Vývoj a výroba Starship a SH

» Přeskočit na aktuální informace «

SpaceX vyvíjí ambiciózní raketu Super Heavy Starship určenou pro lety na Měsíc a Mars. Předcházet jí však bude několik prototypů, na kterých si firma ozkouší potřebné technologie a designová rozhodnutí. SpaceX od prosince 2018 stavělo v jižním Texasu (Boca Chica/Starbase) experimentální technologický demonstrátor Starhopper, s kterým byly v roce 2019 prováděny testy a krátké lety do malých výšek. Souběžně s těmito aktivitami v Boca Chica také začala výroba prototypů kosmické lodi Starship. Ty jsou na rozdíl od Starhopperu o dost podobnější finální podobě lodi a časem budou schopné letů na oběžnou dráhu. K tomu už bude potřeba nosná raketa Super Heavy, jejíž výroba začala na podzim 2020.

Tento článek je průběžně aktualizován, abyste měli přehled o výrobě prototypů Starship a Super Heavy a také novinkách z jejich vývoje a dění ve Starbase obecně.

Dění v Boca Chica můžete také sledovat formou pravidelných shrnujících videí ze série Novinky o Starship, kterou překládáme do češtiny.

Neoficiální živé záběry z Texasu:

NSF

Plex

Nerdle

Rover

Roost

Lab

Sentinel

Sapphire

Predator

SPadre

SPadre Zoom

Stručná historie orbitálních prototypů kosmické lodi Starship:

  • Výroba dílů pro první prototyp Starship podle Muska nejdříve probíhala v přístavu v Los Angeles v rozměrném provizorním stanu, kde se v roce 2018 vyráběly vzorky a zkušební exempláře dílů z uhlíkových kompozitů pro raketu BFR. Tento stan a technika pro výrobu kompozitových sekcí však byly v březnu 2019 odstraněny.
  • Výroba prototypu nakonec proběhla na montážní ploše poblíž Boca Chica Village v Texasu, kde byl předtím vyráběn hrubý technologický demonstrátor Starhopper.
  • V květnu 2019 jsme se dozvěděli, že SpaceX souběžně vyrábí druhý prototyp na Floridě.
  • Během září 2019 se rozjela finální kompletace texaského prototypu označovaného Mk1. Byly dokončeny hlavní nádrže, došlo k instalaci tří Raptorů a také přibyly nohy a stabilizační plochy. Obě poloviny prototypu pak byly 27. září spojeny do jednoho celku.
  • Po prezentaci byl texaský prototyp opět rozpojen a byly z něj odmontovány motory. Práce na něm však pokračovaly. Prototyp byl 20. listopadu 2019 zničen při výbuchu během tlakové zkoušky nádrží.
  • Koncem listopadu 2019 SpaceX ukončilo aktivity kolem floridského prototypu Starship Mk2 v Cocoa. aniž by byl otestován.
  • Na začátku roku 2020 byl v Texasu vyroben prototyp SN1, který byl 29. února zničen během kryogenního testování.
  • Po úspěšné tlakové zkoušce s testovací nádrží SN2 bylo na konci března 2020 zahájeno testování prototypu SN3.
  • Prototyp SN3 selhal 3. dubna 2020 během zkoušky s kryogenním dusíkem kvůli špatné konfiguraci testu.
  • Prototyp SN4, který by měl jako první provést krátký testovací let, byl dokončen koncem dubna 2020 a poté jako první úspěšně absolvoval kryogenní zkoušku. Na začátku května byly provedeny dva krátké statické zážehy a poté další testy. Prototyp však nakonec vybuchl krátce po pátém statickém zážehu, který proběhl 29. května 2020.
  • V červnu 2020 proběhly dvě kryogenní zkoušky zkušební nádrže SN7 až do zničení. Účelem bylo otestovat nerezovou ocel 304L (SpaceX do té doby používalo 301).
  • Prototyp SN5 byl převezen na rampu 24. června 2020, kryogenní zkoušky absolvoval 1. července a statický zážeh proběhl 30. července. Let do 150 metrů proběhl 5. srpna a byl úspěšný.
  • Prototyp SN6 byl přepraven na rampu 11. srpna 2020 a 16. srpna absolvoval kryogenní tlakovou zkoušku. Dne 24. srpna pak proběhl statický zážeh s Raptorem SN29. Prototyp pak 3. září absolvoval let do 150 metrů.
  • Na začátku září 2020 byla na rampu v Boca Chica přepravena zkušební nádrž SN7.1 z oceli 304L. Jejím účelem bylo provedení tlakových zkoušek až do zničení (stejně jako v případě SN7). K prasknutí nádrže došlo 23. září při tlaku 8 barů v horní části nádrže a 9 barů ve spodní části.
  • Prototyp Starship SN8 byl převezen na rampu 26. září 2020 bez aerodynamické špičky, následně absolvoval tlakové zkoušky a statický zážeh všech tří motorů Raptor. Aerodynamická špička byla nainstalována 23. října a následovala kryogenní zkouška nádrže ve špičce a také několik statických zážehů. SN8 poté 9. prosince rovnou letěla do výšky 12,5 km a zpět. Test byl velmi úspěšný, avšak přistání se nezdařilo.
  • Prototyp SN9 dostal motory i špičku rovnou v montážním areálu a jeho testování mělo začít hned po letu Starship SN8. Jenže 11. prosince 2020 se prototyp SN9 skácel v montážní hale a byl lehce poškozen. Po výměně dvou aerodynamických ploch byl prototyp 22. prosince převezen na startovní rampu, kde bylo zahájeno standardní testování. Prototyp vzlétl do výšky 10 km 2. února 2021, avšak přistání se opět nezdařilo.
  • Starship SN10 byla vyvezena na rampu na 29. ledna 2021, když tam ještě byl prototyp SN9. Bylo to tedy poprvé, kdy byly dva plnohodnotné prototypy Starship na rampě souběžně. SN10 pak během února prošla pozemními zkouškami a let do výšky 10 km proběhl 4. března 2021. Prototyp tentokrát přistál v jednom kuse, ale pár minut poté explodoval.
  • Prototyp Starship SN11 byl dokončen v polovině února 2021 a 8. března byl převezen na rampu s nainstalovanými třemi Raptory, kde prošel pozemním testováním. Prototyp pak 30. března absolvoval testovací let, ale ten byl neúspěšný. Loď vybuchla ještě před přistáním.
  • Starship SN15 byla dokončena a převezena na rampu na začátku dubna 2021. Podle Elona Muska tento prototyp obsahuje stovky vylepšení. Loď pak 6. května provedla úspěšný let do 10 km s měkkým přistáním. Zvažovaný druhý let byl nakonec zrušen ve prospěch příprav na první orbitální start Starship a Super Heavy.
  • První plnohodnotný prototyp rakety Super Heavy měl označení BN1 a byl zlikvidován hned po dokončení, protože byl zastaralý. Následující prototyp B3 pak byl určen pouze pro pozemní testování na rampě.
  • Starship S20 a Super Heavy B4 jsou prototypy určené pro první orbitální test. Na začátku srpna 2021 byly převezeny na orbitální rampu a zkušebně spojeny do jednoho celku. Poté se prototypy vrátily do montážního areálu, kde na nich byly provedeny další práce a o pár týdnů později byly opět vyvezeny na rampu kvůli samostatnému pozemnímu testování.

Podrobnější přehled všech prototypů Starship a informace o nich najdete v samostatném článku.

Pro lepší představu je k dispozici video z přeletu letadlem nad startovní rampou a montážní plochou v Boca Chica z listopadu 2020:

Aktuální informace

Přípravy prvního orbitálního startu Starship sledujeme v samostatném článku!




Mohlo by se vám líbit...

100 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslav Jansa

Kulisáci ze SpaceX připravují natáčení filmu o dobívání Marsu.

Mac

Člověče, běž si za tu hrubku vykloktat. Kdyby ses místo trollení raději učil česky.

Jaroslav Jansa

Já jsem jenom psal že taková průkopnická kosmická firma SpaceX by si zasloužila postavit v Texasu montážní budovu jako má k dispozici NASA něco jako VAB na komplet přípravu ke startu kosmického raketoplány BFR.

Roman

Jenom pevně doufam, že prvni SHS se bude vyrabět trochu jiným zpusobem. Kdybych byl astronaut. Hodně bych se bal. Na druhou stranu pokud jen potřebujou otestovat. Na co se zdržovat technickým zpracovaním.

Invc

Jakým jiným způsobem by sis to představoval? Na ocelovém plátu není moc co zkazit, a svařování a kontrola svarů rentgenem… se dá klidně udělat venku.

Že konstrukce zmokne… no bože… je to nerez, a trocha větru a vody je maličkost proti tomu, co to má pravidelně schytávat za letu.

Roman

No finalni verze se bude z volneho prostoru do atmosfery řitit rychlosti kolem 25 MA. To je šileny čislo.

Jiří Hadač

A to jen za předpokladu, že se bude vracet z LEO, jinak to bude ještě víc.

Roman

Proto nevěřim, že finalni verze Starship se bude vyrabět timto zpusobem.

Samuel

Dosť možno nie, no fakt variť nerez pod holým nebom nieje nezmysel ani pri niečom čo letí mach 25. Ak by vyrábali raketové motory pod holým nebom to by čudné bolo. Koniec koncov aj Falcon 1 montovali a štartovali v bojových podmienkach.

Jan Jančura

Samozřejmě je možné svařovat i montovat na otevřeném prostranství, otázka je, nakolik potřebuji spěchat a šetřit za cenu většího rizika. Na otevřeném prostranství je jak zařízení, tak i montéři, vystavení případnému nepříznivému počasí, což může zpomalit montáž, někdy i ohrozit montované zařízení. Je větší riziko vniknutí nevhodných látek – solí a jiných nečistot do nádrží, potrubí apod. Takže případné časové a peněžní úspory se mohou změnit na pravý opak – to je druhá strana rizika.

Roman

A jak to dopadlo. Zrovna jeden Falcon 1 kvuli tomu havaroval.

Samuel

Áno, tam ale korodoval hliník a nahradili ho práve nerezom. Teda sa to dá brať ako + v prospech výroby v podobných podmienkech.

Jan Jančura

Ještě hůř na tom byla sonda Galileo, když musela o Jupiter ubrzdit rychlost 39 km/s. Samozřejmě je o to něčem jiném, štít se znovu nepoužil, a sonda byla nesrovnatelně menší a lehčí než Starship.

yamato

presne, kazdy to nejako instinktivne porovnava so stavbou lietadiel alebo rakiet, lenze tie sa robia z hlinika. Toto je nerez ocel. Ani to nebude potrebovat nater, to hovori samo za seba.

Mac

Tohle je přece jen skořápka na testování, která s finální verzí nemá skoro nic společného. Pochopitelně finální verzi plnou citlivých technologiíí bude nutné vyrábět v hale a v bezprašném prostředí.

Tthdhn

“fotografové zaznamenaly”?

Invc

Byly to tvrdé chlapy.

Jan Jančura

Zajímalo by mne, jakou bude mít ten druhý prototyp, který se momentálně začíná stavět, tepelnou ochranu a odkud bude startovat. Zřejmě bude mít min. 3 motory a bude chtít dosáhnout na nějakou suborbitální dráhu, aby otestoval ten tepelný štít. Takže by motory měly běžet na plný výkon, který bude podobný výkonu motorů 1°Falconu 9. Chtělo by to již nějakou rampu.
Pokud by měla v příštím roce ve finální verzi startovat celá SHS, tak bych očekával, že se někde začne budovat min. odpalovací rampa, zajímavé bude kde.

MilAN

Podle toho, jak se zase perou s těmi plechy, bych tipoval, že to bude hopsadlo , verze 2, ještě bez potřeby chlazení

Josef

Taky si myslím, že to bude Starhopper 2. Jen takový, který dokáže vyletět až na hranici vesmíru (80 až 100 km) a vrátit se zpět na zem. Možná se i dotkne se orbity (~150 km), ale nedokáže kolem Země obíhat, protože na takové manévry nebude vybaven hardwarem (tepelná ochrana) ani softwarem (mozek, které dokáže uřídit sestup z orbitální dráhy do zemské atmosféry) -> při návratu do atmosféry by se rozpadl a shořel.

SpaceX vybaví Starhopper 2 hromadou čidel, aby zjistit, jak se chová loď i materiál při skutečném průletu atmosférou, no a až podle získaných údajů pak doladí finální podobu tepelné ochrany Starshipu i řídícího softwaru. Třeba nakonec dojde i k úpravám rozměrů lodi, protože tým lidí kolem Elona Muska zjistí, že je to z technických nebo ekonomických důvodů nutné. Starship tak může mít klidně jiný poměr délky a šířky, než je dnes plánováno, jiná stabilizační (manévrovací) křidélka atd. I plány na podobu tepelné ochrany se mohou díky získaným údajům z chování lodi při průletu atmosférou opět měnit..

Zkusím si ještě trochu zaspekulovat, budu přitom velkým optimistou :). SpaceXu se ještě letos podaří vyrobit “Starhopper 2” a udělat s ním několik skoků do výšky několika mála kilometrů. Začátkem příštího roku s ním vyletí až na hranici vesmíru, možná se dotknou i orbity Země. Starhopper 2 ani nemusí tyto manévry přežít. I kdyby se ale při testech rozpadl, získá Spacex cenná data a zkušenosti, díky kterým ještě v tom samém roce (2020) vyrobí první orbitální verzi Starship. Ta už bude mít na rozdíl od Starhopperů tepelnou ochranu pro návrat z orbitální dráhy zpět na zem. Při troše štěstí se koncem roku 2020 dočkáme prvního letu Starshipu na orbitální dráhu, obletu Země a návratu zpět na planetu. Pokud se něco během testů hodně pokazí, čeká nás orbitální let až v roce 2021. V roce 2021 by SpaceX mohl mít už několik orbitálních prototypů a každý ze zkušebních letů využívat k vypouštění satelitů Starlinku. S prázdným Starshipem určitě na orbitu Elon Musk létat nebude :). Všechny tyto první lodě Starship budou nákladní, testovat hned v začátcích lodě pro posádku by bylo v příliš nákladné a riskantní. Starship pro posádku přijde až v roce 2022, jeho prvním cílem bude oblet Měsíce. Poprvé bez posádky (2022), podruhé s posádkou (2023 – DearMoon). V roce 2024 by následovalo několik nákladních misí na Mars, v roce 2026 lety na Mars s nákladem i posádkou. Současně s tím by samozřejmě probíhalo i několik desítek komerčních letů ročně – vynášení satelitů do blízkého i vzdáleného vesmíru, lety turistů kolem Země (levné) a Měsíce (dražší) atd..

I kdyby byly mnou uvedené termíny opravdu přehnaně optimistické, máme se rozhodně v nejbližších pěti letech na co těšit. Během těchto pěti let se totiž stane v oblasti kosmických letů víc věci než za uplynulých 50! Nejde přitom jen o SpaceX, ale i Blue Origin, Rocket Lab, Virgin Galactic, Relativity Space a další kosmické firmy.

Invc

1) Tím, že věc vyletí do 150km se rozhodně “nedotkne orbity”… i Kim Rakeťák dokázal poslat raketu do výšky 1400 km a od dosažení oběžné dráhy byl zhruba stejně daleko, jako kdokoliv z nás co občas letíme letadlem. Nepotřebuješ nějakou zvláštní výšku, ale ohromnou rychlost… a právě to je záležitost, která určuje, co stavíš … jestli tomu přibalíš “hardware”, který je tomu schopen těch 7km/s “stranou” udělit nebo ne.

2) Tím, že by poslali raketu do výšky 80-150 km nezjistí prakticky nic, co by nedokázali zjistit skokama do výšky řekněme 30 km…protože tam chybí ta hlavní věc – obrovská rychlost, kterou právě loď odhazuje při návratu třením o vzduch (a tedy prakticky “výměnou” za teplo). Abys pochopil o čem mluvím – při sestupu z orbitální dráhy začíná loď s nějakými 7 km / s – nějakých 25 000 km/h. Pokud se jen dotkneš výšky 150km a padáš dolů – tak v okamžiku otočky máš rychlost prakticky 0… a i kdybych zanedbal úplně odpor vzduchu nad 20km – tak při volném pádu do těch 20 km by ta loď měla rychlost cca 1,5 km/s (5 700 km/h) … a to je extrém, protože atmosféra by ji samozřejmě brzdila už dříve takže by takové rychlosti samozřejmě nedosáhla … (Prakticky totéž platí pro všechny dráhy – s přistáním do nějakých 1 000 km od místa startu). Mno možná by sis řekl – to je jenom 5x menší rychlost, tak si otestují tepelný vliv v menší škále .. jenže tak to nefunguje. Především pro to teplo je sice rychlost jako číslo důležitá, ale mnohem více vypovídající je pohybová energie, které se loď musí zbavit – a tam je třeba si vzpomenout na fyziku – vztah rychlosti a pohybové energie není lineární – rozdíl v energiích je více než 20 násobný… takže bys testoval něco s 5% energie … Navíc profil tepelného namáhání by byl výrazně jiný než při návratu z LEO (maximy, průběhem, délkou trvání).

Takže tímto způsobem štít opravdu neotestují… A mi nevěříš, tak se podívej a start Falconu 9 – a sleduj telemetrii. Zjistíš, že MECO a rozdělení probíhá někde kolem 80 km výšky… a F9 pak ještě nějakou dobu pokračuje nahoru setrvačností. A žádný tepelný štít nepoužívá (nepotřebuje) – má jen barvu. A to je z mnohem tepelně citlivějšího materiálu než má být starship.

Stavění nějakého dalšího mezikusu mezi hopperem a kousku schopného dostat se na oběžnou dráhu a zpět – nedává smysl. Proto pochybuju, že by něco takového dělali (a koneckonců Elon přímo říká, že to co staví – je “orbital”).

Můj tip je – že rovnou postaví starship beta (nebo řekněme verzi 0.9) včetně nosiče SH – full size, jen s významně sníženou nosností – jednak o senzory a hlavně s předimenzovaným pasivním chlazením (transpirační chlazení bude jen na “no brainer” místech)

Jan Jančura

S určitými výhradami s Vámi souhlasím. Je dosti pravděpodobné, že jednostupňovou raketou – prototypem č. 2 Starshipu – stabilní orbity nedosáhne. Takže poznatky získané pádem do atmosféry budou neúplné. Navíc pokud nebude prototyp č. 2 analogický velikostí, tvarem a hmotností finálnímu produktu bude to ještě více neúplné. V tom světle nevím jak velký význam bude mít postavení okleštěného SH pro vypuštění okleštěného Starshipu. V každém případě to bude už potřebovat, jak jsem již psal, pořádnou startovací rampu a asi montážní halu a přepravník. Kdy to stihne vybudovat?

Invc

Sníženou nosnost sem myslel u starshipu ne SH. SH počítám od počátku plnohodnotný – tam není žádný velký důvod pro zmenšeninu- osekanou verzi. Možná jen pro pár pokusných skoků se SH osazeným menším počtem raptorů ….

A i tu spaceship čekám plnohodnotnou co do velikosti, hmotnosti atd… jen payload menší kvůli dodatečné senzorice a předimenzovanému štítu.

Ivo Janáček

Pánové zapomínate na to, co k tomu řekl Musk. Bylo to něco ve smyslu vyletíme nahoru, otočíme to a zrychlíme směrem dolů. Nepůjde tedy o pád, ale o zrychlený pád.

Josef

Přesně. Starhopper 2 bude létat do výšky 100 až 200 km, tam se otočí a následně pomocí motorů provede SIMULACI návratu z orbitální dráhy na Zemi – zrychlený volný pád. Při prvním letu zrychlí jen trochu, takže to bude připomínat obyčejný volný pád. SpaceX získaná data vyhodnotí a za několik týdnů poletí znovu. Při každé dalším letu do vesmíru (na hranici orbity) bude zrychlovat směrem dolů víc a víc, aby se loď průletem atmosférou pořádně zahřála, a aby se SpaceX naučil provádět optimální návratové manévry (vyladil software + vytvořil ideální podobu manévrovacích křidélek). Paliva na zrychlený pár bude mít Starhopper 2 dostatek. Při třetím, čtvrtém, pátém… letu do vesmíru by se mohl Starhopper dostat až na 20, 30, 40 %… rychlosti, jakou by měl při skutečném návratu z orbitální dráhy. To na otestování chování lodi i materiálu při tepelném namáhání stačí. Třeba si nakonec bude chtít Elon Musk vyzkoušet i extrémní situaci, kdy nechá prototyp zrychlit na maximum (spálení veškerého paliva), což bude mít za následek jeho rozpad a shoření nad oceánem. Zbytky popadají do vody.. Jen nevím, jestli na takový riskantní kousek dostane SpaceX povolení. Spíš ne, protože pádem úlomků na velké ploše by mohli ohrozit plavidla na volném oceánu. Ale i bez shoření Starhopperu bude údajů víc než dostatek.

Mezitím SpaceX vyladí technologii tepelné ochrany a následně vyrobí první prototyp Starshipu se zabudovanou tepelnou ochranou. Takový zvládne orbitální lety (klidně i několikanásobné oblety Země), průlet atmosférou plnou návratovou rychlostí, brzdění i přistání na pevninu.

peter

40% rychlost na otestovanie nestaci, lebo kineticka energia bude len 16% tej aka bude pri navrate s orbitalnou rychlostou, cize absolutne neporovnatelne podmienky

Kotlopou

Je otázka, jestli tu jde jenom o kinetickou energii. Tepelné namáhání může mít jiný vztah k rychlosti (i když asi to bude ještě horší).

Kotlopou

“Cubed” je třetí mocnina.

Josef

40 % rychlosti nestačí na otestování tepelné ochrany, ale dá se díky ní získat spousta jiných informací a zkušeností, které se následně využijí. Rozložení teplot, manévrování, tlaky na různé konstrukční prvky, tepelná roztažnost, namáhání materiálů… Takový skutečný let je pořád lepší než počítačová simulace. A SpaceX může klidně při dalších letech pokračovat až na 50, 60 %…orbitální rychlosti. Jenže při vyšších rychlostech se už Starhopper bez tepelné ochrany rozpadne, protože dojde k roztavení jeho nejvíce namáhaných části.

Jinak, kde přesně je ta hranice rychlosti pro úspěšný průlet Starhopperu bez tepelné ochrany atmosférou, odhadnout nedokážu. Elon Musk s jeho týmem už ale nejspíš hraniční rychlost díky počítačovým simulacím plus mínus znají. A asi se k ní pokusí přiblížit už s tím, co teď staví (Starhopper 2).

Jan Jančura

Jak řešit problém testování Starshipu je použít dráhy sondážních/výškových raket. Tyto jsou dráhy, kdy se raketa vypouští po velmi strmé eliptické dráze, jejíž perigeum je těsně u středu Země. Teoreticky má raketa Starship k dispozici delta v cca 8 km/s. Pokud to vypustíme raketu na dráhu poloviční rychlostí 4 km/s, raketa vystoupá přibližně do výšky 800 km a spotřebuje při tom taky polovinu paliva, po obratu při volném pádu na výšku 0 km získá zpět tuto rychlost a pomocí druhé poloviny paliva může dosáhnout delta v taktéž 4 km/s, celkem 8 km/s.
Bohužel, jen to jen teorie, raketa v kritickém bodě největšího aerodynamického brzdění cca 100 km nedosáhne volným pádem uvedenou rychlost 4 km/s, ale jen asi 3,7 km/s. Druhým problémem je odpor atmosféry při letu rakety vzhůru, který zvýší spotřebu paliva na vzestup, nebo se nedosáhne uvedené výšky 800 km. Třetím problémem je zůstatek hmotnosti rakety po spotřebě všeho paliva 139 t, nevím zde je reálný. Ve wikipedii jsou dva údaje tzv. suchá hmotnost 85 t, což je příznivé, ale po odečtení hmotnosti paliva 1100 t od výchozí hmotnosti 1325 t zůstává zbytková hmotnost 235 t. Taky je nutné brát v úvahu, že nějaké palivo musí zůstat na manévry při přistání. Na závěr lze říci, že tyto testy jsou možné, ale asi při poněkud menší rychlosti než 8 km/s.
Jiná možnost je raketu vypustit na dráhu podobnou standardní přístupové dráze na oběžnou dráhu. Pro omezené množství paliva se při zbytkové hmotnosti 235 t dosáhne po spotřebování všeho paliva jen rychlosti 5,3 km/s, při zbytkové hmotnosti 85 t dokonce 8,4 km/s.
Při nižší zbytkové hmotnosti než 235 t se však nedosáhne skutečných poměrů při brzdění finálního Starshipu.

yamato

40% rychlosti nestaci na uplne otestovanie navratu, ale je mozne ze to staci na otestovanie ich matematickych modelov. Nezabudajte ze dnes sa vesmirne lode dizajnuju v pocitaci a realnych hardwarovych testov je cim dalej tym menej. Takze je mozne, ze SpaceX potrebuje overit hlavne svoje simulacie, nie ani tak ocelovu nadrz s namontovanym raptorom.

Invc

Mno tohle už by sice smysl dávalo trochu větší, ale v tom připadě nestačí výška. To by museli mnohem výše než 100/150 km. Ve 100km už potřebuješ mít plnou testovací rychlost … tam už moc nemůžeš zrychlovat, musíš otočit loď břichem napřed atd… navíc pokud ti vektor rychlosti bude směřovat k zemi téměř kolmo, tak máš málo prostoru pro brždění (jen těch cca 70km… z orbitálních rychlostí se brzdi řádově v tisících kilometrů). Takže opět seš zalimitovaný energií maximálně cca 20% běžného deorbitu.To se hodí spíš na otestování final než na štít.

Josef

Souhlasím. S takovým prototypem (Starhopperem 2) by dokázal SpaceX otestovat jen konečnou fázi letu. Třeba ale v pokročilé fázi testování budou létat o něco výš (200 až 300 km) i horizontálně dál. V nejvzdálenějším bodě se loď otočí, dá “plný zpětný chod”, před návratem do atmosféry se opět otočí břichem směrem k Zemi a začne o atmosféru brzdit.

Nemyslím si ale právě, že by aktuálně sestavovaný Starhopper 2 měl plnohodnotnou tepelnou ochranu břicha i špičky, a dokázal by se tak vracet přímo z orbitální dráhy, protože tahle tepelná ochrana je teprve ve vývoji. Vždyť i “dlaždice” se zatím jen testují a nejspíš ještě několik týdnů testovat budou. A vytvořit technologii aktivního chlazení taky ještě nějakou dobu potrvá. Další Starhopper se přitom už staví. Proto si myslím, že koncem letošního roku bude následovat stavba ještě jedné kosmické lodi – prototypu Starship číslo 1. Do ní už budou zahrnuty zkušenosti z letů Starhopperu 1 a Starhopperu 2.

Rád se ale nechám překvapit :).

Zdeněk

Já si myslím, že ten prototyp Starship co se nyní staví bude vybaven tepelným štítem z hexagonálních dlaždic zatím bez transpiračního chlazení a celé to rozměrově i hmotou bude 1:1 s uvažovanou finální Starship. Vede mne k tomu tato úvaha : Manévrovací schopnosti tělesa při přistání budou softwarově odladěna na Starhopperu. Ten zatím bude poskakovat s jedním Raptorem, časem mu ještě dva doplní. Rychlost výroby Raptorů je také limitujícím faktorem letových zkoušek jak SH, tak Starship. Raptory jsou totiž výrobně i technologicky nejsložitějšími a nejdražšími prvky na celém prototypu. Vše ostatní je díky geniální úvaze SpaceX jen holá plechařina a klubko trubních rozvodů s trochou elektroniky.
Takže jakmile Starhopper doskáče, dá se předpokládat, že z něj budou motory demontovány a opětovně použity na Starship. Zpočátku asi, jak bylo výše uvedeno, použijí pouze tyto tři Raptory a Starship bude podnikat jen manévrování v atmosféře aniž by dosáhla orbitální rychlosti. To může být dobré třeba pro odladění mechaniky pohyblivých křídel (noh) zadních i předních, stejně tak i tlumičů nárazu přistávacích noh.
Je obrovská výhoda ocelového tělesa, že pokaždé když přistane a bude potřeba něco upravit, naběhne parta zámečníků a převaří to rovnou na ploše jako parní kotel…
Je třeba špatné uchycení pohyblivé nohy? Nevadí. Uřízneme to a navaříme jinou konstrukci závěsu. A to celé třeba třikrát, čtyřikrát, než to konečně klapne tak jak má. Taky můžeme později vzít kotoučovou brusku a dát tam okno. “Pěkně se to “přiheftuje” i s výztuhou a můžeme zkoušet dál…”
Jakmile se později na prototyp domontují další čtyři Raptory, bude jasné, že proběhnou zkoušky při orbitálních rychlostech.
Jinak se to podle mého bude snažit SpaceX maximálně urychlit a zároveň, pokud možno, nepřijít o Raptory neuváženým experimentem. Takže v ideálním případě to co vidíme, bude jedinný zkušební prototyp Starship pro všechny zkoušky této konstrukce, byť jej budou za chodu upravovat.
No a jak to bude se startovací rampou atd.?Vůbec si netroufám odhadnout. Asi napoví start a přistání SH až bude mít ty tři Raptory. Pokud bude SH startovat z pláže a přistávat také tam, potom asi Starship bude dělat to samé… možná.

kamil

Počítal bych to podle počtu kosmonautů. Dnes jich je 530, kdy jich bude 1060?

Josef

No ono teď bude nutné rozlišovat profesionální kosmonauty (piloty) a kosmické turisty (civilisty bez výcviku). Pokud budeme počítat každého člověka, co se dostane za hranici vesmíru (nad 80 km), budou takových lidí brzy stovky, ne-li tisíce. Hlavně takových turistů, co navštíví vesmír jen na pár minut. Proč? Protože jedním z cílů společností Virgin Galactic a Blue Origin je vysílat turisty jako na běžícím páse právě na hranici vesmíru. Vystřelit je do 80 až 100 km, nechat je užít si několika minut stavu beztíže a bezpečně s nimi přistát zpět na zemi (Zemi). Toto je jejich základní byznys plán, od jeho realizace jsou obě kosmické společnosti vzdáleny cca 2 až 3 roky. A SpaceX se do kosmické turistiky také brzy zapojí. I když v jeho případě půjde hlavně o kosmickou turistiku do vzdálenějších končin vesmíru: Několikadenní oblety Země (do Starshipu se vejde až 100 turistů = 2 autobusy), lety kolem Měsíce, jednosměrné lety na Mars (později i zpět).

Jiří Hadač

Ale stejně to nebude fér vůči těm pilotům, kteří v X-15 překonali těch 80km .Nic osobního proti NS či stroji Virgin Galactic, ale ti chlapy v X-15 si to rozhodně zasloužili i za ty suborbitální lety.

chello

Pěkný výřez svářeče. Alespoň je už vidět, že to dělaj MIGem 😀
http://rb-service.cz/wp-content/uploads/2019/03/svaření.jpg

chello

Problém byl, že stránka nepodporuje SSL a kvůli tomu nevygenerovala příslušné kódy na zobrazení obrázku zde na jiném serveru už OK.comment image

chello

už jsem to k vašemu komentu výše napsal 🙂

Roman

To nebude budova 🙂 To bude velky stan!

yamato

EM fantaziruje o “dracich krídlach”, check twitter…

Josef

Dotaz do publika.. Nevíte někdo, jak vysoko nad hladinou moře je výrobní areál SpaceX v Boca Chica? V oblasti se občas vyskytují hurikány, které zvedají hladinu moře i o několik metrů a způsobují několikametrové vlnobití. Nachází se areál výškově nad úrovní ohrožení? Alespoň 8 metrů nad mořem. Co si matně vzpomínám, v New Orleans zvedl hurikán Katrina hladinu moře/řeky o 7 až 8 metrů.

Jiří Hadač

Tady bude asi lepším srovnáním hurikán Harvey, kde největší pozorované vlny měly 7 stop, a odhaduje se, že jinde mohly mít cca 10 stop. Ale samotná Boca Chica – vesnice, je metr nad mořem a ten areál SpaceX nebude mít o moc víc. Už jen podle fotek.

Zdeněk

Je tady jedna zajímavá věc. Jak průběžně sleduji práce na prototypu tělesa Starship, odvodil jsem si rozměr nerezových plechů na formát 1.5x4m. Potom mne ovšem vychází, že vyšší válec má výšku 12m a nižší 9m. Celkem tedy 21m. To by u finální velikosti 55m odpovídalo asi rozměru motorové a palivové sekce. Zároveň se již svařuje špička tělesa a asi i vnitřní vrchlíky nádrží… Tak buď začnou zbytek tělesa svařovat až při zahájení kompletace motorové sekce, nebo bude tento prototyp nižší než předpokládaný finální stroj.

Jezeva

Myslim, že základní odvození je mylné. Američani neměří v metrech, takže tabule budou mít jiný rozměr.

Zdeněk

Ono je to v zásadě jedno jestli metrika nebo imperiál. Deklarovaný průměr tělesa EM je 9 metrů a počet plechů na obvodu je 7ks. Takže délka plechu je cca 4m, nebo 114 palců.

petr

Dva prototypy ? Zajímavé… Pokud tomu tak je tak můj typ je, že na jednom vyzkouší chlazení palivem a na druhém “dračí křídla”. Pokud to staví z plechů tak není cena prototypu tak obrovská a stačí jim jen přehodit motory a vyzkoušet druhý koncept. Bylo by docela zajímavé sledovat jaké řešení je efektivnější.