 |
 |
 |
V předešlých dílech Kosmonomiky jsme rozebírali nejzávažnější kosmonomické mýty. V závěrečné části se zaměříme na klamné predikce například v kontextu vývoje Starship, kde bývá přání otcem myšlenky.
Zatímco v prvním a druhém dílu jsme na „kosmonomiku“ nahlíželi spíše očima daňových poplatníků, v tomto se podíváme na hospodaření firem, zejména SpaceX. Proslýchá se, že SpaceX mělo cestu k vrcholu vydlážděnou dotacemi a státními zakázkami. Zvěsti ale velmi často nestojí na skutečných faktech.
V prvním díle jsme se zamýšleli nad ekonomickým přínosem kosmonautiky, nyní se budeme zabývat jedním v kosmonautice velmi nepopulárním tématem – rozpočtovou odpovědností. Přestože účelem průzkumu vesmíru je vědecké poznání, tak i zde platí ekonomické zákonitosti. Každý projekt má stanovený určitý rozpočet, a pokud ho překročí, je nutné rozhodnout, zda ho dále financovat, nebo ho ukončit.
Ekonomickému pozadí kosmonautiky se obvykle nevěnuje příliš velká pozornost, čímž vzniká prostor pro různé mýty. Nejrozšířenější mylnou představou o kosmonautice je, že výzkum vesmíru je sice zajímavý, ale kromě hezkých fotek nemá žádný přínos. Stejně tak není pravdivé tvrzení, že peníze investované do kosmonautiky se vždy mnohonásobně vrátí.
