Starlink nakonec bude na nižších orbitách, SpaceX může provozovat milion terminálů, proběhly první deorbitace

SpaceX už na oběžnou dráhu vyneslo 360 družic své internetové konstelace Starlink a na základě získaných zkušeností a poznatků se rozhodlo upravit plány pro rozmístění budoucích družic na orbitě. Vyplývá to z oficiální žádosti SpaceX o úpravu existující provozní licence u Federální komunikační komise (FCC). Konstelace nakonec bude výrazně níže. SpaceX navíc získalo povolení na provoz milionu uživatelských terminálů. Také vám možná uniklo, že už proběhlo několik deorbitací družic Starlinku.

SpaceX navrhuje jiné rozmístění družic

Není to poprvé, kdy společnost změnila své plány. Například úplně původně chtěla provozovat 4425 družic ve výšce kolem 1100–1300 km nad zemí a dalších 7518 družic na velmi nízké dráze kolem 320 km. Později se ale SpaceX rozhodlo přesunout 1584 satelitů z oněch 1100 km na dráhu ve výšce 550 km. Právě tuto část konstelace firma aktuálně vynáší pomocí raket Falcon 9 a výška 550 km se nejspíš ukázala jako optimální. SpaceX proto nyní žádá FCC o povolení provozovat i zbylých 2824 satelitů v této výšce místo původních 1100–1300 km. Plán pro finálních 7518 družic se nemění, ty by nadále měly být provozovány ve výšce 320 km. Nová struktura konstelace by tedy vypadala takto:

  • 4408 satelitů ve výšce 540–570 km (tyto družice jsou vynášeny už dnes)
  • 7518 satelitů ve výšce kolem 320 km (tato část konstelace bude vybudována až v pozdější fázi)

V dopise, který doprovází žádost SpaceX, společnost podrobně rozebírá důvody pro tuto změnu původního plánu.

Rychlejší deorbitace

Jednou z hlavních výhod nižší oběžné dráhy ve výšce 540–570 km je to, že pasivní deorbitace družic na původní dráze kolem 1200 km může podle SpaceX trvat i několik století. Firma samozřejmě plánuje satelity zhruba po pěti letech provozu aktivně deorbitovat pomocí iontového motoru, ale pokud by nějaký satelit selhal ještě předtím, samovolná deorbitace by byla moc pomalá. A během té doby by satelit mohl ohrožovat ostatní družice na oběžné dráze a přispíval by k problému vesmírného odpadu. Ve výšce kolem 550 km je ale mnohem vyšší aerodynamický odpor díky vlivu atmosféry, a tak i v nejhorším možném případě satelit pasivně deorbituje maximálně za pět let, načež shoří v atmosféře.

Nižší latence

Nižší orbitální dráha také znamená, že signál mezi zemí a satelity musí urazit kratší cestu, což vede ke snížení latence. To je jeden z hlavních parametrů kvality internetového připojení. SpaceX prý při komunikaci se svými existujícími satelity ve výšce 550 km snížilo latenci pod hodnotu 50 milisekund. Toto „zpoždění“ je pro uživatele téměř nepostřehnutelné. Oproti tomu latence v případě tradičního satelitního internetu, který využívá družice na geostacionární dráze, se pohybuje kolem 600 ms.

Neoficiální vizualizace satelitů Starlink (Autor: AstroReeseW / Twitter)

Další výhody navrhovaných změn

  • Lepší pokrytí polárních oblastí signálem
  • Díky nižší výšce nebude muset být signál pro komunikaci se satelity Starlink tak silný, což sníží potenciál rušení družic ostatních firem a pozemních bezdrátových systémů
  • Vytvoří se velká mezera mezi Starlinkem a satelitními konstelacemi OneWebu a Telesat, které mají být provozovány ve výšce 1000–1248 km.

Společnost SpaceX dále navrhuje, aby jí byla udělena plošná licence pro starty raket s družicemi Starlink, a nemusela tak žádat o novou licenci u každého startu zvlášť jako doposud.

FCC nyní musí celou žádost o úpravu licence posoudit. Navrhované změny by ale neměly mít žádné negativní dopady, a tak lze očekávat, že dojde ke schválení.

Snímek satelitu Starlink ze země (Autor: @ralfvandebergh)

Uživatelské terminály a pozemní stanice

Další novinkou je, že SpaceX aktuálně získalo licenci na provoz až milionu uživatelských terminálů na území Spojených států. Tato zařízení jsou vybavena fázovou anténou a slouží pro připojení uživatelů k satelitům Starlinku ze země. Elon Musk v minulosti prozradil, že terminál vypadá jako „UFO na tyčce“ a je vybaven motorky pro dodatečné naklánění. Licence zmiňuje, že terminál má průměr 48 cm. Další technické parametry najdete zde nebo zde.

Pro provoz Starlinku jsou potřeba také pozemní stanice, které přeposílají signál z jedné družice na druhou. SpaceX jich na území USA provozuje hned několik a jejich přehled najdete na této mapě. Další stanice má být postavena také v Kennedyho vesmírném středisku. V budoucnu budou satelity mezi sebou komunikovat přímo na orbitě pomocí laserů, ale tato funkce bude přidána nejdříve koncem tohoto roku.

Spuštění služby

Licence pro terminály a funkční síť pozemních stanic jsou klíčové prvky, bez kterých by SpaceX nemohlo nabízet služby zákazníkům. Momentálně stále platí, že v oblasti severních USA a části Kanady by mělo dojít ke spuštění služby někdy v druhé polovině tohoto roku. SpaceX pro to potřebuje vynést alespoň šest várek družic, ale jelikož úplně první mise v květnu 2019 letěla s prototypy satelitů, které nebyly plnohodnotné, nejspíš se nepočítá.

Šestá „ostrá“ mise by měla odstartovat 23. dubna, ale pár měsíců pak trvá, než všechny vypuštěné družice vystoupají na své finální oběžné dráhy. Službu tedy nejspíš bude možné spustit nejdříve na podzim. Prezidentka SpaceX navíc varovala, že kvalita připojení může být v počátcích kolísavá, než firma vychytá všechny mouchy a vynese více satelitů.

První deorbitované družice

V únoru 2018 SpaceX vyneslo dva experimentální satelity Tintin A a Tintin B, které otestovaly technologie pro družice Starlink. Od té doby obíhaly kolem Země ve výšce 500 km a nebylo jasné, co se s nimi bude dít dál. Nyní to však vypadá, že SpaceX zahájilo jejich deorbitaci, jelikož obě družice od začátku dubna rychle klesají.

Klesající orbity družic Tintin A a TinTin B (Zdroj: Jonathan McDowell)

K úplně první deorbitaci satelitu konstelace Starlink ale došlo už 20. února 2020, když v atmosféře zanikl satelit s označením STARLINK-46. Ten byl vynesen na v rámci první šedesátky družic v květnu 2019. Nejspíš se jednalo o záměrný test deorbitace. Od té doby proběhly další dvě deorbitace, avšak v těchto případech nejspíš šlo o družice, které měly nějakou závadu, protože před deorbitací navyšovaly svou dráhu spolu s ostatními satelity ze své várky, takže asi nebyly předem určeny k zániku. Jde o družici STARLINK-1220 z únorové mise Starlink v1-4, která zanikla v atmosféře 9. března, a STARLINK-1118 z mise Starlink v1-2, která zanikla 2. dubna.

Pokud vás zajímají pohyby družic Starlink podrobněji, doporučuji sledovat StarlinkUpdates na Twitteru, kde každý den vycházejí názorné grafy.




Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
31 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře