 |
 |
Sociální sítě mají řadu přínosů, ale pojí se s nimi i negativní jevy. Například algoritmy často zobrazují obsah podobný tomu, který uživatel již sleduje, což může posilovat tzv. informační bubliny. Ze sociálních sítí se pak toto negativní působení přenáší do celé společnosti, což nastoluje otázku, jestli by se sociální sítě neměly více regulovat.
Česko se potýká s vlnami veder. Nabízí se proto otázka, jak se s podobnými podmínkami vyrovnávají terminály systému Starlink. Přeci jen, internet dnes bereme jako samozřejmost a očekáváme, že bude fungovat bez ohledu na počasí. Je tomu tak i v případě těchto satelitních antén?
Zkusme se v dnešním článku oprostit od počtů prodaných antén a v této prázdninové atmosféře se prostě jen vydat za několika zajímavými příběhy, které souvisejí s využitím satelitního systému Starlink.
Ztráta monopolu tradičních médií a nástup algoritmicky řízených sociálních sítí od základu změnily způsob, jakým konzumujeme informace. Místo editačního výběru novinářů dnes o našem vidění světa rozhodují algoritmy, které podporují tvorbu informačních bublin, šíření konspiračních teorií i prohlubování společenské polarizace. Podíl na tom má také sociální síť X pod vedením Elona Muska.
Zdařené testy čínského lunárního modulu Lanyue ukázaly, v jakém stádiu jsou čínské přípravy k přistání na Měsíci, a zároveň rozvířily pochybnosti o správnosti výběru Starship k lunárním expedicím. Ke kritice se přidali i bývalí administrátoři NASA Charles Bolden a Jim Bridenstine. Jejich slova mají značnou váhu, ale neodhalují celou pravdu.
Rok 2025 byl pro Neuralink ve znamení mezinárodní expanze klinických testů. Kromě USA firma implantuje své rozhraní v Kanadě, Velké Británii a v nejbližších dnech také ve Spojených arabských emirátech. V tomto článku si shrneme nejdůležitější milníky Neuralinku v roce 2025 a zamyslíme se nad tím, co by mohl přinést rok následující.
V této minisérii článků objasňuji, proč je tak těžké psát články, které by byly přesné, objektivní a bez gramatických chyb. Ani když už je článek napsaný, práce tím nekončí. Je potřeba text pečlivě zkontrolovat, opravit chyby a překlepy a upravit některé formulace. A právě tomu je věnovaný dnešní díl.
V předešlých dílech Kosmonomiky jsme rozebírali nejzávažnější kosmonomické mýty. V závěrečné části se zaměříme na klamné predikce například v kontextu vývoje Starship, kde bývá přání otcem myšlenky.
Zatímco v prvním a druhém dílu jsme na „kosmonomiku“ nahlíželi spíše očima daňových poplatníků, v tomto se podíváme na hospodaření firem, zejména SpaceX. Proslýchá se, že SpaceX mělo cestu k vrcholu vydlážděnou dotacemi a státními zakázkami. Zvěsti ale velmi často nestojí na skutečných faktech.
V prvním díle jsme se zamýšleli nad ekonomickým přínosem kosmonautiky, nyní se budeme zabývat jedním v kosmonautice velmi nepopulárním tématem – rozpočtovou odpovědností. Přestože účelem průzkumu vesmíru je vědecké poznání, tak i zde platí ekonomické zákonitosti. Každý projekt má stanovený určitý rozpočet, a pokud ho překročí, je nutné rozhodnout, zda ho dále financovat, nebo ho ukončit.
Ekonomickému pozadí kosmonautiky se obvykle nevěnuje příliš velká pozornost, čímž vzniká prostor pro různé mýty. Nejrozšířenější mylnou představou o kosmonautice je, že výzkum vesmíru je sice zajímavý, ale kromě hezkých fotek nemá žádný přínos. Stejně tak není pravdivé tvrzení, že peníze investované do kosmonautiky se vždy mnohonásobně vrátí.
Na povrchu Marsu jezdí velké rovery Curiosity a Perseverance. Nicméně ani ty nejsou tak dokonale vybavené a všestranné, aby se dokázaly vyrovnat pozemským laboratořím. Vznikl proto program Mars Sample Return, jehož cílem je dostat vzorky půdy a hornin z Marsu na Zemi. Vzhledem k rostoucím nákladům a posouvání termínu realizace se zvažuje jeho ukončení. Může SpaceX pomoct se svou Starship?
