Toxický vliv platformy X a dalších sociálních sítí na společnost
Sociální sítě mají řadu přínosů (rychlá komunikace, sdílení informací, navazování kontaktů), ale pojí se s nimi i negativní jevy, které jsme rozebírali v minulém článku. Například algoritmy často zobrazují obsah podobný tomu, který uživatel již sleduje, což může posilovat tzv. informační bubliny a omezovat kontakt s odlišnými názory. Ze sociálních sítí se pak toto negativní působení přenáší do celé společnosti, což nastoluje otázku, jestli by se sociální sítě neměly více regulovat.
Svoboda slova
V souvislosti se sociálními sítěmi se často diskutuje o svobodě slova. Demokratické právní systémy chrání svobodu projevu jako základní lidské právo, ale zároveň ji omezují v případech, kdy projev ohrožuje jednotlivce nebo společnost, například když se jedná o výzvu k násilí, o podněcování nenávisti, o pomluvu, o šíření poplašné zprávy nebo o porušování soukromí. Stručněji: svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Vymezení svobody slova provázejí spory. Někteří lidé si myslí, že určité skupiny, např. sexuální menšiny, by měly být přísněji chráněny, naopak jiní jsou zase přesvědčeni, že svoboda slova by měla být co největší. Tvrdí, že potlačování jakéhokoli názoru může v důsledku vést k totalitním praktikám a jediným lékem na špatné myšlenky jsou myšlenky lepší. Občas k tomu připojí i údajný Voltairův citát: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.“ Tento spor nelze jednoznačně rozhodnout, spíše je to otázka, jak stanovit hranice mezi svobodou projevu a bezpečností.
Informační válka
Teze, že lékem na špatné myšlenky jsou myšlenky lepší, zní pěkně, naráží však na skutečnost, že lidé se neřídí analýzou, nýbrž emocemi. Proč to tak je? Pravda je pro sociální spolupráci nevhodná. Bývá totiž složitá, obsahuje příliš mnoho odstínů šedi a málokdy nabízí jednoduchý návod k akci. Mýtus je naopak jasný, srozumitelný a mobilizující. Mystifikace je efektivní prostředek pro manipulaci masy lidí, neboť dokáže smazat individuální rozdíly v uvažování a nahradit je sjednocující ideou. Proto dobré myšlenky nemají žádnou výhodu před špatnými, spíše naopak.
Dobré myšlenky mají navíc zásadní ekonomický handicap – vycházejí ze skutečných dat, která však je potřeba nejprve získat a analyzovat, což je drahé. Hodně. Například určení vlivu člověka na klima patří mezi největší a nejnákladnější vědecké projekty moderní doby. Vyžadovalo minimálně desítky miliard dolarů, více než století měření, tisíce výzkumníků, globální infrastrukturu a obrovské výpočetní kapacity. Oproti tomu jednoduše prohlásit, že vliv člověka na klima je zanedbatelný nebo že očkování způsobuje autismus, vyžaduje jen trochu fantazie a přesvědčivosti. Pravda nemá žádnou zkratku. Abychom se k pravdě dopracovali, musíme zapojit vzdělání, kritické myšlení a trpělivost. Fikce žádné takové nároky nemá. K vytvoření příběhu, že určitá skupina lidí může za vaše osobní neštěstí, není potřeba žádná studie, stačí narativ, který rezonuje s lidskými emocemi.
Díky sociálním sítím mají dnes dezinformace i bleskovou distribuci. Algoritmy, které spravují náš informační prostor, totiž nebyly navrženy k tomu, aby rozlišovaly pravdivost výroků, jejich metrikou je angažovanost. Studie MIT z roku 2018 publikovaná v časopise Science potvrdila, že dezinformace se na Twitteru šíří násobně rychleji než pravda a dostanou se k mnohem širšímu publiku. Proč? Protože pravda je omezena realitou. Nemůže být svévolně vzrušující nebo šokující, zatímco lež může být vykonstruovaná přesně tak, aby působila na naše pudy a emoce.
Když použijeme přirovnání: v souboji o pozornost se objektivní pravda ocitla v pozici komerčního vývojáře softwaru, který konkuruje open-source programům nabízeným zdarma a s virálním marketingem. Tato ekonomická asymetrie se stává čím dál větší hrozbou. Lidé si bohužel neuvědomují cenu informací, nepřiznáme si, že když jsou zprávy zdarma, pravděpodobně nás neinformují, ale formují.
Dopad na společnost
Sociální sítě umožnily, aby se do veřejné diskuse zapojilo více lidí z více vrstev společnosti, zároveň ji však svými algoritmy devalvovaly. Názor podpořený kvalitní argumentací má nyní menší váhu než extrémní názory. To přirozeně nahrává demagogii, propagandě a konspiračním teoriím. Úroveň veřejného diskursu pak určuje společenské normy (co je přijatelné, co ne) a má vliv na správu věcí veřejných, protože politici se ohlížejí na veřejné mínění.
Výměna názorů na sociálních sítích obvykle vykazuje tři zásadní nedostatky: není otevřená, je konfrontační, není založena na faktech.
Sociální bubliny
- Uživatelé sociálních sítí jsou sice dokonale propojeni, ale přitom mentálně izolováni v digitálních ghettech, kde věří levně vyrobeným lžím.
Konfrontace
- Už od dob Aristotela je známo, že člověk je bytost společenská. Jsme odkázáni jeden na druhého a musíme spolu žít. Proto existují různé konvence a pravidla chování, abychom se snesli. V polarizovaném prostředí sociálních sítí však debata bývá často velmi vyhrocená a plná osobních útoků.
Lži
- Vedle osobních útoků se běžnou argumentační taktikou stalo vymýšlení alternativních faktů.
Všechny tyto faktory vnášejí do veřejného prostoru nejasnost a nejistotu. I k věcem, ve kterých na odborné úrovni panuje konsensus, se veřejnost staví skepticky. Experti se například shodují, že transformace energetiky je nezbytná. Nejen kvůli omezení emisí skleníkových plynů, ale i kvůli energetické bezpečnosti a také jednoduše proto, že spotřeba energie roste, zatímco zásoby fosilních paliv se tenčí. Přesto se velké popularitě těší názor, že máme výhodnější alternativu v podobě levných dodávek energetických surovin z Ruska. Konfrontační styl diskuse navíc odvádí pozornost od důležitých věcí a ubírá čas i energii, které jsou potřeba pro řešení skutečných problémů. Výsledkem je, že se oddalují nutné reformy a přijímají se populistická rozhodnutí jako zrušení povinné maturity z matematiky, což se negativně projevuje na fungování společnosti i hospodářství.
Úplně jiná je situace v Číně. Tam sice také mají sociální sítě, vláda je však cenzuruje, a není možné, aby někdo svobodně vyvolával nedůvěru k veřejným institucím, šířil protistátní propagandu nebo kritizoval vládní politiku. Je tedy snazší dělat systémová opatření. Peking toho využívá například k budování ekonomické dominance v oblasti moderních technologií. Klíčovou složkou pro výrobu elektromobilů, turbín, spotřební elektroniky, vyspělých zbrojních systémů (např. letadel, radarů apod.) a dalších elektronických zařízení jsou prvky tzv. vzácných zemin. Navzdory svému názvu jsou však v zemské kůře poměrně běžné; vzácné jsou spíše proto, že jejich těžba a zpracování jsou velmi náročné. Prvky vzácných zemin mají podobné chemické vlastnosti, proto je velice těžké je oddělovat. Například získání neodymu a praseodymu, důležitých pro výkonné magnety, předchází složitá a ekologicky problematická chemická separace méně žádaných prvků. Západ měl v minulosti ve zpracování těchto surovin silné postavení, Čína však od 80. a 90. let mohutně investovala do podpory odvětví spojených s těžbou, zpracováním a využitím vzácných zemin a nyní ovládá zhruba 80 % světové těžby a téměř 90 % jejich zpracování. Její náskok není pouze otázkou nerostných zdrojů, ale také technologického know-how. Své postavení si udržuje díky tomu, že čínské školy přizpůsobují výuku potřebám průmyslu. Některé obory vznikají přímo ve spolupráci s podniky nebo laboratořemi, studenti mohou chodit na přednášky přímo do firemních provozů a před dokončením studia se zapojují do výzkumných projektů s průmyslovými partnery. To pomáhá převádět výzkum rychle do provozu. U nás naopak probíhá odklon od technického vzdělání, protože si neumíme ve školství správně nastavit priority, a spíše než kvalitu nebo praktičnost výuky řešíme ve školách sociální začleňování.
Jak z toho ven?
Cenzura asi není nejšťastnější způsob stabilizace společnosti, ale bez toho, že by uživatelé sociálních sítí byli vedeni ke kultivované diskusi a respektování pravidel se situace nezlepší. Můžeme mít odlišné názory, ale na základních hodnotách musí být shoda, musí být v principu jasné, co je správné a co špatné, jinak se nebudeme schopni na ničem dohodnout nejen na sociálních sítích a v politice, ale i v běžném životě. Důležité také je, aby rozhodnutí byla činěna na základě faktů. Zjišťovat fakta ovšem vyžaduje hledání kvalitních zdrojů, čtení dlouhých textů a snášení kognitivní disonance, kterou pravda přirozeně vyvolává. Pokud však nebudeme ochotni platit tuto daň, poměry, v nichž žijeme, se budou dále zhoršovat. Realita je neúprosný věřitel a dříve či později nám předloží účet i s úroky.
Pěkně napsaný článek, děkuji za shrnutí. Nicméně se musím přiznat, že na seriózní debatu kupříkladu s plochozemci prostě nemám dostatek trpělivosti. Jakmile k ní dojde, probudí se ve mě ty nejpřízemnější myšlenky, tak má primární reakce je se jim totálně vysmát a zesměšnit je, než trávit čas vysvětlováním, že kupříkladu gravitace opravdu existuje.
Kdyby protistrana debatu byla schopna, bylo by to asi jiné. Kupříkladu, křesťanství je na podobné úrovni nesmyslnosti světonázoru, nicméně má zkušenost je, že debata s jeho zastánci může být zábavná, korektní a i rozvíjející zároveň.
No na serióznu debatu s niekým kto verí konšpiráciam môže človek zabudnúť. Oni väčšinou idú heslom všetci sú ko… len ja som lietadlo. A keď je už raz človek presvedčený že nejaká konšpirácia je pravdivá šanca presvedčiť ho je skoro nulová. Krásna ukážka bol dokument veľký vlastenecký výlet. Aj keď videli na vlastné oči a počuli príbehy ľudí ich názor sa vôbec nezmenil. Proste ľahšie ako nepohodlie pri počúvaní iného názoru je toho druhého dourazat a poslať niekam.