Vše o konstelaci Starlink

Tento článek bude průběžně aktualizován na základě nejnovějších informací (seznam posledních změn najdete na konci článku). K článku se v budoucnu snadno dostanete z hlavního menu (SpaceX > Vše o konstelaci Starlink).

Poslední aktualizace: 21. 11. 2021
(seznam změn)

Jedním z mnoha grandiózních plánů SpaceX je kromě kolonizace Marsu a rapidní znovupoužitelnosti raket také vybudování obří satelitní konstelace Starlink na nízké oběžné dráze, jejímž prostřednictvím by společnost chtěla zajišťovat rychlý internet doslova po celém světě. To by zároveň představovalo lákavý zdroj příjmů, který by SpaceX rádo využilo k financování vývoje pokročilejších raket a kosmických lodí.

Přeskočit na sekci:

Účel Starlinku

Internetové připojení, které satelitní konstelace Starlink zprostředkovává, využijí především odlehlé a rozvojové oblasti, kde lidé nemají snadný přístup k internetu. Starlink také konkuruje poskytovatelům internetu v oblastech, kde lidé připojení už mají, ale je drahé nebo pomalé. Podle OSN v současnosti zhruba polovina světové populace nemá přístup k internetu, takže potenciální trh je obrovský. Vzhledem k omezené kapacitě satelitů jednotlivých však služba není určena pro hustě obydlené oblasti.

SpaceX si od Starlinku slibuje hlavně významný zdroj příjmů, které pak může využít pro vývoj stále pokročilejších raket a lodí. Roční příjmy SpaceX ze startů raket budou výhledově dosahovat maximálně 3 miliardy dolarů, ale příjmy z poskytování internetového připojení přes Starlink by se prý mohly pohybovat kolem 30 miliard. Elon Musk by si rád ukrojil 3–5 % z celosvětových příjmů v oboru telekomunikací, které dosahují přibližně 1 bilionu dolarů (tisíc miliard). SpaceX se však nesnaží vyšachovat existující operátory, spíše s nimi prý bude spolupracovat.

Historie projektu

Elon Musk v Seattlu v roce 2015 během představení plánů na vytvoření internetové konstelace (Foto: GeekWire)

Společnost oznámila plány na vybudování konstelace už v lednu 2015, ale následně o ní firma dlouho nemluvila. Roušku tajemství odhalila až před startem první várky satelitů v rámci mise Starlink-1 (Starlink v0.9) v květnu 2019. Už předtím se však dala řada věcí vyčíst z různých povolenek a žádostí úřadů FAA a FCC. Koncepce celé konstelace v průběhu let prošla výraznými změnami. Jméno Starlink je podle Elona Muska inspirováno románem Hvězdy nám nepřály.

SpaceX původně plánovalo konstelaci tvořenou 4425 satelity ve výšce 1110–1325 km nad zemí, které by později doplnila sada dalších 7518 satelitů umístěných na orbitách ve výšce kolem 320 km. Povolení od FCC pro provoz prvních 4425 satelitů společnost získala v březnu 2018, čímž došlo ke spuštění důležitého odpočtu. FCC totiž udělení licencí podmiňuje tím, že zájemci musejí do 6 let od získání prvotního povolení vynést polovinu plánovaných satelitů. FCC zároveň požaduje, aby všechny satelity byly na oběžné dráze do 9 let. Pokud firmy termíny nestihnou, získají povolení k provozu pouze tolika satelitů, kolik jich bylo v době vypršení času na orbitě.

SpaceX pak v listopadu 2018 získalo od FCC povolení také na vynesení a provoz zbylých 7518 satelitů. Spolu s tím SpaceX požádalo o úpravu předchozího povolení. Z původních 4425 satelitů totiž v dané výšce firma nakonec plánovalo provozovat jen 2825 satelitů, zároveň ale přidala 1584 satelitů na orbitu ve výšce 550 km. Ve výsledku tedy měla kompletní plánovaná konstelace čítat 11 924 družic.

V dubnu 2020 pak SpaceX zažádalo o několikátou úpravu původní provozní licence, tentokrát ale šlo o výraznou změnu rozmístění konstelace na orbitě. SpaceX totiž chce 2825 družic, které měly původně být ve výškách 1110–1325 km, nakonec provozovat v poloviční výšce 540–570 km. Mezi hlavní přínosy této změny patří rychlejší pasivní deorbitace satelitů, nižší latence internetového připojení a lepší pokrytí polárních oblastí. Žádost byla schválena v dubnu 2021 i přes protesty řady konkurenčních společností. SpaceX tedy nakonec bude provozovat všech 11 923 družic ve výšce 570 km nebo níže (jedna družice ubyla v rámci úpravy výšky orbit), a to v následující konfiguraci:

  • 1584 satelitů ve výšce 550 km, rozdělených po 22 satelitech do 72 orbitálních rovin s inklinací 53° (tyto družice typu v1.0 byly vynášeny od listopadu 2019 do května 2021 a představují první fázi projektu)
  • 1584 satelitů ve výšce 540 km, rozdělených po 22 satelitech do 72 orbitálních rovin s inklinací 53,2° (tyto družice byly poprvé vyneseny v listopadu 2021 a šlo o vylepšený typ v1.5 vybavený laserovými pojítky)
  • 720 satelitů ve výšce 570 km s inklinací 70° (první várka těchto družic byla vynesena v září 2021 v rámci mise Starlink 2-1)
  • 520 satelitů ve výšce 560 km s inklinací 97,6° (pár zkušebních družic bylo na tento typ orbity vyneseno v rámci sdílených misí Transporter)
  • 7518 satelitů ve výšce kolem 320 km (ty budou nejspíš vyneseny jako poslední)

Start mise Starlink v1-28, která vynesla poslední várku družic Starlink v1.0 pro první orbitální slupku (Foto: SpaceX)

V říjnu 2019 SpaceX zároveň podalo žádost u Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) na provoz dalších 30 000 družic a v květnu 2020 SpaceX podalo žádost u FCC popisující plány na druhou generaci sítě Starlink, kterou by tvořilo 30 000 družic na nízké oběžné dráze ve výškách 328–614 km. Elon Musk naznačil, že druhá generace satelitů by mohla být schopná velmi nízké latence kolem 8 ms. Tento nový typ družic navíc má být o něco větší a bude schopen generovat více elektrické energie. To umožní vyšší přenosovou kapacitu a časem také můžou satelity obsahovat dodatečný náklad (představte si například kamery nebo vysílače a senzory pro jiný účel než přenos dat). Satelity jsou navíc už od začátku navrhovány tak, aby co nejvíce snížily světelnou odrazivost a tím minimalizovaly dopady na astronomii (viz níže).

SpaceX navrhla úřadu FCC dvě varianty druhé generace sítě, které se liší podle toho, zda budou družice vynášeny raketou Falcon 9 nebo výrazně větší Starship. Konkurenční firmy však protestují proti tomu, aby SpaceX bylo umožněno získat povolení na dvě různé konfigurace konstelace.

Popis satelitní konstelace

Detail aerodynamického krytu během mise Starlink-1 (Foto: Marcus Cote)

Plánovaná konstelace Starlink bude opravdu obří – po jejím dokončení bude čítat skoro 12 000 satelitů a časem možná ještě více. Pro představu, v roce 2019 Zemi obíhalo 1957 funkčních satelitů CELKEM, konstelace SpaceX by tedy počet aktivních satelitů na oběžné dráze rovnou zněkolikanásobila.

Tyto satelity se budou nacházet na nízké oběžné dráze ve výšce 320–570 km a od verze v1.5 jsou vzájemně propojeny pomocí laserů (první generace družic, které byly vynášeny v rámci misí „Starlink v1“, však lasery ještě nedisponovala). Konstelace svým signálem postupně pokryje celý povrch Země v pásmech Ku (12–18 GHz), Ka (26,5–40 GHz) a V (40–75 GHz).

Pásma V a Ku budou sloužit uživatelům sítě a pásma V a Ka budou sloužit pro spojení s pozemními branami, sledování, příkazy a telemetrii. 7518 satelitů umístěných na velmi nízké oběžné dráze bude používat pásma V pro všechny účely. Rozpis konkrétních frekvencí pásem, které bude Starlink využívat:

  • Přenos ze satelitu k uživatelským terminálům: 10,7 – 12,7 GHz + 37,5 – 42,5 GHz
  • Přenos ze satelitu k pozemním bránám: 17,8 – 18,6 GHz + 18,8 – 19,3 GHz + 37,5 – 42,5 GHz
  • Přenos z terminálů k satelitům: 14,0 – 14,5 GHz + 47,2 – 50,2 GHz + 50,4 – 51,4 GHz
  • Přenos z bran k satelitům: 27,5 – 29,1 GHz + 29,5 – 30,0 GHz + 47,2 – 50,2 GHz + 50,4 – 51,4 GHz
  • Sledování, telemetrie a příkazy směrem dolů: 12,15 – 12,25 GHz + 18,55 – 18,60 GHz + 37,5 – 37,75 GHz
  • Sledování, telemetrie a příkazy směrem nahoru: 13,85 – 14,00 GHz + 47,2 – 47,45 GHz

Satelity komunikují buď přímo s uživatelskými terminály (viz sekci níže) nebo pozemními branami, které jsou obvykle umístěny u významných uzlů stávající internetové infrastruktury. V listopadu 2019 mělo SpaceX povolení pro provoz prvních šesti bran, které jsou umístěny na různých místech v USA. Tyto zkušební brány pracují v pásmu Ku a SpaceX je bude používat „pro přesun dat mezi svými satelity první generace a pozemními internetovými výměnnými body“. Uživatel daedalus_j z Redditu tyto antény nafotil nedaleko města North Bend. Jsou umístěny vedle zařízení společnosti Level 3 Communications, která provozuje páteřní síť. SpaceX dále provozuje pozemní stanice pro sledování a přenos telemetrie – například jednu na západním pobřeží USA a druhou na východním (u města Brewster ve Washingtonu). Stanice však byly postupně vybudovány i v dalších světových regionech. Přehled všech bran a stanic pro Starlink najdete na této mapě.

Aby se uživatel na zemi mohl připojit k satelitům první generace (v1.0), které ještě nejsou vybaveny laserovými pojítky, musí se nacházet v dosahu některé z těchto stanic. Není tedy možné se například připojit ke Starlinku uprostřed oceánu, kde žádné pozemní stanice nejsou. SpaceX však od června 2021 vynáší už pouze družice vybavené lasery, tak jakmile bude těchto satelitů na orbitě dostatečný počet, bude možné se přes Starlink připojit k internetu i z míst, která se nenacházejí v blízkosti pozemních stanic.

Ve srovnání s klasickou sítí má satelitní internet výhodu v tom, že světlo putuje optickým kabelem pomaleji než volným prostorem (navíc data musejí po cestě projít mnoha mezibody, které ve výsledku nepředstavují fyzicky nejkratší trasu). To by v případě Starlinku mělo umožnit rychlejší odezvu při komunikaci na velké vzdálenosti. Nejspíš toho však bude možné dosáhnout až poté, co bude konstelace obsahovat dostatek satelitů vybavených laserovými pojítky.

Elon Musk také prozradil, že síťový protokol Starlinku bude jednodušší než IPv6 a pakety budou mít velmi malou hlavičku. Přenášená data navíc budou kompletně šifrovaná na úrovni firmwaru.

Parametry internetového připojení

SpaceX uvádí, že časem bude možné dosáhnout přenosových rychlostí až 10 gigabitů za sekundu s velmi nízkou latencí kolem 8 milisekund. To by bylo lepší nebo alespoň srovnatelné i s připojením přes pozemní optickou síť. Prozatím jsou ale reálné parametry připojení přes Starlink o něco horší, avšak postupně se mají zlepšovat spolu s tím, jak budou vynášeny vylepšené satelity a bude růst celkový počet aktivních družic, které jsou součástí konstelace.

Na konci roku 2021 hlásili uživatelé služby Starlink celosvětově průměrnou rychlost stahování kolem 150 Mb/s a průměrnou rychlost uploadu kolem 16 Mb/s. Ping neboli zpoždění signálu mezi uživatelem a cílovým serverem se pohybovala kolem 45 milisekund. To jsou lepší parametry, než které má k dispozici většina lidí na světě. Zároveň je odezva dostatečně nízká i pro hraní online her citlivých na rychlost odezvy nebo videohovory.

Nadprůměrně vysoká naměřená rychlost internetového připojení Starlink od jednoho z kanadských betatesterů. (Zdroj: /u/getballed)

Oproti tomu současné metody satelitního připojení k internetu, které nabízejí jiné satelitní společnosti (např. Viasat nebo HughesNet), jsou nesrovnatelně pomalejší a jejich hlavní nevýhodou je vzhledem k umístění satelitů na geostacionární dráze ve výšce kolem 35 000 km vysoký ping v řádu 600 milisekund. To už je do jisté míry omezující i při běžném používání, o hraní stříleček nemluvě. Tyto služby navíc využijí jen hrstku satelitů, které mají omezenou kapacitu, a tak obvykle umožňují každý měsíc přenést pouze určité množství dat plnou rychlostí (FUP) a po překročení tohoto limitu v řádu několika gigabajtů se přenosové rychlosti výrazně sníží až do dalšího měsíce. Oproti tomu Starlink momentálně nijak neomezuje množství dat, které může každý uživatel přenést. Časem se to však může změnit.

Geostacionární satelit (GEO) dokáže pokrýt velkou oblast, ale daní za to je řádově vyšší latence signálu ve srovnání s družicí na nízké oběžné dráze (LEO). Zdroj: Via Satellite

Službu Starlink je zatím není oficiálně možné používat v pohybu nebo mimo adresu bydliště. Technicky tomu ale nic nebrání a SpaceX plánuje časem umožnit připojení k satelitům z lodí, letadel či velkých vozidel, jako jsou karavany, kamiony nebo autobusy. Už na podzim 2019 SpaceX demonstrovalo, že je síť Starlink schopna přenášet data rychlostí až 610 Mb/s do pohybujícího se armádního letounu C-12. Firma navíc testuje Starlink na své vlastní námořní flotile.

Satelity

Vývoj a výroba satelitů pro Starlink probíhá v pobočce SpaceX v Redmondu poblíž Seattlu a momentálně není v plánu výrobu přesunout jinam. Výroba prvních 60 satelitů zabrala „pár měsíců“, avšak začátkem ledna 2020 už SpaceX vyrábělo 7 satelitů denně.

Satelity jsou jako první v historii vybaveny iontovými motory, které využívají krypton. Krypton je méně efektivní než tradiční xenon, takže jsou potřeba větší nádrže, ale zato je 10krát levnější. Specifický impuls motoru je kolem 1500 sekund. Motory jsou využívány k přesunu satelitů na cílovou orbitu, následné manévrování a také deorbitaci na konci životního cyklu.

Jelikož je iontový motor fixní a nemůže směrovat svůj tah, řízení satelitů na orbitě proto zajišťuje sestava gyrostatů.

Satelity dokáží určit svou pozici pomocí GPS a zařízení pro sledování hvězd, které si SpaceX samo vyvinulo. Díky tomu dokáží lépe směrovat svůj signál a také se automaticky vyhýbat odpadu a ostatním družicím na oběžné dráze. Informace o pozicích těchto objektů družice získávají z databáze NORADu.

Zařízení pro určení pozice podle hvězd (Zdroj: SpaceX)

Vypuštění satelitů probíhá několika různými způsoby podle potřeb dané mise. Například u první mise došlo k vypuštění družic ve výšce 450 km, avšak SpaceX v říjnu 2019 podalo žádost o možnost vypouštět satelity u budoucích misí už ve výšce 280 km. Tento způsob byl použit u tří prvních misí s družicemi Starlink v1, ale od mise v1-4 byl nahrazen přímým vypouštěním družic na eliptickou orbitu s přibližnými parametry 212 km x 386 km x 53°. U dalších misí pak SpaceX střídalo různé způsoby vypuštění družic.

Družice Starlink před vypuštěním na orbitu (Foto: SpaceX)

Samotný proces vypuštění družic je hodně unikátní. Horní stupeň se pomalu roztočí podél horizontální osy a po oddělení satelitů od rakety se o jejich rozprostření postará moment setrvačnosti. Systém neobsahuje žádné pružiny. Satelity do sebe během vypouštění můžou lehce drknout, ale prý jsou na to stavěny.

Znázornění způsobu vypouštění družic Starlink. Druhý stupeň se nejdříve mírně roztočí a vzniklá odstředivá síla družice po vypuštění rozprostře. (Autor: Tony Bela)

Každý z 60 satelitů vynesených v rámci mise Starlink-1 měl podle SpaceX hmotnost 227 kg. Jednalo se však spíše o nefinální prototypy (v0.9) a už u příští mise Starlink v1-1 hmotnost satelitů vzrostla na 260 kg spolu se zvýšením jejich přenosové kapacity (šlo o družice v1.0). V roce 2021 pak začaly být vynášeny vylepšené družice typu v1.5, které jsou už vybaveny laserovými pojítky a mají mírně vyšší hmotnost a možná i rozměry. Místo 60 družic tak dokáže Falcon 9 najednou vynést jen maximálně 53 družic.

Satelity jsou velice ploché, aby jich bylo možné do aerodynamického krytu umístit co nejvíce, a každý je vybaven jen jedním skládacím solárním panelem tvořeným standardizovanými články.

Oficiální render satelitu Starlink s rozloženým solárním panelem (Zdroj: SpaceX)

Každý satelit je vybaven čtyřmi výkonnými anténami fungujícími na principu „phased array“ (sfázované pole) a dále také dvěma parabolickými anténami. Pokročilejší verze v1.5 už je také vybavena lasery pro spojení mezi satelity na orbitě. Satelity bez laserů jsou propojeny pouze pomocí pozemních bran, přičemž pro dosažení globálního pokrytí pomocí tohoto typu družic by bylo potřeba umístit některé brány také na lodě na moři. SpaceX prozradilo, že už během roku 2020 vyneslo pár zkušebních družic, s kterými provedlo orbitální testy laserového spojení. Další zkušební družice s lasery byly vyneseny v rámci sdílených misí Transporter-1 a Transporter-2. Mise Starlink 2-1 v září 2021 pak byl první vyhrazený start, při kterém byla vynesena plná várka 51 družic s lasery.

Oficiální vyobrazení laseru na satelitu Starlink (Zdroj: SpaceX)

Jeden satelit Starlink ve variantě v1.0 má podle SpaceX přenosovou kapacitu 20 Gb/s. Budoucí generace družic by však měly nabízet vyšší kapacitu.

Oficiální render satelitu Starlink s detailem antén (Zdroj: SpaceX)

Elon Musk v roce 2019 uvedl, že vynesení satelitů víc než jejich výroba, z čehož se dá odvodit, že výroba jednoho satelitu tehdy vyšla maximálně na 500 tisíc dolarů (v reálu to však nejspíš bude o dost méně). Satelity jsou relativně levné, protože si je SpaceX vyrábí samo a při tolika kusech se projeví úspory z rozsahu.

Očekává se, že satelity budou po 5 letech zastaralé, a tak budou průběžně nahrazovány novými generacemi. Krátká životnost snižuje náklady na každý satelit a umožňuje rychlejší míru modernizace celé konstelace. Zároveň společnost může pružněji reagovat na měnící se požadavky zákazníků.

Uživatelské terminály

Koncový uživatel se k satelitům připojuje pomocí speciálního terminálu, který se skládá z antény a Wi-Fi routeru. První verze antény měla tvar placatého talíře s průměrem 48 cm. Toto zařízení disponuje elektronicky směrovatelnou sfázovanou anténou („phased array“). Přepínání mezi různými satelity na obloze je nepostřehnutelné. Terminál potřebuje přímý výhled na oblohu a funguje i za pohybu, takže časem bude možné jej umístít na auto, loď či letadlo. SpaceX usiluje o to, aby stál maximálně 200 dolarů (cca 5000 Kč), ale na začátku stála jeho výroba 3000 dolarů. Firma jej však přesto prodávala zákazníkům jen za 499 dolarů. SpaceX pak postupně srazilo výrobní náklady na přibližně 1200 dolarů a na konci roku byl představen nový typ terminálu, který je menší, lehčí a má obdélníkový tvar. Zároveň by jeho výroba měla být zhruba o polovinu levnější a náklady mají dále klesat.

Instalace je velmi snadná – stačí zařízení zapojit do zásuvky a umístit někam, kde má anténa výhled na oblohu bez překážek.

V únoru 2019 firma podala žádost u telekomunikačního úřadu FCC o povolení provozovat až milion těchto uživatelských terminálů na území Spojených států. Žádost byla schválena v březnu 2020. Později SpaceX požádalo o rozšíření licence na 5 milionů terminálů.

Komunikace mezi satelity a terminály je ovlivněna počasím (déšť, hustá oblačnost apod.), ale z beta testování to vypadá, že spojení funguje dobře i při zatažené obloze a během sněžení. Anténa je navíc vybavena vyhříváním, aby nedocházelo k usazování sněhu a ledu.

Anténa je vybavena motorky pro automatické zajištění optimálního natočení podle aktuální potřeby. Anténa první generace byla připojena k adaptéru pomocí ethernetového kabelu („Power over Ethernet“) a tento adaptér byl připojen napájecím kabelem do elektrické sítě a zároveň k Wi-Fi routeru pomocí dalšího ethernetového kabelu. Proces instalace a nastavení je extrémně jednoduchý a je při něm využívána mobilní aplikace. Co se týče Wi-Fi routeru, první generace měla trojúhelníkovitý tvar a podporovala vysílání v pásmech 2,4 GHz i 5 GHz a nejspíš jej vyráběla tchajwanská firma Wistron NeWeb Corp.

Nová generace terminálu spojila napájecí adaptér a Wi-Fi router do jednoho zařízení. Zároveň je toto zařízení „2v1“ nově voděodolné (IP54) a dokáže fungovat při stejných teplotách jako anténa (-30 až 50 °C). Router první generace byl oproti tomu určen jen pro provoz pod střechou při teplotách 0 až 30 °C. Nový router je však podle SpaceX „konfigurován pro použití uvnitř“, takže se asi i přes zvýšenou odolnost nedoporučuje provozovat ho venku na mraze. Byl však odstraněn ethernetový konektor a standardně dodávané zařízení tedy nyní nabízí pouze připojení přes Wi-Fi. Pokud se tedy uživatel chce k internetu připojit spolehlivějším kabelem nebo třeba použít jiný než standardní router, musí si přikoupit speciální adaptér. Na druhou stranu, nový router je vybaven technologií 3×3 MU-MIMO, zatímco původní generace měla jen 2×2, takže připojení přes Wi-Fi by mělo být o něco rychlejší a spolehlivější.

Terminály byly na začátku ledna 2020 vyráběny v malém počtu v továrně SpaceX v Hawthorne, ale v budoucnu se má výroba přesunout jinam.

Harmonogram uvedení do provozu a beta testování

Dva testovací satelity označované Tintin A a Tintin B SpaceX vyneslo v únoru 2018 jako sekundární náklad v rámci mise Paz. Firma prostřednictvím těchto dvou satelitů otestovala vzájemnou laserovou komunikaci a také spojení s několika pozemními stanicemi, které byly rozmístěny v rozličných zařízeních SpaceX v Hawthorne, McGregoru, Brownsville a Redmondu. Jedna stanice je také v budově společnosti Tesla v kalifornském Fremontu a další tři mobilní stanice byly umístěny v dodávkách. Satelity obíhaly ve výšce 514 km, ale v roce 2020 začala jejich záměrná deorbitace.

Testovací satelity Tintin A a Tintin B internetové konstelace Starlink (Zdroj: SpaceX)

Firma poté začala s vynášením většího počtu satelitů 24. května 2019, kdy vypustila prvních 60 exemplářů v rámci mise Starlink-1. Jednalo se však spíše o testovací prototypy (typ v0.9) a některé ani nebyly plně funkční. Později byla většina těchto družic záměrně deorbitována. Družice určené pro skutečný provoz jsou označovány v1.0 a začaly být vynášeny v listopadu 2019 (mise Starlink v1-1). SpaceX nakonec vyneslo celkem 1665 družic tohoto typu, poslední z nich na misi Starlink v1-28 v květnu 2021.

Telekomunikační úřad FCC požaduje, aby celá konstelace čítající 11 924 byla dokončena do listopadu 2027 (a do roku 2024 musí být vynesena alespoň polovina všech satelitů). Ani poté ale SpaceX nepřestane vynášet další satelity, protože tou dobou už bude potřeba začít postupně obměňovat staré satelity, které byly vyneseny na začátku.

Zkušební provoz satelitní sítě pro veřejnost byl spuštěn v říjnu 2020, kdy několik tisíc zájemců dostalo možnost zakoupit si internetové připojení Starlink v rámci beta testování. Služba stojí 99 dolarů měsíčně a pořízení antény a routeru vyjde na 499 dolarů (obě ceny jsou bez DPH).

Služba byla od podzimu 2020 k dispozici pouze v severní části USA, ale v následujících měsících přibyly také Kanada, Velká Británie, Německo a Nový Zéland. Fáze beta testování trvala přibližně rok a na jejím konci v listopadu 2021 měl Starlink přibližně 140 tisíc uživatelů ve 20 zemí světa. Služba je od podzimu 2021 k dispozici také v České republice. Měsíční paušál činí 2579 Kč (to je zároveň výše zálohy při objednávce) a pro připojení k síti je potřeba zakoupit také terminál s routerem, který vás vyjde na 12 999 Kč plus poštovné ve výši 1599 Kč. Všechny ceny jsou s DPH.

Financování projektu

Prezidentka SpaceX Gwynne Shotwell odhaduje, že výstavba a zprovoznění sítě Starlink bude stát kolem 10 miliard dolarů (investiční banka Morgan Stanley odhaduje 10–15 miliard). Do SpaceX už v roce 2015 investovala společnost Google spolu s fondem Fidelity miliardu dolarů a má se za to, že hlavním účelem investice byl právě projekt Starlink.

Zároveň probíhají jednání se strategickými partnery, jako jsou například telekomunikační společnosti v zemích, kde je na venkově špatné internetové připojení. SpaceX dále navázalo spolupráci s Microsoftem, což má umožnit přenesení cloudové platformy Azure do vesmíru díky napojení na konstelaci Starlink. Dále SpaceX navázalo podobnou spolupráci s Googlem.

SpaceX také získalo 28 milionů dolarů od amerického letectva a ve spolupráci s ním testuje Starlink pro potenciální armádní využití.

SpaceX chce časem Starlink osamostatnit a udělat z něj veřejnou firmu obchodovatelnou na burze. To by umožnilo snadno získat další kapitál. K osamostanění ale prý dojde nejdříve až za několik let, kdy bude předvídatelné cash flow.

Další finance SpaceX získává tím, že nabízí vynášení sekundárních nákladů na misích s družicemi Starlink. Poprvé k tomu došlo v červnu 2020 na misi Starlink v1-8, kdy SpaceX kromě 58 družic Starlink vyneslo také 3 satelity SkySat pro společnost Planet. V plánu jsou pak další takové mise.

58 družic Starlink a 3 družice SkySat jako sekundární náklad před misí Starlink v1-8 (Foto: Planet)

Vynášení satelitů

Jak vlastně SpaceX plánuje vynést několik tisíc satelitů během pouhých pár let? Společnost oznámila, že toho hodlá docílit pomocí své rakety Falcon 9 a klíčem k úspěchu bude její znovupoužitelnost. Každý jednotlivý první stupeň je totiž možné využít minimálně desetkrát.

Falcon 9 na rampě před misí Starlink-1 (Foto: SpaceX)

Rychlá znovupoužitelnost Falconu 9 v kombinaci s několika aktivními rampami umožňuje vynesení velkého množství satelitů každý rok, a to relativně levně. Při každém startu je vynášeno 50–60 satelitů a například v první polovině roku 2021 dokázalo SpaceX vynést přibližně 800 družic. Na začátku roku 2021 SpaceX provádělo jeden start Starlink přibližně každé dva týdny.

Vynesení 60 družic je momentálně na hranici schopností Falconu 9, takže pokud by SpaceX chtělo vynášet více družic najednou, muselo by sáhnout po Falconu Heavy. Jenže ten sice má vyšší nosnost, ale má stejně velký kryt jako Falcon 9, takže by SpaceX nejspíš neumožnil vynášení výrazně vyššího počtu satelitů. Zajímavostí je, že u startů s družicemi pro Starlink není aerodynamický kryt vybaven akustickými destičkami, které během letu normálně chrání náklad před hlukem a vibracemi. Důvodem by mohla být maximalizace dostupného prostoru uvnitř krytu pro umístění co nejvyššího počtu satelitů.

SpaceX ale pracuje na zvětšeném krytu pro armádní zakázky Falconu Heavy, a tak je možné, že pak začne mít smysl provést třeba jeden start Falconu Heavy s větším počtem družic pro Starlink místo dvou misí Falconu 9. Momentálně však není jasné, jestli se to vyplatí a zda SpaceX něco takového plánuje.

Chystaná megaraketa Starship už má výrazně větší nákladní prostor, který údajně pojme 400 satelitů pro Starlink, ale podle Muska Starship není pro dokončení konstelace nezbytně nutná. Musk však doufá, že Starship začne létat dlouho předtím, než SpaceX vynese všech 12 000 družic. Náklady na start Starship by totiž díky kompletní znovupoužitelnosti měly být o dost nižší (prý minimálně pětkrát).

Neoficiální render kosmické lodi Starship se 400 satelity Starlink (Autor: Neopork)

Seznam uskutečněných startů

Celkem bylo vyneseno 1678 družic Starlink verze v1.0, z nichž 1599 je stále na oběžné dráze (některé z nich jsou však zřejmě nefunkční). Dále bylo vyneseno 117 družic typu v1.5 vybavených lasery.

Datum Mise Satelity Orbita Inklinace Poznámky
22. 2. 2018 Paz 2 512 km 97,46° Na této misi byly vyneseny dva testovací satelity Tintin A a B jako sekundární náklad
24. 5. 2019 Starlink-1 60 550 km 53° Bylo vyneseno 60 prototypů v0.9, které nejsou součástí finální konstelace
11. 11. 2019 Starlink v1-1 60 550 km 53° Bylo vyneseno 60 vylepšených satelitů v1.0 pro komerční provoz
7. 1. 2020 Starlink v1-2 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz, jeden z nich byl experimentálně začerněný
29. 1. 2020 Starlink v1-3 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
17. 2. 2020 Starlink v1-4 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
18. 3. 2020 Starlink v1-5 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
22. 4. 2020 Starlink v1-6 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
4. 6. 2020 Starlink v1-7 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz, jeden s experimentální sluneční clonou
13. 6. 2020 Starlink v1-8 58 550 km 53° První mise se sekundárním nákladem, a tak bylo vyneseno jen 58 satelitů Starlink v1.0
7. 8. 2020 Starlink v1-9 57 550 km 53° Další mise se sekundárním nákladem. Všechny družice Starlink v1.0 poprvé obsahovaly sluneční clony.
18. 8. 2020 Starlink v1-10 58 550 km 53° Dalších 58 satelitů Starlink v1.0 + 3 satelity pro Planet Labs jako sekundární náklad
3. 9. 2020 Starlink v1-11 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
6. 10. 2020 Starlink v1-12 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
18. 10. 2020 Starlink v1-13 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
24. 10. 2020 Starlink v1-14 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
25. 11. 2020 Starlink v1-15 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
20. 1. 2021 Starlink v1-16 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
24. 1. 2021 Transporter-1 10 560 km 97,6° 10 zkušebních satelitů nového typu v1.5 s lasery pro polární dráhu
4. 2. 2021 Starlink v1-18 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
16. 2. 2021 Starlink v1-19 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
4. 3. 2021 Starlink v1-17 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
11. 3. 2021 Starlink v1-20 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
14. 3. 2021 Starlink v1-21 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
24. 3. 2021 Starlink v1-22 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
7. 4. 2021 Starlink v1-23 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
29. 4. 2021 Starlink v1-24 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
4. 5. 2021 Starlink v1-25 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
9. 5. 2021 Starlink v1-27 60 550 km 53° Dalších 60 satelitů v1.0 pro komerční provoz
16. 5. 2021 Starlink v1-26 52 550 km 53° Dalších 52 satelitů v1.0 pro komerční provoz + dva sekundární náklady
26. 5. 2021 Starlink v1-28 60 550 km 53° Posledních 60 satelitů typu v1.0 pro komerční provoz
30. 6. 2021 Transporter-2 3 560 km 97,6° 3 satelity typu v1.5 s lasery pro provoz na dráze s inklinací 97,6°
14. 9. 2021 Starlink 2-1 51 570 km 70° 51 satelitů typu v1.5 pro komerční provoz na dráze s inklinací 70°
13. 11. 2021 Starlink 4-1 53 540 km 53,2° 53 satelitů typu v1.5 pro komerční provoz na dráze s inklinací 53,2°

(Seznam chystaných misí najdete na stránce Plánované starty SpaceX.)

Problém vesmírného smetí

Vizualizace vesmírného smetí v roce 2009, měřítko neodpovídá realitě (Zdroj: NASA)

Na oběžné dráze Země je stále více a více objektů – nejen aktivních satelitů, ale také zbytků raket, různých malých i velkých trosek, nefunkčních družic atd. V závislosti na typu orbity, po které se daný objekt pohybuje, může proces samovolné deorbitace trvat od několika měsíců v případě nízké oběžné dráhy až po tisíce let v případě geostacionárních drah. Správní orgány i odborníci se tedy oprávněně obávají zhoršení problému vesmírného smetí a zvýšení rizika vzniku Kesslerova syndromu následkem vytvoření rozsáhlých konstelací, jaké kromě SpaceX plánují i další firmy. SpaceX však tvrdí, že riziko není zdaleka tak vysoké, jak by se mohlo zdát. Satelity jsou malé a v okolí Země je neuvěřitelné množství místa. Konstelace je navíc navržena tak, aby co nejvíce minimalizovala rizika a potenciál vzniku vesmírného smetí:

  • Satelity mají vlastní pohon a jsou schopny se vyhnout případné srážce s jiným objektem – ať už jiným satelitem, vesmírným smetím či nefunkčním satelitem z vlastní konstelace. Jak to funguje, jsme popisovali v tomto článku.
  • Satelity jsou vypouštěny na velmi nízké oběžné dráze, takže pokud se následně zjistí, že některé z nich jsou nefunkční, velmi rychle samovolně shoří v atmosféře. Pouze ty funkční družice se po vypuštění přesunou na vyšší orbitu.
  • Dosluhující satelity (předpokládá se životnost kolem 5 let) budou včas přesunuty na takovou orbitu, kde rychle nastane vstup do atmosféry, přičemž satelit shoří. I v případě, že satelit nečekaně selže v provozní výšce kolem 550 km, samovolná deorbitace bude trvat maximálně 10 let.
  • V případě té části konstelace, která se nachází na velmi nízké oběžné dráze (kolem 320 km), se problém vesmírného smetí řeší sám. Satelity budou obíhat tak nízko, že budou muset periodicky udržovat potřebnou výšku pomocí motorů, jinak by následkem atmosférického odporu došlo v řádu týdnů k jejich deorbitaci. I pokud tedy satelit selže a přijde o možnost vlastního pohonu nebo se přeruší kontakt se Zemí, během krátké doby sám shoří v atmosféře a nepřispěje tak k problému vesmírného smetí.

Družice jsou navíc navrženy tak, že se po deorbitaci kompletně rozpadnou. Žádná jejich část tedy nedopadne na zemský povrch, kde by mohla někoho ohrozit. Výjimku tvoří prvních několik desítek satelitů, které používají ještě starý druh konstrukce, takže některé jejich komponenty nemusí kompletně shořet. K úplně prvním deorbitacím satelitů Starlink došlo na jaře 2020.

Problémy pro astronomii a astrofotografii

Po vypuštění první šedesátky satelitů během mise Starlink-1 vyšlo najevo, že pomalu se rozprostírající satelity po dobu několika týdnů na noční obloze vytvářejí zajímavý úkaz ve formě šňůrky světel. Jelikož tento neobvyklý jev je velice dobře viditelný, vyvolalo to obavy u amatérských i profesionálních astronomů a astrofotografů. Navíc některé frekvence, na kterých budou družice vysílat, by mohly mít negativní vliv na radioastronomii.

Elon Musk na obavy reagoval tím, že SpaceX prý záleží na tom, aby jejich konstelace neměla zásadní vliv na astronomické výsledky a jejich tým začal pracovat na snížení albeda, tedy míře odrazivosti satelitů. SpaceX nejdříve experimentovalo se začerněním antén, které mají velký podíl na odrážení slunečního světla. Toto bylo poprvé otestováno na jednom satelitu v rámci mise Starlink v1-2 a bylo zaznamenáno snížení odrazivosti o 50 %. Viditelnost satelitů však musí být ještě výrazně nižší, a tak SpaceX začalo na družice přidávat sluneční stínidla a dále byl upraven způsob naklopení solárního panelu na oběžné dráze, aby se minimalizovalo odrážení slunečních paprsků.

Podle slov Elona Muska by síť Starlink neměla ovlivnit ani výzkum radioastronomie, když napsal: „Vyhýbáme se použití určitých nižších Ku frekvencí specifických pro radioastronomii.“ K problematice se vyjádřila také americká Národní radioastronomická observatoř (National Radio Astronomy Observatory), podle které tato organizace spolupracuje se SpaceX na analýze a minimalizaci potenciálních dopadů konstelace Starlink na radioastronomii. Zvažuje se například vytvoření ochranných zón kolem současných a budoucích radioastronomických zařízení.

SpaceX tyto problémy nebere na lehkou váhu a na jejich řešení aktivně spolupracuje s vědeckou obcí. Více informací najdete například v tomto článku.

Jak sledovat družice na obloze

Satelity Starlinku je možné spatřit na obloze i pouhým okem. Jsou k tomu potřeba správné podmínky, ale ty se dají předpovědět dopředu. Pokud tedy chcete zjistit, kdy budou satelity viditelné ve vašem regionu, sepsal jsem návod, jak na to. Případně můžete rovnou použít jeden z dostupných nástrojů:

Konkurence

Konstelaci společnosti OneWeb má tvořit 650 satelitů ve výšce 1200 km (Zdroj: OneWeb)

SpaceX není jedinou firmou, která provozuje nebo plánuje vytvořit globální internetovou konstelaci, avšak většina těch stávajících je navržena pro jiné účely (např. Iridium či Orbcomm) nebo mají značně omezenou kapacitu kvůli nízkému počtu satelitů (HughesNet, Viasat).

Největšími potenciálními konkurenty Starlinku jsou konstelace společností OneWeb, Telesat a Amazon. Telesat a OneWeb už vynesly testovací či operační satelity pro své konstelace. Prezidentka SpaceX Gwynne Shotwell však prohlásila, že na trhu je místo pro více než jednu megakonstelaci nabízející vysokorychlostní internetové připojení.

SpaceX si na rozdíl od ostatních firem může zajistit dopravu satelitů na oběžnou dráhu pomocí vlastních raket, což představuje nemalé úspory a velkou konkurenční výhodu. SpaceX však podle Elona Muska nikdy neodmítne vynesení satelitů pro konkurenční konstelaci, pokud o to někdo projeví zájem. Že nešlo o plané řeči, dokazuje uzavření kontraktu mezi SpaceX a společností SES ohledně vynesení družic pro konstelaci O3b mPOWER.


Poslední aktualizace článku:

  • 21. 11. 2021 – Velká aktualizace celého článku ohledně Starlinku v ČR, ukončení bety, druhé generace konstelace a nového terminálu. Také jsem opravil několik chyb a aktualizoval některé obrázky. Dále jsem doplnil proběhlé mise Starlink 2-1 a 4-1.
  • 30. 6. 2021 – Byla přidána provedená mise Transporter-2, při které byly vyneseny 3 polární družice Starlink
  • 26. 5. 2021 – Byla přidána provedená mise Starlink v1-28
  • 16. 5. 2021 – Byla přidána provedená mise Starlink v1-26
  • 9. 5. 2021 – Byla přidána provedená mise Starlink v1-27
  • 4. 5. 2021 – Byla přidána provedená mise Starlink v1-25
  • 29. 4. 2021 – Byla přidána provedená mise Starlink v1-24 a také informace o schválení žádosti SpaceX na snížení provozních orbit
  • 7. 4. 2021 – Byla přidána provedená mise Starlink v1-23
  • 24. 3. 2021 – Přidána provedená mise Starlink v1-22
  • 14. 3. 2021 – Přidána provedená mise Starlink v1-21 a celkový počet vynesených družic
  • 11. 3. 2021 – Přidána provedená mise Starlink v1-20
  • 4. 3. 2021 – Přidána provedená mise Starlink v1-17
  • 23. 2. 2021 – Přidána provedená mise Starlink v1-19 a menší aktualizace sekce o probíhajícím betatestování
  • 4. 2. 2021 – Přidána provedená mise Starlink v1-18
  • 24. 1. 2021 – Přidány informace o 10 vypuštěných družicích v rámci mise Transporter-1
  • 20. 1. 2021 – Přidána provedená mise Starlink v1-16
  • 25. 12. 2020 – Větší aktualizace článku s informacemi o betatestování Starlinku
  • 25. 11. 2020 – Přidána provedená mise Starlink v1-15
  • 24. 10. 2020 – Přidány provedené mise Starlink v1-13 a v1-14
  • 6. 10. 2020 – Přidána provedená mise Starlink v1-12
  • 3. 9. 2020 – Přidány provedené mise Starlink v1-10 a v1-11
  • 8. 8. 2020 – Přidána provedená mise Starlink v1-9
  • 27. 6. 2020 – Přidány fotky uživatelských terminálů a také byly doplněny nové informace o beta testování a úpravách družic kvůli astronomii
  • 21. 4. 2020 – Aktualizovány informace o potenciální úpravě rozložení družic na orbitě a přidáno pár dalších novinek z posledních týdnů
  • 21. 3. 2020 – Přidána provedená mise Starlink v1-5 a přidány zmínky o chystaném slunečním stínidle a také schválení žádosti na provoz uživatelských terminálů
  • 17. 2. 2020 – Přidána provedená mise Starlink v1-4 a také byla doplněna informace o novém způsobu vypouštění družic na eliptickou orbitu
  • 9. 2. 2020 – Přidána sekce o tom, jak sledovat družice na obloze; přibyla informace o tomm, jak probíhá směrování satelitu na orbitě; seznam startů už uvádí jen provedené starty, nikoli budoucí; přidáno pár novinek z nového článku
  • 6. 1. 2020 – Menší aktualizace na základě nového článku
  • 21. 12. 2019 – Přidány informace o černém satelitu na misi Starlink v1-2; aktualizován seznam plánovaných misí; doplněna informace o schválení žádosti na úpravu rozmístění prvních 1584 satelitů na orbitě
  • 11. 11. 2019 – Přidány informace o dvou pozemních branách pro pásmo Ka a také zvýšené hmotnosti satelitů na misi Starlink v1-1
  • 7. 11. 2019 – Doplněny nové informace z posledních týdnů (potenciální úpravy rozmístění a způsobu vypouštění satelitů, testování sítě letectvem, 30 000 dodatečných satelitů, kapacita Starship…) + jsem doplnil chybějící frekvence v pásmu V, které má Starlink využívat
  • 26. 6. 2019 – Doplněna sekce o potenciálních problémech pro astronomii, astrofotografii a radioastronomii
  • 24. 5. 2019 – Přidána sekce Seznam startů, doplněny nové fotky a informace o satelitech z oficiálního webu Starlinku, opravena chyba ohledně testovacích satelitů Telesatu
  • 21. 5. 2019 – Doplnění informací o orbitálních rovinách, původu názvu Starlinku, šifrování a síťovém protokolu
  • 20. 5. 2019 – Založení článku



Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
57 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jiří

Perfektní článek se vším všudy, děkuji 🙂

Invc

Nejsou někde informace o rozložení?
(někde sem viděl v první vlně cca 50 rovin, každá kolem 55 satelitů – ale teď se mi to nedaří dohledat).

Invc

Už sem to našel – 24 oběžných rovin (sklon 53 stupnu), každá po 66 satelitech.

Jiří Hadač

Když tak je to tady to je podrobněji. V tabulce v tom článku.

vencour

Pěkné, děkuji.
Tak ještě vědět jaká bude polarizace u terminálů, mam podezření, že pořád je ještě nejčastější lineární.
Update: fakt jsem na to zvědavej, s cenou do těch 200$ by bylo nejjednodušší mít kruhovou polarizaci, nemusí se hlídat poloha a dotočení na družici.

Kamil

Už se ví, proč je udávaná hmotnost prvního startu 18t, když z vahy satelitů vychází 13t? Co je ten rozdíl?

alejanemamzadnejmeno

a pak to cele krachne a nahoře bude smetí jak v indii dětí :o) a kdo to zamete ? no nejprv nikdo, pak to do něčeho narazí a až pak se někdo nakrkne a začne se pomáloučku uklízet ten brajgl.

Jana

Dobrý den. Omlouvám se dotaz mimo. Prosím o vysvětlení prospěšnosti tohoto projektu. Snad není cílem lepší internet, copak 300 tisíc výsledků za 0,000000168 sekundy je málo? Nelíbí se mi, že tento projekt zasahuje do soukromí lidí doslova celé planety. Nebude možnost být offline. Ani v pralese, ani v horách. Signál wifi může působit na mozek. Stejně jako na něj působí jiné druhy signálů a záření. Bude možnost sledovat každého, neustále, všude. Prosím, uklidněte mě a řekněte mi – jaké jsou výhody tohoto projektu, etické zásady, právní ochrany “uživatelů”? Sám Elon mluví o vytvoření nového systému podobného nervovému systému, nebo novému organismu. Jak se dá tento systém zastavit, pokud by se vyskytl error? Děkuji předem za odpověďi.

Jiří Hadač

Projekt má potenciální šanci být velmi prospěšný pro SpaceX, přinese jí totiž peníze. A také pro lidi, kteří nemají kde jinde vzít připojení na internet.
A proč bychom se měli uklidňovat, řešíme tu hlavně raketovou a satelitní techniku. Pod těmito příspěvky.
A já bych se vás paní Jano zeptal, jak mě může ten satelit sledovat? Když už pokládáme takové otázky, zeptal bych se já vás.na oplátku.

Janm

V evrope je mozna internet dostupny skoro vsude ale jinde na svete to neplati, takze z globalniho hlediska to bude opravdu zlepseni pripojeni k internetu. Na komunikaci se satelitem budete potrebovat relativne velkou antenu (jako krabice od pizzy) takze bez tohoto zarizeni budete moct byt i nadale offline. Co se tyce obav ze sledovani tak toho bych se opravdu nebal, ucinne jste sledovatelna pokud nosite mobil v kapse (mobilni sit z principialniho hlediska potrebuje vedet kde ste). Co se tyce nervove site, tak starlink je pouze a jenom o pripojeni k internetu, zadnou inteligenci mit opravdu nebude…
A co se tyce zdravotnich hledisek, tak zadne negativni nasledky radiovych vln pouzivanych v telekomunikacich prokazany nebyly, coz znamena ze bud zadne nejsou, nebo jsou naprosto minimalni (zvlast ve srovnani s kourenim, alkoholem, smogem ve mestech atd?.) Potencialni vyhody starlinku jsou obrovske od internetu v letadlech a lodich, pres konektivitu v odlehlich lokalitach az po spoustu dalsich veci, ktere lidstvo posunou zase dale. Obavy bych z toho opravdu nemel… ps. Tech 3000000 vysledku za 0,0000018s neznamena ze by se vam 30000000 vysledku za 0,0000000018 s stahlo do pocitace…..

vencour

Cílem je poskytnout takový přístup, jaký máte vy, pro zbývajících cca 60% lidské populace (nebo kolik nemá srovnatelný internet).

Onen signál, elektromagnetické vlnění, je už teď distribuován z družic na GEO (tj. ve vzdálenosti cca 36000 km nad rovníkem). Starlink bude mít družice blíže k Zemi, takže nebude třeba taková energie pro šíření elektromagnetického vlnění a signálu. A dále budete mít lepší odezvu, na Skypu/Whatsuppu nebo co používáte se uslyšíte s protějškem dříve, s kratší prodlevou.

Z Vašeho pohledu je to samé, jako když po Praze jsou zásuvky s USB, abyste si mohla nabít telefon. Je to tam, ale můžete si jich nevšímat.

Zatím to vypadá, že se jedná o přístupovou síť. Nějaké sledování by dělala nějaká další inteligence, modemy pro Starlink by musely reportovat GPS apod. Takže by nemělo být proč se bát.
Mimochodem prý lze nalézt jméno Jana 264944 v ČR, takže jestli si chcete hlídat soukromí, hlídejte si, co o sobě kde a komu napíšete.

Jestli se nepletu, tak stále se neví, zda “modemy” pro Starlink budou fungovat jako routované či bridgované a jak si za ně budete moci připojit počítač, wifi apod. A jak budete moc přivázáni k onomu modemu.

Invc

1) Výhoda – dostupnost slušného internetu – pro zájemce kdekoliv na planetě.
2) 300 000 výsledků za 0,0000000168 sekundy – je naprosté nepochopení, co je to internet. A je to úplně mimo vůči tomu, k čemu je Starlink (a vůbec jakýkoliv operátor kabelů, nebo bezdrátového připojení).
3) Možnost offline samozřejmě vždy byla, je a bude – prostě to nemusíš používat (abys tohle mohla používat – potřebuješ dost složité a poměrně velké zařízení … tak si ho prostě nepořídíš).
4) Ano elektromagnetické záření může mít biologické účinky. Ale pokud se toho bojíš, tak raději zalez někam hluuboko pod zem a nevylézej, páč toho schytáváš ze všech zdrojů strašné dávky každý den, z přírody i běžných zařízení…. hory nehory.
5) Ne – možnost sledovat každého a všude – opravdu nebude. Není jak. Ty satelity opravdu nemají oči ani jiné senzory, které by k tomu byly použitelné, a ani takové senzory neexistují. A ani nejmodernější špionské satelity s dalekohledem velkým, jak tvůj obývák, nejsou schopny rozlišovat lidi…
6) Jaké etické zásady potřebuješ řešit? Že se můžeš připojit na internet? No to můžeš i zmobilu – tak v čem je problém?
7) Jakou právní ochranu uživatelů? Uživatelé mají právo veta – nemusí to používat. Jinak – klasický internetový standard…
8) O jakém nervovém systému nebo novém organismu to točíš? To jako starlink ? To je jen přenosový systém – takové lepší telegrafní sloupy, kde je místo kabelu rádiový paprsek. Pokud by se vytskytl nějaký skutečně fatální error, tak se na to prostě vykašlem – a časem to spadne do atmosféry všechno samo….

A přátelská rada na závěr: pokud trpíš takovými představami a obavami… možná bys měla navštívit nějaké odborníky – nejprve z oboru psychologie, a pak nějakého IT / fyziky. STřední škola postačí. Možná zjistíš, že ti ze života zmizí spousta zcela zbytečných obav.

Kváskovač

Jano, veľmi dobrý príspevok, dotaz. Žiaľ len málo ľudí chápe, že pravdu nám médiá a celý tento nás skvelý systém nepovie a to hlavne to, že akékoľvek elektromagnetické žiarenie je pre čokoľvek živé hrozba a poškodzuje to akýkoľvek organizmus.
Prečítal som si odpovede pod týmto príspevkom a čo iné som mohol čakať ako iba obhajobu tohto šialeného projektu. . . ak v tomto budeme pokračovať, smerujeme do …..

p.s.
Pre obhajovačov:
Treba si vyhľadávať informácie aj opačného charakteru a hlavne nebojovať proti názoru, ktorý nie je podľa môjho nastavenia mysle, ale snažiť sa ho prijať. To je asi cesta, ako sa dostať ku skutočnej pravde. EGO je však veľmi silné ….

PetrK

Teď mám ale obrovské dilema. Je Slunce naše životadárná hvězda nebo vrah ? Jak může pod tím vším elektromagnetickým zářením, které produkuje, vzniknout a existovat život ?

Ivo Janáček

Kdyby jen to, on je to navic termojaderný reaktor!

jirka

Obojí.
Život bez Slunce by nebyl možný.
Na druhé straně jsou všeobecně známy negativní účinky (nadměrného) slunečního záření. Fyzikové se netají tím, že za určitou dobu dojde k vyčerpání zásob vodíku = paliva na Slunci, což povede k růstu jeho objemu a postupnému pohlcení planet Merkurem počínaje a Zemí konče. Ovšem to je otázka dalších několika tisíc let.

Hobbit

Několika tisíc? To bude asi drobný překlep. Chtěl jste asi napsat několika dalších miliard let.

Rosetau

Život bez slunce možný je. Dokonce existuje i tady na Zemi. Zdrojem energie neni Slunce ale hlubokomořské vřídla takzvaní černí kuřáci.

Dr.Str.

Jistě. Jenom pro informaci, hlubokomořské vývěvy horké vody obohacené sírou a dalšími prvky jsou důsledkem tepelného gradientu naší planety, který vzniká v důsledku jaderného rozpadu. Ano, poctivý radioaktivní rozpad uprostřed naší planety, stejný jako v Černobylu.
A ty radioaktivní prvky vznikly kdysi při výbuchu supernov a při srážkách neutronových hvězd. Jinými slovy, bez těch hvězd se prostě neobejdete.

Hobbit

Možnost být offline máte už teď. Klidně uprostřed velkoměsta. Jen tu bude možnost připojit se na rychlý internet doslova odkudkoliv. Ta možnost nebude levná. Jestli si někdo myslí, že to bude mít místo třeba mobilního internetu, nebo místo optiky doma, tak je zcela na omylu. Tohle bude internet pro místa, kde internet není, ale pro lidi, co si to budou moci dovolit. Těch jsou desítky miliónů. Signálu se bát nemusíte, už teď se ty frekvence používaly, jedná se o frekvence, co navíc mají mizernou prostupnost, takže třeba pod stromy, nebo do budov se už nedostanou. To co by mohlo masivně narušit soukromí by bylo, kdyby každý z těch satelitů byl opatřen kamerou s vysokým rozlišením. Technicky to není zas takový problém a při výšce, kde ty satelity budou by měly být schopny v pohodě rozpoznávat minimálně jednotlivé vozy, dost možná i jednotlivé lidi. V podstatě by to umožnilo sledování celé planety v real-time. Některé využití by byly super – pro zemědělce ohledně sklizně, šíření velkých požárů, sledování zvěře, dopady přírodních katastrof, dopravní situace, ztracená letadla atd. Některé méně super – naprostá ztráta soukromí, celkem snadno by bylo zjistitelné, kde kdo kdy byl, jen by se mihnul někde venku. O tomto se zatím ale ani nemluví.
Ten systém bude daleko těžší udržovat v chodu, než ho vypnout. Už z principu těch použitých oběžných drah je odsouzen k postupnému zániku a bude třeba neustále doplňovat nové satelity průměrným tempem několika denně. Vypnout ho lze samozřejmě jako cokoliv jiného. Tato obava je opravdu zbytečná.
Hlavní výhoda je rychlý internet kdekoliv na světě – to je nejen požehnání pro ty desítky miliónů lidí, co jsou teď bez internetu, ale má to dopady i pro rozvoj nových technologií a možností sběru velkých objemů dat doslova po celé planetě.

PetrV

Ano, výhoda to je, třeba pro americkou armádu. A pak pro pár desítek mio lidí to bude drahá zátěž. Jsou daleko levnější metody přenosu dat vzduchem. Kdo chce mít internet, může již dnes.
Všechny vámi zmiňované aplikace mají levnější alternativu v civilizovaném světě pomocí jiných spolehlivějších zařízení. Přece jen stačí jedna sluneční bouře a je po satelitech. Trafa, BTS apod by snad stihli odpojit.
Takže zůstává ta americká administrativa. Starlink zabral ve všech zemích 17 frekvenčních pásem a za které jako komerční služba neplatí, což je v rozporu s předpisy ITU, českých radiokomunikací.

Dr.Str.

I kdyby, Starlink může nad daným územím vypnout vysílání. Proto se taky žádá o licence v každé zemi zvlášť.
A jakmile budou v provozu Starshipy, bude vynesení celé konstelace otázkou několika startů.

Milan23

Dekuji za info. Jen uz vidim jak satelit si namontuje nekdo na barak v najemnim byte 😀 A na velke stahovani napr 1TB mesicne, to by me zajmalo, ale chci videt jak to dovoli bez nejakeho FUP 😀

JINDRA

Dobrý den, je možné někde získat “jízdní řád, kdy je možné družice pozorovat? Děkuji, Jindra

MilAN

Copak je nějaký důvod, když nejsou jako vláček, aby nešly moc dobře pozorovat ?
Samozřejmě že jdou , stačí si najít dráhu a čas např. na stránkách
https://www.heavens-above.com/

bohyn

Gwynne Shotwell na konferenci pro investory prozradila, že konstelace bude mít 30 000 satelitů (takže poslední žádost u FCC by měla nahradit ty původní povolení na 12000 satelitů) a Starship jich na orbitu dokáže vynést 400 najednou.
zdroj

Steen

Jak je možné, že satelit, který má metr v průměru mohu sledovat pouhým okem na tuto vzdálenost? Díky za vysvětlení.

Petr

Nevidíte satelit, ale světlo, které odráží. Např. auto na kilometr uvidíte tak tak, zhasnutý světlomet neuvidíte vůbec. Ale pokud si rozsvítí v noci světla, tak ho uvidíte hodně dobře. Satelity jsou vidět vlastně jen tehdy, pokud jsou na tmavé obloze (slunce je tedy dostatečně pod obzorem), ale přitom na ně samotné stále dopadá sluneční světlo, které se od nich odrazí i směrem k Zemi (byť zde je určitě snaha nebo minimálně přání většiny poučené veřejnosti, aby právě tohoto světla bylo co nejméně).

jirka

Ano, principiálně je to pravda. Ale při (ne)kvalitě lidského zraku pouhým okem skoro nic neuvidíme.
Občas můžeme zahlédnout ISS, protože je veliká. Ale menší družice – např. spojové nebo meteorologické – no, to byste musel mít zrak jako orel.

MilAN

Prosím tě, zkus se někdy večer podívat na oblohu než napíšeš takovouh hloupost.
Zkus se podívat třeba až budou létat Perseidy a uvidíž určitě víc satelitů než Perseid Uvidíš za hodinu klidně 20 satelitů, a to nepočítám Stralinky.
A také je potřeba si uvědomit, ža Stalinky nejsou , díky FV panelu, nijak malé.

Dr.Str.

A vidíte hvězdy, když jsou tak daleko? No vidíte. Tak vidíte.

Vláďa

Neví někdo jak je to s kmitočty na který dostalo SpaceX povolení od FCC v Evropě? Existuje nějaká dohoda mezi CEPT a FCC co se týče koordinace při využívání kmitočtů? Co když nastane kolize a dojde k rušení stávajících služeb na území (nejen) Evropy? Předem díky za odpověď…