Startovní rampy a přistávací plošiny SpaceX

Startovní rampy

Falcon 1 na rampě na atolu Kwajalein

Atol Kwajalein (stav: neaktivní)

Když SpaceX původně vyvíjelo Falcon 1, plánovalo využít ke startům pronajatou rampu SLC-3W na Vandenbergově základně v Kalifornii, ale jelikož je tam značně omezovaly okolní rampy, rozhodli se místo toho vybudovat rampu na Marshallových ostrovech v Tichém oceánu, konkrétně na ostrově Omelek, který je součástí atolu Kwajalein.

Odtud proběhlo všech pět startů Falconu 1 v letech 2006–2009, poslední dva z nich byly úspěšné. SpaceX následně plánovalo rampu využívat i pro novou raketu Falcon 9 a dokonce i tuto možnost nabízelo zákazníkům, ale nakonec v roce 2010 SpaceX ostrov definitivně opustilo.

SLC-40 (stav: aktivní)

V roce 2007 si SpaceX pronajalo rampu SLC-40, která je součástí Cape Canaveral Air Force Station na Floridě a původně sloužila pro starty raket Titan III a Titan IV. SpaceX provedlo první start z této rampy 4. června 2010. SLC-40 byla nejčastěji využívanou rampou společnosti až do 1. září 2016, kdy zde došlo k explozi rakety s družicí Amos-6 během příprav na rutinní statický zážeh. Rampa byla značně poškozena a po rozsáhlých opravách a celkové modernizaci byla opět uvedena do provozu v prosinci 2017, když odtud odstartovala mise CRS-13.

SLC-40 v únoru 2010. (Foto: SpaceX)

SLC-4E (stav: aktivní)

SpaceX potřebovalo kromě floridské rampy minimálně ještě jednu na opačném pobřeží pro starty na polární a heliosynchronní dráhy, které z Floridy nejsou možné, jelikož by raketa letěla přes zalidněné území, což není povoleno. V roce 2011 tedy začala přestavba rampy SLC-4E na Vandenbergově letecké základně v Kalifornii, která původně sloužila pro starty raket Atlas a Titan. První let z této rampy, mise CASSIOPE, byl zároveň prvním letem nové raketové varianty Falcon 9 v1.1 a uskutečnil se 29. září 2013.

Rampa SLC-4E

LC39-A (stav: aktivní)

V dubnu 2014 si SpaceX od NASA na 20 let pronajalo startovní rampu LC-39A. Rampa je součástí Kennedyho vesmírného střediska na floridském Mysu Canaveral a původně byla využívaná pro starty rakety Saturn V. Startovala odsud například historicky významná mise Apollo 11, která nesla astronauty, kteří se stali prvními lidmi, již se prošli po povrchu Měsíce. Později odtud také startovaly raketoplány, a tehdy poslední start z této rampy byl zároveň posledním startem raketoplánu vůbec – konkrétně se jednalo o raketoplán Atlantis v červenci 2011.

Rampa LC-39A z ptačí perspektivy (Foto: Hope Geiger / Air National Guard)

SpaceX chtěla rampu primárně využívat pro starty Falconu Heavy a dále také budoucí lety na ISS s lidskou posádkou. Po nehodě mise Amos-6, která poničila nedalekou rampu SLC-40, však musel být původní plán upraven, jelikož z LC-39A se během oprav poničené plošiny stala hlavní startovní rampa pro většinu letů SpaceX. První misí, která startovala z nově aktivované rampy LC-39A, byla CRS-10. Pro mise s Falconem Heavy a lidskou posádkou však bylo potřeba provést dodatečné úpravy – především rameno pro nástup astronautů do Dragonu a úpravy TEL. Úpravy pro zajištění kompatibility s Falconem Heavy byly dokončeny v prosinci 2017. Rameno pro nástup posádky bylo nainstalováno v srpnu 2018.

Boca Chica Village / Brownsville (stav: částečně aktivní)

Úplně nejnovější rampou je právě budovaná rampa v jižním Texasu poblíž Boca Chica Village a Brownsville. Výhodou této rampy bude hlavně to, že patří SpaceX – nejde o pronájem cizí rampy a zároveň není součástí žádné letecké základny. SpaceX si zde může všechno zařídit podle sebe a není omezováno okolními nájemníky či nutností sdílet technické zázemí s jinými subjekty.

Původně se plánovalo, že odtud budou startovat především Falcony pro komerční zákazníky, ale později došlo k přehodnocení situace a rampa nakonec bude primárně používána pro starty nové rakety Starship. Práce na rampě začaly v roce 2014, ale pořádně se rozjely až v roce 2018. Místní zařízení byly zpočátku využívány pro výrobu a zkušební lety Starhopperu a testy prototypů kosmické lodi Starship, ale časem by zde měly probíhat také orbitální lety. Pár set metrů od rampy má SpaceX rozsáhlý areál, kde od roku 2019 vyrábí prototypy Starship.

Více informací o této rampě najdete v podrobném článku Minulost, současnost a budoucnost nové rampy SpaceX v jižním Texasu.

Přistávací plošiny

Původní cedule floridské přistávací plošiny Landing Complex 1, která je dnes označována Landing Zone 1 (Foto: SpaceX)

Během roku 2015 začalo být jasné, že snahy SpaceX o záchranu prvních raketových stupňů metodou přistání na plovoucí plošině na moři mají potenciál. Přistání se sice v té době ještě nezdařilo, ale SpaceX dokázalo, že je schopno vždy naprosto přesně plošinu trefit a některým pokusům o přistání chyběl opravdu jen kousek. To pravděpodobně umožnilo SpaceX získat povolení na pokus o přistání na pevnině. Před tím by to nejspíš bylo považováno za příliš riskantní v případě chyby nebo technického selhání. SpaceX tudíž začalo budovat první přistávací plošinu na pevnině.

Landing Zone 1 a 2 (stav: aktivní)

Landing Zone 1, neboli LZ-1, byla vybudována v roce 2015 na floridské Cape Canaveral Air Force Station, na místě bývalé startovní rampy LC-13, která byla dříve využívána pro starty raket typu Atlas. Jedná se v podstatě jen o betonovou kruhovou placku o průměru 86 metrů s namalovaným s logem SpaceX. V roce 2017 rampa dostala speciální tmavý nátěr, který lépe odrážel radarové vlny, což mělo umožnit měkčí přistání raketových stupňů. V listopadu 2018 však byl nátěr z neznámého důvodu odstraněn.

Plošina se původně nazývala Landing Complex 1, ale později byla přejmenována na Landing Zone 1. Pravděpodobně proto, aby se ve zkrácené podobě LC-1 nepletla s běžnými startovními rampami (např. rampou LC-39A neboli Launch Complex 39A).

První pokus o přistání proběhl 22. prosince 2015 během mise Orbcomm-2. Přistání bylo úspěšné a jednalo se o první úspěšné přistání raketového stupně v historii SpaceX. Později došlo k mnoha dalším úspěšným přistáním.

Satelitní snímek Landing Zone 1 a 2 po přistání prvního stupně při CRS-13 (Zdroj: DigitalGlobe)

V červenci 2016 SpaceX zažádalo o povolení rozšířit stávající komplex LZ-1 o dvě přistávací plošiny, stojany na zpracování stupňů po přistání, a také zařízení na přípravu lodí Dragon. (Více informací)

Plány byly nakonec upraveny a LZ-1 byla rozšířena jen o jednu přistávací plošinu označovanou Landing Zone 2. Dvě plošiny jsou potřeba kvůli přistání bočních stupňů Falconu Heavy. K prvnímu přistání zde došlo v únoru 2018 během demonstrační mise Falconu Heavy.

Landing Zone 4 (stav: aktivní)

SpaceX od roku 2011 pronajímá startovní rampu SLC-4E na Vandenbergově základně v Kalifornii a s ní sousedí druhá rampa nesoucí označení SLC-4W. SpaceX ji v roce 2015 pronajalo se záměrem předělat ji na přistávací plošinu. Plošina byla později přejmenována na Landing Zone 4. První přistání zde proběhlo během mise SAOCOM 1A v říjnu 2018. Více informací o průběhu příprav této přistávací plošiny najdete v samostatném článku.




Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
6 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře