Konflikt na Ukrajině ovlivňuje celosvětovou kosmonautiku i provoz na ISS, SpaceX tím možná získá nové zákazníky

Rusko ve čtvrtek zahájilo nevyprovokovanou invazi na území Ukrajiny, což mělo téměř okamžité dopady také na kosmonautiku. V tomto článku se zaměříme na to, jak může konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou ovlivnit SpaceX v kontextu provozu a zásobování Mezinárodní vesmírné stanice, satelitní konstelace Starlink a také potenciálního zisku nových zákazníků pro raketu Falcon 9.

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) je projektem, na kterém spolupracuje řada světových zemí, avšak primárními partnery jsou Rusko a USA. Každá z těchto zemí v podstatě vlastní a spravuje jednu část stanice. Jsou proto na místě otázky, jak tuto dlouhodobou spolupráci ovlivní aktuální agrese Ruska na Zemi. Prozatím na ISS vše zůstává při starém, ale Dmitrij Rogozin, ředitel ruské kosmické agentury Roskosmos, už stihl Spojeným státům pohrozit na Twitteru. Rogozin v sérii tweetů rozhořčeně reagoval na oznámení nových sankcí, které prezident Joe Biden uvalil na Rusko v reakci na invazi na Ukrajinu.

Ředitel Roskosmosu Dmitrij Rogozin (Zdroj: Roskosmos)

Nebudu zde rozebírat celý Rogozinův výlev (anglický překlad najdete zde) a zaměřím se jen na poslední sekci, která se věnuje ISS. Šéf Roskosmosu zde poukazuje na to, že ruské zásobovací lodě Progress momentálně představují jediný způsob, jak lze upravovat oběžnou dráhu ISS, což je podle něj potřeba například kvůli „uhýbání orbitálnímu odpadu od vašich talentových byznysmenů“ (to je jistě narážka na Elona Muska a jeho satelitní konstelaci Starlink). Kosmická stanice ISS se totiž pohybuje relativně nízko nad zemí, kde se ještě projevuje aerodynamický odpor atmosféry, a tak je potřeba jednou za čas stanici popostrčit výše, jinak by postupně klesla příliš nízko a bez těchto úprav dráhy by zhruba za dva roky zanikla v atmosféře. A právě motory ruských lodí Progress jsou v současnosti používány jako primární způsob úprav dráhy ISS. Rogozin proto upozorňuje, že když Rusko přestane tyto korekční zážehy provádět, ISS může někomu spadnout na hlavu.

Ruská zásobovací loď Progress (Foto: NASA)

V první řadě je potřeba říct, že ruský segment na ISS je mnohem více závislý na spolupráci s USA než naopak. Americký segment například zajišťuje zásobování ruské části stanice elektrickou energií, bez které by se Rusko neobešlo a nemá ji jak nahradit. Oproti tomu americký segment je v podstatě soběstačný, na čemž má nemalý podíl také Crew Dragon, díky kterému může NASA dopravovat astronauty na ISS bez závislosti na ruské lodi Sojuz, jak tomu bylo v letech 2011 až 2020 po skončení programu raketoplánů. Zmíněné zážehy Progressů tak jsou dnes jedinou záležitostí, u které NASA spoléhá na Rusko. Nejde však o něco, co by bylo nenahraditelné. Například v minulosti úpravy dráhy ISS zajišťovaly také americké raketoplány nebo evropské zásobovací lodě ATV. Tyto stroje už ale několik let nejsou v provozu, a tak NASA už delší dobu připravuje alternativy. Například už v roce 2018 byl úspěšně proveden test úpravy dráhy ISS pomocí motorů komerční zásobovací lodi Cygnus, kterou dnes provozuje společnost Northrop Grumman. Další loď Cygnus je momentálně připojena k ISS a shodou okolností je v plánu s ní brzy provést první ostrou úpravu dráhy stanice. Korekčních zážěhů by měla být schopna také americká loď Starliner od Boeingu.

Zásobovací loď Cygnus na ISS (Foto: NASA)

Spojené státy tedy nejsou až tak závislé na Rusku, jak Rogozin naznačuje. Zároveň je teoreticky možné, že úpravy dráhy ISS by mohly v budoucnu zajišťovat i lodě Dragon společnosti SpaceX. Naznačil to také Elon Musk, který reagoval na Rogozinův tweet s tím, že SpaceX by v případě potřeby dokázalo zajistit úpravy orbity ISS. Osobně ale nevím, zda by něco takového vyžadovalo výrazné úpravy Dragonu, či nikoli. Nicméně nemám pochyb, že i kdyby došlo na nejhorší a Rusko se rozhodlo ISS zcela opustit, NASA a její partneři by nejspíš dokázali včas přijít s nějakým alternativním řešením, které by plně nahradilo korekční zážehy prováděné loděmi Progress.

Otazník visí také nad spoluprací mezi NASA a Roskosmosem, která měla začít letošní pilotovanou misí Crew-5. Při ní by v Crew Dragonu poprvé letěl jeden ruský kosmonaut a výměnou za to by na budoucích letech ruských lodí Sojuz létal vždy jeden astronaut NASA či některé partnerské agentury (ESA, JAXA, CSA). Díky tomu by bylo možné zajistit, že na ISS bude vždy alespoň jeden člověk, který se může starat o americký či ruský segment stanice i v případě, že jedna z kosmických lodí bude dočasně uzemněna kvůli nějakému problému. Momentálně tedy není jasné, jestli je zahájení této spolupráce stále v plánu, nebo se vztahy mezi NASA a Roskosmosem zhorší natolik, že na vzájemnou výměnu sedadel nakonec nedojde.

Ruská kosmonautka Anna Kikina, která by měla letět na americké misi Crew-5 (Zdroj: Sputnik)

Ukrajinská krize by ale z pohledu SpaceX mohla mít i pozitivní dopady. Evropa totiž už řadu let spolupracuje s Ruskem na provádění startů upravené ruské rakety Sojuz z evropského kosmodromu ve Fracouzské Guyaně. Například teď v dubnu odtud měl startovat Sojuz s dvěma evropskými navigačními družicemi Galileo. Roskosmos ale aktuálně oznámil, že v reakci na sankce EU pozastavuje tuto spolupráci a odvolává z Guyany všech 87 ruských pracovníků, kteří zde připravovali zmíněný start Sojuzu. Šlo o první z asi pěti misí evropského Sojuzu, které byly v plánu na tento a příští rok.

Evropský Sojuz vynáší první dvě družice Galileo v roce 2011 (Zdroj: European Union Agency for the Space Program)

Všechny tyto mise nyní čeká přinejmenším odklad, ale může se teoreticky stát, že spolupráce s Roskosmosem nebude obnovena ani po skončení bojů na Ukrajině. V takovém případě by Evropa musela najít novou raketu pro tyto náklady. Kromě čtyř družic Galileo jde například o vědeckou sondu EarthCARE nebo teleskop Euclid. Evropský Sojuz by měl být postupně nahrazen novou raketou Ariane 6, ale ta nejspíš poletí poprvé až příští rok a těžko říct, za jak dlouho by bylo možné vyrobit dodatečné rakety pro mise, které měly původně využít Sojuz. U misí, kde by velké zpoždění nebylo přijatelné, se proto nabízí alternativa ve formě komerční rakety. Problém je, že doposud bylo v tomto oboru běžné, že starty se domlouvaly minimálně dva roky dopředu, protože zhruba tak dlouho trvala výroba a příprava rakety pro danou misi. V současnosti je navíc situace ještě horší kvůli tomu, že někteří poskytovatelé středních a těžkých nosičů jsou v přechodném období, kdy zavádějí nové rakety a ty staré už se nevyrábějí nebo nejsou k dispozici, protože jsou vyprodané. To se týká například raket Atlas V společnosti ULA, japonských raket H-IIA a B nebo evropské Ariane 5. Jejich nástupci přitom ještě čekají na své premiéry a noví zákazníci by nejspíš byli odbaveni až za několik let. A právě zde by mohla zazářit firma SpaceX, která je momentálně v podstatě jediným poskytovatelem startů velkých raket, který dokáže velmi rychle odbavit nové zakázky.

SpaceX je ale díky znovupoužitelnosti svých raket a vysoké kadenci startů mnohem flexibilnější. Pokud je tedy náklad zákazníka připraven, SpaceX jej mnohdy dokáže vynést na oběžnou dráhu už za pár měsíců, nikoli za 2–3 roky, jak tomu je u konkurence. Příkladem budiž nedávná mise CSG-2. Tato italská družice měla původně letět na evropské raketě Vega-C, ale kvůli nehodám a průtahům ve vývoji došlo k mnoha odkladům, což donutilo Italskou vesmírnou agenturu k přesunu družice z Vegy na Falcon 9. Kontrakt se SpaceX byl uzavřen na začátku září 2021 a mise úspěšně odstartovala 1. února 2022 čili o pouhých 5 měsíců později. Pokud tedy budou evropské Sojuzy uzemněny dlouhodobě, očekával bych, že alespoň některé z jeho nákladů nakonec vynesou rakety SpaceX.

Start Falconu 9 s družicí CSG-2 (Foto: SpaceX)

Podobný problém možná čeká také společnost OneWeb, která k vynášení družic pro svou internetovou konstelaci využívá ruské Sojuzy. Na začátku března měla z Kazachstánu odstartovat další várka těchto družic a další takové mise jsou v plánu na zbytek roku. Momentálně ale není jasné, jak bude tento harmonogram ovlivněn událostmi na Ukrajině. Bude OneWeb nakonec také muset hledat alternativní nosič? V takovém případě by dost možná jedinou schůdnou volbou byl opět Falcon 9. Problém je, že OneWeb by využíváním služeb SpaceX nepřímo financoval konkurenční projekt Starlink. Ale co se týče SpaceX, tato firma nemá problém vynášet družice konkurenčních konstelací (a že nejde o prázdná slova Elona Muska ukazují například chystané starty pro konstelaci O3b mPOWER). Otázkou je tedy pouze to, zda by OneWeb dokázal něco takového skousnout.

36 družic OneWeb během příprav na start (Foto: Roskosmos)

Zajímavá je také situace kolem zásobování ISS, které momentálně zajišťují lodě Dragon od SpaceX a také lodě Cygnus společnosti Northrop Grumman. Problém je, že Cygnus vynáší na oběžnou dráhu raketa Antares, jejíž motory se vyrábějí v Rusku a první stupně na Ukrajině. Krátce po zahájení ruské invaze se dokonce objevily zprávy, že továrna společnosti Južmaš, která vyrábí první stupně pro Antares, byla zcela zničena. Tyto zprávy se nakonec ukázaly jako nepravdivé, ale vyvolává to otázku, co by se stalo, kdyby pravdivé byly.

Start rakety Antares s lodí Cygnus (Foto: NASA)

Loď Cygnus se vyrábí v Itálii a v USA, takže ta ohrožena není, ale v případě problémů s dodávkami raket Antares by musela být vynášena jiným nosičem. Nebylo by to poprvé, protože už v minulosti tato loď několikrát letěla na raketě Atlas V. Jak jsem ale zmínil výše, Atlas se přestává vyrábět a všechny plánované exempláře už jsou zamluveny jinými zákazníky. Cygnus by tedy musel počkat na Vulcan Centaur, kterým společnost ULA nahrazuje Atlasy, nebo se může zkusit poohlédnout jinde. Vulcan ještě ani jednou neletěl a prvních několik startů už má domluvené zákazníky, takže na Cygnus by se nejspíš pár let nedostalo. Lepší volbou by nejspíš opět byl Falcon 9, který je pravděpodobně výrazně levnější než Vulcan a Cygnus by měl být schopný vynést (i když oficiálně to potvrzeno nebylo). Northrop Grumman každopádně oznámil, že rakety Antares pro příští dvě mise Cygnusu už jsou v USA, takže konflikt na Ukrajině by mohl potenciálně ohrozit až mise plánované na konec roku 2023 či pozdější. Pokud dojde na nejhorší, Northrop by mohl přijít o možnost vyrábět svou raketu Antares, například jen důsledkem sankcí, které by znemožnily nákup ruských motorů. Uvidíme v takovém případě Cygnus na Falconu 9?

Umělecká představa lodi Cygnus v aerodynamickém krytu rakety Atlas V (Zdroj: NASA Spaceflight)

A na závěr se ještě na chvíli vrátíme ke Starlinku. Místopředseda ukrajinské vlády Mychajlo Fedorov totiž aktuálně požádal Elona Muska na Twitteru o poskytnutí terminálů pro připojení k síti Starlink v rámci pomoci při boji proti ruské invazi. Tato satelitní služba totiž v Ukrajině ještě není oficiálně k dispozici (měla být spuštěna během letoška), a tak Fedorov musel požádat takhle bokem. Není jasné, jestli Ukrajina chce Starlink využít pro připojení vojáků v terénu, nebo jen chce mít k dispozici alternativní řešení pro případ, že se Rusko pokusí vyřadit pozemní internetovou infrastrukturu z provozu. Každopádně Starlink by mělo být technicky možné provozovat na Ukrajině už dnes, jelikož území této země je v dosahu retranslačních stanic v Polsku, Litvě a Turecku. AKTUALIZACE: Elon Musk oznámil, že Starlink už byl v Ukrajině zprovozněn a na cestě jsou další terminály.

Starlink pomáhal také v oblasti zasažené hurikánem Ida (Zdroj: St. Charles Parish)


Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!




Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest

56 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře