Starlink je v bojích na Ukrajině obrovským přínosem, ale Rusko ruší signál
Ruská armáda, která měla být druhou nejsilnější armádou na světě, už více než čtyři roky nedokáže zlomit odpor výrazně menší ukrajinské. Jedním z pilířů úspěšné ukrajinské obrany je satelitní komunikační systém Starlink. Díky němu Ukrajinci udržují spojení s frontovými jednotkami a řídí drony vyslané nad území nepřítele. Alternativa ke Starlinku prakticky neexistuje. Vysvětlíme si proč a podíváme se také na to, jaké má Starlink slabiny.
Starlink tvoří páteř ukrajinské frontové komunikace už od začátku velké ruské invaze v únoru 2022 (válčí se ale již od roku 2014). V prvních měsících byly mnohé terminály i konektivita poskytovány zdarma. Zároveň se na financování podílely vlády (zejména USA a Polska), Evropská unie, neziskové organizace i soukromí dárci. Na podzim roku 2022 se objevily informace, že SpaceX už nechce nést většinu nákladů samo. Firma zaslala Pentagonu dopis, ve kterém uvedla, že dlouhodobé financování je příliš nákladné, a požádala americkou vládu, aby převzala financování vojenského využití Starlinku na Ukrajině. Odhadované náklady se tehdy pohybovaly ve stovkách milionů dolarů ročně. Krátce poté Elon Musk veřejně oznámil, že SpaceX službu nepřeruší, i kdyby za ni nedostalo zaplaceno. Prakticky však postupně docházelo k tomu, že financování přebíraly státní instituce a spojenci Ukrajiny. Pod novou vládou Donalda Trumpa, USA zastavily přímé poskytování dodávek vojenské pomoci Ukrajině a přešly na model, kdy nákup zbraní, vybavení a služeb pouze schvalují a organizují a hradí ho evropští spojenci. To se týká i Starlinku.
Ukrajinská armáda je na Starlinku prakticky závislá, protože nahradit ho není v podstatě čím. Existují sice i další satelitní konstelace, například OneWeb provozovaný Eutelsatem, ty však za Starlinkem výrazně zaostávají. Konkrétně v počtu satelitů, latenci a přenosové kapacitě, což jsou zcela zásadní parametry.
- Velikost satelitní konstelace je důležitá pro zajištění nepřetržitého pokrytí oblasti, nad kterou komunikační družice přelétávají, a také proto, že jeden satelit zvládne obsloužit jenom omezený počet terminálů ve vymezeném prostoru.
- Latence je klíčová pro řízení dronů, video totiž musí být přenášeno v reálném čase.
- Co se týče nároků na přenosovou kapacitu – terminály Starlinku slouží na frontě jako komunikační uzly, přes které proudí velké množství dat mezi vojáky, velitelskými stanovišti, drony a různými dalšími systémy. Není to tedy jen zařízení pro jednoho uživatele, ale často komunikační uzel pro celou jednotku. Ukrajinská armáda má samozřejmě k dispozici i radiostanice, ale ty mají menší dosah a obvykle také menší výkon.
Výhod Starlinku si všimli i Rusové a přes prostředníky začali nakupovat terminály Starlinku také. Byl to snadnější způsob ve srovnání s vývojem něčeho nového nebo taháním trhajících se optických kabelů. Nakonec jich měli tolik, že je používali k navádění „sebevražedných“ dronů. Ukrajinci proto na začátku tohoto roku požádali SpaceX, aby zakročilo. SpaceX vyhovělo, a zablokovalo Starlink neautorizovaným uživatelům. Od února se tedy v oblasti mohou připojovat k síti Starlink pouze ty terminály, které jsou na seznamu povolených. Toto opatření výrazně narušilo komunikaci a operační schopnosti okupačních jednotek. Ty teď jsou v podobné situaci jako v roce 2022, kdy často postupovaly naslepo bez znalosti situace v terénu. Výsledkem je, že ruská armáda nyní dosahuje řádově menších územních zisků než v minulém roce.
Ale ani Ukrajinci to se Starlinkem nemají úplně jednoduché, neboť Rusové se jim ho snaží rušit, a často úspěšně. Rušení satelitní komunikace se může dít dvěma způsoby: interferencí (vysíláním na stejné frekvenci) signálu vysílaného pozemními stanicemi na satelit (uplink jamming), nebo naopak interferencí signálu vysílaného ze satelitu k zemi (downlink jamming). Druhá metoda má omezený dosah, protože s větší vzdáleností slábne signál rušičky a dá se relativně snadno odstínit. Účinnější tedy je zaměřit rušení přímo na satelit, ovšem s rušením Starlinku tímto způsobem je ta potíž, že satelitů této konstelace je příliš mnoho.
Jedna věc však rušení přesto napomáhá. Anténa Starlinku potřebuje čistý výhled na oblohu. Jenže na frontě je obloha smrtelně nebezpečná! Neustále po ní létají průzkumné drony hledající nepřátelské pozice, na které by mohly navést palbu, a bílá anténa Starlinku je snadno vidět. Tato okolnost nutí obsluhu schovat terminál hlouběji do zákopu, pod strop krytu, za hranu zemního valu. A to je problém. Jak se píše i v oficiální příručce, překážky jako střecha, sloup nebo větev způsobují výpadky služby. Takže strop krytu, maskování síťovinou, šikmá hrana valu nebo fragmentační přístřešek, to všechno komplikuje satelitní komunikaci stejně jako strom nad střechou rodinného domu. Chrání před střepinami, ale ukrajuje z linkové rezervy, což usnadňuje rušení.
Na vysvětlenou: Linková rezerva je rozdíl mezi silou signálu, který terminál přijímá, a minimální úrovní, pod kterou spojení „spadne“. Když anténa vidí celou oblohu, rezerva je velká a lokální rušení ji nemusí překonat. Jakmile ji ale vojáci schovají pod převis, a vidí jen úzký pruh nebe, rezerva klesne na zlomek, a rušička, která by jinak neměla šanci, najednou stačí. Takže čím lépe je terminál ukrytý, tím snáze ho lze rušit. Neznamená to, že by se Starlink neosvědčil, jenom by si nikdo neměl myslet, že samotná odolnost sítě s tisíci družicemi vyřeší špatné umístění terminálu v zákopu, kde nad hlavou sviští drony a dvacet kilometrů daleko stojí rušička za cenu ojetého auta.
Ochrana proti rušení satelitní komunikace spočívá v úzce směrovaném vysílání nebo technice zvané spread spectrum (signál generovaný v určité šířce pásma je záměrně roztažen ve frekvenční doméně, takže zabere širší pásmo) či adaptivním filtrování. Ale taková opatření mohou být stále překonána dostatečně silným rušivým signálem, který pokryje celou šířku pásma satelitu a zahltí jeho elektroniku. Podle reportáže Reuters z 8. července 2026 Rusko nasazuje výkonné rušící systémy u měst a vojenských objektů. Ukrajinské zdroje v téže zprávě mluví o systému označovaném jako Volna Kupol Garant, který má rušit spojení Starlinku v prostoru zhruba 20 km², a to tak, že vysílá úzce směrovaný vysokofrekvenční rádiový paprsek, který přetěžuje přijímací antény satelitů Starlink a znemožňuje jim přijímat signály od uživatelů nacházejících se v oblasti jeho působení. Rušení vytváří v osmi pásmech satelitního přenosu dat v rozsahu 14 až 14,5 GHz, přičemž každé pásmo má šířku 62,5 MHz. K tomu využívá soustavu směrových fázovaných anténních polí. Detekováno bylo asi deset kusů, dva z nich Ukrajinci údajně zasáhli. Analytik Rob Lee v reportáži upozorňuje, že navýšení výroby těchto rušiček by mohlo významněji ztížit ukrajinské dronové útoky na střední vzdálenosti, tedy útoky desítky kilometrů za frontovou linií.
Další problém spočívá v samotné struktuře signálu. Akademičtí výzkumníci publikovali několik studií, které reverzně rozebírají Ku-band downlink Starlinku (směr ze satelitu k terminálu). Jejich analýza popsala synchronizační sekvence, pilotní symboly a časování rámců. Navazující práce z let 2025 a 2026 identifikovaly další předvídatelné prvky včetně vazby primárních a sekundárních synchronizačních signálů. Nejedná se sice o prolomení šifrování dat, obsah komunikace zůstává chráněný, ale znamená to, že fyzická vrstva přenosu, tedy způsob, jakým se satelit a terminál „domlouvají“ na spojení, není tajemstvím. Kdo zná strukturu synchronizačních sekvencí, může signál přesněji detekovat, sledovat a cíleně rušit právě v momentech, kdy terminál navazuje nebo udržuje spojení. A bariéra vstupu je nižší, než by se dalo tušit. Výkonné Ku-band GaN zesilovače pro pásmo 10–12 Ghz existují jako běžné katalogové produkty firem jako Qorvo nebo UMS, s deklarovanými aplikacemi v elektronickém boji a satelitní komunikaci. Nejde o žádnou supertechnologii. SpaceX s tím asi mnoho nezmůže, teoreticky by mohlo změnit strukturu waveformu (tento pojem označuje nejen tvar vlny, ale celý způsob přenosu signálu), aby synchronizační prvky byly méně předvídatelné. Výzkumníci však sami upozorňují, že zachování kompatibility s obrovskou existující základnou terminálů je silná brzda rychlých a zásadních změn.
Každopádně Starlink zůstává strategicky klíčovou technologií, i když SpaceX v současnosti umožňuje ukrajinské armádě využívat Starlink pouze na ukrajinském území. Při útocích hluboko v Rusku proto ukrajinské dálkové drony spoléhají na méně přesné navigační systémy založené na umělé inteligenci. Význam takových úderů na rafinérie je dalekosáhlý. Nejde totiž jenom o rafinérie ruské, i na Blízkém východě je část kapacit mimo provoz a rovněž Čína z opatrnosti zpracovává méně ropy, aby jí nějaké zásoby ještě zbyly, kdyby se blokáda Hormuzského průlivu protáhla. Ale zpět k Rusku. Tamní rafinérie schytávají jednu ránu za druhou. V červnu zpracovávaly 3,8 milionu barelů ropy denně, což je o 1,5 milionu méně než na začátku roku. Rusko tak stojí za pětinou globálního poklesu rafinérské produkce. Tahle situace vytvořila na světovém trhu fascinující paradox. Rusko nedokáže zpracovat ropu doma, a proto ji posílá do světa v surovém stavu. Surové ropy je tak na světovém trhu více, než se dokáže zpracovat, což její ceny drží jakž takž na uzdě. Hotových produktů je však nedostatek, protože Rusko bývalo druhým největším exportérem nafty (cca 12 % trhu), a teď ji naopak musí dovážet. Obnovovat provozy ruských rafinérií přitom není snadné. Ukrajinské drony totiž nemíří na běžné nádrže, které se dají snadno „zalepit“, ale soustředí se na sekundární konverzní jednotky (tzv. hydrocrackery a reformery), technologicky nejsložitější srdce rafinérií. Bez západních technologií a kvůli sankcím se tyhle části neopravují týdny, nýbrž celé kvartály.
Graf: Výkon ruských rafinérií v letech 2023 až 2026
Závěr je jednoznačný: Kremlu Starlink působí velké potíže. Třídenní „speciální vojenská operace“ se značně protáhla, drony na frontě kosí ruské vojáky po tisících, ekonomické škody vzrůstají a ukrajinská armáda se při nedostatku vojáků spoléhá na bezpilotní systémy stále víc.
