Americká armáda chce využívat Starship pro rychlou přepravu nákladu kamkoli na světě

Patrně v žádné jiné oblasti lidského konání než ve vojenství se nestává, že nové technologie a vynálezy jsou tak rychle aplikovány do praxe a využívány, jak to jen jde. Také je nepsaným pravidlem, že ten, kdo tyto vynálezy první správně uchopí a použije dříve, získá nad svým protivníkem převahu. Jedním z nejvýraznějších historických střetnutí, které tento princip demonstrovalo, byla v roce 1898 bitva u Omdurmánu, kdy spojené britsko-egyptské síly přesvědčivým způsobem rozdrtily súdánské vojsko Mahdího nástupců. Moderní dělostřelectvo a kulomety Maxim tehdy spolehlivě prokázaly své kvality. Dalším vojenským principem, který je s velkým úspěchem využíván, je koncentrace jednotek. Někdy není důležité, jak jste silní celkově, ale zda dokážete soustředit maximum dostupných bojových sil na rozhodujícím směru. Není proto divu, že se armáda odjakživa poohlížela po možnosti rychlé přepravy jednotek a vybavení. Už v 19. století se stal klíčovým rozvoj železnic a možnost rychlého transportu jednotek na velké vzdálenosti. Další pokrok přinesl rozvoj automobilismu a počátkem 20. století i letecká přeprava. Tyto způsoby mají však každý vlastní limity, pro železnici je klíčová výstavba kolejí, v případě aut jsou to silnice a v případě letadel jsou to ranveje. Od té doby se však mnoho nezměnilo, letadla se sice stávala rychlejšími, zvyšovala se i přepravní kapacita, ale kupříkladu americká armáda byla dlouhá desetiletí při dopravě nákladů omezena výškou cca 12 000 metrů a rychlostí 965 km/h.

Doprava vojáků na frontu, Filipínsko-americká válka, kolem roku 1900 (Zdroj: Expert Infantry)

Když v druhé polovině 50. let nastala éra kosmonautiky, armáda byla zaujata rychlostí, jakou se raketové nosiče pohybovaly. Byly schopny zasáhnout klidně i na opačné straně zeměkoule ve velmi krátkém čase. Rakety ale byly dlouhá léta využívány pouze pro vynášení družic či dopravu bomb. Vše se začalo měnit až v okamžiku, kdy se objevily první pokusy s přistáváním raketových stupňů. Zde je na místě zmínit testy Blue Originu se strojem Goddard z roku 2006 a o několik let později i SpaceX a jejich raketu Falcon 9. Soukromý sektor tehdy ukázal cestu, ale nosnost, kterou oba stroje měly, byla pro armádu nezajímavá. Vývoj však pokračoval a hlavně úsilí, s jakým se firma SpaceX vrhla do vývoje rakety Starship, armádě připomnělo, že jejich dlouholetý sen o rychlé dopravě nákladu na vzdálená místa se možná stává realitou. Už od roku 2017 totiž SpaceX hovořilo o tom, že by raketa Starship mohla být využita pro rychlou dopravu nákladu kamkoliv na Zemi.

Čím víc narůstaly aktivity SpaceX při vývoji nosiče Starship, tím víc se zvyšoval i zájem armády. První praktický výsledek se objevil v říjnu loňského roku, když letectvo uzavřelo dohodu se SpaceX a Exploration Architecture Corporation (XArc) na provedení studie o využitelnosti dopravy nákladu na libovolné místo na zemi rychlostí 3,3 km/s. Pro rok 2021 letectvo na tuto studii vyhradilo 9,7 milionů amerických dolarů. Zájem armády však neustával. Americké vesmírné a letecké síly se nedávno také rozhodly spojit a vytvořily program Rocket Cargo, jenž bychom mohli do češtiny přeložit jako „raketová nákladní doprava“. Cílem tohoto programu je zjistit, jak by mohly kosmické rakety pomoci armádě rychle dopravit těžký náklad na libovolné místo na Zemi. Pro účely tohoto programu si pro rok 2022 vyčlenily 47,9 milionů dolarů. K náplni programu se vyjádřil i jeho manažer, Dr. Greg Spanjers: „To víte, když máte raketu, která vám může kamkoliv dopravit 100 nebo i 1000 kilogramů, je to zajímavé, ale není to převratné. Proto nás zajímají rakety schopné dopravit kamkoliv 30–100 tun.”

Umělecká představa nákladní rakety armádního programu Rocket Cargo (Zdroj: USAF)

S oznámením o vytvoření programu Rocket Cargo vystoupili armádní představitelé 4. června. Při této příležitosti ale nehovořili specificky o žádné konkrétní společnosti, ba naopak, zdůrazňovali, že program je určen pro širokou paletu firem. Když se ale kdokoli jen trošku informovaný podívá na hmotnost nákladu, kterou vojáci poptávají v soukromém sektoru, vše ukazuje na jednu jedinou firmu, která vyvíjí raketu schopnou tyto požadavky splnit. Této okolnosti si byli vědomi i novináři, kteří se Dr. Spanjerse výslovně ptali, kterou další raketu kromě Starship firmy SpaceX má armáda na mysli. Ten v odpovědi žádnou konkrétní firmu neuvedl, poskytl ale novinářům nápovědu, kterým směrem se zájem armády upírá. Dle něj vyvíjela řada soukromých společností landery pro NASA, která je plánovala využít při přistání na Měsíci v rámci programu Artemis. Tyto landery dle něj bude možné upravit pro armádní potřeby. Tím by nám seznam možných uchazečů narostl o Blue Origin, Lockheed Martin, Northrop Grumman, Dynetics, Boeing atd.

Účastníci výběrového řízení NASA na vývoj lunárního přistávacího systému pro lidskou posádku (Zdroj: NASA)

Dr. Spanjers také uvedl, že zájem armády se upírá k těm komerčním firmám, které vyvíjí velké rakety převážně z vlastních peněz a v rámci zlevnění jejich provozu uvažují o znovupoužitelnosti. Tato informace nám seznam současných kandidátů zpátky redukuje na firmy dvě, SpaceX s raketou Starship a Blue Origin s nosičem New Glenn. Obě vyvíjí nosič s kapacitou několika desítek tun, plánují znovupoužití alespoň prvních stupňů a zároveň mají zkušenosti s jejich vertikálním přistáváním. Samozřejmě to neznamená, že se v budoucnu neobjeví firma, která bude mít podobný cíl jako tyto dvě společnosti. Jako další kandidát zde může zaznít před několika dny představený plán firmy Relativity Space na plně znovupoužitelnou raketu Terran R.

Starship SN15 po přistání (Foto: @cnunezimages)

Oficiální představitelé ministerstva obrany na zmíněném představení programu uvedli, že armáda rovněž uvažuje o nákupu několika prvních testovacích startů vyvíjených raket za sníženou cenu. Tento krok bude mít dvojí účel, pomoci zmíněné firmě s testovacím programem a zároveň si armáda odzkouší vlastní logistické a materiálové postupy. Armáda také předpokládá, že z počátku budou tyto rakety používat pro přistání existující startovní rampy a letiště. To se však v budoucnu může změnit. Koneckonců, jak uvádí Dr. Spanjers, Američané přistáli na Měsíci a pokud to zvládli zde, snad půjde rozšířit přistávací oblasti pro rakety i na Zemi.

Jiří Hadač



Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
44 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře