Vše o záchraně aerokrytů

Tento článek je průběžně aktualizován na základě nových informací. Snadno se k němu dostanete z hlavního menu (SpaceX > Znovupoužitelnost a přistávání > Vše o záchraně aerokrytů).

Poslední aktualizace: 25. 4. 2021
(seznam změn)

Uzavírání nákladu do aerodynamického krytu před misí Iridium-4 (Foto: Iridium)

Aerodynamický kryt je dvoudílná ochranná skořápka z hliníku a uhlíkových kompozitů tvořící špičku raket Falcon 9 a Falcon Heavy a jeho účelem je během startu chránit nesený náklad (obvykle nějakou družici) před akustickými a atmosférickými vlivy. Z fotek a videí rakety se to moc nezdá, ale kryt je ve skutečnosti obrovský – na výšku má skoro 14 metrů. Jeho výroba je vzhledem k použitým materiálům a velikosti časově i finančně náročná (SpaceX si kryty vyrábí samo a ve výsledku vyjde kryt pro jeden start na 5–6 milionů dolarů). Není se tedy co divit, že společnost by ráda kryty zachraňovala, aby je mohla použít opakovaně, podobně jako se jí to daří v případě prvních stupňů Falconu 9.

Tento průběžně aktualizovaný článek shrnuje všechny důležité informace o projektu záchrany aerodynamických krytů SpaceX a speciálních lodích, které k tomu využívá.

Přeskočit na sekci:

Princip záchrany krytů

SpaceX na začátku pravděpodobně zvažovalo různé metody záchrany krytů. Jeden z konceptů například počítal se zachytáváním krytů na padácích přímo ze vzduchu pomocí vrtulníků. Od toho však nakonec bylo upuštěno.

Údajný slajd s původním plánem záchrany krytů, který by využíval vrtulníky

Výsledná zvolená metoda je podobná, ale v závěrečné fázi kryt přistává v síti umístěné na rychlé lodi. Kryty jsou vybaveny avionikou, dusíkovými tryskami a řiditelným padákem. Jak takový proces záchrany krytu vypadá, popsal sám Elon Musk:

Komplexnost záchrany aerodynamického krytu je fakt šílená. Nevím, jestli jsme se do toho vůbec měli pouštět. Ale podařilo se nám to.

Každá polovina krytu je jako malé vesmírné plavidlo s malými tryskami. Když se vrací z vesmíru, nachází se ve vakuu. A ty malé trysky ji řídí, protože je potřeba, aby klesala kulatou stranou napřed, jelikož tam má tepelný štít. Na vnitřní straně tepelnou ochranu nemá, a tak musí být natočena správným směrem. A vrací se vysokou rychlostí. Když se podíváte na video z návratu krytu, můžete vidět rozžhavené plazma a odlétávající jiskry. V podstatě letí pětkrát rychleji než kulka z pušky. Je to šílené.

A pak se dostane do atmosféry, kde zpomalí pod rychlost zvuku a otevře padák, který je řiditelný pomocí aktuátorů (poznámka: Padákový systém SpaceX dodává nebo dodávala společnost MMIST. Konkrétně by mohlo jít o produkt Sherpa). Takže padák se sám nasměruje na klesající dráhu. A naše loď poté s oběma polovinami krytu naváže datové spojení. Loď pak automaticky upravuje svůj kurz a spolu s krytem prostě manévrují tak, aby se potkaly. Povedlo se nám to vyřešit až při posledním startu.

Pro lepší představu přikládám fanouškovskou vizualizaci celého procesu:

Historie chytání krytů

Není jasné, kdy přesně firma začala pracovat na projektu záchrany krytů, ale fanoušci se o těchto snahách dozvěděli v červnu 2015. Elon Musk tehdy na Twitteru prohlásil, že nalezený kryt vyplavený na Bahamách firmě pomůže se znovupoužitelností krytů. Avšak první důkaz, že SpaceX na projektu skutečně pracuje, se objevil v březnu 2016. Na amatérských záběrech ze startu SES-9 bylo vidět, že kryty po oddělení od rakety používaly manévrovací trysky (viz video níže v časech 5:20 a 5:27). Elon Musk pak v červnu 2016 na Twitteru doplnil, že kryty budou časem disponovat také samořiditelnými padáky.

První výraznější zmínka o krytech pak přišla v únoru 2017 na tiskové konferenci u příležitosti prvního startu SpaceX z rampy LC-39A. Ředitelka Gwynne Shotwell zde potvrdila, že firma se opravdu pokusí zachránit aerodynamické kryty a odhadovala, že k nějakým hmatatelným výsledkům by mohlo dojít ještě v roce 2017.

První vážnější pokus o přistání krytu na padáku proběhl během mise SES-10 na konci března 2017. Elon Musk se na postartovní konferenci pochlubil, že kryt přistál do vody v jednom kuse a naznačil, že v budoucnu budou kryty přistávat na jakémsi „skákacím hradě“, aby se zabránilo kontaktu krytů s korozivní mořskou vodou.

Tento nemalý úspěch Muska nejspíš naplnil optimismem, neboť pár dní poté na Twitteru prohlašoval, že ke znovupoužití krytu dojde ještě v roce 2017. Na Instagramu také zveřejnil pěkné video zachycující zachráněný kryt z mise SES-10 před vstupem do atmosféry:

V roce 2017 pak proběhlo několik dalších zkušebních přistání krytů do moře a vypadalo to, že projekt pokračuje dobře. Elon Musk však v červnu 2017 na Twitteru prozradil, že společnost se potýká s problémy se samořiditelnými padáky. Zároveň ale odhadoval, že do konce roku se vše vyřeší.

Vylepšení krytu

Řešením nakonec bylo vyvinutí vylepšené verze krytu, kterou SpaceX od září 2017 testovalo v Ohiu, kde se nachází největší termální vakuová komora na světě. Tento upgradovaný kryt se neoficiálně nazývá „kryt 2.0“ a odbyl si premiéru při misi Paz v únoru 2018. Podle Elona Muska má mírně větší průměr, ale především je lépe uzpůsoben pro projekt záchrany krytů.

Porovnání staré (vlevo) a nové verze krytu (Zdroj: NASA Spaceflight)

Na konci roku 2018 pak přibyla také dodatečná tepelná ochrana na špičce krytu (poprvé na misi GPSIII-SV01). Tuto verzi krytu zde na webu označuji jako „kryt 2.5“ a spekuloval jsem, že by mohl také obsahovat akustické destičky s hydrofobní úpravou. Upravená špička krytu byla dobře vidět například během misí Amos-17 a STP-2:

První pokusy o zachycení

SpaceX však během mise Paz netestovalo jen nový kryt. Na moře se vydala také speciální loď, o které jsme se poprvé dozvěděli v prosinci 2017. SpaceX vybavilo velmi rychlou loď Ms. Tree (dříve Mr. Steven) kovovou konstrukcí a sítí, do které mohly přistát  kryty klesající na padácích. Aerodynamický kryt nakonec při prvním pokusu během mise Paz minul loď o několik set metrů, ale ve vodě přistál v celku. Musk následně na Twitteru dodal, že s trochu většími padáky by mělo být přistání v síti možné, neboť kryt bude klesat pomaleji. SpaceX pak v průběhu roku 2018 provedlo několik dalších pokusů o zachycení krytu do sítě, ale žádný nebyl úspěšný.

Na podzim 2018 bylo provedeno několik zkušebních shozů krytů z vrtulníku, jejichž prostřednictvím posádka lodi Ms. Tree nacvičovala chytání krytu do sítě. Celá akce pokaždé trvala půl hodiny a vrtulník Blackhawk při ní vyzvedl aerodynamický kryt z vlečného člunu a následně kryt shodil z výšky 3,5 km. Kryt poté klesal na řiditelném padáku a Ms. Tree se jej pokusila chytit do sítě. Ani při těchto testech se však kryt zachytit nepodařilo, i když to bylo velmi těsné, jak ukazují oficiální videa:

Mimochodem, kryt má dvě poloviny, ale SpaceX zpočátku zkoušelo přistávat jen s jednou polovinou (ta druhá vůbec nedisponovala padáky a tryskami). Cílem SpaceX ale samozřejmě byla záchrana celého aerodynamického krytu. U vylepšených krytů 2.0 proto už byly padáky vybaveny obě poloviny. Nejdříve nebylo jasné, jak přesně chce SpaceX chytat druhou polovinu, ale Elon Musk v srpnu 2019 potvrdil, že k tomu bude využita druhá loď.

Při misi SSO-A v prosinci 2018 přistály obě poloviny krytu měkce do vody velice blízko lodi Ms. Tree a byly velmi rychle vyloveny. Elon Musk následně uvedl, že kryty možná bude stačit vysušit, aby mohly být použity znovu, k tomu však nakonec nedošlo. V dubnu 2019 pak při misi Arabsat 6A obě poloviny krytu také přistály do vody a po jejich vylovení Elon Musk řekl, že kryty nejsou poškozené a že budou použity znovu při misi pro satelitní konstelaci Starlink.

První úspěšná přistání a první znovupoužití

První úspěšné zachycení krytu během ostré mise nakonec proběhlo v červnu 2019 během mise STP-2. Jednalo se o první pokus o zachycení krytu na východním pobřeží čerstvě přejmenované lodi Ms. Tree. Nové jméno evidentně přineslo štěstí, protože i když k pokusu došlo za tmy, lodi se vůbec poprvé podařilo pod přistávající kryt vmanévrovat takovým způsobem, aby dopadl do sítě. Pro SpaceX to byl první takto zachráněný kryt a i když nepřišel do kontaktu s vodou, nakonec nebyl nikdy použit znovu. Je možné, že SpaceX jej použila jen k hloubkové analýze.

Další pokus o přistání krytu do sítě proběhl v srpnu 2019 během mise Amos-17 a byl také úspěšný. Elon Musk se podělil o pěkné video zachycující poklidné přistání:

Tato první úspěšná přistání vedla k tomu, že SpaceX rozšířilo svou námořní flotilu a další loď, která byla využívána pro chytání druhé poloviny krytu. Jednalo se o loď Ms. Chief (dříve nazývaná Capt. Elliott), která je sesterskou lodí předchozí Ms. Tree. Plavidla jsou téměř totožná a obě byla vyrobena v roce 2014. Ms. Chief od srpna 2019 kotvila v Port Canaveral a v říjnu 2019 dostala kovová ramena a síť pro chytání krytů.

Loď Ms. Chief se poprvé pokusila zachytit kryt v prosinci 2019 při misi JCSAT-18/Kacific-1, avšak neúspěšně. Následovalo několik dalších pokusů, ale první úspěch si Ms. Chief připsala až v červenci 2020 při misi ANASIS-II. Zároveň šlo o první misi, při které se podařilo do sítí přistát oběma polovinám krytu najednou:

K prvnímu znovupoužití aerodynamických krytů nakonec došlo během mise Starlink v1-1 v listopadu 2019. Při této misi byly použity kryty vylovené z moře během mise Arabsat 6A, přesně jak v té době avizoval Elon Musk.

Dvakrát použité kryty byly poprvé zachráněny při misi Starlink v1-6. Při ní letěly kryty z mise Amos-17 a jednalo se o první situaci, kdy byl znovu použit kryt, který předtím přistál do sítě.

Na misi Starlink v1-12 došlo poprvé k situaci, kdy nějaký kryt letěl potřetí, a na misi Starlink v1-17 letěl jeden kryt už počtvrté.

Mise SXM-7 v prosinci 2020 pak byla přelomová tím, že šlo o první start s již použitým krytem pro platícího zákazníka. Použité kryty předtím vždy létaly jen na misích Starlink.

Za zmínku stojí také mise Starlink v1-10 ze srpna 2020, při které letěly již použité kryty a jedné polovině se povedlo přistát do sítě, z čehož vzniklo skvělé video:

Ms. Tree obecně

Loď Mr. Steven v Port Canaveral ještě před úpravami (Foto: Julia Bergeron)

Poznámka: Většina následujících informací se vztahuje také na loď Ms. Chief, která je velmi podobná.

Ms. Tree je moderní civilní plavidlo, které bylo vyrobeno v roce 2014 jako HSC, tedy High Speed Craft („vysokorychlostní plavidlo“) společností Gulf Craft pro SeaTran Marine. Tyto lodě jsou specifické především svou rychlostí a použitím alternativních druhů lodních pohonů, jako jsou například vodní trysky. Loď Ms. Tree se původně jmenovala Mr. Steven po otci ředitele společnosti SeaTran Marine a měla primárně sloužit pro převoz lodních posádek a materiálu na jiná plavidla nebo také na ropné plošiny. Důvodem přejmenování byla změna majitele lodi. Společnost SeaTran Marine totiž v roce 2019 zkrachovala, a tak plavidlo odkoupila firma Guice Offshore, která jej předtím jen provozovala. Plné jméno je GO Ms. Tree.

Loď je vybavena zajímavým pohonem, na který se ještě později podíváme. Každopádně tento pohon je propojen s vodními děly v zadní části plavidla a Ms. Tree má díky tomu schopnost hasit požáry. Pohon však lze stejně dobře využít i jako velmi výkonné vodní čerpadlo. Hašení požáru může být celkem užitečná vlastnost, zvlášť pokud učíte přistávat části velké rakety zpět a zrovna se třeba netrefíte na plánované místo… To však není hlavní důvod, proč si právě tuto loď SpaceX vybrala do své flotily. Tím hlavním důvodem je především vysoká rychlost a výborná manévrovatelnost lodi.

Ms. Tree měří na délku 61 metrů a na šířku má 10 metrů. O pohon se starají 4 dieselové motory značky Caterpillar s typovým označením 3516C-HD, každý o výkonu 1920 kW při maximálních 1600 ot/min. Celkový výkon je 10 300 koňských sil. Tyto pohonné jednotky jsou situované na zádi plavidla v podpalubí. Za nimi už se nachází pouze propulzní část. Loď pod hladinou ale nemá schované klasické lodní šrouby ani kormidla, ale používá moderní proudový pohon neboli hydroreaktivní pohon. Ms. Tree je tedy v podstatě taková „raketa na vodě“. Loď obsahuje celkem čtyři vodní trysky od slavné společnosti Hamilton. Typové označení je Jet HT810.

Hamilton Jet HT1000 – obdobné vodní trysky používá i Ms. Tree (Foto: HamiltonJet)

Schéma pohonné jednotky HT810 (Úprava/popisky: Karel Zvoník)

Proudové propulzory jsou stále více využívané, protože mají oproti klasickým pohonům mnoho předností. Zde jsou některé zásadní výhody:

  • Téměř nulová rychlost otáčení, zajišťuje otočení na místě o 360°
  • Přesná kontrola ovládání ve všech rychlostech
  • Vysoká efektivita při prudkém zastavení
  • Při větším počtu instalovaných trysek je možný boční pohyb
  • Dokonalá manévrovatelnost při držení plavidla na místě
  • Pohon je při zvyšující se rychlosti více efektivní než klasické způsoby pohonu
  • Plavidlo lze zastavit v plné jízdě v relativně krátkém čase
  • Krom pohonu lodě lze propulzor využít i pro jiné účely, např. k vyčerpání vody z plavidla

Základní princip celého pohonu je celkem jednoduchý. Čerpadlo nasává trupem lodi vodu, kterou urychlí a vytlačuje zúženým profilem velkou rychlostí v zadní části trupu. Vzniklá síla tlačí loď logicky vpřed.

Směrem dále k přídi má Ms. Tree v podpalubí „schované“ tři agregáty na výrobu elektrické energie společnosti Caterpillar s označením C93 Tier 3. Každý o výkonu 250 kW. Ty, mimo jiné, dobíjejí výkonné baterie pro trojici dokormidlovacích zařízení společnosti Thrustmaster. Ty najdeme na přídi plavidla pod hladinou ponoru.

Schéma lodi Ms. Tree (Zdroj: SeaTran Marine)

Legenda:

  1. Vodní dělo
  2. Lodní můstek, nautické vybavení a prostory pro posádku
  3. Dokormidlovací zařízení Thrustmaster
  4. Pracovní prostor
  5. Vodní trysky Hamilton Jet HT810
  6. Hlavní pohonné jednotky Caterpillar 3516C-HD
  7. Elektrické generátory Caterpillar C93

Trup lodi Ms. Tree je vyroben z kvalitní slitiny hliníku. Tato vlastnost plavidlu zaručuje nižší konstrukční hmotnost. Prázdná hmotnost je u lodi Ms. Tree asi 400 tun. Mimo jiné má slitina hliníku vysokou odolnost proti korozi a plavidlo se snadněji dostává do skluzu. Kombinace všech těchto faktorů dovoluje plavidlu v poměru ke svým rozměrům dosahovat celkem vysokých rychlostí. Za příznivých podmínek je totiž Ms. Tree schopný pohybovat se až 60 km/h. To je na vodě již pořádná rychlost a navíc má výborné manévrovací schopnosti. Toto jsou ty pravé důvody, proč si SpaceX vybralo právě tento typ plavidla.

Parametry lodi Ms. Tree:

  • Maximální délka lodního tělesa: 61,57 m
  • Maximální šířka lodního tělesa: 10,36 m
  • Brutto rejstříková tonáž: 496 t
  • Čistá tonáž: 96 tun
  • Hlavní pohonná jednotka: 4x Caterpillar 3516C-HD, každý o výkonu 1920 kW (celkem 10 300 koní)
  • Elektrické generátory: 3x Caterpillar C93 Tier 3 – 250 kW
  • Dokormidlovací zařízení: 3x Thrustmaster, elektrické – každé 149 kW (200 koní)
  • Vodní trysky: 4x Hamilton Jet HT810
  • Kapacita: palivo – 237,3 m3, pitná voda 12,1 m3, posádka – nespecifikováno
  • Maximální rychlost prázdného plavidla: 32 uzlů (59,3 km/h)
  • Maximální rychlost plně naloženého plavidla: 23 uzlů (42,5 km/h)

Ms. Tree ve službách SpaceX

SpaceX začalo tuto loď pronajímat od firmy Guice Offshore na konci roku 2017. Plavidlo nejdříve strávilo relativně krátkou dobu v Port Canaveral, ale od začátku roku 2018 sloužila Ms. Tree na západním pobřeží v kalifornském přístavu San Pedro. Důvodem možná bylo, že na rok 2018 bylo z Kalifornie v plánu hodně startů Falconu 9 a navíc je přístav jen kousek od centrály SpaceX v Hawthorne, což usnadnilo průběžné provádění úprav lodi pro potřeby záchrany krytů.

Loď Ms. Tree (dříve Mr. Steven) vybavená sítí pro zachycení aerodynamického krytu před misí Paz v únoru 2018 (Foto: SpaceX)

Loď Ms. Tree za své působení ve firemní flotile prošla mnoha změnami. Vše začalo prvotní instalací čtyř ocelových ramen a sítě, pokračovalo výměnou sítě za pružnější typ, aby nakonec bylo vše odmontováno a nahrazeno delšími rameny a čtyřikrát větší sítí. K tomu došlo 12. července 2018 a nová síť by podle odhadů mohla mít plochu až 3600 metrů čtverečních, což je více jak čtyřnásobek plochy sítě původní. Pro porovnání, plocha autonomní přistávací plošiny, na které přistávají Falcony, je jen asi o 10 % větší a ta má rozměr 91 x 52 metrů. Výhodou větší sítě je kromě snížení potřebné přesnosti padákového přistání také to, že síť nyní zcela zakrývá řídící kabinu. Není tedy nutná dodatečná bariéra, která by chránila posádku, která se při přistání na lodi nachází.

Loď byla také vybavena druhou menší sítí, která slouží k vylovení krytů z vody a lze s ní pomocí lan manipulovat na obě strany lodi:

V lednu 2019 se Ms. Tree vrátila do floridského přístavu Port Canaveral, aby mohla asistovat při misích startujících z východního pobřeží. První příležitost k zachycení krytu po přesunu na východní pobřeží měla loď dostat 22. února během mise Nusantara Satu. Loď jako obvykle vyplula dva dny před startem směrem k vymezené oblasti vzdálené stovky kilometrů od pobřeží. Avšak téměř na konci své cesty do oblasti přistání krytu loď změnila směr plavby a neočekávaně vyrazila zpět do přístavu, kam dorazila bez sítě a pouze se dvěma ze čtyř původně instalovaných ramen. Nakonec i ta zbylá ramena technici demontovali, a loď byla tři měsíce „holá“. Nevíme, co přesně se na moři stalo, ale kromě ulomených ramen nejspíš došlo také k poškození jedné z radarových antén a nástupní lávky. Na konci května 2019 pak loď dostala nová ramena a modrou síť, takže pokusy o zachycení krytu během floridských misí mohly konečně začít.

Konec chytání krytů do sítě

SpaceX se o chytání krytů do sítí na lodích Ms. Tree a Ms. Chief pokoušelo přibližně tři roky. Nakonec se podařilo zachytit 9 polovin krytů z asi 31 pokusů. Tato úspěšnost se postupem času nijak výrazně nezvyšovala, zatímco SpaceX našlo úspěch v opakovaném používání krytů vylovených z vody. Není jasné, jestli SpaceX provedlo nějaké úpravy krytů, aby byly odolnější vůči mořské vodě, ale ukázalo se, že lovení krytů po jejich přistání do oceánu je snadné a spolehlivé. Například v roce 2020 se SpaceX podařilo zachránit celkem 35 polovin krytů z celkem 42, přičemž jen 7 z nich bylo zachyceno do sítě. Drtivá většina úspěšně zachráněných krytů pak letí znovu (bez ohledu na to, jestli přistály v síti, nebo ve vodě). Například v prvním pololetí 2020 bylo zachráněno 11 polovin krytů z celkem 16 a jen jedna z nich pak neletěla znovu.

Komplikované chytání krytů do sítí se tedy nakonec ukázalo zbytečné. Poslední úspěšné přistání krytu do sítě proběhlo v říjnu 2020 a od té doby se SpaceX ve většině případů spokojilo s přistáním krytů do oceánu a vůbec se nepokoušelo o jejich zachycení do sítí. Lodě Ms. Tree a Ms. Chief byly naposledy využity v lednu 2021 pro vylovení krytů z vody při misi Türksat 5A. Následně byla lodím odmontována ramena a sítě a další hardware pro záchranu krytů a obě lodě byly v dubnu 2021 vyřazeny z flotily SpaceX. Lovení krytů z vody pak místo nich zajišťovaly lodě GO Searcher, GO Navigator nebo Shelia Bordelon.

Přehled pokusů o záchranu krytů

Podrobný přehled jednotlivých pokusů o záchranu krytů při různých misích najdete na samostatné stránce.

Články

Na ElonX najdete spoustu článků o aerodynamických krytech a jejich záchraně i lodích Ms. Tree a Ms. Chief.


Poslední aktualizace článku:

  • 25. 4. 2021 – Velká aktualizace článku v souvislosti s vyřazením lodí Ms. Chief a Ms. Tree ze služby
  • 23. 12. 2020 – Doplněny informace o nově dosažených milnících z poslední doby (trojnásobné použití krytu a znovupoužití krytu na komerční misi)
  • 1. 9. 2020 – Doplněno povedené video z úspěšného zachycení krytu během mise Starlink v1-10
  • 26. 7. 2020 – Doplněny informace o prvním úspěšném dvojzáchytu během mise ANASIS-II a opravena chyba ohledně úspěšné záchraně obou již použitých krytů během mise Starlink v1-5 (k tomu nakonec došlo až při misi Starlink v1-6)
  • 18. 3. 2020 – Doplněny informace o druhém znovupoužití krytů během mise Starlink v1-5
  • 14. 12. 2019 – Opraveno nefunkční video a doplněny informace o úspěšném znovupoužití krytu během mise Starlink v1-1
  • 7. 11. 2019 – Doplněna informace o plánovaném prvním znovupoužití krytu během mise Starlink v1-1
  • 10. 8. 2019 – Přidány informace o nové lodi Ms. Chief, která bude chytat druhou polovinu krytu
  • 7. 8. 2019 – Vytvořena nová sekce “První úspěšná přistání” a doplněna krátká informace o úspěšné záchraně krytu během mise Amos-17
  • 28. 7. 2019 – Doplněn popis procesu záchrany krytu od Elona Muska + pár lepších fotek krytů
  • 6. 7. 2019 – Doplněno video ze záchrany krytu během mise STP-2
  • 26. 6. 2019 – Přidány informace o přejmenování lodi Mr. Steven a o prvním úspěšném zachycení krytu během mise STP-2 z nového článku
  • 25. 5. 2019 – Přidána informace o vylovených krytech z mise Starlink-1 a menší spekulace o znovupoužití krytů z nového článku
  • 24. 5. 2019 – Doplněna informace o tom, že Mr. Steven dostal nová ramena a síť
  • 12. 4. 2019 – Doplněny informace o záchraně a potenciálním znovupoužití krytů z mise Arabsat 6A + jsem přidal sekci o vylepšeních krytu
  • 2. 4. 2019 – Článek byl poprvé zveřejněn
Karel Zvoník



Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
10 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Tom

Možná by nebylo na škodou uvádět všechny výkony v kW?

Člověk bez nohou

V hezké, Petře. Začal jsem sledovat, kdo je autorem článků v rss a jiné než Vaše nečtu. Jen drobnost: ” se dvěmA ze čtyř původně instalovaných ramen”

Pavel Vantuch

Za to „se dvěma…“ Petr nemůže, je to část mého textu.

petr marek

Dobrý večer. Chci se zeptat, proč je nutné zachytávat kryt tak, aby se nedostal do kontaktu s vodou? Na videích je vidět, že kryt po přistání na hladinu plave tak, že do něj voda nenateče a zvenku určitě kryt kontakt s mořskou vodou zvládne. Je to proto, že takto klidná hladina se v době startu nedá zaručit a případné vlny by kryt potopily, nebo alespoň namočily zevnitř?

Přemek

Jen mne fascinuje, proč při relativně přesné navigaci padáku krytu, tipuji že se strefí do cíle s odchylkou pár kilometrů, zatím SpaceX nezkusila zachycení pomocí helikoptéry.

Přemek

Ano, občas může vítr vát výhodněji, hned bych ale kvůli pár zdařilejším pokusům úplně nejásal. Budu šťastný když jim to vyjde, nicméně si myslím, že se stávající metodou mají malou pravděpodobnost k úspěšnému odchytu. Počasí je aktuálně velkým faktorem. Věřím ale, že evolucí (třeba ta helikoptéra) se dostanou nad 80 i víc %.