto: „Bude to znít neuvěřitelně, ale myslím, že existuje způsob, jak vyrobit Starship / Super Heavy levněji než Falcon 9.“ Musk navíc odhaduje, že cena Super Heavy Starship při přepočtu na kilogram nákladu vyneseného na nízkou oběžnou dráhu bude minimálně 10krát nižší než v případě Falconu 9.

Vynesená loď Starship může na orbitě buď vypustit náklad a přistát zpět na Zemi, nebo tu počkat na přílet dalších lodí, které jí doplní palivo a kyslík, a následně se vydat k Měsíci či Marsu. Tankování probíhá tak, že se dvě lodě na nízké oběžné dráze Země spojí záděmi k sobě a následně se prostřednictvím manévrovacích trysek mírně akcelerují, aby se kapaliny usměrnily kýženým směrem. Pokud bude loď před dotankováním umístěna na vysoce eliptickou orbitu, tak v případě následné cesty na Měsíc se loď dokáže po přistání na povrchu vrátit zpět na Zemi, aniž by musela znovu doplňovat palivo. Plně dotankovaná Starship se 100 tunami nákladu umístěná na takovouto orbitu bude mít k dispozici 6,9 km/s delta-v pro cestu na Měsíc. Na Marsu však loď bude pro cestu zpět potřebovat dotankovat nádrže pohonnými hmotami vyrobenými přímo na Rudé planetě. Poté dokáže znovu vzlétnout a vrátit se na Zemi spolu s 20–50 tunami nákladu.

SHS používá podobně jako Falcon 9 podchlazené pohonné hmoty, díky čemuž jich prý raketa pojme o 10–12 % více. Na rozdíl od raket Falcon ale bude SHS využívat motory spalující metan místo kerosinu. SHS bude obsahovat celkem 4800 tun pohonných hmot, z čehož přibližně 78 % bude představovat kyslík.

Manévrovací trysky na obou stupních rakety měly být původně velmi silné, využívat metan a podle Muska měly mít blíže ke spalovací komoře Raptoru než SuperDraca. Palivo by do nich bylo vháněno tlakem v nádrži, aby se dosáhlo co nejrychlejší reakce (nevzniká zpoždění kvůli roztáčení turbočerpadla). Nakonec ale došlo ke zjednodušení plánů a Elon Musk oznámil, že SHS bude vybaveno jen tryskami na stlačený plyn podobně jako rakety Falcon. To podle Muska značně zjednoduší vývoj rakety. V budoucnu ale nejspíš budou tyto výkonné trysky doplněny, jelikož jsou užitečné při přistávacím manévru. Metanové trysky by měly být využity také pro přistání Starship na Měsíci.

U raket Falcon jsou nádrže tlakovány heliem, které se nachází v tlakových nádobách umístěných uvnitř nádrží s palivem či kyslíkem. Oproti tomu budou nádrže v SHS tlakovány přímo horkým metanem či kyslíkem v plynném skupenství odváděnými z motorů, takže zcela odpadne nutnost mít dodatečný heliový systém. Musk řekl, že tento nový způsob tlakování nádrží bude použit už u první verze rakety SHS.

Nerezová ocel versus uhlíkové kompozity

Co se týče přechodu z uhlíkových kompozitů na nerezovou ocel, Elon Musk jej podrobněji vysvětloval v rozhovoru pro Popular Mechanics. SpaceX zvolilo vysoce kvalitní korozivzdornou ocel 301, což by měla být austenitická korozivzdorná ocel s vysokým obsahem chromu a niklu. Musk také uvedl, že některé části lodi budou vyžívat ocel typu 304L, která je pevnější při kryogenních teplotách. Tento typ oceli byl poprvé otestován pomocí zkušební nádrže SN7 v červnu 2020. Koncem roku 2020 ale chce SpaceX přejít na vlastní upravenou slitinu „30X“, která má být lepší. Ze stejného materiálu má být mimochodem vyráběn elektrický pick-up Tesla Cybertruck. Musk v minulosti párkrát zmínil také ocel typu 310S pro tepelně namáhané sekce lodi, ale není jasné, jestli to stále platí.

Hlavními výhodami těchto druhů oceli jsou vhodné vlastnosti při nízkých i vysokých teplotách, snadná práce s tímto materiálem a taky nízká cena – podle Muska je nerezová ocel zhruba 50krát levnější než uhlíkové kompozity. Loď Starship také bude muset být možné snadno opravit na Měsíci či Marsu, a k tomu vám u oceli na rozdíl od kompozitů stačí svářečka. Přechod na ocel navíc podle Muska paradoxně povede ke zvýšení nosnosti rakety, nikoli snížení.

Ocel využívaly také staré rakety Atlas, ty však měly tenké ocelové nádrže, které musely být neustále natlakovány plynem, jinak se zhroutily pod vlastní vahou. Tímto problémem však Starship netrpí.

Tepelná ochrana

Nová ocelová konstrukce SHS bude díky vysokému bodu tání oceli potřebovat „mnohem méně” tepelné ochrany, čímž se vykompenzuje vyšší hmotnost tohoto materiálu. To v praxi znamená, že závětrná strana ocelové konstrukce nepotřebuje žádný tepelný štít. Na návětrné straně pak Musk původně chtěl mít vůbec první regenerativní tepelný štít: „Trup bude z dvou vrstev nerezové oceli spojených příčníky. Mezi těmito dvěma vrstvami pak může proudit palivo, a na vnější straně budou velmi malé dírky, kterými bude palivo unikat. Dírky budou tak malé, že půjdou vidět jen zblízka.“ Musk však v září 2019 vysvětlil, že transpirační chlazení by sice bylo možné vyvinout, ale SpaceX místo něj použije levné a robustní znovupoužitelné destičky, které mají ve výsledku o dost nižší hmotnost.

Nejobtížnější bude podle Muska tepelná ochrana kloubů stabilizačních ploch. Ty budou mít tepelný štít, ale bude obtížné zajistit dobré těsnění. V této části tedy možná bude použito zmíněné transpirační chlazení. Podle Muska je však důležité hlavně to, aby tepelná ochrana byla znovupoužitelná: „Starship musí být schopna dalšího letu okamžitě po přistání. Bez jakékoliv údržby.“

Při návratu z nízké oběžné dráhy by podle Muska bylo zhruba 20 % povrchu lodi vystaveno maximální teplotě kolem 1476 °C, dalších 20 % teplotě 1326 °C a zbytek povrchu by dosáhl maximální teploty pod 1176 °C, kterou už snese ocel typu 310S sama i bez dodatečného chlazení. Co se týče teplot, kterým bude při návratu vystaven nosič Super Heavy, Musk upřesnil, že teploty na nejvíce namáhaných částech trupu by neměly přesáhnout 330 °C a teploty kolem motorové sekce nepřesáhnou 925 °C, což prý zvládne ocel jen pomocí pasivního radiativního chlazení.

Později pak Musk vysvětlil, že většina návětrné strany bude tvořena šestiúhelníkovými destičkami, jejichž tvar byl zvolen proto, že díky absenci přímých linií nemůže horký plyn zrychlovat v mezerách. V červenci 2019 pak SpaceX během mise CRS-18 testovalo keramické destičky určené pro tepelný štít Starship. Elon Musk poté na Twitteru poskytl doplňující informace ohledně testovaných destiček. Vše začalo reakcí na tweet Everyday Astronauta, který mluvil o tom, že poté, co si něco zjistil o záření absolutně černého tělesa, si už není tak jistý, že odrazivý povrch Starship je vhodný. Musk vysvětlil:

Vysoká odrazivost snižuje fotonické zahřívání, emisivita snižuje částicové zahřívání. Není potřeba se zbavovat tepla zářením, pokud nemáme vysokou teplotu. Navíc kov je po zahřátí žlutý/rudý/bílý, takže přestane být odrazivý. [Na Dragonu] testujeme potenciální keramické destičky pro návětrnou stranu Starship. Maximalizace emisivity je nejlepší pro tepelnou vodivost. Výhodou oceli je na rozdíl od trupu z uhlíkových kompozitů nebo hliníku, že destičky můžou být velmi tenké.

Starship při vstupu do atmosféry (Zdroj: SpaceX)

Musk zatím neupřesnil, z jakého materiálu jsou destičky vyrobeny. Jako nejpravděpodobnější kandidát se ale jeví materiál vycházející z technologie TUFROC (Toughened Uni-piece Fibrous Reinforced Oxidation-Resistant Composite), na jehož výzkumu a vývoji SpaceX od června 2018 spolupracuje s NASA. Tuto technologii původně vyvinulo Amesovo výzkumné středisko NASA a jeho vlastnosti demonstroval experimentální miniraketoplán X-37B společnosti Boeing. TUFROC je tvořen uhlíkovou čepičkou, která je mechanicky připevněna k lehkému, vláknitému základu ze siliky (oxidu křemičitého). Materiál je lehký, levný, znovupoužitelný a dokáže odolat teplotám téměř 2000 °C.

Nabízí se otázka, čím se řešení SpaceX liší od raketoplánů, které také byly vybaveny tepelným štítem z destiček. Musk víceméně potvrdil, že destičky SpaceX jsou tenčí, lehčí, mají jednotný tvar a jejich kontrola a výměna je snazší. Zároveň vysvětlil, že není potřeba, aby každá destička měla vlastní čidlo, jelikož její stav a nutnost výměny je evidentní na základě částečného opotřebení v místech, kde se moc rozžhavila.

SpaceX testuje svou verzi destiček na prototypech Starship. Podle Elona Muska jsou destičky mechanicky připevněny pomocí ocelových čepů a nejsou ablativní. Cílem těchto raných experimentů je nejspíš ověřit, jak se uchycení destiček vypořádá s vibracemi z motorů a také teplotními změnami následkem tankování kryogenních látek. U prototypu Starship SN4 se jedna sada destiček nacházela na horní nádrži a dvě další byly na spodní části v oblasti motorů. U nich to vypadalo, že SpaceX testovalo dva různé typy uchycení.

Detail dvou různých způsobů uchycení destiček tepelného štítu na prototypu Starship SN4 (Foto: Nomadd / NASA Spaceflight)

Motor Raptor

Raketový systém SHS budou pohánět motory Raptor, jejichž vývoj SpaceX oznámilo už v roce 2012. Raptor je motor typu „full flow staged combustion“ s uzavřeným cyklem, který spaluje metan a kapalný kyslík. Metan má jako palivo několik výhod – hoří čistěji než petrolej používaný u raket Falcon, takže dochází k menšímu zanášení motorů usazeninami (to napomáhá snadné znovupoužitelnosti), je levný, a dá se vyrábět na Marsu (z vodíku získaného z ledu a z CO2 získaného z marsovské atmosféry). Kyslík a metan budou spalovány motory v poměru 3,6:1.

Raptor bude dosud nejsilnějším motorem SpaceX – měl by mít tah kolem 2 MN na hladině moře, tedy zhruba 2,5krát více než Merlin 1D u raket Falcon. Původně mělo jít o motor s nejvyšším poměr tahu vůči váze na světě, který by překonal Merlin 1D, současného rekordmana. Elon Musk však později vyjádřil obavy, že Raptoru se nakonec možná nepodaří překonat Merlin v poměru tahu vůči váze a tahu vůči ceně. Důvodem by mohlo být, že Raptor je oproti Merlinu výrazně komplikovanější motor.

Co se týče regulace tahu motoru, Raptor měl být podle prezentace z roku 2016 schopen tah snížit až na 20 % maxima, ale to se ukázalo jako moc obtížný cíl. Prohlášení Elona Muska z března a července 2019 naznačují, že první verze Raptoru bude schopná snížit tah jen na zhruba 50 %.

Původní koncept rakety ITS z roku 2016 měl využívat Raptory o tahu 3 MN – 42 motorů na prvním stupni a 9 motorů na lodi. Nejnovější verze Super Heavy Starship ze září 2019 je o něco menší a má používat 31 Raptorů na prvním stupni (nechvalně proslulá sovětská raketa N1 měla rekordních 30 motorů) a kosmická loď má disponovat 6 Raptory. Vývojová verze Raptoru o tahu 1 MN byla od září 2016 testována v McGregoru. Motor však od té doby prošel radikálními změnami a optimalizacemi pro usnadnění výroby. Díky tomu má motor nižší hmotnost, vyšší tah a vyšší specifický impuls.

Aktuální podoba motorové sekce lodi Starship s 3 vakuovými motory a 3 atmosférickými a úložným prostorem mezi nimi (Zdroj: SpaceX)

Motory Raptor jsou testovány v texaském McGregoru, kde jsou k dispozici horizontální i vertikální stavy. První letový exemplář Raptoru byl poprvé zkušebně zažehnut v únoru 2019. Během prvního týdne testování proběhlo asi 6 zážehů, z nichž jeden byl přibližně 11sekundový a bylo při něm dosaženo tlaku ve spalovací komoře ve výši 268,9 barů. Tím byl překonán ruský motor RD-180 s tlakem 267 barů. Při jednom z těchto testů však byl motor poškozen.

Druhý vyrobený Raptor pak putoval do jižního Texasu, kde byl v březnu 2019 nainstalován na zkušební prototyp Starhopper a v dubnu dvakrát krátce zažehnut. Třetí Raptor byl během dubna 2019 testován v McGregoru, kde absolvoval delší zkušební zážehy (například 40vteřinový). Čtvrtý Raptor byl v květnu 2019 testován v McGregoru. Pátý exemplář měl být použit pro první lety Starhopperu, ale motor byl v červnu 2019 poškozen během testování následkem uvolnění statoru kyslíkové turbíny. Starhopper tedy nakonec použil Raptor číslo 6, který byl úspěšně otestován během července 2019 a následně odeslán do Boca Chica. V září 2019 Elon Musk zároveň oznámil, že SpaceX vyrábí Raptor číslo 12 (SN12), v prosinci 2019 prozradil, že SpaceX vyrobilo už 17 Raptorů a začátkem března 2020 uvedl: „Teď vyrábíme Raptor číslo 23 nebo 24. Je lehčí, levnější a v téměř všech ohledech lepší než první verze Raptoru, která stála za prd a vybuchovala. Celkem nám vybuchlo asi šest nebo sedm Raptorů, už to ani nepočítám.“

Musk uvedl, že firma se bude soustředit na zrychlení výroby Raptorů a během léta 2019 chce SpaceX dosáhnout rychlosti jednoho dokončeného motoru každé 3 dny. Toho se však dosáhnout nepodařilo (možná kvůli neustálým úpravám návrhu Raptoru), a tak Musk v listopadu 2019 uvedl, že rychlosti jednoho dokončeného motoru denně bude dosaženo až někdy během roku 2020. Do dubna 2020 bylo dokončeno celkem 26 Raptorů a v červnu 2020 SpaceX vyrobilo 30. Raptor.

Motor nepoužívá čepový vstřikovač jako Merlin, nýbrž vysoký počet odstředivých vstřikovačů, které podle SpaceX umožňují nejvyšší teoretickou efektivitu směšování a spalování.

Musk vysvětlil, že tryska Raptoru je chlazena regenerativně pomocí vyfrézovaných měděných kanálků s inconelovým obalem po celé délce trysky (obal se vyrábí metodou „explosive hydro forming“). Těmito kanálky koluje studený metan před svým spálením v komoře. Podobně funguje chlazení motorů Merlin u raket Falcon.

Raptor na rozdíl od Merlinu nevyužívá k zažehnutí samozápalnou směs TEA-TEB (triethylhliník-triethylboran). Musk prozradil, že plynný metan a kyslík je zapálen výkonnými svíčkami (podobnými těm v autech), čímž se následně zažehnou hořáky, jež zapálí spalovací komory hnacích turbín (preburner) a také hlavní komoru. Zážeh Raptoru prý vyžaduje velmi rychlé a přesné roztočení kyslíkových a palivových turbín, a tak jejich nastartování budou zajišťovat nádoby COPV. Podle Paula Woostera ze SpaceX by však tyto nádoby neměly obsahovat helium, nýbrž metan či kyslík, přičemž plněny můžou být přímo za letu, aby bylo možné Raptory zažehávat opakovaně.

Tři motory Raptor v Boca Chica v dubnu 2020 (Foto: Elon Musk)

K výrobě motoru Musk řekl: „Některé komponenty Raptoru budou vyrobeny 3D tiskem, ale většina bude tvořena obráběnými výkovky. Také jsme vyvinuli novou slitinu pro kyslíkové čerpadlo, která je pevná i při vysoké teplotě a nehoří. V prostředí s horkým čistým kyslíkem pod tlakem totiž hoří skoro všechno.“ Metalurgický tým SpaceX kvůli tomu vyvinul superslitinu SX500, která je určena pro prostředí s horkým plynem s vysokým poměrem kyslíku a tlakem přes 800 barů. Mělo by se jednat o monokrystalickou moderní verzi superslitiny Inconel (nikl + chrom). Kromě toho se při výrobě motoru využívá Inconel 718+. Ve slévárně SpaceX se z Inconelu odlévá například část potrubí Raptoru.

Dlouhodobým cílem SpaceX je dosáhnout tlaku ve spalovací komoře Raptoru ve výši 300 barů, což se podařilo v červnu 2020. Pro motory, které nakonec reálně poletí, je však tlak 250 barů dostatečný. Při tlaku v hlavní spalovací komoře přesahujícím 300 barů pak začne představovat problém tlak v komoře kyslíkové hnací turbíny, který tím může dosáhnout hodnoty přes 800 barů, což je prý neprobádané území.

Srovnání raketových motorů podle tlaku ve spalovací komoře (Zdroj: Everyday Astronaut)

SpaceX v zájmu zjednodušení vývoje a výroby plánovalo zpočátku vyvinout jen jednu variantu Raptoru, která by byla použita na obou stupních rakety. Nakonec však došlo ke změně tohoto plánu a kosmická loď bude vybavena Raptory ve dvou variantách – 3 motory budou atmosférické a 3 vakuové.

Varianta optimalizovaná pro fungování ve vakuu bude mít tah 220 tun (2,2 MN) a specifický impuls ve výši 365–370 sekund (budoucí verze by měla dosáhnout hodnoty 380 sekund). Pro srovnání, vakuový Merlin 1D má specifický impuls 348 sekund a motor RL-10 na horním stupni Atlasu 5 má 451 sekund (vodíkové motory v této kategorii nemají konkurenci). Vakuový Raptor bude mít trysku s průměrem kolem 2,8 metru, která nebude rozkládací, jako tomu je například u motoru RL-10B-2 na raketě Delta IV. Vakuové motory budou napevno přidělány k trupu lodi. Cílem je časem zlepšit poměr tahu vůči váze až o 50 %.

Tři atmosférické motory s výškou 3,1 m a výrazně menší tryskou (průměr 1,3 m) budou umístěny uprostřed motorové sekce a budou schopné naklánění o 15 stupňů, což je potřeba při přistání. Varianta Raptoru optimalizovaná pro atmosférický let bude mít specifický impuls kolem 356 sekund ve vakuu a tah 2 MN.

SpaceX zároveň pracuje na třetí variantě Raptoru, která bude atmosférická, ale nebude umožňovat regulaci tahu ani jeho vektorování. Díky tomu bude jednodušší na výrobu a také umožní zvýšený tah dosahující hodnot přes 260 tun (2,6 MN) a časem až 300 tun. Motor by měl mít hmotnost 1500 kg a poměr tahu vůči hmotnosti 170 či více. Pro srovnání, současný světový rekordman Merlin 1D má poměr tahu a hmotnosti na hodnotě 150. Zjednodušený Raptor najde uplatnění na nosiči Super Heavy, který bude vybaven 31 Raptory, avšak jen 7 prostředních motorů bude potřebovat provádět regulaci tahu a naklánět trysku kvůli přistání. Tato zjednodušená varianta bude podle Elona Muska představovat většinu vyráběných Raptorů.

Elon Musk se také vyjádřil k ceně Raptoru. Everyday Astronaut odhadoval cenu jednoho motoru na 2 miliony dolarů, ale podle Muska byla cena v létě 2019 vyšší, avšak při masové výrobě se prý sníží více než desetkrát. Elon ale upozornil, že se toho předtím ještě musí hodně prokázat. Snižování nákladů ale prý pokračuje dobře a v případě první verze Raptoru („V1.0“) klesnou „hluboko pod milion dolarů“ za kus. Cílem pak je dosáhnout hodnoty 250 tisíc dolarů u verze V2.0. To bude motor s tahem 250 tun, takže náklady by se mohly dostat pod 1000 dolarů za tunu tahu.

Obrovský cenový rozdíl oproti jiným raketovým motorům je podle Muska daný tím, že ostatní motory jsou navrženy pro minimální nebo žádnou znovupoužitelnost. Raptor je oproti tomu navržen pro časté a okamžité znovupoužití podobně jako letecké proudové motory, u kterých je potřeba provádět inspekci až po mnoha letech, pokud tedy instrumentace nedetekují nějaký problém dříve. Hodně prý také pomáhá použití hydrostatických ložisek.

Super Heavy (první stupeň)

První stupeň rakety se nazývá Super Heavy, bude měřit zhruba 70 metrů s průměrem 9 metrů a pohánět jej bude 31 motorů Raptor. Jen 7 středových motorů bude schopných náklonu o 15 stupňů kvůli přistání. Mohlo by to vypadat nějak takhle:

První exemplář Super Heavy v plné velikosti se měl původně začít vyrábět koncem léta 2019, avšak nakonec jej uvidíme  nejspíš až koncem roku 2020. První starty prý proběhnou jen s asi 20 Raptory, aby se minimalizovaly ztráty hardwaru v případě selhání.

Strukturální pevnost Super Heavy z nerezové oceli bude podle Muska zajištěna tak, že nádrže budou obsahovat vnitřní navařené podélné výztuhy a také přepážky zabraňující šplíchání paliva.

Super Heavy nakonec nebude mít kromě ocelových roštových kormidel žádné aerodynamické řídicí plochy a přistávací nohy mají být podobné těm vyklápěcím na prototypech Starship (viz následující sekci o Starship).

SpaceX s výrobou Super Heavy nespěchá, protože chce nejdříve vyřešit návrh komplikovanější Starship. Elon Musk uvedl, že vývoj Super Heavy bude jednodušší, protože jde v podstatě jen o prodlouženou Starship beze tepelného štítu. Jediným velkým rozdílem prý bude nejspodnější část nádrže, která bude přenášet tah z více než 30 motorů Raptor. Tahle část rakety tedy bude unikátní a obtížnější než motorová sekce lodi Starship.

Starship (druhý stupeň)

Kosmická loď Starship bude měřit 50 metrů na výšku s průměrem 9 metrů, pohánět ji bude 6 Raptorů a hlavní nákladový prostor pojme přes 1000 metrů krychlových nákladu. Kromě paliva nebo jiného nákladu dokáže loď vézt také až 100 lidí. Nákladový prostor Starship bude vybaven odklápěcím krytem, který po otevření nabídne otvor s šířkou 8 metrů a výškou až 22 metrů. Náklad bude k lodi připojován vertikálně.

Pokud Starship postavíme na výšku, v horní části bude prostor pro náklad nebo pasažéry. Pro lety s posádkou bude loď disponovat 40 kajutami pro 2–3 osoby, dále společnými prostorami, kuchyní, skladem a také krytem, kde se může posádka schovat při slunečních bouřích. Zhruba uprostřed lodi se nachází hlavní nádrž s metanem, pod ní nádrž s kyslíkem a úplně dole pak sekce s motory Raptor. Podle Muska také stále platí, že prázdný prostor kolem motorů bude využit pro uložení dodatečného nákladu. Výhodou prý je, že rozmístění nákladu umožňuje ovlivnit těžiště v případech, kdy je hlavní nákladový prostor ve špičce lodi plný.

Loď je vybavena dvěma velkými stabilizačními plochami na zádi a dvěma na přídi. Všechny lze naklápět pomocí elektromotorů a loď tak během letu atmosférou řídit. Baterie a motory z automobilů Tesla elektromechanicky ovládají řídící plochu pomocí šnekového převodu. Pro pohyb zadní plochou je prý potřeba výkon 1,5 MW.

Přistávacích nohou má Starship šest a jsou na rozdíl od předchozí verze lodi z roku 2018 oddělené od stabilizačních ploch. Nacházejí se složené uvnitř motorové sekce, před přistáním se vyklopí směrem ven a opřou se o zpevněné části „sukně“, která chrání motory během návratu atmosférou. Elon Musk na Twitteru upřesnil, že nohy jsou teleskopické a budoucí verze má být delší, širší a schopna kompenzovat nerovnosti povrchu. To se bude hodit především při prvotních přistáních na Měsíci či Marsu, než tam budou postaveny rovné plošiny.

Starship by měla obsahovat až 1200 tun pohonných hmot, z čehož přibližně tři čtvrtiny bude představovat kyslík. K problematice udržování pohonných hmot při správné teplotě během dlouhých letů na Mars, Musk v roce 2017 řekl: „Hlavní nádrže budou ve vakuu a vnějšek lodi bude dobře izolovaný (především kvůli zahřívání při návratu atmosférou). Předek lodi bude převážně nasměrován ke slunci, takže k nádržím určeným pro přistání se dostane jen malé množství tepla. Nicméně chlazení paliva lze zajistit také pomocí odpařování. Časem pak možná přidáme kryogenní chladič.“

Elon Musk také vysvětlil, jak bude fungovat řízení Starship ve vakuu, tedy například při cestě na Měsíc či Mars. Vakuové Raptory budou schopné regulovat svůj tah, ale prý budou nehybné. Směr lodi tedy bude během provádění zážehů ovládán nakláněním atmosférických motorů, které pojedou na nejnižší možný výkon. Většinu tahu tak stále budou vytvářet efektivnější vakuové Raptory.

Starship na oficiálních vizualizacích disponuje vějířovitými solárními panely, které zajisťují přísun elektrické energie. První prototypy však panely vybaveny nejsou a místo toho obsahují několik velkých baterií převzatých z vozů Tesla. Starship je také obvykle vyobrazena s několika řadami malých oken a jedním rozměrným oknem na špičce.

V zájmu tepelné ochrany bude ocelový povrch vyleštěn jako zrcadlo kvůli maximální odrazivosti. Povrch nebude nijak natírán, protože bude dosahovat moc vysokých teplot. Musk zároveň napsal, že okna „možná” budou mít zlatou vrstvu (asi podobně jako tomu je v případě hledí skafandrů pro pohyb astronautů ve volném prostoru). Co se týče tepelné ochrany motorů Raptor, ty podle Muska „musí být kryty během vstupu do atmosféry”, a tak vůbec nevyčnívají z trupu. Druhým důvodem schování motorů do ocelového trupu je pravděpodobně také potřeba propojení lodí Starship kvůli tankování na orbitě. Při něm se lodě spojí záděmi, čemuž by vyčnívající motory bránily.

Co se týče interiéru lodi, tak Elon Musk v září 2018 prohlásil, že byly vypracovány různé koncepty. Podotkl, že interiér se bude lišit v závislosti na tom, pro jaké mise bude loď určena. Interiér lodi pro mise na Mars bude vzhledem k délce letu a počtu pasažérů hodně odlišný od interiéru lodi létající k Měsíci. Podle Muska se při návrhu interiéru nesmí zapomínat na zábavu, a tak bude loď disponovat prostory pro ty co možná nejzábavnější aktivity, které lze provádět ve stavu beztíže.

Kosmická loď nebude vybavena únikovým systémem pro posádku. Musk se k tomu před časem vyjádřil ve smyslu, že raketa je znovupoužitelná a bude létat tak často, že její bezpečnost bude časem podobně vysoká jako u letadel, takže klasický záchranný systém nebude potřeba. Letadlo také nemá padáky pro cestující a člověk se musí smířit s tím, že je určitá malá šance, že dojde k tragické nehodě. Jestli se takové úrovně bezpečnosti SHS opravdu podaří v reálu dosáhnout, však rozhodně není jisté.

Starship bude mít kromě hlavních nádrží ještě menší nádrže, které zůstanou na rozdíl od těch hlavních plné až do přistávacího zážehu. To je podle Muska důležité, protože jinak by hrozilo, že motory po nastartování nasají vzduchovou bublinu vzniklou během poletování paliva ve stavu beztíže. To by nejspíš mohlo motory poškodit. Starship proto bude mít menší nádrže („header tanks“), které budou obsahovat pohonné látky pro přistání. Podle schématu z představení předchozí verze rakety BFR měly tyto přistávací nádrže být umístěny uvnitř hlavních nádrží, avšak Musk v roce 2019 uvedl, že ve výsledku budou jednodušší.

V případě prvního prototypu Starship Mk1 pak byly obě přistávací nádrže umístěny do špičky lodi spolu s bateriemi a dalším hardwarem. Důvodem je podle Elona Muska vytvoření protiváhy k těžké spodní části rakety, která obsahuje velké aerodynamické plochy a také motory Raptor. Během přistání, kdy jsou hlavní nádrže prázdné, by jinak bylo těžiště moc nízko. U budoucích prototypů mají být přistávací nádrže ve špičce lodi řešeny jinak, aby trup lodi zároveň tvořil stěny těchto nádrží a tím se snížila celková hmotnost. Od té doby však došlo ke změně, neboť ve špičce bude podle Elona Muska nakonec umístěna jen kyslíková přistávací nádrž (s hmotností kolem 30 tun). Jak bude veden kyslík k motorům z nádrže ve špičce, momentálně není jasné. U prototypu Mk1 však bylo potrubí vedeno vnějškem lodi podél trupu. Nádrž s metanem pro přistání byla u prototypu SN4 umístěna ve spodní části hlavní metanové nádrže.

Starship bude existovat v několika variantách. Kromě minimálně jedné verze pro přepravu posádky bude potřeba také verze s velkým nákladovým prostorem a časem také verze pro skladování pohonných hmot na orbitě a „tanker“, který bude využíván pro dotankovávání jiných lodí Starship na oběžné dráze. Musk k tomu řekl: „Zpočátku bude tankování zajišťovat v podstatě obyčejná loď, akorát bude bez nákladu. Později vyrobíme specializovaný tanker, který bude mít extrémně vysoký hmotnostní poměr mezi plným a prázdným stavem (varování: bude vypadat dost zvláštně).“

Starship se vyrábí z „barelů“, což jsou prstence vysoké 2 metry s průměrem 9 metrů. Vyrábějí se tak, že se rozvine plech z nerezové oceli, uřízne se a v daném místě se svaří. Výsledný barel má hmotnost 1600 kg a trup každé Starship tvoří 17 barelů. Na vrch pak patří ještě aerodynamická špička. SpaceX v březnu 2020 vyrábělo dva barely denně a cílem je vyrábět čtyři denně.

Start a přistání

Před každým startem bude proveden statický zážeh, při kterém budou zažehnuty všechny motory na Super Heavy po dobu 15 sekund.

Kombinace lodi Starship a nosiče Super Heavy bude mít při startu celkovou hmotnost kolem 5000 tun. Super Heavy bude obsahovat přibližně 3600 tun paliva a okysličovadla, zatímco Starship ponese dalších 1200 tun těchto pohonných hmot. Během startu se očekává, že horko vyvolané zážehem motorů na Super Heavy dosáhne až do vzdálenosti 440 metrů od vypouštěcího stolu. Co se týče úrovně hluku, tak start SHS bude výrazně hlasitější než Falcon 9.

Necelé 3 minuty po startu Super Heavy vypne své motory přibližně ve výšce 70 km, načež dojde k odpojení Starship, která ve výšce kolem 80 km zažehne své motory a poletí na cílovou orbitální dráhu. Super Heavy mezitím doletí až do výšky 130 km a poté začne klesat, přičemž dosáhne rychlostí přesahujících Mach 6. Ve výšce kolem 8 km raketa zpomalí pod rychlost zvuku a poté přistane.

Super Heavy Starship při startu (Zdroj: SpaceX)

Nosič Super Heavy měl původně být schopen tak přesného přistání, že by ani nepotřeboval přistávací nohy, neboť by dokázal přistávat přímo zpátky na startovní plošině. Následně by byl velice rychle zkontrolován, natankován a použit na další start. Jelikož se prozatím upustilo od plánu použít silné metanové manévrovací trysky (viz sekci „SHS obecně“ výše) a raketa bude mít jen klasické trysky na stlačený plyn, nebude mimimálně u první verze rakety možné přistávat přímo na startovní rampě.

Jenže jednou z výhod přistávání přímo na startovní rampě bylo to, že nosič Super Heavy díky tomu nepotřeboval přistávací nohy. Se změnou trysek tedy musel být také upraven návrh Super Heavy, který dostal šestici nohou. Musk také vysvětlil, že stupeň nebude při návratu atmosférou létat „břichem napřed“ jako Starship, jelikož těžiště Super Heavy bude oproti lodi o dost níže a bude konzistentnější (není třeba brát ohled na variabilní hmotnost nákladu), takže bude mít tendenci letět motory napřed stejně jako první stupně raket Falcon.

Pro zpětný zážeh bude podle Elona Muska použito všech sedm středových motorů, které jsou schopny náklonu o 15 stupňů a raketu tak řídit. Musk doufá, že nosič bude dostatačně bytelný, aby dokázal přečkat návrat do atmosféry i bez provedení zpomalovacího vstupního zážehu, který provádějí rakety Falcon. V takovém případě by si pak Super Heavy vystačil už jen s finálním přistávacím zážehem, což by ušetřilo palivo. Řízení nosiče před přistáním budou stejně jako v případě raket Falcon zajišťovat roštová kormidla. U Super Heavy však budou mít odlišný tvar a budou ze svařované oceli místo z titanu.

Jak tedy bude přistání nakonec probíhat? Podle environmentální studie SpaceX ze srpna 2019 bude Super Heavy minimálně v počátku vždy přistávat na mořské plošině podobně jako první stupeň Falconu 9. Tato plošina bude vzdálena „minimálně 37 km od pobřeží“.

Pro přistání kosmické lodi Starship bude při startech z Floridy zpočátku využívána stávající plošina LZ-1 na Mysu Canaveral, kde v současnosti přistávají Falcony. SpaceX ale chce časem také vybudovat novou přistávací plochu s průměrem 85 metrů uvnitř komplexu LC-39A. Starship prý také může ve výjimečných případech přistávat na plovoucí mořské plošině podobně jako Super Heavy. Starship přistávající na LZ-1 bude způsobovat sonické třesky, které budou ve srovnání s přistávajícím Falconem 9 slyšitelné v několikanásobně rozsáhlejší oblasti.

Vizualizace přistání lodi Starship (Zdroj: SpaceX)

Loď Starship bude při návratu z orbity vstupovat do atmosféry pod 60° úhlem a řízení budou zajišťovat čtyři samostatně naklopitelné aerodynamické plochy. Dvě menší se nacházejí na špičce a dvě velké na zádi. Plochy při hypersonických rychlostech vytvářejí vztlak, což je podle Muska důležité kvůli omezení maximálního zahřívání. Vysvětlil, že jelikož Starship má znovupoužitelný tepelný štít, Starship potřebuje strávit co nejvíce času v atmosféře kvůli aerodynamickému brždění. To sice povede k vytvoření většího množství celkového tepla, ale maximální dosažená teplota nikdy nebude tak vysoká jako v případě rychlejšího sestupu, který provádí například lodě Dragon. Při letech na Mars a zpět na Zemi pak podle Muska bude nejspíš potřeba provádět vstup do atmosféry nadvakrát.

Před přistáním se Starship otočí do svislé polohy pomocí motorů Raptor a korekčních dusíkových trysek.

V případě přistání na LZ-1 by Starship dosedala vertikálně a po přistání by proběhlo automatické zajištění rakety, při kterém by byly vypuštěny zbytky pohonných hmot. Mobilní hydraulický jeřáb by poté Starship přesunul na transportér podobný tomu, který SpaceX v současnosti využívá pro přepravu raket Falcon. Transportér by pak Starship přepravil k dalšímu zpracování.

Musk nastínil také alternativní způsob přepravy Starship po přistání zpět na startovní rampu. Mělo by stačit přidělat kola k přistávacím nohám a loď jednoduše odtáhnout. Prý by to mohl zvládnout i elektrický pick-up Tesla Cybertruck.

Výroba rakety SHS

Raketu SHS vzhledem k jejím rozměrům není podle Gwynne Shotwell možné vyrábět v centrále SpaceX v Hawthorne, neboť přeprava tak velkých dílů po silnici by byla velice drahá:

Mysleli jsme, že budeme raketu vyrábět v naší továrně v Hawthorne, ale spočítali jsme si, že každý převoz do přístavu by vyšel na 2,5 milionu dolarů – bylo by potřeba odmontovávat semafory a nevyplatilo by se to. Takže postavíme novou továrnu u vody. Časem pak budeme mít další továrny u jednotlivých startovních ramp.

V dubnu 2018 si SpaceX pronajalo pozemek v losangeleském přístavu, aby zde vybudovalo továrnu na výrobu rakety BFR. Z těchto plánů však sešlo a Elon Musk v březnu 2019 oznámil, že SHS bude vyráběna přímo u obou startovních ramp – jak v jižním Texasu, tak na Floridě. Na jaře 2020 pak SpaceX nakrátko oprášilo plány vyrábět Starship v přístavu v Los Angeles, ale z toho nakonec také sešlo.

Mapka pozemků, na kterých SpaceX chtělo vybudovat továrnu na výrobu rakety SHS (Zdroj: Google Maps)

Oficiální environmentální studie SpaceX uvádí, že výroba, montáž a integrace komponentů pro Starship bude minimálně zpočátku probíhat v existujících zařízeních SpaceX v Kennedyho vesmírném středisku a Mysu Canaveral. Zároveň ale také v centrále SpaceX v Hawthorne, v Boca Chica v Texasu a v Cocoa na Floridě. Tyto plány už však jsou nejspíš zastaralé, protože výroba Starship v Cocoa byla koncem roku 2019 pozastavena či ukončena a SpaceX soustředilo veškerou aktivitu kolem Starship do Boca Chica.

Technologický demonstrátor Starhopper

V jižním Texasu, kousek od budované rampy SpaceX u Boca Chica Village, začala v prosinci 2018 montáž prvního technologického demonstrátoru kosmické lodi Starship, s kterým pak byly prováděny statické zážehy i testovací lety. Demonstrátor je přezdíván Starhopper, ale jeho konstrukce má k finálnímu designu lodi daleko, podobně jako tomu bylo v případě experimentální rakety Grasshopper. S tou SpaceX v letech 2012 a 2013 trénovalo přistávání prvních stupňů, ale s Falconem 9 toho moc společného neměla.

Kompletně smontovaná hrubá konstrukce Starhopperu (Foto: Elon Musk)

Podle Muska má Starhopper stejný 9metrový průměr jako finální Starship, ale byl vyroben z oceli s tloušťkou 12,5 mm (pozdější prototyp Starship SN1 byl vyroben z 4mm oceli). Celková výška se odhaduje na nějakých 40 metrů, ale ve výsledku měl Starhopper jen asi 20 metrů na výšku, protože mu chybí dutá horní polovina, kterou zničil vítr v lednu 2019. SpaceX se rozhodlo nevyrábět novou, protože pro testy Starhopperu nebyla potřeba.

Starhopper nakonec v roce 2019 absolvoval několik statických zážehů a také dva krátké lety do maximální výšky 150 metrů. Poté byl vyřazen z provozu a nahradily jej pokročilejší prototypy Starship.

Podrobnosti o testování Starhopperu najdete v tomto článku.

Prototypy Starship

Starhopper byl určen jen pro relativně jednoduché krátké lety do malých výšek, avšak SpaceX má pro Starship v plánu i náročnější testy. Elon Musk v únoru 2018 plán testovacích letů popsal takto:

Loď vyletí do výšky několika mil a zase se vrátí na zem. Postupem času budeme dělat náročnější lety. Chceme otestovat tepelný štít, takže vyletíme nahoru, otočíme se, hrozně moc zrychlíme a vrátíme se ve velké rychlosti. Chceme totiž štít, který bude možné mnohokrát použít a zároveň bude schopný absorbovat teplo při návratech z meziplanetárních cest. To není nic snadného.

První prototyp lodi Starship označovaný Mark 1 (Mk1) byl od jara 2019 vyráběn v jižním Texasu, kde byl předtím montován Starhopper. Prototyp však měl na rozdíl od Starhopperu mnohem blíže k finální podobě lodi Starship. Prototyp byl zkompletován koncem září 2019 před prezentací Elona Muska o nové vizi pro Starship.

V květnu 2019 se zjistilo, že SpaceX vyrábí dva orbitální prototypy současně. Kromě Texasu se další exemplář (Mk2) vyráběl na Floridě v městečku Cocoa vzdáleném 45 km od rampy LC-39A. Elon Musk vysvětlil, že SpaceX mělo dva týmy, které souběžně vyráběly Starship jak v Texasu, tak na Floridě a soutěžily mezi sebou o to, kdo bude rychlejší. Na obou místech bude podle Muska vyrobena spousta Starship a cílem této přátelské soutěže je zjistit, která lokace je nejefektivnější. Týmy si prý radily, ale každý si mohl zvolit vlastní přístup a nemusel se řídit radami druhého týmu.

Floridské prototypy měly být přepravovány z Cocoa na několik desítek kilometrů vzdálenou rampu LC-39A po silnici a po řece, avšak z toho nakonec sešlo. Prototyp Mk2 nejspíš nikdy nepoletí a SpaceX přesunulo veškeré aktivity kolem SHS do Boca Chica. V budoucnu má SHS startovat také z Floridy, ale výroba bude nejspíš probíhat přímo v Kennedyho vesmírném středisku, kde SpaceX staví nový areál na Roberts Road. Odtud bude možné vyrobené Starship a Super Heavy snadno přepravit na nedalekou rampu LC-39A.

V listopadu 2019 byl v Boca Chica zahájen testovací program prototypu Starship Mk1, který měl být zakončen letem Mk1 do výšky 20 kilometrů. Prototyp ale vybuchl během kryogenní tlakovací zkoušky nádrží. Velmi krátce po nehodě Elon Musk na Twitteru vysvětlil, že SpaceX nebude Starship Mk1 opravovat a místo toho se bude rovnou soustředit na pokročilejší exemplář Mk3, který má mít „dost odlišný design“, neboť bude navržen pro orbitální testovací lety.

Prototyp Mk1 měl suchou hmotnost 200 tun, avšak další exempláře prý budou lehčí. Čtvrtý nebo pátý kus by už měl mít jen kolem 120 tun. Později by hmotnost mohla klesnout na 110 tun nebo dokonce ještě méně. Snížování hmotnosti je podle Muska možné díky „exponenciálním zlepšením“ ve výrobě a konstrukci. Například trup lodi prvních dvou prototypů tvořily ocelové „barely“, které byly svařeny z menších dílů. Avšak počínaje prototypem Mk3 jsou tyto barely vyšší, tenčí a lehčí a jsou vyrobeny z jednoho kusu oceli s jen jedním svarem.

SpaceX na začátku roku 2020 provedlo několik destruktivních tlakových testů zkušebních nádrží pro Starship a poté přešlo na výrobu prototypu SN1. To byl přejmenovaný prototyp Mk3 a šlo o první exemplář nové verze Starship V1.0, která už je navržena pro orbitální lety. Hlavní nádrže pro tento exemplář byly dokončeny koncem února 2020 a začalo jejich testování na rampě v Boca Chica. Během kryogenní zkoušky však prototyp vybuchl kvůli selhání svaru na „puku“, ke kterému měly být později připojeny Raptory.

SpaceX však vždy vyrábí několik exemplářů Starship najednou, a tak pouhý týden po výbuchu SN1 začalo testování zkušební nádrže vyrobené z dílů původně určených pro prototyp SN2. Ten už byl vyráběn v relativně krytém a čistém prostředí (nikoli pod širým nebem, jako tomu bylo u předchozích prototypů) a má kvalitnější svary. Nádrž byla úspěšně otestována v březnu 2020 a následně byl vyroben plnohodnotný prototyp Starship SN3. Ten selhal 3. dubna 2020 během tankovací zkoušky s kryogenním dusíkem. Elon Musk později vysvětlil, že selhání nezpůsobil špatný návrh lodi nebo výrobní vada, nýbrž chyba konfigurace testu. Ve spodní kyslíkové nádrži byl nedopatřením moc nízký tlak, a tak došlo ke ztrátě stability konstrukce a zhroucení následkem vysoké hmotnosti metanové nádrže plné kapalného dusíku.

Prototyp SN4, který měl jako první provést krátký testovací let a byl dokončen koncem dubna 2020. Jako první prototyp úspěšně absolvoval kryogenní tlakové zkoušky a také několik statických zážehů. Avšak během posledního zážehu začal ze spodní části Starship unikat plyn, načež došlo ke vznícení v oblasti motoru a obří explozi. SpaceX však už mezitím vyrobilo další prototypy Starship, a tak testování pokračuje. Více informací najdete v našem průběžně aktualizovaném přehledu všech prototypů.

Společnost chce během roku 2020 provést kriticky důležitý testovací let, při kterém prototypy Starship vzletí do výšky 150 metrů a později také až do 20 kilometrů. SpaceX tak otestuje manévrování pomocí aerodynamických řídících ploch, restartování motorů a přistání zpět na zemi. Neoficiální animace níže ukazuje, jak by let do několika kilometrů mohl vypadat v praxi. Musk doufá, že do konce roku 2020 společnost stihne provést také první let na oběžnou dráhu. K tomu už však bude potřeba nosič Super Heavy. Náklad první orbitální Starship budou podle Muska nejspíš tvořit „satelity pro Starlink a nějaké další srandičky“.

Přípravy prototypů Starship sledujeme v průběžně aktualizovaném článku.

Startovní rampy

Nově budovaná rampa v jižním Texasu měla být původně využívána pro starty raket Falcon, ale později došlo ke změně a rampa bude primárně určena pro Starship a Super Heavy. SpaceX má už teď 3 rampy pro Falcony, takže další nutně nepotřebuje, obzvlášť když má SHS rakety Falcon 9 a Falcon Heavy stejně postupně nahradit.

Rampa se nachází v jižním Texasu poblíž Boca Chica Village a města Brownsville. Firma tu zakoupila pozemky už v roce 2012, slavnostní zahájení stavby proběhlo v roce 2014, ale výraznější stavební práce se z různých důvodů rozjely až v roce 2018. V roce 2019 zde proběhlo testování a dva lety Starhopperu a v srpnu pak bylo z dokumentů Federální letecké správy možné vyčíst další plány SpaceX pro tuto rampu. Už v době jejich zveřejnění sice byly částečně zastaralé, nicméně potvrdily, že SpaceX zde nejdříve vybuduje spíše jen základní zařízení nutné pro provádění zkušebních letů prototypů Starship.

Plánek startovní rampy pro první fázi testování (Zdroj: FAA)

Elon Musk potvrdil, že starty SHS budou probíhat také na Floridě z existující rampy LC-39A. Z ní teď startují rakety Falcon 9 a Falcon Heavy, a tak bude podle Muska muset být postavena ocelová startovní konstrukce na opačné straně rampy. Její stavba začala koncem roku 2019.

Z oficiální environmentální studie se dalo vyčíst, že SpaceX na Floridě plánuje postavit sekundární vypouštěcí stůl pro Starship „přibližně 100–200 metrů jihovýchodně od stávajícího stolu pro Falcony“. Stůl bude umístěn ve výšce 30 metrů, čímž se „omezí recirkulace spalin a eroze“. Pod stolem se pak bude nacházet šachta pro odvod spalin během startu, která bude mít 20 metrů na šířku a 20 metrů na výšku a stejně jako ta na rampě SLC-40 bude chlazena vodou pomocí kovových trubek. Bude tedy nejspíš podobná šachtě v McGregoru a nepůjde o velkou pasivní šachtu, jakou využívají Falcony startující z LC-39A. Vypouštěcí stůl pro Starship a montážní halu HIF bude spojovat nová cesta nazvaná „Starship Road“.

Zároveň bude potřeba přidat nové technické zázemí. Přibudou například nové vodojemy pro kropicí systém. A jelikož Starship využívá jiné palivo, vedle existujících nádrží na RP-1 vzniknou nádrže na kapalný metan o kapacitě 2 milionů kilogramů. Součástí metanového systému budou také nádrže na kapalný dusík o kapacitě 1,5 milionu kilogramů, který bude sloužit k chlazení metanu. Zároveň vznikne nové potrubí pro přívod metanu na rampu a také 30 metrů vysoká fléra, která slouží ke spalování metanových výparů. Co se týče kyslíku, SpaceX si prý zatím vystačí se stávající kapacitou, kterou má k dispozici pro Falcony, ale v budoucnu se to prý může změnit.

Raketa bude integrována na rampě LC-39A ve vertikální poloze pomocí jeřábu. Nejdříve bude připojen nosič Super Heavy k vypouštěcímu stolu a poté bude připojena Starship k nosiči. Zpočátku bude využíván dočasný nebo mobilní jeřáb a permanentní jeřáb s výškou 120–180 metrů bude postaven později.

Objevily se také spekulace, že orbitální prototyp Starship vyráběný na Floridě by mohl z rampy LC-39A létat na oběžnou dráhu i bez nosiče Super Heavy. Elon Musk však následně řekl, že něco takového je možné pouze v režimu bez záchrany lodi pro další použití. Nejspíš tedy takové lety prováděny nebudou.

Práce na startovní rampě pro Starship v rámci komplexu LC-39A se však na konci roku 2019 zastavily. Důvodem je nejspíš to, že SpaceX se rozhodlo prozatím všechny aktivity týkající se Starship provádět v Boca Chica. Stavba floridské rampy však nejspíš bude pokračovat někdy v budoucnu.

Potenciální využití rakety SHS

SpaceX hodlá SHS nabízet pro prakticky všechny myslitelné účely. Musk zmínil vynášení mnoha menších satelitů najednou a také možnost vzniku nových typů satelitů, které by využily rozměrný nákladní prostor lodi Starship. Něco takového v současnosti nikdo nenabízí, a tak je velikost družic často omezena rozměry aerodynamických krytů běžných raket. Musk uvedl jako příklad vesmírný teleskop, který by díky SHS mohl mít 10krát větší zrcadlo než Hubble, aniž by bylo nutné jej nějak složitě skládat a rozkládat. NASA si shodou okolností nechává vypracovat studii, která by zjistila, zda by SHS bylo možné použít pro vynesení obřího vesmírného teleskopu LUVOIR, který by disponoval zrcadlem s průměrem 8–18 metrů.

Dále má SHS umožnit sbírání starých satelitů či úklid vesmírného odpadu, pokud o to někdo projeví zájem. Raketa také dokáže zásobovat Mezinárodní vesmírnou stanici podobně jako loď Dragon, která tuto funkci plní v současnosti. SHS připojené ke stanici působí trochu komicky, ale k tomu Elon Musk dodal: „Raketoplán byl také hodně velký. Je to proveditelné.“

Pro všechny tyto účely lze sice použít i současné rakety Falcon, ale SHS od nich kromě levnějšího provozu bude odlišovat také schopnost efektivně dopravit náklad i do vzdálenějších destinací, jako je Měsíc či Mars. Je k tomu akorát potřeba vícero startů, aby mohla být loď před dlouhou cestou naplněna palivem a okysličovadlem.

SpaceX potřebuje mít SHS funkční co nejdříve. Firma totiž bude muset do roku 2027 vynést skoro 12 000 satelitů pro svou internetovou konstelaci Starlink, a použití Falconu 9 pro vynesení tolika družic by bylo značně neekonomické, ne-li nemožné. Falcon 9 dokáže najednou vynést 60 družic Starlink, ale Starship by měla zvládnout až 400. Elon Musk na konci roku 2018 prohlásil: „Starlink verze 1 poletí na Falconu a od verze 2 už bude létat na lodi Starship.“

Kromě toho všeho má být raketa schopná zajistit extrémně rychlou mezikontinentální přepravu pro až 1000 lidí najednou. Raketa by startovala z jedné z plovoucích startovních plošin, které by se nacházely poblíž velkých měst a lidé by se na ně dopravili pomocí lodí. Raketa by po startu klasicky odhodila první stupeň, který by posléze někde přistál, a kosmická loď by mezitím pokračovala v cestě dál. Následně by přistála poblíž cílové destinace na téměř identické plošině, z které startovala. Většina těchto cest na dlouhé vzdálenosti by trvala kolem 30 minut. I na nejvzdálenější místo na Zemi byste se pak dostali do hodiny. Tento způsob přepravy by podle Muska měl být cenově srovnatelný s běžnými letenkami a podle prezidentky SpaceX Gwynne Shotwell bude v provozu do roku 2028.

Elon Musk v květnu 2019 prozradil, že jeho tým přišel s překvapivým poznatkem. Když by prý Starship dostala 2–4 další Raptory, mohla by dobře posloužit pro dálkovou přepravu na Zemi i bez nosiče Super Heavy. Toto řešení je prý o dost lepší než to původní z videa výše, protože výrazně snižuje náklady a složitost a zjednodušuje provoz. V takovéto konfiguraci prý Starship dokáže uletět přibližně 10 000 km rychlostí kolem Mach 20. Nebylo by tedy možné takto cestovat kamkoli, ale i tak by bylo možné doletět například z Londýna do New Yorku nebo z Tokya do Los Angeles během pár desítek minut.

Financování vývoje SHS

Jusaku Maezawa s Elonem Muskem (Zdroj: Jusaku Maezawa)

Na vývoj SHS podle Elona Muska na podzim roku 2018 připadalo méně než 5 % prostředků SpaceX. Teprve až bude mít firma provoz Falconů a Dragonů takzvaně v malíku a mise budou probíhat hladce, začnou se zaměstnanci postupně přesouvat do projektu SHS. Musk očekává, že na konci roku 2019 už bude většina inženýrů pracovat na SHS.

Musk odhaduje celkové náklady na vývoj SHS na zhruba 5 miliard dolarů, ale prý se to špatně odhaduje. Dodal, že to bude určitě více než 2 miliardy, ale nejspíš méně než 10 miliard. V září 2019 však Musk upřesnil, že díky přechodu na levnější ocel budou náklady nakonec blíž 2–3 miliardám. Pro srovnání, vývoj raket Falcon 9 a Falcon Heavy stál 1–2 miliardy.

SpaceX hodlá vývoj SHS financovat ze zisků z vynášení komerčních satelitů, dopravy lidí a nákladu na ISS a sítě Starlink. Dále také pomocí záloh zákazníků jako v případě Jusaky Maezawy (viz sekci Projekt dearMoon níže). Firma navíc může během vývoje SHS nadále generovat zisky pomocí současných raket Falcon, které bude již brzy možné opakovaně používat snadno a rychle díky jejich vylepšené variantě Block 5. SpaceX si podle Muska může vyrobit tyto rakety do zásoby a postupně je přestat vyrábět. Díky jejich znovupoužitelnosti je bude moci používat ještě dlouho po ukončení jejich výroby.

Navíc díky opakovaně použitelnému prvnímu stupni a aerodynamickému krytu, které dohromady tvoří 80 % ceny rakety, se společnosti markantně zvýší čistý zisk z každého startu. Nemá totiž důvod vlastní úspory ze znovupoužitelnosti nějak výrazně projevovat do cenovky startu pro zakázníka, neboť už dnes je SpaceX výrazně levnější než konkurence. Po uvedení rakety SHS do provozu pak budou mít zákazníci na výběr, zda chtějí svůj náklad nechat vynést osvědčeným a menším Falconem nebo novým a zpočátku riskantnějším SHS.

SpaceX ale není na vývoj Starship samo. NASA v červenci 2019 oznámila, že bude spolupracovat s řadou firem na vývoji technologií užitečných pro lety na Měsíc. Mezi těmito firmami je také SpaceX, jež bude spolupracovat se třemi středisky NASA na dvou projektech. Prvním je spolupráce s Kennedyho vesmírným střediskem na „technologiích pro přistávání velkých raket na měsíčním povrchu“ a také „vývoji modelů interakcí mezi spalinami motoru a měsíčním regolitem“. Druhým projektem je spolupráce se středisky Glenn a Marshall na „technologiích potřebných pro přečerpávání pohonných hmot na orbitě, což je důležitým krokem pro vývoj Starship“. Jinými slovy, NASA pomůže SpaceX zkoumat, jak se Starship přistát na Měsíci a také jak nejlépe provádět dotankování této kosmické lodi na oběžné dráze Země, což je jedna z klíčových vlastností Starship umožňující dopravu značného množství nákladu na Měsíc či Mars. Do druhého projektu se pak NASA v září 2019 rozhodla investovat 3 miliony dolarů.

Americké letectvo přispělo na vývoj motoru Raptor.

SpaceX je také jednou z řady firem, se kterými bude NASA spolupracovat na dopravě nákladů na Měsíc v rámci programu Commercial Lunar Payload Services. SpaceX navíc získalo od NASA 135 milionů dolarů v rámci prvního kola kontraktů na vývoj přistávacích modulů pro astronauty programu Artemis. Pokud bude vývoj pokračovat dobře, společnost by mohla získat výrazně více financí v pozdějších fázích výběrového řízení. Více informací najdete níže v sekci Lety na Měsíc.

Projekt dearMoon – oblet Měsíce

Japonský miliardář Jusaku Maezawa si zaplatil týdenní let raketou SHS kolem Měsíce a zpět. Během oznámení těchto plánů v září 2018 také potvrdil, že on byl ten tajemný zákazník, který si u SpaceX zaplatil oblet Měsíce v lodi Crew Dragon, který firma oznámila v roce 2017. Jelikož ale mise vyžadovala Falcon Heavy, který SpaceX nakonec neplánuje certifikovat pro lety s posádkou, oblet bude proveden s větším SHS.

Jusaku Maezawa (Zdroj: SpaceX)

Maezawa je milovník umění, a tak se chce o tento unikátní vesmírný zážitek podělit s dalšími umělci z celého světa, kteří mohou kolem Měsíce letět s ním (malíř, fotograf, filmař apod.). Věří, že vzniklá umělecká díla, jejichž vytvoření tato cesta inspiruje, přispějí ke světovému míru a probudí snílka v každém z nás. Maezawa tento umělecký projekt nazývá dearMoon a současný plán je oblet Měsíce provést v roce 2023.

Přesný profil obletu Měsíce ještě není finalizovaný, ale mělo by jít o zhruba 6denní misi. Raketa odstartuje ze Země s Maezawou a 6–8 dalšími umělci na palubě. Spodní stupeň Super Heavy se po necelých 3 minutách letu odpojí a přistane zpět na Zemi, zatímco kosmická loď Starship doletí na parkovací orbitu kolem Země. Následně bude proveden zážeh motorů, který loď navede na dráhu k Měsíci, kam dorazí za 2 dny. Pasažéři se tak stanou prvními soukromými osobami, kteří se dostali za oběžnou dráhu Země. Fáze letu v blízkosti Měsíce zabere zhruba den a následně se loď začne opět vzdalovat a zamíří zpět k Zemi, kde o 2 dny později přistane. Elon Musk doufá, že půjde misi naplánovat tak, aby se loď dostala hodně blízko k povrchu Měsíce.

Předběžný profil mise Dear Moon, během které BFR obletí Měsíc (Zdroj: SpaceX)

Elon Musk během oznámení projektu několikrát zdůraznil, že se jedná o riskantní misi: „Je to nebezpečná mise. Budeme dělat všechno proto, abychom minimalizovali rizika, ale něco se může pokazit. Jusaku je odvážný člověk.” Vzhledem k tomu, že během této mise nebude ani zdaleka využita maximální kapacita SHS, podle Muska to umožní vézt s sebou spoustu rezervního kyslíku a dalších zásob pro případ, že během cesty dojde k nějakému problému. Musk si nebyl jistý, zda bude před touto misí proveden zkušební oblet Měsíce s prázdným SHS, ale nakonec prohlásil, že pravděpodobně ano. Zároveň vysvětlil, že vzhledem k tomu, že oblet Měsíce potrvá jen pár dní, není na rozdíl od několikaměsíčních misí na Mars potřeba komplexní systém podpory života s uzavřeným cyklem, kde se všechna voda a další látky kompletně recyklují. Měsíční mise místo toho můžou využívat systémy, které SpaceX vyvinulo pro pilotované mise Crew Dragonu na Mezinárodní vesmírnou stanici. Pasažéři před misí projdou dlouhým tréninkem.

Tato mise navíc bude živě streamována ve virtuální realitě, aby si každý mohl zkusit, jaké to na palubě je. K přenosu dat by podle Muska mohla být využita internetová satelitní konstelace Starlink, která by tou dobou už měla být v provozu.

Maezawa odmítl sdělit, kolik přesně za oblet Měsíce zaplatil, ale podle Muska je to vysoká částka, která pokryje značnou část nákladů na vývoj SHS. Maezawa zároveň potvrdil, že už SpaceX zaplatil nemalou zálohu.

Lety na Měsíc

Vzhledem k tomu, že současná americká vláda projevuje velký zájem o Měsíc, Shotwell i Musk předpokládají, že SHS podnikne nejdříve mise na Měsíc a až později na Mars. Gwynne Shotwell doufá, že to bude v rámci budování trvalé měsíční základny. Musk vysvětlil, že Měsíc má výhodu v tom, že cesta tam trvá jen 3 dny a není nutné čekat na optimální polohu planet, která v případě Marsu nastává jen každých 26 měsíců. K přistání Starship na Měsíci by podle prezidentky SpaceX mohlo dojít v roce 2022. Plán je prý takový, že loď na povrchu zanechá náklad, který budou moci využít další firmy a organizace v čele s NASA, které usilují o přistání na Měsíci v rámci programu Artemis v roce 2024.

Starship přistává na Měsíci (Zdroj: SpaceX)

NASA v dubnu 2020 oznámila, že vybrala návrhy společností Dynetics, Blue Origin a SpaceX, které vyvíjejí systémy pro přistání astronautů NASA na Měsíci v roce 2024 v rámci programu Artemis. SpaceX pro tyto účely navrhla zjednodušenou variantu své kosmické lodi Starship, která nebude vybavena tepelným štítem ani aerodynamickými řídicími plochami. Tato Starship by po dotankování na oběžné dráze Země dokázala k Měsíci dopravit až 100 tun nákladu a následně by sloužila k přepravě astronautů z oběžné dráhy Měsíce na povrch a zpět.

Upravená kosmická loď Starship pro lunární program Artemis agentury NASA (Zdroj: SpaceX)

Nejvýraznějšími změnami oproti normální Starship je absence aerodynamických řídicích ploch a tepelného štítu. Tyto prvky jsou totiž potřeba pouze během návratu na Zemi, ale lunární Starship v tomto případě zůstane na Měsíci. Z oficiálních obrázků této lunární varianty Starship lze také vyčíst, že na špičce lodi budou umístěny solární panely a astronauté se z lodi dostanou na povrch Měsíce pomocí jakéhosi výtahu.

Zpomalení lodi před přistáním na Měsíci zajistí motory Raptor, ale ty budou poté vypnuty a finální fáze přistávacího manévru bude využívat nové metanové trysky v horní části lodi. Důvodem je to, že Raptory jsou tak silné, že například podle Roberta Zubrina by to znemožnilo přistání na neupraveném povrchu Měsíce. Proud spalin by v podstatě vyfoukal kráter v regolitu a loď by se po přistání převrhla. Zároveň by byl měsíční prach natolik urychlen, že by mohl dostat až na orbitu Měsíce, což by způsobilo další komplikace. SpaceX proto už nějakou dobu studuje vliv spalin na měsíční regolit během přistání Starship ve spolupráci s NASA. Metanové trysky jsou řešením tohoto problému. Byly by použity také při startu z měsíčního povrchu na orbitu.

Upravená kosmická loď Starship pro lunární program Artemis agentury NASA (Zdroj: SpaceX)

SpaceX také uvedlo, že než Starship v roce 2024 dopraví astronauty na povrch Měsíce, loď i nosná raketa by tou dobou už měly mít za sebou mnoho misí. Ty tak můžou posloužit jako demonstrace funkčnosti technologií potřebných pro bezpečné provedení lunární mise pro NASA. Konkrétně SpaceX očekává, že do roku 2024 bude mít Starship za sebou tyto milníky:

  • Start rakety Super Heavy
  • Znovupoužití Starship
  • Orbitální let Starship s dlouhým trváním
  • Let Starship dál než na nízkou oběžnou dráhu
  • Demonstrace orbitálního tankování Starship
  • Demonstrační přistání na Měsíci v roce 2022 (bez posádky)

Podrobněji jsme o lunárních plánech SpaceX ve spolupráci s NASA psali v samostatném článku.

Lety na Mars

Věčný optimista Elon Musk doufá, že první dvě Starship by se k Marsu mohly vydat už v roce 2022. V roce 2016 přiznal, že to je hodně ambiciózní cíl, ale těch 6 zbývajících let mu tehdy připadalo jako „hrozně dlouhá doba“. Tato první mise by byla bez posádky a jejím hlavním úkolem by bylo identifikovat potenciální rizika, potvrdit přítomnost vody v cílové oblasti a také poskytnout základní vybavení pro zajištění energie, podpory života a těžby pro budoucí mise.

Starship na Marsu (Zdroj: SpaceX)

Okno pro optimální cestu na Mars se otevírá jednou za 26 měsíců, takže v případě úspěchu první mise na Mars by se podle Muska už v roce 2024 mohli na Mars vydat prvních 20–50 lidí. Letěly by čtyři lodě najednou – dvě s posádkou a dvě bez. Hlavním účelem této mise by bylo zprovoznění zařízení na výrobu pohonných hmot, které vyvíjí SpaceX, a také vybudování malé základny, kterou by bylo možné v budoucnu rozšířit. Paul Wooster ze SpaceX očekává, že většina lodí Starship, které v počátcích přistanou na Marsu, už zůstanou na povrchu a nevrátí se na Zemi. Můžou tak dobře posloužit jako příbytky pro první lidi na Marsu.

Elon Musk odhaduje, že bude trvat alespoň 10 startovních cyklů, než bude základna soběstačná, tedy nejdříve v roce 2050. Musk při přednášce v roce 2017 ukázal, jak by mohl vývoj základny na Marsu vypadat. Středobodem jsou lodě SHS a zařízení na výrobu metanu a kyslíku z marsovského ledu a atmosféry za pomoci solární energie.

Elon Musk odhaduje, že náklady na dopravu jednoho kilogramu na Mars by mohly být postupně sníženy až na hodnotu 100 dolarů. Cena letenky na Mars pro běžné lidi se podle Muska bude odvíjet především od počtu cestujících, ale věří, že cena za přestěhování na Mars (zpáteční let je zdarma) jednoho dne klesne pod 500 tisíc dolarů (11,5 milionů korun) a možná i pod 100 tisíc dolarů (2,3 milionů korun). To je podle něj dost nízká částka na to, aby lidé ve vyspělých zemích mohli prodat svůj dům na Zemi a přestěhovat se na Mars, pokud si to budou přát.

Musk však v roce 2018 upozornil, že všechny tyto plány jsou velmi teoretické a že zatím vlastně ani není jisté, že SHS vůbec někdy úspěšně poletí. Připouští tedy, že může celý projekt selhat, ale zároveň poukázal na rapidní pokroky, kterých SpaceX dosáhlo za posledních 10 let. V roce 2008 firma slavila svůj vůbec první úspěšný start s malou raketou Falcon 1 a o pouhých 10 let později poprvé letěl Falcon Heavy, nejsilnější raketa současnosti. SpaceX navíc dominuje trhu s komerčními starty raket a její Falcony jsou z velké části znovupoužitelné. Musk si myslí, že byste v roce 2008 nejspíš nenašli jediného člověka, který by řekl, že SpaceX během 10 let něco takového dokáže. Ani on sám prý tehdy nevěřil, že se něco takového může podařit. Jinými slovy, SpaceX je dnes o dost zkušenější a nikdo nedokáže odhadnout, čeho firma dosáhne za dalších 10 let.

Elon Musk však přesto myslí na budoucnost. V srpnu 2019 uvedl, že příští generace Starship by mohla mít průměr 18 metrů, tedy dvakrát více než má současná podoba.

Nejdůležitější články a odkazy


Poslední aktualizace článku:

  • 27. 6. 2020 – Spousta menších úprav a oprav + doplněny informace z posledních týdnů o Super Heavy, Raptoru, aktuálních prototypech Starship a také lunární verzi Starship pro NASA
  • 25. 4. 2020 – Doplněny informace o SN4 a plánech pro další prototypy Starship, přidány nové fotky Raptorů a destiček tepelného štítu
  • 4. 4. 2020 – Doplněny informace o osudu prototypu SN3, nových přistávacích nohách, prodloužení Super Heavy a další novinky z posledních týdnů
  • 8. 3. 2020 – Doplněny informace o prototypech SN1 a SN2 a další menší novinky z posledních týdnů
  • 31. 12. 2019 – Doplněny nové informace z aktuálních tweetů Elona Muska + pár dalších oprav a úprav
  • 21. 12. 2019 – Doplněna a aktualizována spousta informací na základě novinek z posledních měsíců (parametry Raptoru, nehoda Starship Mk1, lunární plány SpaceX a další)
  • 30. 9. 2019 – Přidána a aktualizována spousta informací a obrázků na základě novinek z posledního měsíce a především Muskově prezentaci
  • 31. 8. 2019 – Doplněny informace o vyráběných Raptorech a také plánech na testovací lety Starship z nového článku
  • 28. 8. 2019 – Doplněny aktuální informace o posledním letu Starhopperu, spolupráci SpaceX a NASA na vývoji Starship a další novinky z nedávných článků na ElonX
  • 4. 8. 2019 – Přidána nová sekce “Start a přistání” a byly doplněny informace o plánovaných úpravách rampy LC-39A pro starty SHS plus další drobnosti z environmentální studie
  • 28. 7. 2019 – Doplněny nové informace o tepelném štítu Starship, jelikož SpaceX testuje keramické dlaždice, plus jsem doplnil informace o prvním skoku Starhopperu
  • 23. 7. 2019 – Doplněny nové informace o počtu a rozložení Raptorů na Super Heavy a o cestách na Měsíc bez tankování z nového článku.
  • 13. 7. 2019 – Doplněny nové informace o nosnosti Starship a aktuálním dění kolem Raptoru a Starhopperu z nového článku. Zároveň jsem zkrátil část o továrně v losangelském přístavu a celou sekci o výrobě jsem přesunul do jiné části článku.
  • 27. 6. 2019 – Doplněny aktuální informace o Raptoru a Starship z nového článku a přidal jsem fotky vyráběných prototypů lodi
  • 3. 6. 2019 – Doplněny nové informace o Raptoru, Super Heavy, dálkově přepravě a úpravě křídel Starship
  • 23. 5. 2019 – Doplněny informace o úpravě designu Starship a motoru Raptor z nového článku
  • 20. 5. 2019 – Doplněny informace o výrobě druhého prototypu lodi Starship na Floridě, Raptorech s čísly 4 až 10, a také spekulacích ohledně jeho startů z rampy LC-39A
  • 30. 4. 2019 – Doplněna informace o 40sekundovém zážehu Raptoru a přidány nové oficiální obrázky Starship
  • 16. 4. 2019 – Doplněny informace o druhém zážehu Starhopperu a odmontování motoru
  • 4. 4. 2019– Doplněny informace o proběhlém statickém zážehu Starhopperu a testování třetího Raptoru (podrobný článek)
  • 18. 3. 2019 – Doplněny nové informace o regulaci tahu Raptoru, vývoji Starhopperu a orbitálního prototypu lodi Starship, tepelné ochraně SHS a plánech provádět start SHS také z Floridy
  • 17. 2. 2019 – Doplněny nové informace o výrobě Raptoru, tlakování nádrží SHS a také přistávacích nádržích na lodi Starship (podrobný článek)
  • 11. 2. 2019 – Doplněny a aktualizovány informace o Raptoru a Super Heavy na základě nového článku
  • 8. 2. 2019 – Doplněno pár nových informací z článku o zážehu Raptoru a změnách Super Heavy
  • 4. 2. 2019 – Doplněna videa ze zkušebního zážehu Raptoru a také informace o způsobu zapálení motoru (více v článku)
  • 2. 2. 2019 – Doplněny a aktualizovány informace, hlavně o Raptoru a Super Heavy, na základě nového článku
  • 28. 1. 2019 – Doplněna věta o teplotách během návratu z nízké oběžné dráhy
  • 27. 1. 2019 – Menší upřesnění a opravy chyb
  • 26. 1. 2019 – Založení článku, doplnění sekce s odkazy

Líbí se vám takovéto články? Chodíte na ElonX rádi a chtěli byste, aby web zůstal bez reklam a redakce mohla nadále vydávat kvalitní obsah? Vyjádřete svou podporu a spokojenost pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už web podpořili. Děkujeme za přízeň!




Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
247 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře