ElonX

Vyřazené prototypy Starship

Autor · 16. 4. 2023

Super Heavy Starship

Přeskočit na konkrétní sekci:

Super Heavy: B11 | B10 | B9 | B8 | B7 | B5 | B4 | B3 | BN1
Starship: S32 | S30 | S29 | S28 | S27 | S26 | S25 | S24 | S23 | S22 | S21 | S20 | SN17/18/19 | SN16 | SN15 | SN12/13/14 | SN11 | SN10 | SN9 | SN8 | SN6 | SN5 | SN4 | SN3 | SN1 | Mk2 | Mk1

» Aktivní prototypy «

Přehled prototypů, které jsou ve výrobě nebo aktivním provozu, najdete zde. Přehled vývojových demonstrátorů zde. Průběh výroby prototypů Starship a Super Heavy můžete sledovat živě v našem článku, ve kterém informujeme o aktuálním dění ve Starbase, kde se prototypy vyrábějí a testují.

Poslední aktualizace:

  • 26. 10. 2024 – Přidány profily Starship S30 (zničena při testovací misi) a S32 (vyřazena)
  • 20. 6. 2024 – Doplněny chybějící profily Starship S28, S29; sekce s experimentálními demonstrátory byla přesunuta na samostatnou stránku a nejspíš už nebude aktualizována
  • 15. 6. 2024 – Aktualizace profilů Super Heavy B10, B11 po jejich testovacích letech; aktualizace profilu Starship S26 po dokončení testování
  • 25. 11. 2023 – Aktualizace profilů Starship S25 a Super Heavy B9 po jejich testovacím letu
  • 29. 7. 2023 – Starship SN15 byla zlikvidována
  • 22. 7. 2023 – Starship S27 byla zlikvidována
  • 27. 5. 2023 – Starship S25 nakonec odstartuje, a tak byla přesunuta zpět mezi aktivní prototypy

Super Heavy

Super Heavy B11

Super Heavy B11 během převozu (Foto: SpaceX)

Další prototyp rakety Super Heavy pro orbitální starty. První potenciální díl byl spatřen v září 2022. Jeho kompletace proběhla v červnu 2023, načež byl prototyp převezen do „raketové zahrady“, kde čekal, než na něj přišla řada s testováním.

B11 byl další prototyp s celkem 33 Raptory druhé generace. Oproti svým předchůdcům obsahoval pár vylepšení, mezi kterými bylo také další zlepšení systému filtrace pohonných látek před jejich vstupem do motorů.

V říjnu 2023 došlo k převozu B11 do testovacího areálu Massey’s, kde prototyp 18. října absolvoval kryogenní zkoušku a v listopadu druhou. Následovala instalace motorů v rámci příprav na statický zážeh všech 33 Raptorů najednou, který proběhl 5. dubna 2024.

Super Heavy B11 letěl 6. června 2024 na čtvrté testovací misi spolu se Starship S29. Nosič B11 po oddělení od lodi Starship provedl zpětný zážeh, který raketu nasměroval zpět k pevnině. Po provedení přistávacího zážehu raketa úspěšně dosedla do vod Mexického zálivu, kde se následně potopila nebo byla potopena. Jeden z motorů Raptor selhal krátce po startu, ale raketa byla schopná tuto ztrátu vykompenzovat. Další motor pak selhal při přistávacím zážehu.

Super Heavy B10

Super Heavy B10 během přepravy (Foto: SpaceX)

Další prototyp rakety Super Heavy pro orbitální starty. První potenciální díl byl spatřen v červenci 2022. Zpočátku to vypadalo, že tento prototyp poletí na třetí testovací misi spolu se Starship S27, ale nakonec letěl se Starship S28.

B10 byl další prototyp s celkem 33 Raptory druhé generace. Oproti B7 a B8 však obsahoval další vylepšení stejně jako prototyp B9. Jednou z novinek je plošší vrchlík v oblasti společné přepážky hlavních nádrží.

Výroba tohoto prototypu byla nejspíš dokončena někdy během května 2023. Následně byl prototyp převezen do raketové zahrady, kde čekal, až na něj přijde řada s testováním. Kryogenní zkoušky B10 nakonec proběhly 19. července 2023 (poprvé v areálu Massey’s) a poté byl prototyp převezen zpět do raketové zahrady. Dne 17. srpna 2023 byl prototyp přesunut do montážního areálu. Během září 2023 pak proběhly další dva kryotesty. Následovala instalace motorů před převozem na rampu v prosinci 2023, kde na úplném konci roku proběhl statický zážeh všech 33 Raptorů najednou. (Podrobná historie výroby a testování zde.)

Super Heavy B10 odstartovala 14. března 2024 spolu se Starship S28 na třetí testovací misi. Nosič B10 po oddělení od lodi Starship ve výšce 64 km úspěšně provedl zpětný zážeh, který raketu nasměroval zpět k pevnině. Ucpaly se však filtry kapalného kyslíku v hlavní nádrži Super Heavy, což způsobilo předčasné vypnutí šesti z třinácti motorů během zpětného zážehu a následně se při přistávacím zážehu zapálily jen dva motory ze třinácti. Tato ztráta tahu nakonec zabránila nosiči provést měkké přistání​​. SpaceX ztratilo kontakt s nosičem ve výšce 469 metrů nad Mexickým zálivem.

Super Heavy B9

Super Heavy B9 s nainstalovaným prstencem pro hot staging v srpnu 2023 (Foto: SpaceX)

Další prototyp rakety Super Heavy pro orbitální starty s celkem 33 Raptory druhé generace. První potenciální díl byl spatřen v březnu 2022. Výroba byla dokončena v prosinci 2022. Tento prototyp byl určen pro druhý orbitální start v kombinaci s lodí Starship S25.

Oproti B7 a B8 měl tento prototyp mnoho vylepšení. Podle portálu NASA Spaceflight měl vylepšené Raptory, které byly o něco jednodušší na výrobu, měly mít mírně vyšší tah a také obsahovaly elektrický systém pro vektorizaci trysky. Zároveň se předpokládalo zjednodušení konstrukce nosiče. Další změnou byla vylepšená ochrana motorové sekce pro případ selhání jednoho z Raptorů během letu. Dále byla anténa pro Starlink nově umístěna v horní části krytu vnějších tlakových nádob. Podrobnější přehled potvrzených vylepšení na B9 najdete v tomto anglickém článku.

Prototyp B9 byl 16. prosince 2022 převezen na orbitální rampu kvůli tlakovému testování (zatím bez nainstalovaných motorů). To proběhlo na konci prosince a 10. ledna 2023 pak byl prototyp převezen zpět do výrobního areálu. Po instalaci 33 Raptorů byla raketa převezena zpět na rampu 20. července 2023, kde o 3 dny později proběhl tankovací test a zkouška nového vodního systému pod vypouštěcím stolem. Následně byl 6. srpna proveden statický zážeh, který však byl ukončen předčasně kvůli selhání čtyř motorů.

Po statickém zážehu byl 8. srpna 2023 prototyp B9 převezen zpět do montážního areálu, kde proběhla instalace nového prstence na horní část rakety. Ten obsahuje průduchy a tepelnou ochranu kvůli novému způsobu oddělení lodi od nosiče (hot staging). Následně byla raketa 22. srpna převezena zpět na rampu, kde o dva dny později proběhl spin prime test motorů a 25. srpna následoval druhý statický zážeh trvající 6 sekund. Při něm bylo zažehnuto všech 33 Raptorů, avšak dva z nich se vypnuly předčasně. Následovalo připojení lodi Starship S25 kvůli finálnímu kombinovanému testování. Před startem pak byly ještě vyměněny některé součástky systému pro naklápění roštových kormidel.

Sestava Super Heavy B9 a Starship S25 nakonec odstartovala 18. listopadu 2023. Nosič vůbec poprvé úspěšně zažehnul všech 33 Raptorů, které spolehlivě fungovaly až do plánovaného vypnutí většiny z nich před oddělením stupňů. Následně se vůbec poprvé podařilo úspěšně oddělit kosmickou loď Starship (navíc novou metodou zvanou hot staging), a ta pak zažehla všech šest svých motorů. Super Heavy se poté začala vracet zpět k pobřeží kvůli pokusu o simulované přistání ve vodě, avšak v průběhu zpětného zážehu došlo k blíže neurčenému problému a výbuchu rakety. Loď Starship mezitím fungovala správně přes 5 minut a krátce před plánovaným vypnutím motorů z neznámého důvodu selhala a byla zničena destrukčním systémem.

Super Heavy B8

Super Heavy B8 během převozu z orbitální rampy na konci října 2022 (Foto: Kevin)

Další prototyp rakety Super Heavy. První potenciální díl byl spatřen v lednu 2022. Kompletace nádrží proběhla 7. července 2022. Typově je tento exemplář nejspíš téměř stejný jako B7.

Dne 20. září 2022 byl prototyp převezen na orbitální rampu, zatím bez nainstalovaných motorů a roštových kormidel. Následně ale neproběhly žádné testy a prototyp nakonec byl přeskočen ve prospěch pokročilejšího exempláře B9, který obsahuje řadu vylepšení. Super Heavy B8 strávila nějakou dobu v oblasti s vyřazenými prototypy a 19. ledna 2023 byla odvezena k likvidaci.

Super Heavy B7

První statický zážeh Super Heavy B7 na orbitální rampě 10. srpna 2022 (Zdroj: Elon Musk)

Prototyp rakety Super Heavy pro integrované starty. První díl byl spatřen na začátku října 2021. Jednalo se o puk, který byl poprvé uzpůsoben pro 13 středových motorů. B7 je tedy první prototyp s celkem 33 Raptory. Prototyp B7 je však kompatibilní pouze s novější variantou motoru (Raptor 2).

Tento prototyp by měl být určen pro první orbitální start spolu se Starship S24, ale plán se může změnit. Kompletace proběhla na začátku března 2022 a převoz dokončeného prototypu na rampu proběhl 31. března. Prototyp obsahuje nový typ kyslíkové přistávací nádrže a má jinak umístěné vnější tlakové nádoby. Kryty těchto nádob navíc poslouží jako aerodynamické plochy při návratu.

Prototyp B7 úspěšně absolvoval kryogenní zkoušku na orbitální rampě 4. dubna 2022 a 8. dubna byl přesunut z vypouštěcího stolu na stojan pro strukturální testování, kde prošel dalšími tlakovými zkouškami. Během jedné z nich došlo k poškození velké trubky, která přivádí metan z hlavní nádrže do motorů. Následně byl prototyp 18. dubna převezen zpět do montážního areálu, kde proběhly opravy a 6. května byl B7 převezen zpět na orbitální rampu kvůli dalšímu testování. Pak proběhly dva kryotesty 9. a 11. května 2022, které zřejmě měly za úkol prověřit provedené opravy. 14. května následoval převoz B7 zpět do montážního areálu kvůli instalaci roštových kormidel (nově mají trochu jiný tvar) a motorů Raptor.

Všech 33 motorů Raptor a jejich ochranné kryty byly nainstalovány během května a června 2022. Prototyp B7 byl poté 23. června převezen zpět na orbitální rampu. Přemístění rakety na vypouštěcí stůl poprvé zajistila ramena Mechazilly (v minulosti toto vždy zajišťoval běžný jeřáb). Následně začala další fáze testování, avšak 11. července 2022 došlo při testu roztočení Raptorů (spin prime) k neplánovanému výbuchu. Raketa proto byla následně převezena zpět do montážního areálu kvůli kontrolám a posouzení škod. Raketě nakonec byly vymontovány středové Raptory a prototyp byl převezen zpět na orbitální rampu 6. srpna 2022. Následně prototyp absolvoval několik spin prime testů a 10. srpna také statický zážeh jednoho Raptoru. O den později následoval 20sekundový zážeh jednoho Raptoru, který navíc otestoval autogenní tlakování nádrží. Poté byl prototyp B7 převezen zpět do montážního areálu kvůli instalaci zbývajících Raptorů.

Dne 23. srpna 2022 byl prototyp Super Heavy B7 se všemi 33 Raptory převezen zpět na orbitální rampu, kde o dva dny později absolvoval spin prime testy a 31. srpna také statický zážeh dvou Raptorů najednou. Poté byl na raketě vyměněn jeden motor a proběhly další spin prime testy (včetně zopakování zkoušky všech motorů, který v červenci vedl k výbuchu). Testování završil 19. září statický zážeh sedmi Raptorů. Raketa poté byla převezena zpět do montážního areálu kvůli upgradům před orbitálním startem.

Prototyp B7 byl 7. října 2022 převezen zpět na orbitální rampu, potenciálně naposledy. Raketa měla upravené okrytování a tepelnou ochranu motorové sekce. Dne 12. října pak došlo ke spojení  B7 a Starship S24 do jednoho celku. O pár dnů později byla sestava rozpojena a 20. října znovu spojena. Následovaly kombinované testy kompletní sestavy, při kterých byl do nádrží nosiče i lodi zkušebně tankován buď jen metan, nebo jen kyslík. Dne 8. listopadu byla sestava opět rozpojena a pokračovalo samostatné testování Super Heavy B7. Po dalších kryozkouškách a spin prime testu proběhl 14. listopadu statický zážeh 14 Raptorů najednou. O dva týdny později následoval další statický zážeh 11 Raptorů, který trval zhruba 13 sekund a byl proveden s plnou kyslíkovou nádrží kvůli otestování autogenního tlakování. Poté byly na raketě vyměněny dva Raptory a na začátku prosince byl prototyp B7 odvezen z rampy zpět do montážního areálu, kde bylo dokončeno ochranné okrytování motorů a další přípravy na finální testování a orbitální start.

Prototyp B7 byl znovu a potenciálně naposledy převezen na orbitální rampu 8. ledna 2023 a následující den k němu byla připojena loď Starship S24 kvůli kombinovaným tankovacím zkouškám, které proběhly 13., 18. a 23. ledna. Poté došlo k rozpojení prototypů a odvozu Starship S24 pryč z rampy v rámci provádění příprav na statický zážeh všech 33 motorů na B7 (jeden z nich byl na konci ledna vyměněn).

Několikasekundový test všech 33 motorů na Super Heavy B7 nakonec proběhl ve čtvrtek 9. února 2023 a byl z velké části úspěšný. Dva Raptory však při zkoušce nespolupracovaly, a tak bylo nakonec úspěšně zažehnuto „jen“ 31 motorů. Elon Musk následně upřesnil, že jeden motor byl záměrně vypnut ještě před zážehem a jeden se vypnul sám během testu. I přes tento menší nedostatek však šlo o světový rekord, neboť byla překonána sovětská raketa N1, která disponovala celkem 30 motory. Pro SpaceX byl s výsledek statického zážehu uspokojivý, protože firma se rozhodla test neopakovat a rovnou přejít k finálním přípravám na orbitální start. 17. února ještě proběhl spin prime test jednoho Raptoru na B7 (nejspíš jednoho z těch dvou, které se při předchozí zkoušce nezažehly). 11. března 2023 pak byl prototyp B7 sejmut z vypouštěcího stolu, pravděpodobně kvůli usnadnění finálních prací na orbitální rampě před startem.

Finální přípravy na orbitální start začaly 29. března 2023, kdy byl prototyp B7 umístěn zpět na orbitální stůl. 3. dubna pak následovala kryozkouška a 5. dubna byla připojena loď Starship S24. Následovat mělo kompletní tankování v rámci generálky předstartovních úkonů, ale z toho nakonec sešlo a SpaceX se rozhodlo rovnou přejít k pokusům o start. 12. dubna proto byla loď sejmuta z nosiče a v následujících dnech byly odjištěny nálože destrukčního systému na S24 i B7. 15. dubna pak byla loď opět umístěna na Super Heavy.

Start Super Heavy B7 se Starship S24 nakonec proběhl 20. dubna 2023, avšak selhal před oddělením lodi od nosiče, částečně kvůli selhání několika Raptorů během letu. Oba prototypy pak byly zničeny automatickou aktivací destrukčního systému.

Super Heavy B5

Zkompletovaná Super Heavy B5 během převozu z High Bay v prosinci 2021 (Foto: Cosmic Perspective)

Tento prototyp rakety Super Heavy měl být původně určený pro druhý orbitální start spolu se Starship S21, ale postupně nejspíš došlo ke změně plánu a prototyp nepoletí. První díly byly v Boca Chica spatřeny na začátku srpna 2021. Finální kompletace nádrží do jednoho celku proběhla 20. listopadu 2021. Následně byl prototyp přesunut z High Bay do oblasti s vyřazenými prototypy Starship. V červnu 2022 pak začala likvidace tohoto exempláře.

Jednou z odlišností oproti předchozímu prototypu B4 měla být přítomnost menší nádrže pro skladování kyslíku určeného pro přistávací manévry.

Super Heavy B4

Super Heavy B4 během převozu na rampu (Foto: Elon Musk)

Tento prototyp rakety Super Heavy byl původně určený pro první orbitální start spolu se Starship S20. První díly byly v Boca Chica spatřeny na začátku července 2021.

Pro první orbitální test raketa dostala 29 Raptorů. Konkrétně šlo o 9 klasických atmosférických motorů RC a 20 atmosférických motorů RB, které nejsou schopny vektorizace tahu.

I když byl předchozí prototyp B3 vybaven výkonnými metanovými manévrovacími tryskami, podle Elona Muska prozatím nejsou potřeba a pro první orbitální let měly být použity klasické trysky na stlačený dusík. Prototyp B4 byl navíc jako první vybaven ocelovými roštovými kormidly, která byla poháněna elektricky. B4 se od svých předchůdců lišil také tím, že měl vyztužený mezistupeň na vršku metanové nádrže. Výška rakety je 69 metrů.

Montáž prototypu včetně instalace všech 29 motorů byla dokončena 2. srpna 2021 a převoz na rampu následoval o den později. Prototyp byl 4. srpna přesunut na orbitální vypouštěcí stůl a 6. srpna k němu byla nakrátko připojena Starship S20. Dne 10. srpna byla B4 odvezena zpět do montážního areálu, kde byla raketa připravena na samostatné pozemní testování. Druhý převoz na orbitální rampu proběhl 8. září 2021. Raketa už rovnou měla nainstalováno všech 29 Raptorů, ale některé z nich byly před zahájením testování vyměněny. Prototyp B4 pak byl dočasně odstraněn z vypouštěcího stolu, údajně kvůli pracím na integrační věži a rampě. Zároveň byly kolem motorů nainstalovány ochranné kryty.

Dne 13. prosince 2021 byl prototyp B4 opět přesunut na orbitální stůl, kde pak počínaje 17. prosince proběhla série tří zkoušek s kryogenním dusíkem. Zároveň pokročila instalace krytů kolem motorů a externích tlakových nádob. 30. prosince pak byl prototyp znovu sejmut z vypouštěcího stolu.

Prototyp B4 byl umístěn zpět na vypouštěcí stůl 6. února 2022 pomocí jeřábu a o 4 dny později k němu byla připojena Starship S20 pomocí Mechazilly. Výsledná raketa posloužila jako kulisa při prezentaci Elona Muska o Starship.

14. února 2022 byla sestava na rampě opět rozpojena a Super Heavy B4 prošla několika dalšími kryogenními zkouškami. Dne 16. března 2022 byla sestava znovu spojena a oba prototypy absolvovaly dvě společné kryogenní zkoušky v následujících dvou dnech. 20. března byla Starship S20 znovu odpojena a 24. března byl prototyp B4 přesunut pryč z orbitálního stolu do zahrádky s ostatními vyřazenými prototypy. Tím skončilo testování B4, aniž by prototyp absolvoval jediný statický zážeh motorů. V březnu 2022 byl zlikvidován. Pro první integrovaný let Starship byl nakonec použit pokročilejší prototyp Super Heavy B7.

Super Heavy B3

Statický zážeh Super Heavy B3 (Foto: SpaceX)

Druhý exemplář rakety Super Heavy. První díl byl v Boca Chica spatřen 19. ledna 2021, tehdy ještě označen jako BN2. Podle Elona Muska měl být tento prototyp vyroben, opatřen motory a vyvezen na orbitální rampu ještě před koncem dubna 2021, ale k tomu nakonec nedošlo. Původně mělo jít o první prototyp Super Heavy, který vzletí a provede krátký skok s dvěma až čtyřmi motory Raptor. Později měly být přidány další motory a „pokud se poštěstí, BN2 možná už bude schopný provádět orbitální starty,“ dodal Elon Musk. Nakonec ale došlo ke změně plánů a díly pro BN2 byly zkombinovány s prototypem BN3, který byl vyráběn od března 2021. Výsledný exemplář byl interně označován BN2 nebo Booster 2, ale později došlo k přejmenování na Booster 3 (B3).

Prototyp obsahoval řadu změn na základě ponaučení z výroby BN1. Velkým rozdílem je prohození hlavních nádrží – prototyp BN1 měl metanovou nádrž dole, zatímco B3 ji měl nahoře (stejně jako loď Starship). Prototyp neměl roštová kormidla, ale zato byl vybaven zkušební verzí metanových manévrovacích trysek.

Tento prototyp Super Heavy měl být původně použit na první orbitální misi spolu se Starship S20, ale pak došlo ke změně plánů a B3 poslouží pouze pro pozemní testování. Prototyp byl zkompletován 29. června 2021 a na rampu byl převezen 1. července, načež byl umístěn na upravený testovací stůl A. Zde pak 9. července proběhl test s plynným dusíkem a 12. července prototyp podstoupil tlakové testování s kryogenním dusíkem. Následně byly nainstalovány tři motory Raptor (RC57, RC59 a RC62). Další na řadě byl statický zážeh všech tří motorů, který úspěšně proběhl 19. července. Všechny Raptory byly následně odinstalovány a během srpna začala postupná likvidace prototypu přímo na rampě. Tehdy ale byla pouze odstraněna horní nádrž a spodní část byla zlikvidována až v lednu 2022.

Super Heavy BN1

Super Heavy BN1 během finální kompletace (Foto: Jack Beyer / NASA Spaceflight)

První exemplář nosné rakety Super Heavy, která má mít ve finální podobě až 28 motorů Raptor a výšku kolem 70 metrů. Kyslíková nádrž (která je na rozdíl od Starship v horní části) byla dokončena na konci ledna 2021. V únoru byla zkompletována metanová nádrž a 18. března došlo ke spojení obou nádrží do jednoho celku.

S prototypem BN1 však není v plánu vzletět a posloužil primárně pro ověření výrobních postupů. Elon Musk nejdříve uvedl, že SpaceX si na BN1 natrénuje způsob převozu takto vysoké rakety na rampu, ale později zmínil, že tento exemplář bude sešrotován. Demontáž prototypu nakonec proběhla 13. dubna 2021, aniž by podstoupil jakékoli testování.

Starship

Starship S32

Zleva: Starship S26, S32 a S20 v raketové zahradě v dubnu 2024 (Foto: Miloš Vacula)

  • Stav: Prototyp byl nejspíš vyřazen
  • Lokalita: Boca Chica, Texas
  • Zahájení výroby: 2023
  • První test: ?
  • Poslední test: ?
  • Materiál: Nerezová ocel
  • Počet Raptorů: Žádné

Starship S32 je další prototyp, který se teoreticky mohl vydat na oběžnou dráhu. Oproti svým předchůdcům možná obsahovat nějaká vylepšení. Podle Elona Muska se jedná o poslední exemplář Starship první generace.

Prototyp S32 byl v lednu 2024 převezen do raketové zahrady s nedokončeným tepelným štítem a od té doby na něm neproběhly žádné práce. Prototyp ani nepodstoupil kryogenní zkoušky, takže nejspíš není v plánu jej využít a přednost dostanou prototypy Starship druhé generace.

Starship S30

Statický zážeh Starship S30 (Foto: SpaceX)

Starship S30 byl prototyp, který odstartoval na páté testovací misi spolu se Super Heavy B12. Oproti svým předchůdcům obsahoval několik změn a vylepšení. Kompletace špičky a nádrží proběhla 18. srpna 2023.

Prototyp S30 absolvoval kryogenní zkoušky na začátku ledna 2024 a v dubnu následovala instalace motorů. Statický zážeh proběhl 8. května 2024, přičemž šlo o poslední test provedený na suborbitální rampě, která byla následně zdemolována, aby uvolnila místo druhé orbitální rampě. V červnu 2024 pak začalo odstraňování tepelného štítu kvůli jeho nahrazení vylepšeným typem v reakci na data získaná během čtvrté testovací mise, kdy Starship S29 absolvovala kompletní návrat atmosférou.

Dne 27. července 2024 byl proveden druhý statický zážeh po výměně jednoho motoru. Později byl vyměněn další motor a 8. srpna 2024 byl proveden spin prime test (zkouška roztočení motorů bez zážehu).

Starship S30 odstartovala spolu se Super Heavy B12 dne 13. října 2024. Díky vylepšenému tepelnému štítu loď přečkala návrat do atmosféry v lepším stavu než minule a úspěšně provedla opětovný zážeh motorů a přistávací manévr s přetočením lodi do svislé polohy a dosednutím do Indického oceánu. Přistání bylo precizní a proběhlo přesně na cíleném místě (oproti tomu u předchozí mise proběhlo přistání kvůli poškození klapek o několik kilometrů mimo plánovanou oblast).

Starship S29

Druhá tankovací zkouška sestavy Starship S29 a Super Heavy B11 před čtvrtou testovací misí (Foto: SpaceX)

Starship S29 byl další prototyp schopný letu na oběžnou dráhu. První díly Starship S29 byly v Boca Chica spatřeny v září 2022 a kompletace byla dokončena na začátku června 2023.

Prototyp byl velmi podobný svému předchůdci S28, ale obsahoval pár vylepšení, z nichž některá byla implementována na základě poznatků z třetí testovací mise. Především šlo o dodatečné trysky pro korekci rotace lodi a upravený hardware, který zvýšil odolnost manévrovacích trysek vůči ucpávání ventilů.

První kryogenní test proběhl 27. září 2023 a následovaly dva další. Poté byl prototyp odvezen z areálu Massey’s do raketové zahrady. Koncem listopadu pak došlo k jeho převozu do montážní haly, kde začala instalace šesti motorů Raptor a přípravy na další testování. Dne 11. března 2024 proběhl spin prime test (roztočení motorů bez zážehu) a na konci téhož měsíce následoval statický zážeh všech šesti motorů najednou.

Prototyp S29 úspěšně odstartoval na čtvrté testovací misi Starship spolu se Super Heavy B11. Loď dosáhla cílové suborbitální dráhy a necelou hodinu po startu vstoupila do atmosféry, přičemž byl poprvé plně prověřen tepelný štít a aerodynamické řízení lodi. Loď průlet atmosférou přežila, a i když došlo k poškození aerodynamických klapek a odpadnutí řady destiček tepelného štítu, Starship i tak dokázala v závěru provést přistávací manévr s opětovným zážehem motorů a přetočením lodi do svislé polohy, načež měkce dosedla na hladinu Indického oceánu.

Starship S28

Starship S28 během testování na rampě v prosinci 2023 (Foto: Starship Gazer)

Starship S28 byl další prototyp schopný letu na oběžnou dráhu. První díly Starship S28 byly v Boca Chica spatřeny v červenci 2022. Kompletace nádrží pak proběhla začátkem dubna 2023.

Oproti svým předchůdcům S26 a S27 obsahovala další vylepšení, například plošší vrchlíky nádrží, které zvyšují jejich užitečný objem. Dále měly jeho motory Raptory poprvé elektrické naklápění místo hydraulického.Zároveň byla loď vybavena funkčním vypouštěčem družic Starlink.

Prototyp S28 byl 21. července 2023 převezen do areálu Massey’s a 29. července zde podstoupil kryogenní testování nádrží. Další kryotest proběhl 4. srpna a následně byl prototyp odvezen pryč. V polovině srpna pak začala instalace šesti motorů Raptor. Dne 16. prosince 2023 proběhl spin prime test (roztočení motorů bez zážehu) a 20. prosince následoval statický zážeh všech šesti motorů najednou. (Podrobná historie výroby a testování zde.)

Starship S28 odstartovala v rámci třetí testovací mise spolu se Super Heavy B10.​ Loď úspěšně dosáhla cílové suborbitální dráhy a během letu kosmickým prostorem otestovala několik věcí. SpaceX demonstrovalo schopnost přečerpat 10 tun pohonných látek mezi malou přistávací nádrží a tou hlavní v rámci vývojového kontraktu NASA. ​Dále poprvé došlo k testu otevření a zavření dveří nákladového prostoru, který byl vybaven vypouštěčem družic Starlink. Test se však zdál být úspěšný pouze částečně. V závěru měla loď provést ještě test opětovného zážehu jednoho Raptoru, ale ten byl nakonec přeskočen kvůli přílišné rotaci lodi. Starship S28 poté vstoupila do atmosféry, kde byl poprvé prověřen tepelný štít. Loď však byla v nestabilní poloze, a tak přibližně 49 minut po startu došlo ke ztrátě spojení a nejspíš i selhání lodi, která pak dopadla do Indického oceánu.​

Starship S27

Prototyp Starship S27 během přesunu na konci dubna 2023 (Foto: Kevin Randolph)

Starship S27 byl další prototyp schopný letu na oběžnou dráhu. První díly Starship S27 byly v Boca Chica spatřeny v červnu 2022. Kompletace nádrží proběhla na konci února 2023. Nějakou dobu to vypadalo, že tento prototyp poletí na třetí testovací misi spolu se Super Heavy B10, ale z toho sešlo.

Mělo by jít o bratříčka prototypu S26, který oproti svým předchůdcům S24 a S25 obsahoval další vylepšení. Podle portálu NASA Spaceflight měl mít například vylepšené Raptory. Ty by byly o něco jednodušší na výrobu, měly mírně vyšší tah a také by obsahovaly elektrický systém pro vektorizaci trysky.

Zajímavostí je, že tato loď nebyla vybavena tepelnou ochranou ani řídicími klapkami. Zato však byla vybavena vypouštěčem družic Starlink.

Výroba prototypu byla dokončena koncem dubna 2023 a následně byla loď převezena do zahrady s vyřazenými prototypy. V červenci 2023 došlo během uskladnění k poškození vrchlíku nádrže a prototyp následně zlikvidován.

Starship S26

Starship S26 během převozu z areálu Massey’s (Foto: John Cargile)

S26 je další prototyp lodi Starship. První díly pro S26 byly v Boca Chica spatřeny v květnu 2022. Kompletace nádrží proběhla v polovině prosince 2022. Původně to vypadalo, že tento prototyp poletí na druhé testovací misi spolu se Super Heavy B9, ale z toho nakonec sešlo.

Oproti svým předchůdcům S24 a S25 by měl prototyp S26 obsahovat další vylepšení. Podle portálu NASA Spaceflight šlo například o vylepšené Raptory. Ty jsou o něco jednodušší na výrobu, mají mírně vyšší tah a také obsahují elektrický systém pro vektorizaci trysky. Tato loď není vybavena klasickým nákladním prostorem, tepelnou ochranou ani řídicími klapkami.

Prototyp S26 byl převezen na suborbitální rampu 12. února 2023 a pak 21. února podstoupil tlakovou zkoušku s kryogenním dusíkem. Dne 1. března pak byl prototyp převezen zpět do výrobního areálu kvůli instalaci motorů.

Následovaly testy, které měly za úkol simulovat jednomotorový deorbitační zážeh Starship. Nejdříve 18. října 2023 proběhl spin prime test jednoho Raptoru na S26 a o dva dny později proběhl statický zážeh nejspíš toho samého motoru. Následně byl prototyp převezen do raketové zahrady, kde strávil řadu měsíců a mělo se za to, že byl vyřazen. Nakonec však ještě došlo k zesílení jeho konstrukce a v květnu 2024 byl převezen do testovacího areálu Massey’s, kde jako úplně první prototyp Starship absolvoval plnohodnotný statický zážeh všech motorů. Nejspíš však šlo o zkoušku nově zprovozněného testovacího stavu s šachtou pro odvod spalin, nikoli test Starship jako takové. Následně byl prototyp odvezen zpět do raketové zahrady.

S26 nejspíš nikdy nepoletí a dodnes není jasné, za jakým účelem byl tento experimentální prototyp vyroben. Další osud tohoto prototypu je nejasný, ale je možné, že už byl natrvalo vyřazen a časem bude zlikvidován ve prospěch Starship druhé generace.

Starship S25

Starship S25 během statického zážehu všech motorů v červnu 2023 (Foto: SpaceX)

Starship S25 byl prototyp, který odstartoval na druhé testovací misi spolu se Super Heavy B9. První díl Starship S25 byl v Boca Chica spatřen v únoru 2022.

Prototypy od S24 dál jsou pokročilejší než S20 – například jsou kompatibilní pouze s novější variantou motoru Raptor 2 a také jsou vybaveny vylepšenou špičkou, která je vyrobena z menšího počtu dílů. Další změnou oproti dřívějším prototypům by mělo být přemístění metanové přistávací nádrže do špičky lodi, kde doposud byla jen kyslíková přistávací nádrž. Novinkou je také absence klasických dusíkových manévrovacích trysek, které byly nahrazeny systémem využívajícím odpouštěný plyn z hlavních nádrží. Nákladový prostor lodi je vybaven otvorem pro vypouštění družic Starlink druhé generace, avšak ten byl později napevno zavařen, takže při případném letu by nebyl otestován. Další změny byly implementovány na základě ponaučení získaných při prvním letu Starship. Loď údajně dostala lehce upravené okrytování motorů a blíže neurčené vylepšení nádrží. Podrobnější přehled potvrzených vylepšení na S25 najdete v tomto anglickém článku.

Aerodynamická špička byla připojena k nádržím v polovině září 2022 a převoz na suborbitální rampu kvůli tlakovým zkouškám proběhl 20. října 2022. Na konci října a začátku listopadu pak proběhlo několik tlakových zkoušek s plynným i kapalným dusíkem. Dne 8. listopadu byl prototyp převezen zpět do montážního areálu a byly do něj nainstalovány Raptory.

Prototyp S25 byl po instalaci motorů převezen zpět na rampu 14. ledna 2023, avšak poté neproběhlo žádné testování a loď byla na konci února odvozena pryč z rampy. Prototyp byl umístěn do oblasti bývalé střelnice Massey’s, kde byly doposud testovány pouze experimentální nádrže. Koncem března 2023 zde proběhlo další kryotestování, ale možná šlo spíše o test tamní nové infrastruktury pro tyto zkoušky, které doposud vždy probíhaly na startovní rampě.

Zpočátku to vypadalo, že prototyp S25 neodstartuje a bude přeskočen ve prospěch prototypu S26, ale 6. května 2023 podstoupila S25 další kryozkoušku a dva týdny poté byl prototyp převezen na suborbitální rampu B. SpaceX pak na konci května potvrdilo, že tento prototyp bude použit při druhém integrovaném letu spolu se Super Heavy B9. Dne 15. června 2023 prototyp absolvoval další kryogenní zkoušku nádrží, 21. června následoval spin prime test motorů a 27. června testování završil statický zážeh všech motorů. Loď pak byla na začátku srpna odvezena z rampy, načež proběhlo dokončení tepelného štítu a další připravy na kombinované zkoušky se Super Heavy B9 a následný start.

Sestava Super Heavy B9 a Starship S25 nakonec odstartovala 18. listopadu 2023. Nosič vůbec poprvé úspěšně zažehnul všech 33 Raptorů, které spolehlivě fungovaly až do plánovaného vypnutí většiny z nich před oddělením stupňů. Následně se vůbec poprvé podařilo úspěšně oddělit kosmickou loď Starship (navíc novou metodou zvanou hot staging), a ta pak zažehla všech šest svých motorů. Super Heavy se poté začala vracet zpět k pobřeží kvůli pokusu o simulované přistání ve vodě, avšak v průběhu zpětného zážehu došlo k blíže neurčenému problému a výbuchu rakety. Loď Starship mezitím fungovala správně přes 5 minut a krátce před plánovaným vypnutím motorů z neznámého důvodu selhala a byla zničena destrukčním systémem.

Starship S24

Statický zážeh jednoho Raptoru na Starship S24 dne 15. prosince 2022 (Foto: Nic Ansuini)

Starship S24 je prototyp, který absolvoval první integrovaný let spolu se Super Heavy B7. První díl Starship S24 byl v Boca Chica spatřen na konci listopadu 2021.

Prototyp S24 je pokročilejší než S20 – například je kompatibilní pouze s novější variantou motoru Raptor 2 a také by měl být jako první vybaven vylepšenou špičkou, která je vyrobena z menšího počtu dílů. Nákladní prostor je navíc poprvé vybaven mechanismem pro vynášení družic Starlink druhé generace. Otvor pro vypouštění družic z lodi však byl před startem zavařen, takže během mise není v plánu žádné testování. Další změnou oproti dřívějším prototypům je přemístění metanové přistávací nádrže do špičky lodi, kde doposud byla jen kyslíková přistávací nádrž. Novinkou je také absence klasických dusíkových manévrovacích trysek, které byly nahrazeny systémem využívajícím odpouštěný plyn z hlavních nádrží.

Připojení špičky k nádržím proběhlo 8. května 2022. Převoz na orbitální rampu proběhl 26. května a den poté následoval tlakový test s plynným dusíkem. Ten nejspíš nebyl zcela úspěšný, protože se zdálo, že byl ukončen předčasně, odpadlo při něm několik destiček tepelného štítu a technici poté na lodi vyměňovali poškozenou trubku. Po opravách byl 3. června proveden úspěšný kryotest a prototyp byl následně přesunut na suborbitální rampu A, kde 6. a 7. června proběhlo kryotestování s využitím hydraulických pístů simulujících tah Raptorů. Následně byl prototyp převezen zpět do montážní haly kvůli instalaci motorů a dalším dokončovacím pracím. Některé části lodi například byly natřeny černou barvou a zároveň loď dostala viditelné sériové číslo a logo SpaceX.

Převoz S24 na rampu po instalaci všech šesti Raptorů proběhl 5. července 2022 a počínaje 18. červencem bylo provedeno několik testů roztočení motorů (spin prime). Dne 10. srpna pak následoval statický zážeh dvou Raptorů. Poté byl proveden další spin prime test a 8. září následoval statický zážeh všech šesti Raptorů. Prototyp byl 30. září 2022 sejmut ze suborbitálního testovacího stanoviště a přesunut k orbitální rampě, kde byl 12. října připojen k Super Heavy B7. O pár dnů později byla sestava rozpojena a 20. října znovu spojena. Následovaly kombinované testy kompletní sestavy, při kterých byl do nádrží nosiče i lodi zkušebně tankován buď jen metan, nebo jen kyslík. Dne 8. listopadu byla sestava opět rozpojena a Starship S24 byla přesunuta na suborbitální rampu, kde jí byl vyměněn poškozený Raptor a proběhly další opravy a přípravy na orbitální start. Dne 15. prosince 2022 proběhl statický zážeh jednoho Raptoru (asi toho vyměněného).

Dne 9. ledna 2023 byla loď Starship S24 připojena k Super Heavy B7 kvůli kombinovaným tankovacím zkouškám, které proběhly 13., 18. a 23. ledna. Poté došlo k rozpojení prototypů a odvozu Starship S24 pryč z rampy kvůli dokončení tepelného štítu. Finální přípravy na orbitální start začaly 29. března 2023, kdy byl prototyp B7 umístěn zpět na orbitální stůl. 1. dubna pak na rampu dorazil také prototyp S24 a 5. dubna byl připojen k B7.

Následovat mělo kompletní tankování v rámci generálky předstartovních úkonů, ale z toho nakonec sešlo a SpaceX se rozhodlo rovnou přejít k pokusům o start. 12. dubna 2023 proto byla loď sejmuta z nosiče a v následujících dnech byly odjištěny nálože destrukčního systému na S24 i B7. Dne 15. dubna pak byla loď opět umístěna na Super Heavy.

Start Super Heavy B7 se Starship S24 nakonec proběhl 20. dubna 2023, avšak selhal před oddělením lodi od nosiče, částečně kvůli selhání několika Raptorů během letu. Oba prototypy pak byly zničeny automatickou aktivací destrukčního systému.

Starship S23

První spatřený díl pro Starship S23 (Foto: BocaChicaGal / NASA Spaceflight)

  • Stav: Prototyp nebyl dokončen
  • Původní lokalita: Boca Chica, Texas
  • Zahájení výroby: Listopad 2021
  • První test: Žádný
  • Poslední test: Žádný
  • Materiál: Nerezová ocel
  • Počet Raptorů: Žádné

Prototyp Starship S23 měl být orbitální prototyp, který by se vydal na oběžnou dráhu spolu se Super Heavy. První díl Starship S23 byl v Boca Chica spatřen v listopadu 2021.

Starship S20 a následující prototypy už jsou schopny letů na oběžnou dráhu a jsou vybaveny tepelným štítem a systémem pro oddělení od Super Heavy během letu. Zároveň tyto prototypy už jsou vybaveny nejen třemi atmosférickými motory RC, ale také třemi vakuovými motory RVac.

Prototyp S23 však nebyl dokončen a byl přeskočen ve prospěch pokročilejších exemplářů.

Starship S22

Starship S22 po instalaci ocasních klapek (Foto: Cosmic Perspective)

Prototyp Starship S22 je orbitální prototyp, který se měl původně vydat na oběžnou dráhu spolu se Super Heavy B6, ale od té doby došlo ke změně plánů. První díl Starship S22 byl v Boca Chica spatřen začátkem září 2021.

Starship S20 a následující prototypy už jsou schopny letů na oběžnou dráhu a jsou vybaveny tepelným štítem a systémem pro oddělení od Super Heavy během letu. Zároveň tyto prototypy už jsou vybaveny nejen třemi atmosférickými motory RC, ale také třemi vakuovými motory RVac.

Prototyp S22 byl zkompletován na konci února 2022 poté, co dostal aerodynamickou špičku, která nejspíš byla původně určena pro Starship S21. Prototyp byl 20. února 2022 převezen z výrobního areálu do oblasti s vyřazenými prototypy. Téměř o rok později byla Starship S22 odvezena k likvidaci.

Starship S21

Smontované nádrže pro Starship S21 (Foto: BocaChicaGal)

Prototyp Starship S21 je druhý orbitální prototyp, který se původně měl vydat na oběžnou dráhu spolu se Super Heavy B5. Je však možné, že prototyp S21 nebude dokončen a bude přeskočen ve prospěch pokročilejších exemplářů.

První díl Starship S21 byl v Boca Chica spatřen začátkem července 2021.

Starship S20 a následující prototypy už jsou schopny letů na oběžnou dráhu a jsou vybaveny tepelným štítem a systémem pro oddělení od Super Heavy během letu. Zároveň tyto prototypy už jsou vybaveny nejen třemi atmosférickými motory RC, ale také třemi vakuovými motory RVac.

Pro prototyp S21 byla vyrobena kompletní spodní sekce s nádržemi, ale následně práce ustaly a aerodynamická špička byla nakonec nainstalována na prototyp S22. Starship S21 nebyl dokončen a v dubnu 2022 byl zlikvidován.

Starship S20

Starship S20 na rampě koncem roku 2021 (Foto: NASA)

Prototyp Starship S20 (dříve označovaný SN20) by měl být opět výrazně pokročilejší než jeho předchůdci a má jako první absolvovat orbitální start (zřejmě v kombinaci s raketou Super Heavy B4). První díl Starship S20 byl v Boca Chica spatřen 8. března 2021.

Podle Elona Muska obsahují Starship S20 a následující prototypy velké změny. Tyto lodě už budou schopny letů na oběžnou dráhu a budou vybaveny tepelným štítem a systémem pro oddělení od Super Heavy během letu. Starship S20 také byla jako první vybavena nejen třemi atmosférickými motory RC, ale také třemi vakuovými motory RVac. Loď však není vybavena přistávacími nohami, zřejmě protože bude přistávat do vody, a tak nohy nepotřebuje.

Kompletace prototypu a instalace všech šesti Raptorů (RVac 2, 3, 5 a RC 57, 59, 62) byla dokončena 4. srpna 2021 a o den později proběhl převoz na rampu. Následující den byla Starship S20 nakrátko připojena k prototypu Super Heavy B4 do jednoho celku s výškou kolem 120 metrů. Ve stejný den byla Starship S20 odvezena zpět do montážního areálu, kde byly odmontovány všechny motory. Dne 13. srpna pak byla loď opět odvezena na rampu, tentokrát na suborbitální stůl B, kvůli samostatnému testování. Následně probíhala oprava poškozených a špatně nainstalovaných destiček tepelného štítu a další přípravy na pozemní testování.

Tlakový test s plynným dusíkem proběhl 27. září 2021 a došlo při něm k odpadnutí několika destiček tepelného štítu následkem testu manévrovacích trysek na špičce lodi. Kryogenní test s kapalným dusíkem byl úspěšně proveden 30. září a 22. října pak následovaly dva statické zážehy motorů Raptor. Při prvním testu byl zažehnut pouze motor RVac 5 a při druhém testu o hodinu později byl zažehnut ten samý motor znovu, ale zároveň i jeden atmosférický Raptor. Zážehy proběhly úspěšně a poté následovala instalace dodatečných motorů před dalšími plánovanými zážehy. Dne 12. listopadu 2021 pak proběhl test spalovacích předkomor a o hodinu později (v 19:13 SEČ) následoval úspěšný statický zážeh všech 6 Raptorů. Opět odpadlo pár destiček tepelného štítu, ale pak byly nahrazeny. Další testování následovalo 1. prosince, ale pokus o zážeh byl na poslední chvíli přerušen. SpaceX pak test úspěšně zopakovalo 29. prosince.

Prototyp S20 byl 10. února 2022 poprvé připojen k Super Heavy B4 pomocí Mechazilly na orbitální rampě. Výsledná raketa posloužila jako kulisa při prezentaci Elona Muska o Starship.

14. února 2022 byla sestava opět rozpojena a v následujících týdnech prošla Starship S20 dalšími kryogenními zkouškami. Dne 16. března 2022 byla sestava znovu spojena a oba prototypy absolvovaly dvě společné kryogenní zkoušky v následujících dvou dnech. 20. března byla Starship S20 znovu odpojena. V květnu 2022 byla S20 odvezena z rampy do oblasti s dalšími vyřazenými prototypy. Elon Musk poté v rozhovoru uvedl, že SpaceX s S20 nemá žádné další plány.

Starship SN17, SN18 a SN19

Výroba těchto prototypů začala v Boca Chica na konci roku 2020 nebo na začátku 2021, ale s výjimkou Starship SN17 nepokročila moc daleko. Prototyp SN17 byl velmi podobný SN15, ale velkou změnou byl vysoký počet destiček tepelného štítu. Všechny tyto prototypy ale nakonec nebyly dokončeny a SpaceX po SN15 rovnou přešlo na testování pokročilejšího exempláře Starship S20. Ten obsahuje výrazné úpravy, protože je určen pro orbitální starty Starship.

Starship SN16

Starship SN16 během převozu z High Bay (Foto: Cosmic Perspective)

První vyrobený díl pro tento prototyp byl v Boca Chica spatřen 3. prosince 2020. Lze předpokládat, že prototyp bude celý vyroben z oceli 304L nebo podobné slitiny. Prototyp by měl oproti prototypů SN8 až SN11 obsahovat „stovky vylepšení konstrukce, avioniky, softwaru a motorů“. Na oběžnou dráhu má ale jako první letět až Starship S20.

Nádrže byly dokončeny kolem 20. dubna 2021 a aerodynamická špička byla zkompletována 26. dubna. Ke spojení obou dílčích celků došlo 30. dubna a instalace ocasních klapek proběhla začátkem května. Elon Musk v té době uvedl, že SN16 možná absolvuje hypersonický testovací let, ale k tomu nakonec nedošlo. Po roce stráveném v oblasti s vyřazenými prototypy byla SN16 v květnu 2022 převezena k likvidaci.

Starship SN15

Starship SN15 na startovní rampě (Foto: RGV Aerial Photography)

První vyrobený díl pro tento prototyp byl v Boca Chica spatřen 18. listopadu 2020. Lze předpokládat, že prototyp je celý vyroben z oceli 304L nebo podobné slitiny. Elon Musk uvedl, že tento prototyp by měl obsahovat několik velkých změn oproti dřívějším prototypům, konkrétně „stovky vylepšení konstrukce, avioniky, softwaru a motorů“. Na oběžnou dráhu má ale jako první letět až Starship S20.

Prototyp Starship SN15 byl zkompletován 3. dubna 2021 a na rampu byl převezen 8. dubna, kde hned následující den proběhl test s plynným dusíkem a 12. dubna byla provedena tlaková zkouška s kryogenním dusíkem. Následně byla odstraněna hydraulická konstrukce, která během zkoušek simulovala tah Raptorů. Na loď byly následně namontovány všechny tři motory (proces byl dokončen 19. dubna). Na rampě zároveň byly průběžně instalovány dodatečné destičky tepelného štítu. Statický zážeh všech motorů proběhl 26. dubna ve 23:57 SELČ a o dva dny později následoval zážeh jednoho Raptoru kvůli otestování přistávacích nádrží (28. dubna v 01:49 SELČ). SN15 byl prvním plnohodnotným prototypem Starship, u kterého nebylo nutné během testování vyměnit žádný z Raptorů.

Let do výšky 10 km nakonec proběhl 6. května 2021 v 00:24 SELČ a byl poprvé zcela úspěšný, jelikož loď v závěru testu měkce dosedla na přistávací plošinu. Podle nepotvrzených zpráv se však při letu vzhůru vypnul jeden Raptor předčasně a nebyl pak k dispozici ani pro přistání. Navíc byl příliš nízký tlak v metanové přistávací nádrži, a tak zůstaly až do konce přistání zažehnuty dva Raptory místo původně plánovaného jednoho.

Elon Musk následně uvedl, že SN15 možná poletí podruhé. Prototyp ale byl 14. května přesunut z přistávací plochy na suborbitální vypouštěcí stůl B. O týden později pak byly ze Starship odmontovány všechny tři Raptory. Dne 26. května pak byl prototyp přepraven z rampy do montážního areálu, kde byl vystaven a podruhé už neletěl. V červenci 2023 pak byla Starship SN15 zlikvidována, pravděpodobně kvůli uvolnění místa pro novější prototypy.

Starship SN12, SN13 a SN14

Výroba těchto prototypů začala v Boca Chica během podzimu 2020, ale s výjimkou Starship SN12 nepokročila moc daleko. Z pozorování dění v montážním areálu postupně začalo být evidentní, že tyto prototypy nebudou dokončeny a SpaceX po SN11 rovnou přejde na testování pokročilejšího exempláře Starship SN15. Ten už obsahoval výraznější úpravy související s přípravami na orbitální starty Starship.

Starship SN11

Starship SN11 s roztaženými klapkami (Foto: Jack Beyer)

První vyrobený díl SN11 byl v Boca Chica spatřen 10. září 2020 a nádrže byly zkompletovány na konci prosince. Aerodynamická špička byla připojena k nádržím 7. února 2021. První ocasní klapka byla nainstalována 11. února a druhá 16. února. Starship SN11 byla 8. března převezena na rampu s nainstalovanými třemi Raptory.

Tlaková zkouška s plynným dusíkem proběhla 10. března a test s kryogenním dusíkem pak 12. března. Dne 15. března byl proveden pokus o statický zážeh, ale byl předčasně přerušen kvůli nějakému problému s motorem. Opravný statický zážeh byl proveden 22. března ve 14:56 SEČ, ale následně byl vyměněn jeden Raptor za exemplář SN46, který před časem absolvoval testovací zážeh na Starship SN9. Finální statický zážeh Starship SN11 byl proveden 26. března ve 14:09 SEČ (byl zažehnut pouze nově nainstalovaný Raptor SN46). Testovací let následoval 30. března v 15:00 SELČ.

Prototyp SN11 opět letěl do výšky 10 kilometrů, ale SpaceX podle Elona Muska provedlo několik blíže neurčených úprav SN11 a zároveň byla opět pozměněna zážehová sekvence. Přistávací manévr měl být až do dosednutí prováděn s minimálně dvěma zažehnutými motory a třetí Raptor by se zažehl pouze v případě problémů u jednoho z hlavních dvou. Zároveň nevíme, jestli byla přistávací metanová nádrž na SN11 stále tlakována heliem, což bylo jen dočasné řešení problému po letu SN8, nebo se SpaceX už vrátilo k původnímu autogennímu tlakování. Podrobněji jsme o této problematice psali v článku o příčinách selhání předchozích prototypů.

Testovací let každopádně selhal ještě před přistáním. Krátce po opětovném zažehnutí motorů po fázi volného pádu došlo k explozi lodi a na zem dopadly jen trosky. Elon Musk následně prozradil, že relativně malý únik metanu vedl během letu vzhůru k požáru na jednom z motorů, který spálil část avioniky. To pak při přistávacím zážehu vedlo k příliš velkému množství pohonných látek ve spalovací komoře metanového turbočerpadla a selhání motoru. SpaceX provedlo nápravná opatření, aby se toto už v budoucnu neopakovalo.

Starship SN10

Přistání Starship SN10 (Foto: SpaceX)

Tento prototyp byl velmi podobný Starship SN9 a byl také určen pro suborbitální testovací lety. Dne 19. prosince 2020 proběhla kompletace aerodynamické špičky, zatím však bez jedné klapky, která nejspíš byla použita jako náhrada za poškozený kus na SN9. Chybějící klapka pak byla doinstalována na konci prosince. Špička byla připojena k nádržím 2. ledna 2021. Ocasní řídicí plochy byly nainstalovány v polovině ledna. Přesun na rampu proběhl 29. ledna, když tam ještě stála SN9. Bylo to vůbec poprvé, kdy byly na rampě dva plnohodnotné prototypy Starship najednou.

Prototyp dorazil na rampu bez motorů, ty byly namontovány na začátku února. Spatřeny byly Raptory SN50 a SN39 (to je jeden z motorů, který absolvoval statický zážeh na Starship SN8, ale pak byl vyměněn za jiný kus). Třetí motor nebyl identifikován. Tlakové zkoušky s plynným a kapalným dusíkem proběhly na přelomu ledna a února 2021. První statický zážeh byl proveden 24. února v 00:03 SEČ, ale následně musel být vyměněn jeden Raptor za jiný kus se sériovým číslem SN51. K výměně ale došlo velmi rychle a už 25. února ve 23:57 SEČ proběhl druhý statický zážeh.

Testovací let do výšky 10 km nakonec proběhl 4. 3. v 00:13 SEČ a moc se nelišil od letů prototypů SN8 a SN9. Hlavním rozdílem bylo, že před přistáním byly tentokrát zažehnuty všechny tři Raptory pro případ, že by některý z nich selhal. Tato sekvence zvyšuje šanci, že se podaří zažehnout alespoň dva motory a nebude se opakovat selhání Starship SN9, kde se jeden Raptor nepodařilo nastartovat. V případě Starship SN10 nakonec všechny Raptory naběhly v pořádku a po otočení lodi do svislé polohy se dva motory plánovaně vypnuly, takže závěrečná část přistání proběhla s jedním motorem.

Přistání bylo částečně úspěšné, neboť Starship po dosednutí zůstala ve vertikální poloze. Přistání ale bylo poněkud tvrdší, částečně protože některé z nohou se po vyklopení nezajistily. Následná analýza odhalila, že důvodem tvrdého přistání pravděpodobně bylo nasátí části helia, které v přistávací palivové nádrži zajišťovalo tlakování metanu. Motory kvůli tomu měly příliš nízký tah a loď klesala příliš rychle, což mělo za následek rozdrcení nohou, poškození nejspodnější části lodi a výbuch prototypu nedlouho po přistání.

Starship SN9

Start Starship SN9 (Foto: SpaceX)

Starship SN9 na rampě během testování v lednu 2021 (Foto: Jack Beyer)

Elon Musk vysvětlil, že Starship SN8 a SN9 se liší jen minimálně, ale jako příklady rozdílů uvedl robustnější elektrické rozvody, novější motory a lépe těsnící špičku. Z dřívějška také víme, že SN9 je první prototyp, který je kompletně vyroben z nerezové oceli 304L (SN8 stále měl několik dílů z oceli 301). Další větší změnou je způsob tlakování metanové nádrže s palivem pro přistání. Nádrž byla u SN9 dočasně tlakována heliem, aby nedošlo ke stejnému problému s nízkým tlakem, který v případě SN8 vedl k nezdaru při přistání.

Na prototyp byly 1. listopadu 2020 nainstalovány ocasní řídicí plochy a 21. listopadu byla zkompletována aerodynamická špička. Ke zbytku SN9 byla připojena 25. listopadu. Na prototyp také byly nainstalovány dva Raptory rovnou v montážní hale (třetí byl nainstalován až na rampě a má číslo SN49).

Pod prototypem se 11. prosince zbortil podstavec a loď se opřela o stěnu montážní haly. Poškození však bylo jen mírné, a po výměně dvou řídicích ploch byl prototyp 22. prosince přepraven na startovní rampu. Test s plynným dusíkem proběhl 28. prosince a kryogenní s kapalným dusíkem byl proveden o den později. Dne 6. ledna 2021 proběhl krátký statický zážeh všech tří motorů. Přesně o týden později pak proběhly další tři statické zážehy během jednoho dne. Během testů však došlo k poškození Raptorů SN44 a SN46, které pak byly vymontovány a vyměněny za jiné kusy.

Dne 21. ledna 2021 kolem 23:45 SEČ proběhl další statický zážeh, ale nejspíš byl předčasně ukončen, a tak byl o den později v 15:59 SEČ proveden finální několikasekundový statický zážeh, který se už zdál v pořádku. Testovací let do výšky 10 kilometrů proběhl 2. února 2021 ve 21:25 SEČ. Cesta do výšky 10 kilometrů i následné řízené klesání proběhly v pořádku stejně jako u předchozího prototypu SN8. Avšak když měly být těsně před přistáním znovu zažehnuty dva ze tří Raptorů, jeden selhal, a tak přistání opět skončilo výbuchem.

Starship SN8

Přistávací zážeh Starship SN8 (Foto: Trevor Mahlmann)

Kompletní Starship SN8 (Foto: RGV Aerial Photography)

Starship SN8 byl prvním plnohodnotným prototypem vyrobeným z oceli 304L. Jako první byl vybaven aerodynamickou špičkou, stabilizačními plochami a třemi motory Raptor.

Prototyp byl vyroben v létě 2020 a instalace ocasních stabilizačních ploch proběhla 22. září. Prototyp byl převezen na rampu 26. září 2020 bez aerodynamické špičky. Úvodní zkoušky s dusíkem o pokojové teplotě proběhly 5. a 6. října. První kryogenní test proběhl 7. října a Elon Musk prozradil, že při něm bylo dosaženo tlaku 7 barů. V oblasti, kde budou uchyceny motory, však došlo k menšímu úniku (prý možná z důvodu smršťování následkem změny teploty). SpaceX provedlo nápravu a 8. října kryogenní test zopakovalo. Další kryogenní test proběhl 9. října.

Po dokončení tlakového testování byl 19. října ve 13:01 SELČ proveden test spalovacích předkomor motorů (preburners). O den později následoval další test preburnerů a necelé dvě hodiny poté také plnohodnotný statický zážeh všech tří Raptorů najednou. Elon Musk uvedl, že test byl úspěšný, ale později byl Raptor SN39 vyměněn za Raptor SN36.

Aerodynamická špička byla připojena 23. října a 4. listopadu byl proveden kryogenní test kyslíkové nádrže ve špičce. Následovaly další statické zážehy 11. listopadu a 13. listopadu. Při druhém však došlo k anomálii, po které hrozilo, že kyslíková nádrž ve špičce vybuchne. Elon Musk později vysvětlil, co se stalo. Dvě sekundy po zážehu Raptorů se roztříštila vrstva z keramické pryskyřice chránící beton pod Starship a jeden z ostrých úlomků přesekl kabel k avionice, což vedlo k nesprávnému vypnutí Raptoru a jeho poškození. Motor s SN32 byl následně nahrazen novým kusem SN42 a finální statický zážeh proběhl 25. listopadu. Následně pak proběhly dvě zkušební tankování (3. a 7. prosince).

Let Starship SN8 do výšky 12,5 kilometrů proběhl 9. prosince 2020 ve 23:45 SEČ. Původní plán počítal s letem až do 20 km, ale z neznámého důvodu několikrát došlo ke snížení cílové výšky. Během letu loď postupně vypínala motory a úspěšně vystoupala do cílové výšky, načež přešla do fáze volného pádu. Starship byla během klesání stabilní díky řídicím plochám na přídi a na zádi. Ve výšce kolem 650 metrů nad zemí došlo k opětovnému zažehnutí dvou motorů Raptor a úspěšnému přetočení do svislé polohy. Tlak v malé palivové nádrži však byl příliš nízký, a tak se do motorů nedostával správný poměr metanu a kyslíku, což mělo za následek tvrdé přistání na betonové plošině a zničení lodi. Přesto lze test jednoznačně vyhodnotit jako úspěšný, jelikož se podařilo splnit téměř všechny vytyčené cíle.

Starship SN6

Prototyp Starship SN6 během letu do výšky 150 metrů. (Foto: Jack Beyer)

Starship SN6 měl být prvním prototypem vybaveným funkční aerodynamickou špičkou a stabilizačními plochami pro provádění delších letů do výšky několika kilometrů se třemi motory Raptor. Nakonec ale došlo ke změně plánů a SN6 provede jen krátké skoky podobně jako prototyp SN5.

Kompletace hlavních nádrží a motorové sekce byla dokončena během června 2020 a 11. srpna byl prototyp SN6 přepraven na rampu kvůli zahájení standardního testování. Kryogenní tlakové zkoušky proběhly úspěšně 16. srpna, poté byl na prototyp nainstalován Raptor SN29 a dne 24. srpna proběhl úspěšný statický zážeh.

Dne 3. září 2020 proběhl úspěšný let SN6 do výšky 150 metrů, který byl podle Elona Muska hladší než v případě podobného letu SN5. Prototyp byl 7. září přepraven zpět do montážního areálu, kde v lednu 2021 došlo k jeho likvidaci.

Starship SN5

Starship SN5 během letu do výšky 150 metrů v srpnu 2020 (Foto: SpaceX)

Starship SN5 měla být původně vybavena aerodynamickou špičkou a stabilizačními plochami a provádět delší lety se třemi motory Raptor. Vzhledem k výbuchu SN4 ale lze očekávat, že dojde k úpravě plánů a po standardních tlakovacích zkouškách a pár statických zážezích provede jen krátký let do výšky 150 metrů s jedním Raptorem.

Prototyp SN5 byl přepraven na rampu 24. června 2020 a 1. července byly provedeny první tlakové zkoušky s dusíkem. Následně byl nainstalován Raptor číslo 27. Statický zážeh proběhl 30. července ve 22:02 SELČ.

Prototyp nakonec absolvoval úspěšný testovací let do výšky 150 metrů 5. srpna kolem 01:57 SELČ. Podle Elona Muska měl prototyp po provedení oprav letět znovu, ale k tomu nakonec nedošlo a prototyp byl v únoru 2021 zlikvidován.

Starship SN4

Prototyp Starship SN4 na rampě v Boca Chica na konci května 2020 (Foto: bocachicagal / NASA Spaceflight)

Prototyp Starship SN4 byl dokončen pouhé tři týdny po nehodě SN3. Tomu trochu pomohlo to, že jeho úplně nejspodnější díl byl recyklován ze zničeného SN3. Prototyp tak měl stejný typ přistávacích nohou. Na SN4 bylo stejně jako v případě SN3 nainstalováno také několik vzorků keramických destiček tepelného štítu. Podle Elona Muska jsou destičky mechanicky připevněny pomocí ocelových čepů a nejsou ablativní. Novinkou u Starship SN4 byla přítomnost malé přistávací nádrže („header tank“) uvnitř hlavní metanové nádrže. Tato malá koule obsahuje palivo vyhrazené pro přistání lodi.

Prototyp SN4 byl přepraven z montážního areálu v Boca Chica na nedalekou startovní rampu 23. dubna. O tři dny později proběhla úspěšná tlaková zkouška, při které byl prototyp naplněn plynným dusíkem o pokojové teplotě. Následující den proběhla obávaná zkouška s kapalným dusíkem o kryogenní teplotě, při které z rozličných důvodů selhaly předchozí prototypy Mk1, SN1 a SN3. Tentokrát však test proběhl bez problémů. Elon Musk poté upřesnil, že tlak v nádržích během kryogenní zkoušky dosáhl 4,9 barů.

SpaceX tak mohlo poprvé postoupit do další fáze testování, která zahrnovala instalaci raketového motoru Raptor a provedení zkušebního zážehu. Po instalaci Raptoru se sériovým číslem 18 došlo 4. května vůbec poprvé k plnění nádrží metanem a kyslíkem. Technici poté narazili na problém s příliš vysokou teplotou metanu, ale o pár hodin později došlo k úspěšnému zkušebnímu roztočení turbočerpadel motoru („spin prime test“).

V úterý 5. května SpaceX provedlo test spalovací předkomory (preburner) a 6. května v 03:57 SELČ proběhl první krátký statický zážeh. Úspěšný zážeh pak na Twitteru potvrdil také Elon Musk. Hned následující den pak SpaceX provedlo další několikasekundový statický zážeh, který proběhl 7. května kolem 09:39 SELČ. Druhý zážeh se od prvního podle Elona Muska lišil tím, že při něm nebylo palivo čerpáno z hlavní metanové nádrže, nýbrž z malé kulovité nádrže umístěné uvnitř (viz výše).

Následně byl odmontován motor Raptor a prototyp SN4 absolvoval 9. května druhý kryogenní test s dusíkem, tentokrát však při vyšším tlaku 7,5 barů.

Technici SpaceX poté Starship SN4 opět opatřili Raptorem, ale tentokrát se jednalo o nový kus se sériovým číslem 20. Následoval test spalovací předkomory motoru, který proběhl 17. května a o dva dny později došlo také k plnohodnotnému statickému zážehu. Test se ale neobešel bez komplikací, jelikož po zážehu došlo k menšímu požáru stolce, na kterém prototyp stál. Zároveň se ještě dlouho poté objevovaly plameny ve spodní části Starship. Že se nejednalo o malý problém, vyplynulo z toho, že SpaceX nechalo rampu s prototypem vyklizenou po dobu téměř dvou dnů po testu. Teprve poté byla rampa prohlášena za bezpečnou a mohli se na ni vrátit pracovníci. K incidentu se bohužel dosud nikdo oficiálně nevyjádřil, takže nevíme, co způsobilo požár a proč přesně musela rampa zůstat dva dny zavřená.

Testování Starship SN4 pak mělo týdenní pauzu a pokračovalo 28. května, kdy proběhl další statický zážeh, tentokrát už bez následného požáru. SpaceX následně získalo licenci Federální letecké správy na provádění testovacích letů Starship, avšak před prvním letem se firma rozhodla provést ještě jeden statický zážeh SN4. Ten nakonec proběhl v pátek 29. května ve 20:47 SELČ zdánlivě v pořádku. Ale krátce po zážehu začal ze spodní části Starship unikat plyn, načež došlo ke vznícení v oblasti motoru a obří explozi. SN4 byl nenávratně zničen. Elon Musk později prozradil, že cílem bylo provést jednoduchý test systému pro rychlé odpojení rakety od pozemního vybavení rampy v okamžiku startu (Quick Disconnect), avšak nakonec nečekaně „vedl k velkému problému“.

Starship SN3

Trosky prototypu Starship SN3 den po selhání při kryogenní zkoušce (Foto: bocachicagal / NASA Spaceflight)

Prototyp Starship SN3 se vyráběl asi měsíc a 29. března byl převezen z montážní plochy v Boca Chica na nedalekou startovní rampu. Zajímavostí je, že tento prototyp byl vybaven dvěma bateriemi z elektromobilů Tesla o celkové kapacitě 200 kWh. Venku na trupu pak bylo možné spatřit také elektromotor Tesla určený pro ovládání řídicích ploch. Ty však prototyp SN3 nikdy nedostal. Další zajímavostí je, že na SN3 bylo možné vidět pár zkušebních keramických destiček tepelného štítu. Z jejich umístění na motorové sekci nejspíš vyplývá, že účelem bylo otestovat jejich odolnost vůči vibracím z Raptorů. Podobným způsobem SpaceX destičky testovalo během letů Starhopperu.

Pro tlakové zkoušky byl prototyp SN3 vybaven trojicí hydraulických pístů, které v motorové sekci simulovaly vliv tahu a vibrací tří Raptorů na spodek nádrže. Podobný test proběhl také se zkušební nádrží SN2, avšak tehdy byl použit pouze jeden píst. První tlaková zkouška spočívala v naplnění nádrží plynným dusíkem o pokojové teplotě a úspěšně proběhla 2. dubna kolem 18:00 SELČ. O pouhých šest hodin později se na kyslíkové nádrži prototypu začala objevovat námraza, což značilo, že SpaceX přešlo do druhé fáze testování spočívající v tankování kapalného dusíku s kryogenní teplotou. Asi hodinu poté však byl test přerušen kvůli netěsnícím ventilům. SpaceX poté vyřešilo problém s ventily a kryogenní test pokračoval 3. dubna. Tentokrát však byla kapalným dusíkem plněna horní nádrž, která by normálně obsahovala metan. Kolem 9:00 SELČ se prototyp náhle zhroutil a byl zničen.

Elon Musk poté vysvětlil, že selhání SN3 nezpůsobil špatný návrh rakety nebo výrobní vada, nýbrž chyba konfigurace testu. V kyslíkové nádrži byl moc nízký tlak na to, aby byla zachována stabilita s vysokou hmotností metanové nádrže. Loď je kvůli tomu vybavena záložními ventily pro kontrolu tlaku, ale je to nový systém a v tomto případě prý Starship prostě dostala nesprávný příkaz.

Starship SN1

Starship SN1 před testováním v únoru 2020 (Foto: bocachicagal / NASA Spaceflight)

Prototyp Starship Mk3 byl přejmenován na SN1 a mělo jít o první exemplář nové verze Starship V1.0, která už má být navržena pro orbitální lety. K jeho výrobě byl využit speciální stroj na ohýbání plechů z nerezové oceli. Vznikly tak hladké prstence, které jsou z jednoho kusu oceli a mají jen jeden vertikální svar, což značně usnadnilo a zrychlilo výrobu oproti dřívějším metodám, kdy například u prototypu Mk1 byl každý prstenec svařen z několika menších dílů. Prstence na SN1 byly o něco vyšší a zároveň tenčí (4 mm) než v případě prototypu Mk1, takže celková konstrukce lodi byla lehčí.

SpaceX na začátku roku 2020 provedlo několik destruktivních tlakových testů zkušebních nádrží pro Starship a poté přešlo na výrobu prototypu SN1. Hlavní nádrže pro tento exemplář byly dokončeny koncem února 2020 a začalo jejich testování na rampě v Boca Chica. Během kryogenní zkoušky však prototyp vybuchl kvůli selhání svaru na „puku“, ke kterému měly být později připojeny motory Raptor.

Starship Mk2

Starship Mk2 v říjnu 2019 (Foto: John Winkopp)

O novém floridském pracovišti SpaceX v městečku Cocoa se začalo šuškat už v dubnu 2019, když zde společnost začala provádět pohovory s potenciálními techniky pro výrobu lodi Starship. V květnu se pak objevila fotka, která jednoznačně ukázala, že SpaceX zde opravdu vyrábělo další exemplář Starship. Zprávu následně potvrdil i Elon Musk, který vysvětlil, že SpaceX mělo dva týmy, které souběžně vyráběly Starship jak v Texasu, tak na Floridě a soutěžily mezi sebou o to, kdo bude rychlejší. Týmy si prý radily, ale každý si mohl zvolit vlastní přístup a nemusel se řídit radami druhého týmu.

SpaceX v Cocoa vyrábělo prototyp Mk2, avšak na podzim 2019 práce ustaly a plánovaný přesun lodi k rampě LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku nikdy neproběhl. Společnost se následně rozhodla soustředit všechny své aktivity týkající se Starship do Boca Chica a areál v Cocoa je od té doby v podstatě neaktivní. V létě 2020 začala postupná demontáž prototypu Mk2 postupně demontován na šrot.

Starship Mk1

Starship Mk1 a první stupeň Falconu 1 (Foto: SpaceX)

První prototyp lodi Starship označovaný Mark 1 (Mk1) byl od jara 2019 vyráběn v jižním Texasu, kde byl předtím montován Starhopper. Prototyp však měl na rozdíl od Starhopperu mnohem blíže k finální podobě lodi Starship. Prototyp byl zkompletován koncem září 2019 před prezentací Elona Muska o nové vizi pro Starship. Oproti Starhopperu byl prototyp Mk1 vyroben z výrazně tenčích plechů a byl to první exemplář opatřený stabilizačními plochami. Na prototyp také byly nainstalovány tři motory Raptor, ale jen naoko kvůli Muskově prezentaci, ve skutečnosti nebyly připojeny.

V listopadu 2019 byl zahájen testovací program prototypu Starship Mk1 v Texasu, který měl být zakončen zkušebním letem. Firma nejdříve 19. listopadu provedla tlakovací test nádrží, aby ověřila jejich těsnost. Ta dopadla dobře, a tak o den později proběhla další zkouška. Při ní už byl tankován výrazně chladnější dusík, aby se ověřilo, že se konstrukce lodi dokáže vypořádat s kryogenními teplotami. Během této zkoušky však konstrukce lodi nevydržela vyvíjený nápor a došlo k uvolnění horního víka nádrže. Víko vyletělo do vzduchu a z nádrží se vyvalila oblaka plynu.

Velmi krátce po nehodě Elon Musk na Twitteru vysvětlil, že SpaceX nebude Starship Mk1 opravovat a místo toho se bude rovnou soustředit na pokročilejší exemplář Mk3 (ten byl později přejmenován na SN1).

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!

Petr Melechin
Latest posts by Petr Melechin (see all)
Počet zobrazení článku: 4 291



Štítky:

Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest

0 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře