Vše o Falconu Heavy

Tento článek je průběžně aktualizován na základě nových informací. Snadno se k němu dostanete z hlavního menu (SpaceX > Rakety a motory > Vše o Falconu Heavy).

Poslední aktualizace: 24. 8. 2019
(seznam změn)

Falcon Heavy (Zdroj: SpaceX)

Falcon Heavy (FH) je nejsilnější variantou rakety Falcon společnosti SpaceX. Poprvé jsme se o FH dozvěděli už v roce 2005, několik let před prvním úspěšným startem Falconu 1. V roce 2008 byl první start Falconu Heavy plánován na rok 2013. Následně byla premiéra neustále odsouvána a Falcon Heavy konečně poprvé odstartoval v únoru 2018.

Koncept Falconu Heavy je jednoduchý – v podstatě se jedná o tři první stupně Falconu 9 smontované k sobě (Elon Musk však prozradil, že se tento úkol ukázal mnohem náročnějším, než původně čekal). Falcon Heavy pohánějí motory Merlin 1D a jedná se o nejsilnější raketu současnosti (má největší tah a také nejvyšší nosnost na nízkou oběžnou dráhu). Navíc je schopna vynést slušný náklad i mimo Zemi.

Po úspěšné demonstrační misi Falconu Heavy v únoru 2018 Elon Musk prozradil, že vývoj této rakety stál minimálně půl miliardy dolarů.

Přeskočit na sekci:

Parametry

  • Cena (v praxi může být vyšší v závislosti na typu mise a konkrétních požadavcích zákazníka):
    • 90 milionů amerických dolarů (záchrana všech stupňů)
    • 95 milionů (záchrana bočních stupňů)
    • 150 milionů (bez záchrany stupňů)
  • Nosnost:
    • LEO
      • 63 800 kg (bez záchrany stupňů)
      • 30 000 kg (se záchranou stupňů)
    • GTO
      • 26 700 kg (bez záchrany stupňů)
      • 10 000 kg (v případě přistání všech tří stupňů na ASDS)
      • 8 000 kg (v případě přistání bočních stupňů na pevnině a centrálního na ASDS)
    • Mars: 16 800 kg (bez záchrany stupňů)
    • Pluto: 3 500 kg (bez záchrany stupňů)
  • Výška: 70 m (včetně druhého stupně a nákladu)
  • Šířka: 12,2 m (průměr každého stupně: 3,66 m)
  • Hmotnost (s palivem): 1 420 788 kg
  • Celkový tah (na hladině moře): 22 819 kN
  • Palivo: RP-1 a podchlazený kapalný kyslík

Motor Merlin

400. exemplář Merlinu 1D v nejnovější variantě Block 5 (Foto: SpaceX)

Merlin je raketový motor s otevřeným cyklem spalující RP-1 (vysoce rafinovaný letecký petrolej) a kapalný kyslík. SpaceX vyrábí až několik set těchto motorů ročně, a proto je také největším výrobcem raketových motorů na světě. Merlin prošel v průběhu let mnoha změnami a existovalo několik různých variant. Falcon Heavy využívá nejnovější verzi motoru označovanou Merlin 1D – raketa je vybavena 3 x 9 motory Merlin 1D na spodních stupních a 1 motorem Merlin 1D-Vac na horním stupni (jedná se upravenou verzi motoru optimalizovanou pro fungování ve vakuu).

Merlin 1D má nejlepší poměr tahu a hmotnosti (TWR – Thrust-to-weight ratio) ze všech raketových motorů na světě. Váží 470 kg a nejnovější varianta má tah 845 kN na hladině moře (981 kN ve vakuu v případě vakuové varianty). Velkou výhodou Merlinu je jeho restartovatelnost (lze jej po zažehnutí snadno vypnout a později znovu zažehnout), díky čemuž je možné před startem provádět testovací zážehy a zároveň to umožňuje přistání prvního stupně rakety, které vyžaduje provedení několika zážehů motorů během letu.

Další výhodou Merlinu 1D je regenerativní chlazení, díky kterému je motor snadno znovupoužitelný. Princip regenerativního chlazení spočívá v tom, že velmi studené palivo před spálením v komoře nejdříve prochází kanálky ve stěnách expanzní trysky motoru a tím ji průběžně ochlazuje. Jak to funguje si můžete prohlédnout v tomto animovaném diagramu od Financial Times.

Tip: Podívejte se na krátké video, ve kterém Tom Mueller ze SpaceX vysvětluje, jak funguje motor Merlin, jehož vývoj vedl.

Merlin 1D poprvé letěl v roce 2013 a používá se dodnes. Novou vlastností oproti tehdejšímu Merlinu 1C byla schopnost regulovat tah motoru až na 70 % (a později dokonce 56 %) maxima. To se hodí obzvlášť při přistávání prvního stupně. Další vylepšení vedly ke zvýšení výkonu a spolehlivosti a snížení náročnosti výroby. Merlin 1D zatím nikdy během ostré mise neselhal. Nejnovější verze tohoto motoru, která oplývá mírně zvýšeným tahem a dalšími vylepšeními, se někdy označuje jako Merlin 1D Block 5 nebo dokonce Merlin 1E.

Letový profil a způsob přistávání

Po startu jedou oba boční stupně Falconu Heavy na plný výkon a centrální stupeň naopak na co nejnižší výkon. Po několika minutách se boční stupně odpojí a centrální stupeň spolu s horním stupněm pokračuje dál, tentokrát už na plný výkon, načež se po čase také odpojí. Všechny tři hlavní stupně se při většině misí pokusí přistát zpět na Zemi, ale existuje několik různých způsobů přistání:

Boční stupně Falconu Heavy po přistání během demonstrační mise (Foto: Darren Tan)

  1. Boční stupně přistanou na pevnině a ten centrální přistane na ASDS, neboť letí o dost dál od místa startu a dosáhne mnohem vyšší rychlosti. Tento způsob bude pravděpodobně nejčastější.
  2. Pro mise na nízkou oběžnou dráhu a/nebo s lehkým nákladem jsou všechny tři stupně schopny návratu na pevninu. Příkladem takové mise je STP-2. SpaceX však na Floridě disponuje jen dvěma přistávacími plošinami (LZ-1 a LZ-2), a proto v takovýchto případech centrální stupeň přistane na plovoucí plošině, která však bude vzdálena jen kousek od pobřeží (pár desítek kilometrů místo obvyklých 600–1000 km).
  3. U náročnějších misí (velká hmotnost nákladu nebo vysoká orbita) přichází v úvahu možnost provést přistání bočních stupňů na dvou mořských plošinách, přičemž centrální stupeň by zachráněn nebyl. Elon Musk uvedl jako jeden z důvodů pořízení třetí plošiny A Shortfall of Gravitas právě potenciální potřebu provádět přistání obou bočních stupňů na moři.
  4. U extrémně náročných misí, kde je potřeba maximální nosnost Falconu Heavy (například meziplanetární lety), je možné provést start v režimu bez záchrany stupňů. V takovém případě raketa není vybavena přistávacím hardwarem, při letu spotřebuje všechno palivo pro dosažení maximálního výkonu a všechny tři stupně pak jsou zničeny dopadem do oceánu.

Startovní rampy

První start Falconu Heavy měl původně proběhnout z rampy SLC-4E v Kalifornii, ale momentálně to vypadá, že raketa odtud nikdy nepoletí. Není jasné, jestli byla tato rampa vůbec někdy reálně připravena na starty Falconu Heavy, ale při jejím návrhu se s touto raketou počítalo, neboť rampa například disponuje erektorem, který je pro Falcon Heavy patřičně dimenzovaný. Infrastruktura rampy ale byla v roce 2016 vylepšena kvůli přechodu na podchlazená paliva nové raketové varianty v1.2 a při provádění úprav nejspíš nebyla zachována kompatibilita s Falconem Heavy. Tomu nahrává i skutečnost, že nejnovější verze oficiální uživatelské příručky raket Falcon už nenabízí starty Falconu Heavy z Kalifornie.

Rampa SLC-4E na Vandenbergově letecké základně v Kalifornii (Foto: SpaceX)

Premiéra Falconu Heavy tedy nakonec proběhla z floridské rampy LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku. První start z této rampy SpaceX provedlo v únoru 2017, avšak zpočátku odsud mohly probíhat pouze starty menšího Falconu 9. Stavba rampa totiž musela být dokončena dost narychlo kvůli zničení rampy SLC-40 v září 2016 a pro zajištění kompatibility s Falconem Heavy bylo potřeba provést ještě řadu dodatečných úprav, na čemž SpaceX pracovalo během prodlev mezi starty Falconu 9 v průběhu roku 2017.

Rampa LC-39A z ptačí perspektivy (Foto: Hope Geiger / Air National Guard)

Dne 1. října 2017 se objevily fotky transportéru/erektoru na rampě 39A, na kterých byly vidět dva nově namontované držáky pro boční stupně FH. Koncem října pak bylo vidět na záběrech z vývozu Falconu 9 z hangáru během živého přenosu mise KoreaSat 5A, že práce pokročily a byly nainstalovány další držáky. Úpravy erektoru byly dokončeny nejspíš během listopadu, protože už začátkem prosince k němu byl  připojen kompletní Falcon Heavy.

LC-39A je momentálně jedinou rampou, odkud může Falcon Heavy startovat, ale momentálně budovaná rampa SpaceX v jižním Texasu u Boca Chica Village měla být původně také určena pro starty raket Falcon 9 a Falcon Heavy. Avšak v průběhu let došlo ke změně plánů a SpaceX se rozhodlo, že texaská rampa bude využívána primárně pro starty chystané rakety Starship.

Výhody oproti Falconu 9

Falcon Heavy má ve srovnání s menším Falconem 9 trojnásobný tah a tím pádem také zhruba třikrát vyšší nosnost. Díky tomu je raketa schopná vynést několikatunový náklad přímo na geostacionární dráhu a následně přistát se všemi třemi stupni. Falcon 9 na něco takového nemá dostatečný výkon.

Porovnání různých variant rakety Falcon

Vyšší nosnost Falconu Heavy také umožňuje vynášet satelity na vyšší než standardní přechodovou orbitu ke geostacionární (supersynchronní). Tím zákazník šetří čas i peníze, protože satelit se dostane na cílovou geostacionární dráhu dříve a spotřebuje k tomu méně paliva, které pak může využít k delšímu udržování na orbitě, což vlastně znamená prodloužení celkové životnosti satelitu. Falcon 9 sice také dokáže vynést těžkou družici na supersynchronní orbitu, ale mnohdy jen v případě, že oželí přistání prvního stupně. Stupeň zničený neřízeným dopadem do oceánu však pro SpaceX představuje vyhozené peníze, a tak je lepší pro takové mise použít Falcon Heavy, který je schopen přistát se všemi stupni i po cestě na supersynchronní orbitu.

Certifikace pro armádní zakázky

Ředitelka SpaceX Gwynne Shotwell v listopadu 2017 objasnila proces certifikace FH pro armádní zakázky v rámci programu EELV (později přejmenováno na NSSL – National Security Space Launch). Je potřeba provést tři úspěšné mise (a zároveň dvě po sobě musejí být úspěšné), ale o zakázky se SpaceX mohlo ucházet ještě před provedením těchto tří misí. Falcon Heavy vysoutěžil svou první armádní zakázku v červnu 2018 a další pak v únoru 2019.

Raketa tedy zatím nemá plnohodnotnou certifikaci, a tak nemůže vysoutěžené zakázky vykonat. Nejdříve musí získat finální certifikaci, která bude vyžadovat provedení celkem tří startů. Demonstrační misi Falcon Heavy úspěšně absolvoval v únoru 2018 a pokud v pořádku proběhnou také mise Arabsat 6A a STP-2, SpaceX by mělo získat celkovou certifikaci pro Falcon Heavy.

Mise STP-2 navíc poletí s již použitými bočními stupni a získaná data budou užitečná pro navazující certifikaci, díky které by SpaceX mohlo při misích pro armádu využívat již letěné rakety Falcon 9 a Falcon Heavy.

Zrušené upgrady

Falcon 9 s miniaturní lodí Starship na špici – to byla jedna ze zvažovaných variant znovupoužitelného horního stupně raket Falcon (Autor: /u/purpleefilthh)

Falcon Heavy měl původně využívat tzv. crossfeed, což je způsob distribuce paliva napříč raketovými stupni během letu. Výsledkem je pak vyšší efektivita a tudíž nosnost. Jedná se však o technicky náročné řešení, které dosud nikdo v praxi nevyvinul. SpaceX od tohoto záměru nakonec upustilo s tím, že když to bude v budoucnu potřeba, vrátí se k tomu. (Více v podrobném článku.)

Elon Musk si také dlouho pohrával s myšlenkou znovupoužitelného horního stupně raket Falcon a na konci března 2017 dokonce prohlásil, že během demonstrační mise Falconu Heavy se SpaceX možná pokusí o experimentální záchranu horního stupně. O tom, jak by něco takového mohlo vypadat, jsem se rozepsal v samostatném článku. Nakonec k tomu však nedošlo a Musk na konci roku 2018 oznámil, že rakety Falcon se už měnit nebudou (čili nebude vyvinut znovupoužitelný horní stupeň) a místo toho se SpaceX bude soustředit na vývoj jejich nástupce, obří rakety Super Heavy Starship.

Falcon Heavy také měl být původně schopen letů s lidskou posádkou. V únoru 2017 SpaceX oznámilo, že Falcon Heavy vyšle kosmickou loď Crew Dragon se soukromou posádkou na cestu kolem Měsíce a zpět. Později však firma od tohoto plánu upustila a na podzim 2018 oznámila, že tato soukromá mise se nazývá dearMoon a že byla přesunuta z Falconu Heavy na raketu BFR neboli Super Heavy Starship. SpaceX nyní plánuje Falcon Heavy certifikovat pro mise s posádkou pouze v případě, že se výrazně protáhne vývoj Starship.

Historie Falconu Heavy

Poznámka: Toto je zkrácená verze původního delšího textu, který podrobně rozebíral přípravy prvního Falconu Heavy. Kompletní text najdete zde.

První zmínka o Falconu Heavy (dříve nazýván Falcon 9 Heavy) se objevila v roce 2005, tedy ještě před prvním startem Falconu 1. SpaceX v té době ještě plánovalo raketu Falcon 5 s pěti motory Merlin a uvažovalo také o Heavy variantě založené na Falconu 5. Nakonec však firma usoudila, že Falcon 9 k těmto účelům poslouží lépe a Falcon 5 nikdy nevznikl.

V roce 2011 za sebou SpaceX mělo už několik startů Falconu 9 a tedy i lepší představu o plánovaném Falconu Heavy. První start firma plánovala provést z rampy SLC-4E na Vandenbergově základně v Kalifornii, avšak nikdy k němu nedošlo. První start z východního pobřeží (Mys Canaveral) byl v roce 2011 plánován na rok 2013 nebo 2014. Firma tehdy také zveřejnila video znázorňující Falcon Heavy založený ještě na starém Falconu 9 v1.0. Nové aktualizované video se objevilo pak až v lednu 2015 a znázorňovalo Falcon Heavy, jak jej známe dnes, a to včetně přistání raketových stupňů:

V březnu 2015 se objevila první známka toho, že SpaceX pracuje na vývoji Falconu Heavy. Firma na své oficiální facebookové stránce zveřejnila fotky modelu Falconu Heavy určeného pro testování v aerodynamickém tunelu:

Začátkem roku 2016 se objevila fotka aerodynamické špičky bočního stupně Falconu Heavy v továrně v Hawthorne a o něco později byla ta samá špička vyfocena při přepravě.

Po Vánocích 2016 SpaceX na svém oficiálním Instagramu zveřejnilo fotku mezistupně s logem Falconu Heavy:

Mezistupeň Falconu Heavy v továrně v Hawthorne (Foto: SpaceX)

Na jaře 2017 pak byly spatřeny jednotlivé stupně Falconu Heavy při přepravě z Hawthorne do McGregoru a následně během testování.

V květnu 2017 došlo v McGregoru k testovacím zážehům centrálního a jednoho bočního stupně pro Falcon Heavy. Zbývající boční stupeň a horní stupeň byly otestovány v září. Boční stupně byly již použité Falcony 9 z misí Thaicom-8 a CRS-9. SpaceX se tehdy podělilo o videa z testování:

Během října 2017 dorazily poslední potřebné komponenty pro první Falcon Heavy na Canaveral a začátkem prosince 2017 proběhla integrace v hale HIF u rampy LC-39A. Mohly tudíž začít finální zkoušky kompletní rakety v rámci přípravy na demonstrační misi.

Demonstrační mise

Předstartovní přípravy

SpaceX v prosinci 2017 zveřejnilo fotky prvního kompletního Falconu Heavy, načež jej poprvé vyvezlo na rampu. V lednu 2018 pak proběhlo několik tankovacích zkoušek, které byly 24. ledna zakončeny statickým zážehem. Při něm bylo vůbec poprvé zažehnuto všech 27 motorů Merlin najednou (v McGregoru bylo možné otestovat jen samostatné stupně).

Start a přistání

Demonstrační mise nakonec úspěšně proběhla 6. února 2018.  Co se týče přistání, boční stupně úspěšně přistály na LZ-1 a LZ-2, avšak přistání centrálního stupně na mořeké plošině OCISLY selhalo kvůli nedostatku zápalné směsi ve dvou motorech.

Boční stupně byly již použité a v minulosti absolvovaly mise Thaicom-8 a CRS-9. Jednalo se o stupně z Falconu 9 s čísly B1023 a B1025 ve variantě v1.2 Block 2 (podle neoficiálních informací však byly v rámci přepracování na boční stupně v podstatě upgradovány na variantu Block 3). Centrální stupeň byl nový, nesl číslo B1033 a šlo o variantu Block 3. Všechny další Falcony Heavy už poletí ve vylepšené variantě Block 5. Boční stupně disponovaly titanovými roštovými kormidly, zatímco centrální stupeň měl klasická hliníková. Důvodem byla potřeba lepší ovladatelnosti bočních stupňů kvůli odlišným aerodynamickým vlastnostem (stupně mají místo rovného mezistupně špičku).

Tesla a Starman

Nákladem demonstrační mise byl místo nudného hmotnostního simulátoru elektromobil Tesla Roadster Elona Muska. Za volantem seděl „Starman“, což byla figurína oblečená do skafandru SpaceX. Vůz strávil několik hodin na oběžné dráze a poté byl úspěšně vyslán na heliocentrickou dráhu, která dosahuje až za oběžnou dráhu Marsu kolem Slunce. Tesla podle Elona Muska ve vesmíru stráví „zhruba miliardu let“.

Podrobné informace o demonstrační misi najdete na jejím profilu a také v sérii článků Ohlédnutí za premiérou Falconu Heavy.

Mise Arabsat 6A

Dne 12. dubna 2019 proběhl druhý start Falconu Heavy. Jednalo se o první let FH ve variantě Block 5 a také první komerční misi této rakety (nákladem byla družice Arabsat 6A).

Mise byla úspěšná. Satelit byl vypuštěn na správnou orbitu, všechny tři stupně úspěšně přistály, a dokonce byly vyloveny obě poloviny aerodynamického krytu, které by měly být použity znovu. Boční stupně pak o 10 týdnů později letěly znovu na misi STP-2.

Centrální stupeň se bohužel nějaký čas po úspěšném přistání převrhl důsledkem rozbouřeného počasí. Stupeň byl značně poškozen a plošina OCISLY do přístavu přivezla jen jeho spodní část. Elon Musk řekl, že motory možná půjde použít znovu.

Mise STP-2

Mise STP-2 úspěšně proběhla 25. června 2019 a podle SpaceX to byla nejnáročnější mise v historii firmy. Důvodem bylo, že náklad tvořilo 24 družic, které bylo potřeba „rozvézt“ na tři různé orbity. To zabralo více než tři hodiny a vyžadovalo čtyři zážehy horního stupně. Nakonec však vypuštění nákladu proběhlo v pořádku a zároveň jsme se dočkali ladného přistání bočních stupňů a také úplně prvního zachycení aerodynamického krytu do sítě na lodi Ms. Tree. Jedinou vadou na kráse bylo nezdařené přistání centrálního stupně na mořské plošině OCISLY.

Důvodem selhání byl vysoký nápor a horko, kterým byl stupeň při návratu vystaven, což poškodilo vektorovací systém středového motoru. Motor tedy před přistáním nemohl řídit směr náklonu a dopadl mimo OCISLY.

Seznam misí

Datum Mise Orbita/cíl Popis
6. 2. 2018 FH Demo TMI Demonstrační mise. Nákladem byla Tesla Roadster Elona Muska.
11. 4. 2019 Arabsat 6A GTO První let verze Block 5. Nákladem byl komunikační satelit pro Saúdskou Arábii.
25. 6. 2019 STP-2 LEO / MEO Mise pro americké letectvo, při které bylo vyneseno 24 družic na 3 různé orbity.
2020 AFSPC-44 GEO Armádní družice, která bude vynesena přímo na geostacionární dráhu.
2021–2022 ViaSat-3 GEO Telekomunikační satelit bude vynesen “skoro až na geostacionární dráhu”.
2021 AFSPC-52 GTO První vysoutěžená zakázka pro armádu.

(Přesnější termíny najdete na stránce Plánované starty SpaceX.)

Články

Všechny naše články o Falconu Heavy najdete pod patřičným štítkem.

Další fotky Falconu Heavy

Další videa o Falconu Heavy

Záznam živého přenosu z demonstrační mise:

Přistání bočních stupňů během demonstrační mise:

Oficiální video Falconu Heavy na rampě:

Vztyčení prvního Falconu Heavy na rampě:

Animace znázorňující demonstrační misi:

Oficiální ohlédnutí za demonstrační misi:


Poslední aktualizace článku:

  • 24. 8. – Odstraněna plánovaná mise Ovzon-3 (nakonec poletí na Ariane 5)
  • 27. 6. – Doplněny informace o průběhu mise STP-2 a také byl aktualizován seznam plánovaných misí
  • 21. 4. – Doplněny informace o osudu centrálního stupně z mise Arabsat 6A
  • 14. 4. – Doplněny základní informace o startu Arabsat 6A (později přidám další podrobnosti)
  • 29. 3. – Článek byl kompletně přepracován a rozšířen

Líbí se vám takovéto články? Chodíte na ElonX rádi a chtěli byste, aby web zůstal bez reklam a redakce mohla nadále vydávat kvalitní obsah? Vyjádřete svou podporu a spokojenost pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už web podpořili. Děkuji za přízeň!

Petr Melechin

Zakladatel a šéfredaktor ElonX, který jinak pracuje v oboru lokalizace her a ElonX věnuje až nezdravě velkou část svého volného času. Kromě Elona Muska a jeho firem se zajímá o další technická témata, hraje squash, čte sci-fi, miluje filmy a sleduje až příliš mnoho seriálů.

Podpořte projekt ElonX



Mohlo by se vám líbit...

22
Diskuze

avatar
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlepší
Nastavit upozorňování na
Štěpán
Host
Štěpán

Dobrý den, můžu se jen zeptat, kde se dají sehnat fotky s výrobny v Hawertown?

Blaskova
Host
Blaskova

Vlastně nic novýho článek nepřinesl, ale stejně byla radost ho číst. Jako přemýšlet v září, co bude asi pod stromečkem a znovu si pročítat dobře známej dopis Ježíškovi.

Samo
Host
Samo

Išlo o to že dnes sa objavila informácia a fotka FH core na Nc Gregor tak sa článok aktualizoval.

Tomáš Králik
Host
Tomáš Králik

pekne zhrnutie, vdaka

Ketivab
Host
Ketivab

Možná by se zde hodilo obrátit pořadí nových informací – nahoře nejnovější a dole nejstarší. V případě nového článku je to asi lepší jak je to teď, ale jakmile se jen aktualizují nové informace, tak je pohodlnější pro ně “nedojíždět” až dolů., co myslíte?? 🙂

RiMr
Host
RiMr

…bezvadný souhrn, díky.
Fandové z ČR pak mohou zorganizovat nějaký jednoúčelný (bez trajdání po USA, aby to bylo cenově dostupné více lidem) výlet na některý ze startů FH, 🙂
Já bych letěl určitě.

Goodman
Host
Goodman

To není vůbec špatný nápad, akorát že ne vždy se letí načas. V překladu, časté odklady startů mohou podobný výlet udělat bezpředmětným nebo zbytečně drahým (v případě počkání na start ve státech). Osobně bych to zkombinoval s trajdáním a návštěvou míst jako Kennedyho centrum a pod.

Zdeněk
Host
Zdeněk

To je podle mě dobrý nápad. Už nějaký čas jsem přemýšlel o tomtéž.

Petr Čása
Host
Petr Čása

Včera se na TW objevila informace od EM, že nová kormidla mají lepší účinnost kvůli FH. A že díky tomu má F9 možnost přistávat za silnějšího větru.

Jirka Hadač
Host
Jirka Hadač

Samozřejmě souhlas, bude to lepší, ale je otázka, co častěji zastaví start, větší vítr ve startovní, nebo přistávací oblasti. Ale při tom složitějším návratovém profilu budou určitě lepší kormidla potřeba. Pokud jim nedojde hydraulická kapalina 🙂

Štěpán
Host
Štěpán

Nějaký rozdíl mezi aktualitou z 6.9 a 13.9? 🙂

Jozef
Host
Jozef

Po predstaveni BFR 2017 mi vrta hlavou otazka preco stale vyvijaju FH, preco sa nesustredia na BFR. Ocividne ho povazuju za slepu vyvojovu vetvu…

hanh
Host
hanh

Pěkný den,
lze vysvětlit, jak vy se řešilo případné zničení LC-39 vzhledem k letům s posádkou pro NASA. To by byl odklad minimálně 15 měsícu a víc. Protože chtějí využívat starou věž na nastupování na LC-39 a vše by se muselo budovat znova. Na LC-40 nic takového není. Chápu, že zásobovací mise by se tam posunout mohly. LC-40 je záložní, ale jen na část provozu.

Přemek
Host
Přemek

V článku https://www.nasaspaceflight.com/2017/09/spacex-realign-manifest-double-launch-salvo/ lze vidět TEL s adaptéry pro F9. Konkrétně na této fotce:comment image