Vše o záchraně aerokrytů

Tento článek je průběžně aktualizován na základě nových informací. Snadno se k němu dostanete z hlavního menu (SpaceX > Znovupoužitelnost a přistávání > Vše o záchraně aerokrytů).

Poslední aktualizace: 10. 8. 2019
(seznam změn)

Uzavírání nákladu do aerodynamického krytu před misí Iridium-4 (Foto: Iridium)

Aerodynamický kryt je dvoudílná ochranná skořápka z hliníku a uhlíkových kompozitů tvořící špičku raket Falcon 9 a Falcon Heavy a jeho účelem je během startu chránit nesený náklad (obvykle nějakou družici) před akustickými a atmosférickými vlivy. Z fotek a videí rakety se to moc nezdá, ale kryt je ve skutečnosti obrovský – na výšku má skoro 14 metrů. Jeho výroba je vzhledem k použitým materiálům a velikosti časově i finančně náročná (SpaceX si kryty vyrábí samo a ve výsledku vyjde kryt pro jeden start na 5–6 milionů dolarů). Není se tedy co divit, že společnost by ráda kryty zachraňovala, aby je mohla použít opakovaně, podobně jako se jí to daří v případě prvních stupňů Falconu 9. Tento článek shrnuje všechny důležité informace o projektu záchrany aerodynamických krytů SpaceX.

Přeskočit na sekci:

Princip záchrany krytů

SpaceX na začátku pravděpodobně zvažovalo různé metody záchrany krytů. Jeden z konceptů například počítal se zachytáváním krytů na padácích přímo ze vzduchu pomocí vrtulníků. Od toho však prý nakonec bylo upuštěno.

Údajný slajd s původním plánem záchrany krytů, který by využíval vrtulníky

Výsledná zvolená metoda je podobná, ale v závěrečné fázi kryt přistává v sítí umístěné na rychlé lodi. Kryty jsou vybaveny avionikou, dusíkovými tryskami a řiditelným padákem. Jak takový proces záchrany krytu vypadá, popsal sám Elon Musk:

Komplexnost záchrany aerodynamického krytu je fakt šílená. Nevím, jestli jsme se do toho vůbec měli pouštět. Ale podařilo se nám to.

Každá polovina krytu je jako malé vesmírné plavidlo s malými tryskami. Když se vrací z vesmíru, nachází se ve vakuu. A ty malé trysky ji řídí, protože je potřeba, aby klesala kulatou stranou napřed, jelikož tam má tepelný štít. Na vnitřní straně tepelnou ochranu nemá, a tak musí být natočena správným směrem. A vrací se vysokou rychlostí. Když se podíváte na video z návratu krytu, můžete vidět rozžhavené plazma a odlétávající jiskry. V podstatě letí pětkrát rychleji než kulka z pušky. Je to šílené.

A pak se dostane do atmosféry, kde zpomalí pod rychlost zvuku a otevře padák, který je řiditelný pomocí aktuátorů (poznámka: Padákový systém SpaceX dodává nebo dodávala společnost MMIST. Konkrétně by mohlo jít o produkt Sherpa). Takže padák se sám nasměruje na klesající dráhu. A naše loď poté s oběma polovinami krytu naváže datové spojení. Loď pak automaticky upravuje svůj kurz a spolu s krytem prostě manévrují tak, aby se potkaly. Povedlo se nám to vyřešit až při posledním startu.

Pro lepší představu přikládám fanouškovskou vizualizaci celého procesu:

Historie chytání krytů

Není jasné, kdy přesně firma začala pracovat na projektu záchrany krytů, ale fanoušci se o těchto snahách dozvěděli v červnu 2015. Elon Musk tehdy na Twitteru prohlásil, že nalezený kryt vyplavený na Bahamách firmě pomůže se znovupoužitelností krytů. Avšak první důkaz, že SpaceX na projektu skutečně pracuje, se objevil v březnu 2016. Na amatérských záběrech ze startu SES-9 bylo vidět, že kryty po oddělení od rakety používaly manévrovací trysky (viz video níže v časech 5:20 a 5:27). Elon Musk pak v červnu 2016 na Twitteru doplnil, že kryty budou časem disponovat také samořiditelnými padáky.

První výraznější zmínka o krytech pak přišla v únoru 2017 na tiskové konferenci u příležitosti prvního startu SpaceX z rampy LC-39A. Ředitelka Gwynne Shotwell zde potvrdila, že firma se opravdu pokusí zachránit aerodynamické kryty a odhadovala, že k nějakým hmatatelným výsledkům by mohlo dojít ještě v roce 2017.

První vážnější pokus o přistání krytu na padáku proběhl během mise SES-10 na konci března 2017. Elon Musk se na postartovní konferenci pochlubil, že kryt přistál do vody v jednom kuse a naznačil, že v budoucnu budou kryty přistávat na jakémsi „skákacím hradě“, aby se zabránilo kontaktu krytů s korozivní mořskou vodou.

Tento nemalý úspěch Muska nejspíš naplnil optimismem, neboť pár dní poté na Twitteru prohlašoval, že ke znovupoužití krytu dojde ještě v roce 2017. Na Instagramu také zveřejnil pěkné video zachycující zachráněný kryt z mise SES-10 před vstupem do atmosféry:

V roce 2017 pak proběhlo několik dalších zkušebních přistání krytů do moře a vypadalo to, že projekt pokračuje dobře. Elon Musk však v červnu 2017 na Twitteru prozradil, že společnost se potýká s problémy se samořiditelnými padáky. Zároveň ale odhadoval, že do konce roku se vše vyřeší.

Vylepšení krytu

Řešením nakonec bylo vyvinutí vylepšené verze krytu, kterou SpaceX od září 2017 testovalo v Ohiu, kde se nachází největší termální vakuová komora na světě. Tento upgradovaný kryt se neoficiálně nazývá „kryt 2.0“ a odbyl si premiéru při misi Paz v únoru 2018. Podle Elona Muska má mírně větší průměr, ale především je lépe uzpůsoben pro projekt záchrany krytů.

Porovnání staré (vlevo) a nové verze krytu (Zdroj: NASA Spaceflight)

Na konci roku 2018 pak přibyla také dodatečná tepelná ochrana na špičce krytu (poprvé na misi GPSIII-SV01), který zde na webu označuji jako „kryt 2.5“ a spekuloval jsem, že by mohl také obsahovat akustické destičky s hydrofobní úpravou. Upravená špička krytu byla dobře vidět například během misí Amos-17 a STP-2:

První pokusy o zachycení

SpaceX však během mise Paz netestovalo jen nový kryt. Na moře se vydala také speciální loď, o které jsme se poprvé dozvěděli v prosinci 2017. Od konceptu přistávání krytů na nafukovacím hradě totiž bylo nakonec upuštěno a SpaceX místo toho vybavilo velmi rychlou loď Ms. Tree (dříve Mr. Steven) kovovou konstrukcí a sítí, do které by mohly dosednout kryty klesající na padácích. Aerodynamický kryt nakonec při prvním pokusu loď minul o několik set metrů, ale ve vodě přistál v celku. Musk následně na Twitteru dodal, že s trochu většími padáky by mělo být přistání v síti možné, neboť kryt bude klesat pomaleji.

SpaceX pak v průběhu roku 2018 provedlo několik dalších pokusů o zachycení krytu do sítě, ale žádný nebyl úspěšný.

Elon Musk v březnu 2018 avizoval, že SpaceX chystá zkušební shozy krytů z vrtulníku, jejichž prostřednictvím by posádka lodi Ms. Tree nacvičila chytání krytu do sítě. Ke zkouškám mělo dojít „za pár týdnů”, ale nakonec proběhly až během podzimu 2018. Těchto zkušebních shozů proběhlo několik a jeden z nich probíhal následovně: Celá akce trvala půl hodiny a vrtulník Blackhawk při ní vyzvedl aerodynamický kryt z vlečného člunu a následně kryt shodil z výšky 3,5 km. Kryt poté klesal na řiditelném padáku a Ms. Tree se jej pokusila chytit do sítě. Ani při těchto testech se však kryt zachytit nepodařilo, i když to bylo velmi těsné, jak ukazují oficiální videa:

Mimochodem, kryt má dvě poloviny, ale SpaceX zpočátku zkoušelo přistávat jen s jednou polovinou (ta druhá vůbec nedisponovala padáky a tryskami). Cílem SpaceX ale samozřejmě je záchrana celého aerodynamického krytu. U vylepšených krytů 2.0 proto už byly padáky vybaveny obě poloviny. Nejdříve nebylo jasné, jak přesně chce SpaceX chytat druhou polovinu, ale Elon Musk v srpnu 2019 potvrdil, že k tomu bude využita druhá loď.

Při misi SSO-A v prosinci 2018 přistály obě poloviny krytu měkce do vody velice blízko lodi Ms. Tree a byly velmi rychle vyloveny. Elon Musk následně uvedl, že kryty možná bude stačit vysušit, aby mohly být použity znovu. V dubnu 2019 pak při misi Arabsat 6A obě poloviny krytu také přistály do vody (Ms. Tree byla v té době mimo provoz, tak nebylo možné provést pokus o zachycení) a po jejich vylovení Elon Musk řekl, že kryty nejsou poškozené a že budou použity znovu při misi pro satelitní konstelaci Starlink. Má jít o vůbec první start s již použitými kryty, takže ty z mise SSO-A možná nakonec znovu nepoletí.

Při misi Starlink-1 v květnu 2019 byly opět vyloveny obě poloviny nového krytu loděmi SpaceX. Elon Musk následně zveřejnil jejich fotky, na kterých bylo vidět, že kryty nebyly vybaveny akustickými destičkami. To by mohlo vysvětlovat, proč firma plánuje vylovené kryty používat znovu na misích pro Starlink. Pokud totiž hlavním problémem krytů, které přistanou v oceánu, je kontaminace destiček mořskou vodou, nejjednodušším řešením by bylo je odstranit a kryty následně použít na misích pro Starlink, které destičky nepotřebují.

První úspěšná přistání

První úspěšné zachycení krytu během ostré mise nakonec proběhlo v červnu 2019 během mise STP-2. Jednalo se o první pokus o zachycení krytu na východním pobřeží čerstvě přejmenované lodi Ms. Tree. Nové jméno evidentně přineslo štěstí, protože i když k pokusu došlo za tmy, lodi se vůbec poprvé podařilo pod přistávající kryt vmanévrovat takovým způsobem, aby dopadl do sítě. Pro SpaceX to byl první takto zachráněný kryt a jelikož nepřišel do kontaktu s vodou, mělo by být možné jej snadno použít na nějaké budoucí misi. Nejdříve však bude potřeba kryt po návratu do přístavu pořádně prohlédnout a ověřit, že není mechanicky poškozený.

Další pokus o přistání krytu do sítě proběhl v srpnu 2019 během mise Amos-17 a byl také úspěšný. Elon Musk se podělil o pěkné video zachycující poklidné přistání:

Tato první úspěšná přistání vedla k tomu, že SpaceX rozšířilo svou námořní flotilu a další loď, která bude využívána pro chytání druhé poloviny krytu.Jedná se o loď Ms. Chief (dříve nazývaná Capt. Elliott), která je sesterskou lodí současné Ms. Tree. Plavidla jsou téměř totožná a obě byla vyrobena v roce 2014. Ms. Chief od srpna 2019 kotví v Port Canaveral, avšak zatím nemá kovová ramena a síť pro chytání krytů.

Ms. Tree obecně

Loď Mr. Steven v Port Canaveral ještě před úpravami (Foto: Julia Bergeron)

Ms. Tree je moderní civilní plavidlo, které bylo vyrobeno v roce 2014 jako HSC, tedy High Speed Craft („vysokorychlostní plavidlo“) společností Gulf Craft pro SeaTran Marine. Tyto lodě jsou specifické především svou rychlostí a použitím alternativních druhů lodních pohonů, jako jsou například vodní trysky. Loď Ms. Tree se původně jmenovala Mr. Steven po otci ředitele společnosti SeaTran Marine a měla primárně sloužit pro převoz lodních posádek a materiálu na jiná plavidla nebo také na ropné plošiny. Důvodem přejmenování byla změna majitele lodi. Společnost SeaTran Marine totiž v roce 2019 zkrachovala, a tak plavidlo odkoupila firma Guice Offshore, která jej předtím jen provozovala. Plné jméno je GO Ms. Tree.

Loď je vybavena zajímavým pohonem, na který se ještě později podíváme. Každopádně tento pohon je propojen s vodními děly v zadní části plavidla a Ms. Tree má díky tomu schopnost hasit požáry. Pohon však lze stejně dobře využít i jako velmi výkonné vodní čerpadlo. Hašení požáru může být celkem užitečná vlastnost, zvlášť pokud učíte přistávat části velké rakety zpět a zrovna se třeba netrefíte na plánované místo… To však není hlavní důvod, proč si právě tuto loď SpaceX vybrala do své flotily. Tím hlavním důvodem je především vysoká rychlost a výborná manévrovatelnost lodi.

Ms. Tree měří na délku 61 metrů a na šířku má 10 metrů. O pohon se starají 4 dieselové motory značky Caterpillar s typovým označením 3516C-HD, každý o výkonu 1920 kW při maximálních 1600 ot/min. Celkový výkon je 10 300 koňských sil. Tyto pohonné jednotky jsou situované na zádi plavidla v podpalubí. Za nimi už se nachází pouze propulzní část. Loď pod hladinou ale nemá schované klasické lodní šrouby ani kormidla, ale používá moderní proudový pohon neboli hydroreaktivní pohon. Ms. Tree je tedy v podstatě taková „raketa na vodě“. Loď obsahuje celkem čtyři vodní trysky od slavné společnosti Hamilton. Typové označení je Jet HT810.

Hamilton Jet HT1000 – obdobné vodní trysky používá i Ms. Tree (Foto: HamiltonJet)

Schéma pohonné jednotky HT810 (Úprava/popisky: Karel Zvoník)

Proudové propulzory jsou stále více využívané, protože mají oproti klasickým pohonům mnoho předností. Zde jsou některé zásadní výhody:

  • Téměř nulová rychlost otáčení, zajišťuje otočení na místě o 360°
  • Přesná kontrola ovládání ve všech rychlostech
  • Vysoká efektivita při prudkém zastavení
  • Při větším počtu instalovaných trysek je možný boční pohyb
  • Dokonalá manévrovatelnost při držení plavidla na místě
  • Pohon je při zvyšující se rychlosti více efektivní než klasické způsoby pohonu
  • Plavidlo lze zastavit v plné jízdě v relativně krátkém čase
  • Krom pohonu lodě lze propulzor využít i pro jiné účely, např. k vyčerpání vody z plavidla

Základní princip celého pohonu je celkem jednoduchý. Čerpadlo nasává trupem lodi vodu, kterou urychlí a vytlačuje zúženým profilem velkou rychlostí v zadní části trupu. Vzniklá síla tlačí loď logicky vpřed.

Směrem dále k přídi má Ms. Tree v podpalubí „schované“ tři agregáty na výrobu elektrické energie společnosti Caterpillar s označením C93 Tier 3. Každý o výkonu 250 kW. Ty, mimo jiné, dobíjejí výkonné baterie pro trojici dokormidlovacích zařízení společnosti Thrustmaster. Ty najdeme na přídi plavidla pod hladinou ponoru.

Schéma lodi Ms. Tree (Zdroj: SeaTran Marine)

Legenda:

  1. Vodní dělo
  2. Lodní můstek, nautické vybavení a prostory pro posádku
  3. Dokormidlovací zařízení Thrustmaster
  4. Pracovní prostor
  5. Vodní trysky Hamilton Jet HT810
  6. Hlavní pohonné jednotky Caterpillar 3516C-HD
  7. Elektrické generátory Caterpillar C93

Trup lodi Ms. Tree je vyroben z kvalitní slitiny hliníku. Tato vlastnost plavidlu zaručuje nižší konstrukční hmotnost. Prázdná hmotnost je u lodi Ms. Tree asi 400 tun. Mimo jiné má slitina hliníku vysokou odolnost proti korozi a plavidlo se snadněji dostává do skluzu. Kombinace všech těchto faktorů dovoluje plavidlu v poměru ke svým rozměrům dosahovat celkem vysokých rychlostí. Za příznivých podmínek je totiž Ms. Tree schopný pohybovat se až 60 km/h. To je na vodě již pořádná rychlost a navíc má výborné manévrovací schopnosti. Toto jsou ty pravé důvody, proč si SpaceX vybralo právě tento typ plavidla a nutno přiznat, že si nemohla vybrat lépe.

Parametry lodi Ms. Tree:

  • Maximální délka lodního tělesa: 61,57 m
  • Maximální šířka lodního tělesa: 10,36 m
  • Brutto rejstříková tonáž: 496 t
  • Čistá tonáž: 96 tun
  • Hlavní pohonná jednotka: 4x Caterpillar 3516C-HD, každý o výkonu 1920 kW (celkem 10 300 koní)
  • Elektrické generátory: 3x Caterpillar C93 Tier 3 – 250 kW
  • Dokormidlovací zařízení: 3x Thrustmaster, elektrické – každé 149 kW (200 koní)
  • Vodní trysky: 4x Hamilton Jet HT810
  • Kapacita: palivo – 237,3 m3, pitná voda 12,1 m3, posádka – nespecifikováno
  • Maximální rychlost prázdného plavidla: 32 uzlů (59,3 km/h)
  • Maximální rychlost plně naloženého plavidla: 23 uzlů (42,5 km/h)

Ms. Tree ve službách SpaceX

SpaceX začalo tuto loď pronajímat od firmy Guice Offshore na konci roku 2017. Plavidlo nejdříve strávilo relativně krátkou dobu v Port Canaveral, ale od začátku roku 2018 sloužila Ms. Tree na západním pobřeží v kalifornském přístavu San Pedro. Důvodem možná bylo, že na rok 2018 bylo z Kalifornie v plánu hodně startů Falconu 9 a navíc je přístav jen kousek od centrály SpaceX v Hawthorne, což usnadnilo průběžné provádění úprav lodi pro potřeby záchrany krytů.

Loď Ms. Tree (dříve Mr. Steven) vybavená sítí pro zachycení aerodynamického krytu před misí Paz v únoru 2018 (Foto: SpaceX)

Loď Ms. Tree za své působení ve firemní flotile prošla mnoha změnami. Vše začalo prvotní instalací čtyř ocelových ramen a sítě, pokračovalo výměnou sítě za pružnější typ, aby nakonec bylo vše odmontováno a nahrazeno delšími rameny a čtyřikrát větší sítí. K tomu došlo 12. července 2018 a nová síť by podle odhadů mohla mít plochu až 3600 metrů čtverečních, což je více jak čtyřnásobek plochy sítě původní. Pro porovnání, plocha autonomní přistávací plošiny, na které přistávají Falcony, je jen asi o 10 % větší a ta má rozměr 91 x 52 metrů. Výhodou větší sítě je kromě snížení potřebné přesnosti padákového přistání také to, že síť nyní zcela zakrývá řídící kabinu. Není tedy nutná dodatečná bariéra, která by chránila posádku, která se při přistání na lodi nachází.

Loď byla také vybavena druhou menší sítí, která slouží k vylovení krytů z vody a lze s ní pomocí lan manipulovat na obě strany lodi:

Koncem roku 2018 se pak objevily informace, že Ms. Tree se vrátí do floridského přístavu Port Canaveral, aby mohla asistovat při misích startujících z východního pobřeží. Od roku 2019 už totiž z Kalifornie nebude startovat zdaleka tolik misí jako v předchozích letech. Dá se tedy očekávat, že Ms. Tree zůstane na východním pobřeží minimálně do doby, než SpaceX prokáže, že způsob chytání krytů do sítě má dostatečnou úspěšnost. Následně může firma pořídit druhou loď a rozhodnout, jestli Ms. Tree zůstane na východě, nebo se vrátí na západní pobřeží.

První příležitost k zachycení krytu po přesunu na východní pobřeží měla loď dostat 22. února během mise Nusantara Satu. Loď jako obvykle vyplula dva dny před startem směrem k vymezené oblasti vzdálené stovky kilometrů od pobřeží. Avšak téměř na konci své cesty do oblasti přistání krytu loď změnila směr plavby a neočekávaně vyrazila zpět do přístavu, kam dorazila bez sítě a pouze se dvěma ze čtyř původně instalovaných ramen. Nakonec i ta zbylá ramena technici demontovali, a loď byla tři měsíce „holá“. Zatím nevíme, co přesně se na moři stalo, ale kromě ulomených ramen nejspíš došlo také k poškození jedné z radarových antén a nástupní lávky. Na konci května 2019 pak loď dostala nová ramena a modrou síť, takže pokusy o zachycení krytu během floridských misí mohly konečně začít.

Náklady

Úspěšnost této metody záchrany krytů bude možná vždycky relativně nízká, byť jen kvůli nevyzpypatelnosti větrů na moři, a tak se nabízí otázka, zda se celá věc SpaceX vůbec vyplatí. Uvedeme si tedy pár konkrétních čísel. Bez dlouhodobého kontraktu stojí pronájem lodi Ms. Tree podle odhadu NASA Spaceflight zhruba 7500 dolarů na den, tedy 2,7 milionů dolarů za rok. SpaceX však pravděpodobně má smlouvu o dlouhodobém pronájmu s majitelem lodi, takže ta cena ve finále může být dost jiná. Nicméně jednoduchými počty dojdeme k závěru, že záchranou jediné poloviny krytu, jejíž cena se pohybuje okolo 2–3 milionů dolarů, SpaceX pokryje náklady na pronájem lodi na celý rok. Celková úspěšnost tedy může být nízká (třeba jen 50 %), a přesto se to SpaceX vyplatí. Navíc, pokud se opravdu ukáže, že je možné opakovaně použít i kryty, které bez poškození přistály ve vodě a následně byly rychle vyloveny, nebude až tak kriticky důležitá úspěšnost přistání do sítě.

Přehled pokusů o záchranu krytů

Podrobný přehled jednotlivých pokusů o přistání či zachycení krytu při různých misích najdete na samostatné stránce.

Články

Na ElonX najdete spoustu článků o aerodynamických krytech i lodi Ms. Tree.


Poslední aktualizace článku:

  • 10. 8. – Přidány informace o nové lodi Ms. Chief, která bude chytat druhou polovinu krytu
  • 7. 8. – Vytvořena nová sekce “První úspěšná přistání” a doplněna krátká informace o úspěšné záchraně krytu během mise Amos-17
  • 28. 7. – Doplněn popis procesu záchrany krytu od Elona Muska + pár lepších fotek krytů
  • 6. 7. – Doplněno video ze záchrany krytu během mise STP-2
  • 26. 6. – Přidány informace o přejmenování lodi Mr. Steven a o prvním úspěšném zachycení krytu během mise STP-2 z nového článku
  • 25. 5. – Přidána informace o vylovených krytech z mise Starlink-1 a menší spekulace o znovupoužití krytů z nového článku
  • 24. 5. – Doplněna informace o tom, že Mr. Steven dostal nová ramena a síť
  • 12. 4. – Doplněny informace o záchraně a potenciálním znovupoužití krytů z mise Arabsat 6A + jsem přidal sekci o vylepšeních krytu
  • 2. 4. – Článek byl poprvé zveřejněn

Pavel Vantuch

Redaktor a autor grafiky ElonX, který se primárně věnuje námořní flotile SpaceX.
Práce a zájmy: grafika, hudba, UX design.
Oblíbené osobnosti: Elon Musk, Steve Jobs, Trent Reznor.
Oblíbený film: Stopařův průvodce po galaxii.
Oblíbená kniha: Inside Steve's Brain.

Podpořte projekt ElonX

Karel Zvoník

Od roku 2015 aktivně popularizuje kosmonautiku a jeho články vycházejí pro řadu internetových portálů, jako je Osel.cz nebo kosmonautix.cz. Zaměřuje se především na méně známé oblasti dobývání vesmíru a znovupoužitelnost kosmických nosičů.

Podpořte projekt ElonX
Karel Zvoník

Petr Melechin

Zakladatel a šéfredaktor ElonX, který jinak pracuje v oboru lokalizace her a ElonX věnuje až nezdravě velkou část svého volného času. Kromě Elona Muska a jeho firem se zajímá o další technická témata, hraje squash, čte sci-fi, miluje filmy a sleduje až příliš mnoho seriálů.

Podpořte projekt ElonX



Mohlo by se vám líbit...

10
Diskuze

avatar
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlepší
Nastavit upozorňování na
Tom
Host
Tom

Možná by nebylo na škodou uvádět všechny výkony v kW?

Člověk bez nohou
Host
Člověk bez nohou

V hezké, Petře. Začal jsem sledovat, kdo je autorem článků v rss a jiné než Vaše nečtu. Jen drobnost: ” se dvěmA ze čtyř původně instalovaných ramen”

Pavel Vantuch
Host
Pavel Vantuch

Za to „se dvěma…“ Petr nemůže, je to část mého textu.

petr marek
Host
petr marek

Dobrý večer. Chci se zeptat, proč je nutné zachytávat kryt tak, aby se nedostal do kontaktu s vodou? Na videích je vidět, že kryt po přistání na hladinu plave tak, že do něj voda nenateče a zvenku určitě kryt kontakt s mořskou vodou zvládne. Je to proto, že takto klidná hladina se v době startu nedá zaručit a případné vlny by kryt potopily, nebo alespoň namočily zevnitř?

Přemek
Host
Přemek

Jen mne fascinuje, proč při relativně přesné navigaci padáku krytu, tipuji že se strefí do cíle s odchylkou pár kilometrů, zatím SpaceX nezkusila zachycení pomocí helikoptéry.