Umělecká představa družice Echostar XXV (Foto: Maxar)
Po přibližně dvouměsíční odmlce se na stránkách našeho serveru opět vrátíme k tématu nových zakázek, které firma SpaceX získala. Nejprve se podíváme na novou zakázku od firmy EchoStar. Další novinka se bude týkat osudu nákladní lodi Cygnus NG-22, kterou měl Falcon 9 v červnu vyslat k Mezinárodní kosmické stanici. Závěr našeho přehledu bude věnován společnosti D-Orbit, která si zajistila další místa při sdílených startech raket SpaceX.
Začneme v Severní Americe, kde sídlí společnost EchoStar Corporation nabízející svým zákazníkům internetové a telekomunikační služby či příjem televizního signálu. Dle Wikipedie provozuje za tímto účelem flotilu celkem 13 vlastních či pronajatých družic na oběžné dráze. Na první pohled jde sice o velké množství, jenže některé z nich jsou provozovány již více než patnáct let, z čehož také plyne, že čas od času je potřeba vypustit na oběžnou dráhu družici novou, která bude moci lépe plnit požadavky zákazníků. V roce 2023 se proto rozhodla jedna z jejich dceřiných firem, Dish Network, podepsat smlouvu na výrobu nové družice EchoStar XXV se společností Maxar Technologies. Dle dostupných informací bude postavena na platformě SSL-1300, přičemž maximální hmotnost by mohla dosáhnout až 6800 kg. Televizní diváci díky této nové družici získají možnost sledovat vysílání ve vysokém rozlišení.
V době podepsání zakázky nebylo zveřejněno, která nosná raketa bude při této misi použita. Tato tajenka zůstala nerozluštěná až do května letošního roku, kdy se na fórech NASA Spaceflight objevila informace, že již koncem roku 2023 si firma zajistila vynesení družice EchoStar XXV prostřednictvím blíže neurčené nosné rakety firmy SpaceX. Z dokumentu také vyplývá, že start by se měl odehrát v roce 2026 a například web Next Spaceflight uvádí, že bude použita raketa Falcon 9.
Pro SpaceX nepůjde o první start pro firmu EchoStar – první se odehrál v březnu roku 2017 a byla při něm vynesena družice EchoStar 23. O 7 měsíců později byla vynesena družice SES-11 (EchoStar-105) a prozatím poslední start se odehrál v červenci roku 2023, kdy byla vynesena družice Jupiter 3 (EchoStar-24). Než se však s firmou EchoStar pro dnešek rozloučíme, rád bych jen připomněl, že před sídlem firmy Dish Network je od listopadu roku 2023 vystaven první stupeň Falconu 9 s pořadovým číslem B1021.2, který je veřejně přístupný.
První stupeň Falconu 9 s číslem B1021.2 po vystavení před sídlem firmy Dish Network v Littletonu v Coloradu (Zdroj: Littleton Downtown Development Authority)
Další kontrakt začal svůj příběh v srpnu 2022, když si firma Northrop Grumman (NG) objednala u firmy SpaceX tři zásobovací lety lodi Cygnus s pořadovými čísly NG-20 až NG-22. Objednávka tehdy vyplynula z okolnosti, že následkem invaze Ruské federace na území Ukrajiny přišla společnost NG o možnost dopravovat svou nákladní loď k Mezinárodní kosmické stanici vlastními silami, tedy pomocí rakety Antares 230+, která využívá ukrajinské komponenty. Společnost si tehdy sice zajistila náhradního výrobce prvního stupně vyvíjené rakety Antares 330 (firmu Firefly), nicméně pro přechodné období musel NG kontaktovat SpaceX a používat její rakety Falcon 9.
První dvě mise NG-20 a NG-21 se úspěšně uskutečnily v lednu a srpnu 2024 a třetí měla přijít na řadu letos v červnu. Na počátku letošního března však vyšlo najevo, že nákladní kontejner obsahující přetlakovou část lodi Cygnus NG-22 byl během námořní přepravy přes Atlantik poškozen posunem těžké techniky. Dle dostupných informací bude poškozená část dopravena zpět k výrobci, kde bude podrobena posouzení, zda ji bude možno použít při některém dalším startu. Northrop Grumman v současné chvíli také pracuje na urychleném dokončení nákladní lodi Cygnus NG-23, aby mohla být připravena ke startu na podzim letošního roku místo prozatím zrušené mise NG-22. Protože však NG stále nemá vlastní nosnou raketu, nosičem bude i tentokrát Falcon 9. Osobně přitom nevylučuji, že pokud se vývoj nové rakety Antares 330 opozdí, obrátí se NG ohledně vynesení dalších svých lodí znovu na SpaceX.
Mimochodem, samotné poškození přepravované lodi NG-22 nemělo za následek pouze přečíslování misí. Bylo také nutno pozměnit náklad, který byl vynesen na ISS při misi CRS-32 – část vědeckých experimentů byla nahrazena zásobami. Pro lepší srovnání bych rád dodal, že zatímco mise CRS-30 dopravila na ISS 1135 kg vědeckého materiálu a následný start vynesl 917 kg, mise CRS-32 nesla na palubě pouze 255 kg vědeckých potřeb.
Poslední kontrakt, na který se dnes podíváme, pochází z května letošního roku. Na SpaceX se obrátila italská společnost D-Orbit, která se zabývá dopravou nákladů na oběžnou dráhu. Nedopravuje však vlastní družice, pouze shromažďuje zakázky jiných společností, kterým zajišťuje integraci, umístění na nosič a následné vypuštění na oběžnou dráhu. Nejde samozřejmě o nic unikátního, podobné služby nabízí svým zákazníkům i řada dalších firem. D-Orbit je také pravidelným účastníkem misí Transporter, přičemž můžeme říct, že z dosavadních všech startů vynechala pouze mise Transporter-10 a 14, nicméně tato svá „zaváhání” nahradila spoluúčastí při misích Project 425 F1 v prosinci roku 2023 a Starlink 2-6 (leden 2023). Její účast si také můžeme vyjádřit jinak, firma D-Orbit zajistila vynesení přibližně 11 % všech nákladů vynesených v rámci sdílených misí Transporter.
Nyní ale zpátky ke smlouvě, kterou firma D-Orbit se SpaceX na počátku května podepsala, získala díky ní dalších 16 pozic na nadcházejících misích Transporter. Mimochodem, nejde o první prodloužení spolupráce se SpaceX, podobná smlouva byla uzavřena i v květnu 2022. Je tedy jisté, že se s firmou D-Orbit budeme při těchto sdílených startech potkávat i nadále.
V závěrečném dílu série o poslední prezentaci pokroku Neuralinku se ještě podíváme na to, jaké…
Už první uživatel rozhraní N1 Telepathy od Neuralinku, Noland Arbaugh, překonal rekord přenosové rychlosti invazivních…
Ekonomickému pozadí kosmonautiky se obvykle nevěnuje příliš velká pozornost, čímž vzniká prostor pro různé mýty.…
Audrey Crews z Louisiany je první ženou s implantátem Neuralinku! Ve stejný den se stal…
Letošní prezentace pokroku Neuralinku shrnula pokroky firmy v posledních dvou letech a nastínila plány do…
Neuralink má další dva uživatele svého implantátu. Celkově už je jich devět. Implantace obou nových…
Zobrazit komentáře
Co se týká zásobovacích misí se situace zdánlivě nezměnila, navíc začala na první pohled tzv. "okurková sezóna".
SpaceX vynáší "zatím jen" svoje zásobovací Dragony a do doby než bude schopna nová raketa Antares 330 se sedmi motory Miranda na 1.stupni a motorem Castor 30XL na 2.stupni vynášet zásobovací lodi Cygnus, tak opět "bude muset vynášet" opět SpaceX svým Falconem 9 a samozřejmě uzavřít smlouvu na další lety s firmou Northrop Grumman. Poslední informace od NG jsou staré 14 měsíců a ředitel Space Launch z Northrop Grumman, Kurt Eberly přiznává, že raketa včetně nových motorů a také kompozitní kryogenní pohonné nádrže jsou stále ve vývoji.
"Třetí do zásobovací party" je Dream Chaser od Sierra Space. Podle programové manažerky Mezinárodní vesmírné stanice Dany Weigelové, NASA (odpovídala po zahájení mise Crew-11):
"„Jsou ve finální montáži“, řekla o Sierra Space. "„Dělají spoustu testů a dělají to, čemu říkám závěrečná certifikační práce. Některé z velkých klíčových oblastí, na které se zaměřují, je certifikace softwaru. Musíte otestovat všechny různé softwarové funkce. Takže to je pro ně velká oblast zájmu. A pak stále pracují na certifikaci v prop systému.“."
První mise Dream Chaseru nemusí kotvit u ISS, mohl by se přiblížit ke stanici, aby otestovala klíčové prvky vozidla za letu, ale neměla by ho kotvit. DCH by mohl být zachycen ramenem a ukotven v orbitální laboratoři, aby se předešlo situaci se Starlinerem.
To by však vyžadovalo úpravu smlouvy společnosti s NASA a ještě nebylo dosaženo konečného rozhodnutí, zda provést průletovou misi před skutečným kotvením.
Dream Chaser svůj start "promeškal" (řešil navíc problémy s vibracemi - kdo je u raket neřeší?) a nemohl se zúčastnit letu CERT-2 rakety Vulcan Centaur od ULA. To je další problém, který Dream Chaser od Sierra Space má. Vybrala si k vynášení raketu, která "už konečně" začne plnit závazky ze smluv, které má uzavřeny. Těch pro vládu má ULA plnit spoustu a na řadu přichází mise USFF-106, kterou vynese raketa Vulcan VC4S (13.08.2025). USFF-106 je mise, kterou 07.08.2020 vítězně vysoutěžila ULA v rámci programu NSSL Fáze 2 a start byl naplánován na čtvrté čtvrtletí fiskálního roku 2022 (na stránkách Elonx.cz najdete spoustu odkazů jak od autora článku, tak od šéfredaktora).
Jelikož ani Space Force nemá sklady "nafukovací" a vojenské náklady vyžadují uskladnění ve speciálních prostorách, vydaly SF 16.07.2025 směrnici „Zásady USSF pro rozhodování o zdrojích pro přístup do vesmíru“, která upřednostňuje vojenské mise (poptávka po startech prudce roste a vzroste i díky "Golden Dome").
Národní bezpečnost má prioritu, proto „zajištění přístupu do vesmíru pro národní bezpečnost je prioritou USSF“ – zejména v případech, kdy poptávka převyšuje kapacitu odpalovacích ramp a infrastruktury Ministerstva obrany USA (DoD).
Vesmírné síly uvádějí, že budou i nadále podporovat komerční a hybridní (vládně-komerční) starty „v maximální možné míře“, ale pouze poté, co budou splněny požadavky národní bezpečnosti.
Týká se to samozřejmě "jen" startovacích ramp, které jsou v pronájmu DoD (Space Force) např. SLC-3E, SLC-4E, SLC-6, SLC-37, SLC-40, SLC-41 apod.
U SpaceX by to neměl být problém a nejbližším období by měla mít "snad" schváleny navýšení startů, jak žádala.
U ULA a BO to v současné době (vzhledem k jejich kadenci) problém je.
ULA (Tory Bruno) slibovala do konce roku 25 startů, v červenci 2025 změněno (opět Tory Bruno) na deset do konce roku.
Příští týden by ULA mohla mít letos splněny tři mise (2 x Atlas V 551 a 1 x Vulcan VC4S).
Obě dvě společnosti se teprve pozvolna "rozjíždějí" a jelikož je porovnáváme (včetně SF a NASA) se SpaceX, tak značně pomalu.
Sice odbočím, ale i Čína má "své problémy" s kadencí raket CZ (6, 8, 12 a asi i 10, která poletí na Měsíc).
Čína je těsně před "znovupoužitím" prvního stupně, ale od komerčních společností).
Rozhodně ULA a BO budou "tahat" na všech devět drah spousty nákladů, ale teď by Dream Chaser potřeboval vynášet náklady jinou raketou (třeba Falcon 9). Dream Chaser počítá, že si projde podobným "kolečkem" jako Dragon od SpaceX a bude moci vynášet i posádku.
Tím se dostávám ke "čtvrtému z party", který stále nemá "splněno" a tím je Starliner od Boeingu (tady se předpokládá, že vynášet bude čtyřikrát raketa Atlas V N22 a asi by ULA mohla "prohodit" několik ze zbývajících šesti misí "Project Kuiper KA-03 až KA-08" pro Amazon za mise Vulcan Centaur).
V tomto případě asi Boeing nebude oslovovat SpaceX, protože bych to přirovnal k tomu, "jak si čerti přišli vypůjčit zápalky do nebe, protože jim vyhaslo pod kotly".
Přestože mohou být informace ze 16.07.2025 "zastaralé", manažér programu komerčních posádek NASA Steve Stich novinářům řekl, že Boeing a jeho dodavatel pohonu Aerojet Rocketdyne, postupují vpřed s několika změnami na kosmické lodi Starliner, aby se vyřešily problémy, které pokazil zkušební let na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) v roce 2024. Tyto změny zahrnují nová těsnění pro ucpání úniků helia a tepelné zkraty a bariéry, aby se trysky kosmické lodi nepřehřály.
Rozhodně vznikla varianta (která bude předpokládat souhlas nového pověřeného úřadujícího administrátora NASA Seana Duffyho), že by
příští let Starlineru pravděpodobně dopravil na ISS pouze náklad, nikoli astronauty.
Je potřeba si uvědomit, že NASA (administrátor NASA Sean Duffy) v této věci neučiní žádná konečná rozhodnutí a bude čekat, jak dopadne schválení rozpočtu. Stejně tak, jako mise Crew-11 netuší, kdy se budou vracet na Zemi.
I když nejnovější zpráva z 06.08.2025 nevypadá na první pohled vůbec dobře, tak NASA reviduje plány rozvoje komerčních vesmírných stanic. V ní úřadující administrátor NASA 31.07.2025 nařizuje agentuře, aby revidovala své plány na druhou fázi svého programu Commercial Low Earth Orbit Destination neboli CLD, aby podpořila vývoj komerčních stanic, které nahradí Mezinárodní vesmírnou stanici.
Přechod ze smlouvy k dohodám o vesmírném zákonu poskytuje „větší flexibilitu“, uvádí se ve státě memorandum v případě financování změn v pozdějších letech.
Tento přístup, uvádí směrnice, zahrnuje snížení požadovaných schopností těchto komerčních stanic. "Konečná schopnost (dříve nazývaná plná operační schopnost) původně vyžadovaná NASA již nebude závazná." Tu by podle mého názoru splnila pouze HAVEN-1, takto bude soupeřit víc uchazečů.
Předpokládám, že vesmírných stanic bude několik a že budou muset být zásobovány a přepravovat z nich a na ně velké množstvé osob.
Na první pohled je vidět, že není jednoduché (časově i finančně) vytvořit vesmírnou zásobovací loď a už vůbec vesmírnou loď s posádkou.