ElonX

12. testovací let Starship

Autor · 11. 4. 2026

Informace Webkamery Články Fotky Videa Aktuálně

Základní informace

  • Datum startu: 20. 5. 2026 00:30 SELČ
  • Startovní okno: Bude upřesněno (Co je to startovní okno)
  • Loď: Starship S39
  • Nosič: Super Heavy B19
  • Cílová dráha: Suborbitální
  • Startovní rampa: OLP-2 (Starbase, Texas, USA)
  • Pokus o přistání lodi: Simulované přistání do vody
  • Pokus o přistání nosiče: Simulované přistání do vody

Podrobnosti a zajímavosti

  • Již 12. start kompletní sestavy lodi Starship (výška 50 metrů, průměr 9 metrů) a rakety Super Heavy (výška 71 metrů, průměr 9 metrů), které jsou vyrobeny z nerezové oceli. Finální verze těchto znovupoužitelných strojů mají umožnit levné cesty na oběžnou dráhu Země, ale také na Měsíc a Mars.
  • Kombinace lodi Starship a nosiče Super Heavy má při startu celkovou hmotnost kolem 5300 tun, z čehož 4900 tun tvoří pohonné látky. Super Heavy obsahuje přibližně 3400 tun paliva a okysličovadla, zatímco Starship ponese dalších 1500 tun těchto pohonných hmot. Přibližně 78 % hmotnosti pohonných látek bude představovat kapalný kyslík, zbytek tvoří kapalný metan. Loď i raketa mají metanovou nádrž umístěnou v horní části a kyslíkovou dole. Navíc obsahují ještě menší nádrže s pohonnými látkami vyhrazenými pro přistávací manévr.
  • Na lodi i raketě jsou přítomny také antény pro komunikaci se satelitní sítí Starlink. Jejich použití umožňuje přenos telemetrie a videa i během návratu do atmosféry, kdy vznikající plazma obvykle způsobuje výpadky přenosu.
  • Během prvního integrovaného letu Starship, který se uskutečnil v dubnu 2023, selhalo několik motorů a mise se nedostala do fáze oddělení lodi od nosiče. Během druhého testovacího letu se SpaceX dostalo podstatně dále – byl otestován nový způsob oddělení stupňů a loď následně úspěšně zažehla všechny motory a téměř doletěla na cílovou dráhu. Nosič nakonec selhal nedlouho po oddělení a loď zhruba 5 minut poté. Třetí testovací let byl opět o dost úspěšnější, neboť Super Heavy se po oddělení poprvé dostala do fáze přistávacího zážehu (ale pak došlo k selhání) a loď Starship úspěšně dosáhla cílové dráhy. Díky tomu bylo možné provést několik testů v kosmickém prostoru a poprvé došlo k pokusu o návrat lodi do atmosféry (i když neúspěšně). Čtvrtý testovací let byl téměř kompletně úspěšný, neboť nosič Super Heavy poprvé kontrolovaně přistál do Mexického zálivu a loď Starship pak poprvé přečkala návrat atmosférou (i když s poškozením, kvůli kterému přistála v oceánu o pár kilometrů jinde, než bylo v plánu). Pátý testovací let už byl kompletně úspěšný, neboť loď Starship dokázala díky vylepšenému tepelnému štítu přečkat návrat atmosférou v lepším stavu a pak přistála přesně na cílovém místě. Navíc proběhl první pokus o zachycení nosiče Super Heavy pomocí Mechazilly zpět na rampě a rovnou byl úspěšný. Během šestého testovacího letu došlo k prvnímu restartu Raptoru během volného letu lodi kosmickým prostorem. Loď navíc měla snížený počet destiček tepelného štítu, ale přesto provedla přesné simulované přistání do vody. Zachycení Super Heavy však bylo odvoláno kvůli ztrátě komunikace mezi věží a raketou, a tak došlo pouze k přistání na vodní hladině. Při sedmém testovacím letu poprvé startovala loď Starship druhé generace. Bohužel selhala ještě před dosažením cílové dráhy z důvodu úniků pohonných látek. Nosič Super Heavy však byl opět úspěšně zachycen Mechazillou, navíc poprvé letěl s již použitým Raptorem. Při osmé testovací misi SpaceX chtělo zopakovat předchozí neúspěšný let, ale loď opět selhala před dosažením cílové dráhy. Nosič Super Heavy byl úspěšně zachycen Mechazillou. Během devátého letu se loď Starship druhé generace poprvé dostala na cílovou dráhu, avšak poté došlo ke ztrátě tlaku v nádržích a loď vstoupila do atmosféry neřízeně, načež byla zničena. Nosič Super Heavy byl poprvé již použitý a otestoval experimentální návratový profil, avšak následně vybuchl nad Mexickým zálivem po zahájení přistávacího zážehu kvůli poškození ze zvýšeného náporu na konstrukci. Desátý let byl konečně úspěšný a loď i nosič při něm přistály v oceánu podle plánu. Zároveň poprvé došlo k vypuštění maket družic Starlink. Jedenáctá mise pak byla velmi podobná té předchozí a také byla úspěšná.
  • Plán této testovací mise nejspíš bude podobný té předchozí, přičemž hlavním cílem tentokrát bude otestovat zbrusu novou startovní rampu ve Starbase a také novou generaci lodi, nosiče i motorů. Loď Starship připojená k nosiči Super Heavy odstartuje z rampy OLP-2 ve Starbase v Texasu a vydá se směrem na východ. Raketa Super Heavy se oddělí zhruba tři minuty po startu, provede návrat směrem k pevnině pomocí zpětného zážehu a pak se nejspíš pokusí o simulované přistání ve vodách Mexického zálivu pár desítek kilometrů od pobřeží. Ale teoreticky může proběhnou pokus o zachycení nosiče Mechazillou. Loď Starship by mezitím měla dosáhnout cílové suborbitální dráhy a během letu kosmickým prostorem nejspíš něco otestuje – například vypuštění maket družic Starlink nebo deorbitační zážeh Raptoru. V závěru Starship vstoupí do atmosféry, kde bude prověřen tepelný štít a aerodynamické řízení lodi. Loď následně dosedne do Indického oceánu a pokud zůstane v jednom kuse, mohla by být odvlečena do přístavu.
  • Na této misi poletí nové prototypy Starship S39 a Super Heavy B19, což jsou první letuschopné exempláře třetí generace. Původně měl na této misi letět nosič B18, ale ten byl zničen během testování na zemi.
  • Starship:
    • Starship S39 je první prototyp lodi třetí generace. Oproti druhé generaci obsahuje řadu vylepšení. Loď má větší nádrže, vylepšený tepelný štít a poprvé obsahuje hardware pro orbitální tankování, které je nezbytně nutné pro lety na Měsíc a Mars. Dále má úpravy umožňující zachycení lodi pomocí Mechazilly.
    • Loď je poprvé vybavena motory Raptor třetí generace. Ty mají vyšší výkon, ale přitom jsou jednodušší a lehčí. Díky vyšší úrovni integrace všech součástí a vylepšenému chlazení jsou motory odolnější a nepotřebují externí okrytování kvůli tepelné ochraně. Loď je nadále vybavena třemi atmosférickými Raptory a třemi vakuovými.
    • Kryogenní a strukturální testování S39 proběhlo na přelomu února a března 2026. Následně loď dostala motory a 11. dubna byla převezena do testovacího areálu, kde 15. dubna absolvovala statický zážeh.
  • Super Heavy:
    • Raketa Super Heavy B19 je také prvním letuschopným prototypem třetí generace. Stále je vybavena celkem 33 atmosférickými Raptory, ale stejně jako v případě lodi jde o nové motory třetí generace.
    • Mezi hlavní změny oproti Super Heavy druhé generace patří větší nádrže a plně integrovaný a znovupoužitelný mezistupeň umožňující tzv. hot staging neboli oddělení stupňů se zažehnutými motory. Tento mezistupeň v minulosti nebyl pevnou součástí rakety a byl během letu odhazován. Raketa dále má jen tři roštová kormidla místo dřívějších čtyř. Kormidla jsou však nyní větší a nově budou využívány také pro zachycení nosiče Mechazillou.
    • Výroba B19 byla dokončena o Vánocích 2025 a na začátku února 2026 proběhlo kryotestování rakety. O měsíc později byla provedena další série testů, která prověřila nejen nosič B19, ale také novou startovní rampu OLP-2. Vše završil statický zážeh motorů na B19 (nebylo nainstalováno všech 33 Raptorů), který však byl ukončen předčasně kvůli problému s vybavením rampy. Poté se raketa vrátila zpět do výrobního areálu, kde dostala zbytek motorů a 11. dubna byla znovu převezena na rampu OLP-2, kde 16. dubna absolvovala statický zážeh všech motorů.
    • Super Heavy po oddělení od lodi Starship provede zpětný zážeh, který raketu nasměruje zpět k pevnině. Zpětný zážeh využívá všech 13 středových motorů, které jsou schopny náklonu o 15 stupňů a tím raketu řídí.
    • Po provedení přistávacího zážehu raketa buď dosedne do vod Mexického zálivu, kde se následně potopí, nebo možná dojde k pokusu o její zachycení Mechazillou zpět na startovní rampě.
  • Vývoj data startu: 2026 → 1. čtvrtletí 2026 → duben 2026 → květen 2026 → 13. května 2026 → 16. května 2026 → 20. května 2026

Související články

Webkamery

NSF-Starbase

NSF-McGregor

NSF-Florida

Nerdle

Plex

Rover

Rover 2.0

Rocket Ranch

Lab

Sentinel

Sapphire

Fotky

Super Heavy B19

Starship S39

Mise

Videa

Přípravy Starship třetí generace:

Oficiální animace letu Starship na Mars:

Testovací zážeh motoru Raptor 2:

Testovací zážeh vakuového motoru RVac:

Částečný statický zážeh Super Heavy B19:

Statický zážeh Starship S39:

Statický zážeh všech motorů na Super Heavy B19:

Kryogenní testování Starship S39:

Aktuální informace

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!

Petr Melechin
Latest posts by Petr Melechin (see all)
Počet zobrazení článku: 15 974

Štítky:

Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest

22 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Justin

7 mesiacov cakat na dalsi start 😃 (ano chapem idu nove veci) pricom raketa musi mat za sebou hodne hodne vela startov aby bola certifinovana pre posadku no good luck neverim ze elon bude pred bezosom na mesiaci zamna neexist cina 2030-2031 a ak ich nezachrani jeff tak ich cinania zhltnu jak malinu jednu vec elonovi nemozno upriet tolko kolko naslubuje nik iny este nenasluboval a neverim ze mu pomozu peniaze z ipo akcii space x

0
0
Odpovědět
LZ.

Už aby do ní nacpali nějaký náklad. Pořád jen testují a makat musí jen F9.

1
0
Odpovědět
panTau164
  • Kdy se dozvíme, zda se bude SH vracet na rampu / do oceánu ?
  • Ponese SS opět makety družic?
  • Je letos v plánu tankování na oběžné dráze?

A pak: váš názor, zda bude první SpaceX nebo Blue Origin ohledně měsíce?
Bezos má teď celkem našlápnuto a 15ti letý náskok Elona docela dotáhl…. (Kuiper má být ještě rychlejší než SL – tak bude záležet na ceně….)

Díky

4
-1
Odpovědět
Jarda

V čem dotáhl náskok ?
Dobře vrátil se mu první stupeň, řekněme, že s 10 letým zpožděním je na úrovní F9 nebo FH.
Návrat druhého stupně, zatím asi ani moc na papíře.
Přistávací modul pro měsíc také nevypadá nijak převratně (z hlediska nosnosti a možností).
A než povynáší Kuiper, tak bude Musk vynášet SL v3 pomocí SHS s násobnými přenosovými rychlostmi současného SL.

9
-2
Odpovědět
prochzde

Je to příliš otázek i na dotazník.
SpaceX zatím oficiální stanovisko k letu IFT-12 nevydala, ale podle mého názoru B19 musí přistát do oceánu.
Pokud se podaří let S39, tak taky. Jedná se o první lety nového prototypu a přistávat s nimi na jedinou funkční rampu, je obrovské riziko.
Starship S39 by měla opět vypouštět makety. SpaceX požádala FCC na ně něco umístit, aby je mohla sledovat.
Další plány SpaceX upřesní až po vyhodnocení dat z letu IFT-12.
Pokud bude let IFT-12 “úspěšný”, tak by do 6-8 týdnů mohly být připraveny B20 a S40 k letu IFT-13.
Tam bych předpokládal vzhledem k navýšení dráhy (žádost FAA) pokus o zachycení B20 a vynesení prvních starlinků V3.
Dráha by se měla blížit orbitální a myslím si, že se pro záchyt S40 nerozhodnou.
Tankování můžou plánovat, až budou mít jistotu, že Starship zvládne orbitální dráhu.
Ohledem lunárních modulů rozhodne NASA při misi Artems III, důležité je, aby měla z čeho vybírat.
Vzhlem k tomu, že HLS vychází z verze, kerá do 2-4 týdnů bude teprve poprvé startovat, tak progres může nastat až po IFT-12. SpaceX může vycházet z dlouholetých zkušeností zásobovacích letů a letů s posádkou.
V závěru máte na jednom řádku dvě obsáhlá témata, každé minimálně na stránku.
Rozhodně těmi jmény vnášíte do otázek zmatek. Je třeba používat názvy společností.
Třeba Amazon (Kuiper 1, Kuiper 2*), který před dvěma dny koupil část spektra D2D od Globalstar.
Blue Origin má zažádáno o sítě Terra Wave a Project Sunrise (BO OrbitalData Center System AI). 
*Project Kuiper byl přejmenován na Amazon Leo 

4
0
Odpovědět
Artritida

Dohnat něco, co existuje a můžeš to okopírovat je snadné. Dokázal ale Bazoš něco, co nikdo jiný ještě ne? Jak by tedy mohl okopírovat lunární lander, který ještě nikdo jiný nesestavil?

0
-1
Odpovědět
3,14ranha

1/New Sheppard je sice suborbitální, ale byl to první úspěšný návrat prvního stupně. Blue Origin za to obdržel Collier Trophy v roce 2016. Sheppard je navíc hydrolox, takže “vyšší dívčí” v oboru raketové vědy.
2/New Glenn je monstrum, dnes asi třetí nejsilnější raketa na světě. S reusable kapacitou lehce pod úrovní expenable Falcon Heavy.

Bezos od začátku vsadil na pokročilé pohonné systémy a na lunárním landeru pracují už pár let. Teď na začátku roku převedl do lunárního programu zkušený a sehraný tým lidí z New Sheparda a první exemplář poletí k Měsíci za pár měsíců. Aktuální (5.5.2006) zpráva z Kosmonautixu:
“Lunární lander od Blue Origin prošel testy ve vakuové komoře”
Chci se vyhnout politice, ale Bezos jede “na jistotu”. Každou informaci kterou pustí ven je třeba brát vážně, možná ji i přecenit. Zatímco u Elona je to přesně naopak. Ten “vymyslí” 10 věcí a do finále jich dotáhne 5 a původní slib splní jenom jedna (což je pořád obdivuhodné, ale tady teď řešíme rozdíl mezi PR/propagandou a realitou)

1
0
Odpovědět
Honza1616

Jsem zvědav jak se jim bude Super heavy ovládat, když má jen 3 kormidla a navíc je má v konfiguraci 90-90-180° od sebe myslel jsme že budou rovnoměrně 120° od sebe,
Ještě bych pochopil kdyby se to jedno prostřední kormidlo dalo sklopit a netvořilo odpor když není v páru, ale takhle…🤔 No tak jo🤷🏼‍♂️, musejí to mít určitě nasimulované.

0
0
Odpovědět
Ivo

No možná to bude třeba proto, že SH klesá poměrně šikmo a tedy to jedno kormidlo bylo v závětří a tudíž reálně nebylo moc funkční. Třeba u letadel je toto extrémně důležité, protože pokud vám řídící plochu neobtéká vzduch, tak je vám tak nějak k ničemu.

2
0
Odpovědět
Honza1616

Myslím si, zas až tak moc šikmo ten sestup není, že by tam ta řídící plocha byla zbytečná a přidávala na váze.
Vůbec bych se nedivil kdyby se vrátil design 4 řídících ploch, a nebo pak tedy jen 2 proti sobě.
Prostě mi to nedávat smysl jak kvuli aerodynamice a řízení, tak i kvůli stabilitě, protože raketa budem muset pořád kompenzovat větší zátěž na jedné straně.

Ale jak jsem už psal, jistě mají provedené simulace a výhody takového řešení, jsou asi větší než nevýhody.

0
0
Odpovědět
Jarda

Raketoplán měl pod sebou mimo osu motorů násobně větší nádrž a také to nevadilo.
Protože chtějí použít kormidla pro záchyt, tak rozložení 120 stupňů mít nemůžou.
Sklápět ho nemá smysl, protože sklápěcí mechanizmus by byl tak těžký, že by neopodstatňoval ušetřený aerodynamický odpor.
A stejně to finální navedení na přistání na Mechazile řeší naklánění motorů, protože kormidla už vzhledem k nízké rychlosti dávno nemají na řízení prakticky žádný vliv. Takže se využívají především na stabilizaci během sestupu s vypnutými motory a tam 3 nebo 4 nebude hrát významnou roli.

2
0
Odpovědět
Invc

1) Jsou to opravdu těžké mrchy …. každá více než 3 tuny (+navazující mechanismy) a oni opravdu potřebují šetřit hmotnost.
2) 3 pro kontrolu ve všech potřebných osách stačí
> ušetřená hmotnost – skoro zadarmo

Roštová kormidla mají relativně malý odpor při sub i při super sonických rychlostech (problematické jsou jen v transsonickém stavu – ale to je při startu rakety jen velmi krátká část letu, a při sestupu je ti to jedno). Je velmi dobře možné, že sklopením se neušetří nic (nebo dokonce naopak).

0
0
Odpovědět
Invc

Dodatek:
Jen 2 kormidla proti sobě … nejsou možné.

se 2 kormidly proti sobě dokážeš řídit jen ve dvou osách (roll + jednu další pitch/jaw podle orientace) jenže ty potřebuješ >najednou< ovládat všechny 3 osy … roll, pitch+jaw

0
0
Odpovědět
Honza1616

2 kormidly proti sobě dokážeš řídit jen ve dvou osách

V tom případě nechápu jak může podle této teorie letat třeba B2 když nemá ocasní řiditelné plochy, ve všech 3 osách + otáčení…. 🤷🏻‍♂️ 😀comment image

Naposledy upraveno před 26 dny uživatelem Honza1616
1
0
Odpovědět
Michael

Ono se to nezdá, ale B-2 tu směrovku vlastně má, jen funguje úplně jinak. Nemá ji vytaženou nahoru do plochy, ale schovanou v odtokové hraně křídel. Jsou to klapky, které se otevírají nahoru i dolů symetricky neboli split-brake rudders. Když chce letadlo zatočit, na jedné straně se ty klapky rozevřou, vytvoří odpor a čumák se tam stočí. Všechno to pak řídí počítač. Když je potřeba letadlo řídit v silném bočním větru, klapky se mírně otevřou na obou stranách a pomáhá to stabilizovat letadlo.

4
0
Odpovědět
LZ.

Při vstupu do atmosféry defakto klouže po břiše. Nejen že by tam kormidlo bylo zbytečně, ještě by dělalo tepelný most na nejhorším možném místě.

Naposledy upraveno před 11 dny uživatelem LZ.
0
0
Odpovědět
prochzde

Ke třem kormidlům už přesvědčili inženýři Elona už dávno.
Od té doby zvládli booster optimalizovat na základě letů i simulací u NASA.
Dokonce zjistili, že se za letu chová lépe než při simulacích.
Nová verze boosteru má potvrdit všechny změny a další úpravy budou minimální.
Navíc si to ani z časových důvodů nebudou moci dovolit.
Dokonce na tři kormidla přešla i Čína (sice neplánovaně), kdy při přistání testovacího 1.stupně CZ-10 na vodní hladinu se sklopilo, nemělo to vliv ani na přesnost. 

2
0
Odpovědět
IgorS

Hurá paráda 🙂

2
0
Odpovědět
Jakub

V článku se píše Super heavy: Stále je vybavena celkem 33 atmosférickými Raptory. Delší dobu jsem teď nesledoval vývoj ona je v plánu 4. generace s více motory? Díky

0
0
Odpovědět
Petr Melechin

Ano, budoucí verze lodi bude mít 3 vakuové Raptory navíc (celkem 9 motorů).

2
0
Odpovědět
Petr Melechin

Teď koukám, že se ptáte na Super Heavy. Tam je ta věta myšlena tak, že i když je to nová generace a má nové motory, tak počet je stále stejný. Pokud vím, tak se v dohledné době neplánuje navýšení počtu motorů na Super Heavy. V minulosti byla ve hře verze s 35 motory, ale to už je myslím zastaralý plán, který neplatí.

6
0
Odpovědět
V_dur

Hmm, 3. generácia – tak teda do tretice všetko dobré, žiadne nečakané nepríjemné prekvapenia a (s)pokojný let, držím(e) palce! 🙂

4
0
Odpovědět
wpdiscuz   wpDiscuz