Starlink se využívá také na Everestu, při pastevectví, na Antarktidě nebo u mobilních operátorů
Dnes prozatím zakončíme náš neformální seriál o možnostech využití Starlinku mimo běžné domácí připojení. Podíváme se na několik různých prostředí, kde satelitní konektivita doplňuje nebo nahrazuje klasickou komunikační infrastrukturu. Nejprve navštívíme Japonsko, kde Starlink slouží jako součást propojení vzdálených mobilních základnových stanic v odlehlých oblastech. Poté se přesuneme do stepních regionů, kde pomáhá při monitoringu a řízení chovu dobytka v rozsáhlých pastevních oblastech. Jeho využití najdeme i v extrémních podmínkách, například na antarktických vědeckých základnách nebo při horolezeckých expedicích v odlehlých horských oblastech.
Náš přehled začneme v Japonsku, kde se tato služba postupně stává součástí telekomunikační infrastruktury. Satelitní připojení zde neslouží přímo běžným uživatelům, ale propojuje vzdálené mobilní vysílače s hlavní sítí operátora. Společnost KDDI ho využívá pro připojení přibližně 1200 základnových stanic v horských oblastech, na ostrovech a dalších špatně dostupných místech. První taková stanice byla spuštěna na ostrově Hačidžó, později následovaly další lokality. Jde o jeden z nejlépe veřejně popsaných projektů tohoto typu, protože operátoři obvykle nezveřejňují podrobnosti o tom, kde podobné technologie nasazují. Podobné projekty se ale objevují i v dalších částech světa. Například společnost Africa Mobile Networks využívá Starlink k propojení mobilních vysílačů v oblastech bez dostupného pevného připojení. Díky tomu lze rozšířit mobilní pokrytí i do míst, kde by výstavba klasických spojů byla příliš složitá nebo nákladná. V těchto případech Starlink neslouží jako služba pro koncové uživatele, ale jako součást infrastruktury mobilní sítě v odlehlých oblastech.
Základnová stanice (BTS) pro mobilní síť (Foto: Wikideas1 / Wikipedia)
Další oblastí využití Starlinku jsou rozsáhlé pastevní oblasti, kde není dostupný mobilní signál. V těchto místech se používají GPS obojky a další systémy pro sledování pohybu zvířat nebo stavu stáda. Farmáři tak mohou sledovat pohyb zvířat na velké vzdálenosti a rychle reagovat například na problémy s napajedly nebo situace, kdy se část stáda vzdálí z vymezené oblasti. Dříve bylo nutné tato místa pravidelně kontrolovat fyzicky, často i v obtížně dostupném terénu. Velmi rozšířeným řešením jsou tzv. virtuální ohrady, které umožňují vymezit prostor pro pohyb zvířat bez nutnosti stavby fyzického oplocení. Zvířata v některých případech reagují na zvukové a vibrační signály z obojku a zůstávají v určené oblasti. Podobné systémy se používají například v Austrálii v rozsáhlých pastevních oblastech, stejně jako v Kazachstánu, kde se uplatňují v podmínkách rozlehlých stepí. Objevují se také na Novém Zélandu a v Severní Americe. Jedním z nejlépe zdokumentovaných příkladů je řešení společnosti Halter, které využívá satelitní konektivitu Starlink pro chytré obojky a systémy virtuálního oplocení v rámci řízení chovu dobytka.
Chov ovcí v Patagonii (Foto: writtecarlosantonio)
Velmi zajímavou oblastí využití Starlinku jsou tzv. extrémní prostředí, kde je provoz jakékoliv komunikační infrastruktury dlouhodobě složitý. Patří sem zejména polární oblasti, kde jsou komunikační systémy vystaveny extrémním klimatickým podmínkám a omezené dostupnosti klasických spojů. V těchto lokalitách satelitní připojení zajišťuje především spolehlivou komunikaci a přenos dat z vědeckých měřicích zařízení, například meteorologických stanic nebo dalších monitorovacích systémů. Nejde tedy o běžné uživatelské připojení, ale o stabilní datový kanál v místech, kde jiná síť prakticky neexistuje. Na výzkumných stanicích v Antarktidě, například na americké McMurdo Station či novozélandské Scott Base, byl Starlink zaveden jako součást modernizace komunikačních systémů a pro přenos dat z místního výzkumného provozu. Podobné využití se objevuje také v severních oblastech Kanady a Aljašky, kde pomáhá zajišťovat konektivitu v odlehlých regionech s omezenou dostupností běžné infrastruktury.
Vědecká stanice McMurdo na Antarktidě je nově připojená přes Starlink (Foto: National Science Foundation)
Poslední kapitolu tohoto přehledu věnujeme využívání Starlinku při vysokohorských expedicích. Jde o prostředí, kde je komunikace dlouhodobě omezená a kde se stále běžně spoléhá na satelitní telefony jako hlavní způsob spojení se zbytkem světa. Nejznámější a zároveň nejlépe doložené případy pocházejí z oblasti Everestu, konkrétně z okolí základního tábora. Starlink zde slouží především jako doplněk ke klasickým komunikačním prostředkům, zejména pro rychlý přenos dat, fotografií a širší internetové připojení v expedičním zázemí. Z této oblasti je známý také mediálně sledovaný živý videohovor mezi základním táborem pod Mount Everestem a Mezinárodní vesmírnou stanicí (ISS), kde byl Starlink součástí použité přenosové infrastruktury. Podobné technologie se objevují i u některých komerčně organizovaných expedic v Himalájích, kde mohou být součástí vybavení základních táborů. Je však potřeba dodat, že jejich používání není vždy oficiálně schválené a může narážet na místní telekomunikační pravidla. Tento trend se začíná objevovat i mimo Asii, například v jihoamerických Andách. U velkých expedic, včetně výstupů na Aconcaguu, se v terénních zkušenostech objevují zmínky o využívání moderních satelitních internetových terminálů jako doplňku ke klasickým komunikačním prostředkům. Nejde však o plošné nasazení, ale spíše o individuální řešení podle podmínek konkrétní expedice.
Rozhovor Sergeje Rjazanského s ISS ze základního tábora pod horou Mount Everest přes Starlink (Zdroj: The Himalayan Times)
Tento článek bych chtěl věnovat své drahé novomanželce Jitce.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Podpořte projekt ElonX
Díky moc za fajn článek a přeju bezva novomanželství 🙂
Diky moc jsem rad ze se clanek libil, a prani vyridim i manzelce 😇