Kosmonomika aneb ekonomická stránka kosmonautiky (2. část)
V prvním díle jsme se zamýšleli nad ekonomickým přínosem kosmonautiky, nyní se budeme zabývat jedním v kosmonautice velmi nepopulárním tématem – rozpočtovou odpovědností. Fanoušci kosmonautiky obvykle přejí i projektům, které se neúnosně prodražují. Například, když prezident Obama zrušil program Constellation (novodobé Apollo), nesetkal se s pochopením, ačkoliv se tento program zpožďoval, prodražoval a nepřinášel inovace. Bylo vyčísleno, že jeho pokračování by stálo minimálně dalších 50 miliard dolarů. Jediný způsob, jak by ho NASA ze svého omezeného rozpočtu mohla financovat, by bylo omezení, odložení či zrušení jiných projektů, třeba podpory soukromých dopravců na ISS – smysl by to dávalo, neboť k ISS měl stejně létat Orion a zatím mohli dopravu obstarávat Rusové; soukromníci tedy nebyli potřeba, vlastně se tato idea netěšila velké důvěře. SpaceX by pak bez kontraktů s NASA zřejmě zkrachovalo, a na zásadní technické inovace bychom si museli v kosmonautice pár desetiletí počkat. Ano, i tak by to mohlo dopadnout, kdyby se v jednu vzácnou chvíli neprioritizovala efektivita výdajů.
Mýtus o irelevanci nákladů
Přestože účelem průzkumu vesmíru je vědecké poznání, tak i zde platí ekonomické zákonitosti. Každý projekt má stanovený určitý rozpočet, a pokud ho překročí, je nutné rozhodnout, zda ho dále financovat, nebo ho ukončit. Bohužel se v takovém případě zpravidla projeví tzv. klam utopených nákladů. Klam utopených nákladů (angl. Sunk Cost Fallacy) je přirozená lidská tendence pokračovat v něčem, do čeho jsme již hodně investovali (ať už jde o čas, peníze, úsilí nebo emoční vypětí), i když by bylo rozumnější to vzdát a věnovat se něčemu jinému. Z ekonomického hlediska jsou utopené náklady ty náklady, které již byly vynaloženy a nelze je získat zpět. Proto by neměly být faktorem při rozhodování. Racionální je brát v úvahu pouze budoucí náklady a výnosy. Příklad z letectví:
Rozpočet projektu dopravního nadzvukového letadla Concorde byl překročen téměř dvacetkrát, ze 70 milionů liber na bezmála 1,5 miliardy. Už dlouho před koncem projektu však bylo zřejmé, že náklady rostou a že finanční zisky z Concordu po jeho uvedení do provozu je nevyváží. S cestovní rychlostí 2158 km/h a prostorem pro 100 cestujících byl Concorde úžasným strojem, který ovšem nedával ekonomický smysl. Přesto projekt pokračoval. Výrobci a vlády jej dotáhli až do konce, protože do něj již vložili značné finanční prostředky. Výroba i provoz Concordů byly prodělečné, a letecké společnosti, které tyto stroje provozovaly (British Airways a Air France), je dostaly skoro zadarmo.
Historie kosmonautiky je plná takových „concordů“, ale nikoho to moc netrápí. Celkově převládá názor, že šetřit se má jinde. Když už se někdo pozastaví nad tím, kolik kosmický program stojí, dočká se odpovědi: Ať to jde raději na kosmonautiku než do zbrojení. Předražené projekty tak často zastaví až teprve nějaká krize. Například program Eněrgija/Buran ukončil hospodářský kolaps Sovětského svazu, americké raketoplány zamířily do muzea po havárii Columbie a program Constellation zahubila velká finanční krize.
Klam utopených nákladů využívá NASA k přesvědčování politiků při jednání o rozpočtu. Ti zpravidla nebývají k vědě příliš štědří, proto NASA obvykle u ambiciózních projektů podhodnotí náklady (ono se stejně dopředu neví, kolik to nakonec bude stát). Jakmile už jednou politici projekt schválí, je pro NASA snazší žádat na něj další peníze nad rámec rozpočtu. Ukážeme si to na příkladu slavných sond Voyager, které zkoumaly plynné obry Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Tyto planety byly na konci 70. let minulého století v postavení, které umožňovalo jediné průletové sondě jich navštívit více. Taková příležitost se naskýtá jen jednou za 175 let, proto ji NASA hodlala využít. Program nesl název Grand Tour, zahrnoval dvě průletové sondy a vyžadoval miliardu dolarů. To pro Kongres bylo příliš mnoho. NASA se však nevzdala a předložila nový, mnohem skromnější návrh, podle něhož měly být použity sondy Mariner, a to pouze pro mise k Jupiteru a Saturnu. Tato levnější verze již Kongresem prošla. Jenže ve skutečnosti se původní plány změnily jen kosmeticky, takže schválené cíle i rozpočet byly překročeny. Postavení a vypuštění sond, které máme spojené se jménem Voyager, stálo 865 milionů dolarů (při dnešních cenách zhruba 4 miliardy).
Trik s podhodnocenými náklady pomohl NASA realizovat velké projekty, ale je to problematická praxe, která nepřispívá k důvěryhodnosti, předvídatelnosti a odpovědnosti. Naopak vede k tomu, že při neúměrném růstu nákladů se nehledají způsoby, jak je dostat opět pod kontrolu, nýbrž se spoléhá na to, že stát bude do nekonečna přisypávat další peníze. A tak se zrodil mýtus, podle kterého jsou jakkoli vysoké náklady ospravedlnitelné potenciálním přínosem. Co je na tom špatně? Sráží se to s ekonomickou realitou. Ty peníze v rozpočtu jsou jen jedny, a když se některá položka chová jako otesánek, nezbývá potom na ty další. Teoreticky by to tak být nemuselo, neboť politikům technicky nic nebrání rozpočet kosmických agentur podle potřeb navýšit, jenže kosmonautika bývá vnímána spíše jako oblast, kde by se dalo ušetřit. Kvůli tomu spousta vědecky cenných projektů nebyla realizována, namále měly i Voyagery, jak už bylo zmíněno výše. Zcela bezprecedentní řezy ve vědecké části své agendy však zažívá NASA právě v současnosti, aby bylo více peněz na pilotované mise a zbrojní programy jako Golden Dome. Zejména pro obor astrobiologie je to masakr motorovou pilou. Hledání stop života je mimořádně náročné na technologie, čas i peníze. Kvalitní data z exoplanet lze získat jen díky špičkovým teleskopům, jejichž vývoj trvá desetiletí a vyžaduje kontinuitu. Pokud dojde k přerušení, vědecký pokrok se nejen zastaví, ale mnoho projektů nebude možné znovu rozběhnout, protože týmy se rozpadnou, vývojové kapacity se přesunou jinam a znalostní kontinuita se ztratí. — Jen na okraj: Rozpočtová rozhodnutí nejsou jenom o číslech, určují i směr, jakým se budeme ubírat. Pokračovat v hledání mimozemského života není jen otázkou vědy, ale také kulturní odvahy investovat do poznání, které nám může změnit pohled na celé lidstvo.
Radikální škrty ve vědeckém programu NASA nepřicházejí náhle poté, co se prezident Trump špatně vyspal. Jsou výsledkem dvou faktorů. Tím prvním je, že v programu Artemis, který má NASA za prioritu, se naplno projevil mýtus o irelevanci nákladů. Celý program byl koncipován tak, aby stál co nejvíce (extrémně drahý vývoj a provoz Orionu a SLS; dva (!) lunární landery; stanice Gateway, která pro výpravy na Měsíc není nutná; stavba a provoz měsíční základny). Kde na to všechno vzít, nikdo neřešil. Jako by se očekávalo, že se ve federálním rozpočtu najde pro NASA víc peněz. Proti tomu však stojí druhý faktor. Fiskální politika Spojených států je neudržitelná, neboť v ní dlouhodobě převažují výdaje nad příjmy. Americký dluh tedy neustále vzrůstá, v roce 2024 činil 124,3 % HDP a výhled je krajně znepokojivý. Dokud si americká vláda mohla na finančních trzích levně půjčovat, tlak na snižování výdajů nebyl příliš citelný, to se však mění a je logické, že úsporám se nevyhne ani NASA. Dopad na jednotlivé programy je pak už jen otázkou priorit. Jak podotkl, byť v souvislosti s Ruskem, novinář Alexandr Něvzorov, kosmonautika „je velmi citlivá věc, která jako první reaguje na degradaci, chudobu a celkový úpadek“.
Jestli si NASA chce zachovat vedoucí postavení v průzkumu vesmíru i se sníženým rozpočtem, musí zefektivnit své hospodaření. Zatímco Indové dokázali postavit a vyslat sondu k Marsu za 73 milionů dolarů, americká mise MAVEN (ze stejného období a vyslaná ke stejnému cíli) stála 671 milionů dolarů. Samozřejmě platy a kvalita jsou v Indii na jiné úrovni než v Americe, ale to není vše, Indové prostě umí navrhnout funkční a spolehlivé řešení s minimálními prostředky (tzv. frugal engineering, úsporné inženýrství – přístup k návrhu a vývoji, který při vytváření produktů upřednostňuje hospodárnost a efektivitu nákladů). Kdežto mýtus o irelevanci nákladů ponouká NASA ke složitějším návrhům, které jsou dražší, viz např. mise MSR, z níž, jak to tak zatím vypadá, asi kvůli vysokým nákladům nebude nic. Pro zachování objektivity je nutné poznamenat, že některé náklady se NASA daří velmi výrazně snižovat, a to díky podpoře konkurenčního prostředí, sjednávání kontraktů s pevnou cenou a většímu využití komerčních služeb (např. budoucí americké kosmické stanice budou fungovat na komerční bázi, tzn. budou je provozovat soukromé subjekty). Ten rozdíl v cenách je opravdu hodně znát. Dokonce i často kritizovaný Boeing umí být levný a svižný, když musí čelit konkurenci. Na vývoj Starlineru dostal jen 4,2 miliardy dolarů, a již za 8 roků od vyhlášení výběrového řízení proběhl testovací let. To je na poměry v Boeingu přímo sprint. Starliner sice provázejí technické problémy, ale Boeingu nelze upřít agilitu, jakou však zdaleka neprojevuje u projektů, kde může zvýšené náklady naúčtovat zadavateli, jako je například EUS (Exploration Upper Stage), nový a výkonnější horní stupeň pro raketu SLS. Když Boeing v roce 2017 získal kontrakt, počítalo se s výdaji 962 milionů dolarů a dodáním prvního letového exempláře v únoru 2021. Místo toho náklady ke konci roku 2024 už dosáhly dvou miliard dolarů a stále není hotovo, letový exemplář se nečeká dříve než v roce 2027. Silná konkurence naprosto přepsala cenové mapy. I společnost ULA musela snížit ceny pro americkou vládu za poslední dekádu skoro na polovinu, aby vůbec obstála v soutěži se SpaceX.
Irelevance nákladů je mýtem, vždy je potřeba nastavit nějakou výdajovou mez. V kosmonautice se ale obtížně určuje, co je ještě smysluplná investice a co už plýtvání, protože unikátní vědecké projekty lze sotva s něčím porovnávat a stanovit cenu obvyklou. Ve výnosech se zase objevují aktiva, jež stěží převedeme do čísel – kosmonautika je jednak zdrojem úžasného poznání, po kterém toužily nesčetné generace našich předků, a jednak inspirací pro mladší generaci, která v ní vidí příležitost podílet se na něčem významném, což tyto mladé lidi motivuje nejen k nákupu trička s logem NASA, ale také ke studiu technických oborů, místo aby si vybrali něco lehčího. Právě oni pak posouvají lidstvo kupředu, nikoliv ideologové všeho druhu, kterými je akademická obec přesycena. Náš svět je totiž krutě postaven na matematice, bez ní by nebyla architektura, průmysl, obchod, administrativa, informační technologie atd.
Pokračování
V příštím díle se budeme věnovat mýtu o dotacích. Kosmický průmysl je jedním z nejrychleji rostoucích odvětví globální ekonomiky. Podle odhadu společnosti PwC by mohla jeho hodnota do roku 2040 nárůst na dva biliony dolarů. Zprvu na tom měl zásluhu státní sektor, ale to se rychle mění, už v červenci 2024 představovaly komerční tržby téměř 80 % aktiv v tomto segmentu. Tuto změnu ovšem veřejnost dosud nezaznamenala, takže stále převažuje přesvědčení, že kosmický průmysl je založený na dotacích, které vlády poskytují korporacím na podporu vesmírných aktivit.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
“Když Boeing v roce 2017 získal kontrakt, počítalo se s výdaji 962 milionů dolarů a dodáním prvního letového exempláře v únoru 2021. Místo toho náklady ke konci roku 2024 už dosáhly 3,4 miliardy dolarů”
Podle zprávy generálního inspektora vzrostla hodnota kontraktu s Boeingem na EUS z 962 milionů dolarů na více než 2 miliardy dolarů do roku 2025. Generální inspektor ve zprávě odhadl růst nákladů na EUS do roku 2028 celkem na téměř 2,8 miliardy dolarů.
Zdroj: https://oig.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/08/ig-24-015.pdf
Jóó, hošku, abys nepřišel hájit svoji milovanou ULA…
V článku byla uvedena chybná výše nákladů na EUS.
Myslím, že ne.
Vysvětlím to v dalším komentáři.
Ta zpráva je trochu stará.
Součet nominálních nákladů na EUS od FY 2016 do FY 2024 je $3,412.0 milionů
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Exploration_Upper_Stage
1) Hodnoty na Wikipedii nejsou roční nominální náklady na EUS. Jak vyplývá z odkazů na zdroj u jednotlivých hodnot, jde o plán výdajů, nikoli o prostředky skutečně vynaložené na EUS. Jde o plán schválený Kongresem a uzákoněný rozpočtovým zákonem, skutečně uvolněné peníze tedy nemohou být vyšší.
Zpráva OIG je z 8.8.2024. Je to nejnovější zpráva o SLS Block 1B, kterou OIG zpracoval.
OIG ve zprávě uvedl, že během výroby centrálního stupně SLS pro Artemis I byly finanční prostředky určené pro EUS [tzn. z hodnot uvedených ve Wikipedii] přesměrovávány na tento centrální stupeň. Osobně se domnívám, že šlo hlavně o situaci, když byla vodíková nádrž pro CS-1 svařena s křehkými svary. Narychlo se sháněly peníze na svaření nové nádrže a OIG píše o přesunu peněz z EUS. Nádrž s vadnými svary byla odsunuta a místo ní byla svařena nová vodíková nádrž pro CS-1 pro Artemis I. Později byly svary na původní nádrži opraveny, nádrž úspěšně prošla tlakovými testy a následnou rentgenovou kontrolou svarů a byla přiřazena k CS-3 (poletí při misi Artemis III). Trochu zkratkovitě se možná dá říct, že z těch peněz uvedených ve Wikipedii na EUS má NASA částečně zaplacenou vodíkovou nádrž centrálního stupně pro Artemis III.
2) Ve zprávě OIG je také uvedeno, že náklady na EUS jsou podmnožinou nákladů na SLS Block 1B.
Na Wikipedii je u roků 2021 až 2025 v odkazích na zdroje hodnot (tedy v plánech výdajů) uvedeno, že se jedná o částku plánu výdajů na SLS Block 1B včetně EUS. Částky pro EUS tedy byly nižší než částky uvedené ve Wikipedii. Protože to porovnáváme s původní hodnotou kontraktu s Boeingem na EUS ve výši 962 milionů USD, nemůžeme uvažovat celé částky z plánu výdajů na SLS Block 1B.
Kromě toho, zdroj hodnoty 600 milionů USD pro SLS Block 1B v roce 2024 na Wikipedii je průběžným, nikoli konečným dokumentem. O rok novější soubor Fiscal Year 2026 Budget Technical Supplement na adrese https://www.nasa.gov/fy-2026-budget-request/ uvádí ve sloupci Op plan 2024 a v řádku Block 1B Capability Upgrade částku 465 milionů USD. Tedy částku o 135 milionů USD nižší.
“Na Wikipedii je u roků 2021 až 2025 v odkazích na zdroje hodnot (tedy v plánech výdajů) uvedeno, že se jedná o částku plánu výdajů na SLS Block 1B včetně EUS. Částky pro EUS tedy byly nižší než částky uvedené ve Wikipedii.”
Aha. Díky moc za objasnění.
Upřesnění k bodu 2)
Položka SLS Block 1B obsahuje kromě nákladů na EUS také náklady na nové adaptéry Universal Stage Adapter (hlavní dodavatel: Dynetics), Payload Adapter (hlavní dodavatel: MSFC). U dalšího nového dílu Interstage (hlavní dodavatel: Boeing) si nejsem jistý, jestli je součástí rozpočtové položky EUS, nebo jestli má vlastní souběžnou rozpočtovou položku. Ve všech třech případech jde o náhrady za adaptéry OSA a LVSA z verze SLS Block 1.
Věřím, že tvrzení “Součet nominálních nákladů na EUS od FY 2016 do FY 2024 je $3,412.0 milionů” je nyní vyvrácené.
Ještě k námitce, že zpráva OIG ze srpna 2024 je trochu stará.
Nejnovější ze zdrojů hodnot na Wikipedii (odkaz č. 30, plán výdajů na FY24), je z března 2024.
Super pokračování, jen tak dále.
Jo jo, rozpočtová odpovědnost to je krásné. Jenže zadlužené státy jsou na světě v podstatě všechny, s výjimkou ropných šejchátů perského zálivu. A není úplně špatné se zadlužit, pokud se ty peníze věnují do výzkumu a inovací.
A především. Kosmonautika a věda obecně je plivnutí do moře. Kolik peněz se ztratí třeba v armádě. A ne, samozřejmě nesdílím naivní pacifistické názory na to, že se má ukončit zbrojení a výdaje na obranu. Myslím jen peníze, které se vynaloží neefektivně. A těch je zcela jistě mnohonásobek rozpočtu NASA. Nebo skutečnost, že v USA neplatí církve daně. Kdyby církve platily daně, tak se může posílat k Marsu jedna Curiosity za týden. Byť ano, samozřejmě, že by všechny ty peníze nešly NASA.
Takže dospívám kvapem k závěru, že snižování rozpočtu NASA je nebezpečný nesmysl. Samozřejmě se to dá udělat rychle a většinu lidí to nezajímá. Ale ve srovnání s penězi promrhanými jinde je to maličkost. Navíc se tím USA připravují o důvěryhodnost před mezinárodními partnery a zahazují svůj potenciál v oblasti výzkumu do koše.
Ale co už, to je zcela v souladu s politikou Trumpovy administrativy, Trump je hlupák a (dokonce odsouzený) zločinec a podobně jako každý počínající autokrat i on ničí vědu ve své zemi, protože vědci a vzdělaná populace je to poslední co potřebuje. To jde vidět z kroků administrativy kolem očkování a vývoje léčiv, ale i zdravotnictví obecně, financování univerzit nebo podpory fyzikálního výzkumu, jako je LIGO. To nemá s nějakou rozpočtovou odpovědností společného vůbec, ale fakt vůbec nic. To je barbarství a ignorance nejvyššího stupně.
raketoplány zamířili?
Opraveno.
Já bych jen k tomu Concordu dodal, že tím evropský letecký průmysl získal spoustu zajímavého know how, které pak využil později.
Myslel jsem tím třeba rozbor ceny JWST, kdyby se dal vyslat konfigurací SH/SS bez nutnosti rozkládat zrcadlo až při cestě do Lagrangova bodu a podobně. Myslím, že by to ušetřilo několik miliard dolarů, právě kvůli technologickým problémům.
Obsažný a zajímavý seriál, už se těším na další díl. Už nyní, pane Salvete, předjímáte roli soukromých subjektů v kosmonautice, sic jen částečně, ale možná by neškodilo po dokončení Vašeho seriálu napsat i trošku futuristické pojednání o možném ekonomickém růstu a vývoji soukromého sektoru kosmonautiky. Nejsem ekonom a některé údaje jsou mi neznámé, neboť si je nedokážu relevantně vyhledat. Děkuji za Váš seriál a přeji mnoho dalších článků. Budu se těšit. ZIP
Děkuji za pochvalu i za námět. Obávám se však, že futuristické pojednání by v mém podání bylo velmi ponuré.
Chápu, šlo mi spíš o rozbor, kdy starship má průměr 9 metrů a ne 4 metry u současných raket. Vím že téma může být ponuré, ale byl bych právě za tu ponurost vděčný, více by to totiž odpovídalo realitě. Oslavných článků neuskutečněných projektů jsem přečetl už stovky, takže bych byl rád za každou studii reálných možností soudobé a budoucí kosmonautiky.
Konečně to někdo umí vysvětlit, díky moc! Ono je hezké, třeba nějaké sondě prodloužit program a její životnost, ale stojí to obvykle strašné peníze, které pak chybí jinde. Otázkou je, co nového může to prodloužení životnosti přinést, zda to bude stát za to, zda přijdou nějaké nové poznatky zásadního významu, nebo je to spíš jen hračka pro pár vybraných vědců, které se tito nechtějí jen tak vzdát.
Upozorňuji na fakt, že program Apollo byl ukončen z velké části pro nezájem veřejnosti, byly vyrobeny další tři rakety a program mohl pokračovat. Totéž může postihnout i nové projekty k Měsíci a Marsu, protože pro veřejnost tam jaksi vůbec nic není. Jen prach, písek a kamení, pro pár vědců je to sice ráj, ale pro všechny ostatní totální nuda. Abychom neskončili u toho, že jediné zajímavé bylo, jak se tam dostat.
Program Apollo byl ukončen de facto už před startem Apolla 11 tím, že se neobjednaly další rakety Saturn V. S nezájmem veřejnosti to nemělo společného vůbec nic. Pokud jde o tři zrušené lety k Měsíci, tak ty se mnohem spíše zrušily kvůli strachu o životy astronautů a tomu, že se Amerika zaměřila na přízemnější starosti, to je válku ve Vietnamu.
Válčení je drahý koníček.
Pro objasnění Vaší diskuze, doplňuji některé údaje.
Pokud byste chtěli nějaké podrobnější informace, tak asi by Vám nejlépe odpověděli v Číně, kde podle programu Apollo “upgradovali” svůj “Měsíční program”.
Byl červenec 1969 a Spojené státy právě přistály muže na Měsíci.
Byla to největší vítězství programu Apollo, ale ne poslední:
Devět dalších pilotovaných lunárních přistání bylo naplánováno na období mezi koncem roku 1969 a 1972.
Federální vláda však necítila to samé, a na začátku roku 1970 se 400 000 lidí zaměstnaných v NASA nebo jejími dodavateli zúžilo na 190 000.
V následujících letech další 50 000 lidí také ztratilo svá pracovní místa.
Pokud jde o veřejnost, celkový zájem o měsíční mise klesl poté, co Apollo 11 splnilo cíl zesnulého prezidenta Kennedyho a prohlásilo USA za vítěze Měsíčního závodu.
Po téměř katastrofě Apollo 13 na jaře 1970 si lidé začali více uvědomovat rizika spojená s lety do vesmíru.
Byl pocit, že NASA riskuje zrušení celého svého programu s pilotovanými lety, pokud by byla posádka ztracena při další misi.
Vědecké příspěvky a objevy, které učinila NASA a její astronauti, velmi málo přispěly k zajištění politické a byrokratické podpory pro další pilotované průzkumy Měsíce.
Dne 4. ledna 1970 byla zrušena mise Apollo 20.
Dne 2. září 1970 byly také zrušeny mise Apollo 18 a 19 (Kongres USA).
V srpnu 1971 prezident Richard Nixon obdržel návrh, od Úřadu pro řízení a rozpočet, zrušit všechna zbývající přistání na Měsíci (Apollo 16 a 17).
Zástupce ředitele NASA Caspar Weinberger byl proti tomu a přesvědčil Nixona, aby ponechal zbývající mise na Měsíci, na základě toho, že Apollo 15 bylo tak úspěšné při shromažďování potřebných dat.
Tím nejdůležitějším faktorem a hlavní příčinou zrušení programu APOLLO, však byly enormní finanční náklady a nedostatek na položkách FY1971, umocněný rozpočtovým tlakem z války ve Vietnamu.
Ne všechno zbývající vybavení bylo použito pro Skylab a můžeme poděkovat předčasnému ukončení programu Apollo za výstavy v muzeích po celé zemi věnované lidskému zkoumání Měsíce.
Dvě kompletní rakety Saturn V jsou vystaveny v Apollo/Saturn V Centru v Kennedyho vesmírném centru na Floridě a v Johnsonově vesmírném centru v Texasu.
CSM postavený pro Apollo 19 je také vystaven v Johnsonově vesmírném centru a LM mise byl použit jako rekvizita pro miniseriál HBO Od Země na Měsíc.
LM původně určený pro Apollo 15 je také vystaven v Apollo/Saturn V Centru a je to jediný létající LM, který existuje. Nadbytečné rakety Saturn IB jsou vystaveny po celé zemi a CSM původně určený pro Apollo 15 byl použit na Apollo-Sojuz.
Test Project (Apollo 15 dostalo jiné kosmické plavidlo, když bylo změněno na misi třídy J).
Zbytek lunárního modulu z programu Apollo v Kennedyho vesmírném středisku Apollo 15’s originál LM-9 je vystaven v Apollo/Saturn V Centru v roce 2019 (Aeryn Avilla)
Aktuální umístění každé americké kosmické lodi:
Apollo 7 Frontiers of Flight Museum, Dallas, TX
Apollo 8 CSM-101 Muzeum vědy a průmyslu, Chigaco, IL
Apollo 9 CSM-103 San Diego Air and Space Museum, San Diego, CA
Apollo 10 CSM-104 Science Museum, Londýn, Anglie
Apollo 11 CSM-106 Národní muzeum letectví a kosmonautiky, Washington, DC
Apollo 12 CSM-105 Virginia Air and Space Center, Hampton, VA
Apollo 13 CSM-108 Kansas Cosmosphere and Space Center, Hutchinson, KS
Apollo 14 CSM-109 Návštěvnický komplex Kennedyho vesmírného střediska,
Apollo 15 CSM-110 FL
Apollo 16 CSM-112 Národní muzeum amerického letectva, Dayton, OH
Apollo 17 CSM-113 US Space & Rocket Center, Huntsville, AL
CSM-114 Vesmírné středisko Houston, Houston, TX
Skylab 2 Národní muzeum letectví, Pensacola, FL
Skylab 3 CSM-116 Great Lakes Science Center, Cleveland, OH
Skylab 4 CSM-117 Oklahoma History Center, Oklahoma City, OK
Apollo-Sojuz CSM-118 California Science Center, Los Angeles, CA
CSM-111
To psalo AI?
AI by mela psat tabulku Starlink ! Mozna jedina vec ve svetovem meritku, ktera tento web odlisovala, a i to se zrusi. Dobre, pracnost, ale zkusit zda to AI muze delat by se melo, ne ?