Starlink lze nainstalovat na dvakrát více typů letadel než loni, někomu ale stačí anténa na okně
Dnes se po delší době podíváme na novinky, které s sebou přináší instalace systému Starlink na dopravních letadlech. Za uplynulých deset měsíců se takřka zdvojnásobil počet certifikovaných letadel, SpaceX se také podařilo přímo proniknout do výrobních linek Airbusu a přimět giganty jako United Airlines k agresivní výměně techniky. Starlink zkrátka dobývá nebe, a to jak na palubách obřích dopravních letounů, tak i v malých soukromých Cessnách.
Začneme tím, že se podíváme na to, jak od března roku 2025 pokročila certifikace antén Starlink pro jejich použití v leteckém průmyslu. V našem posledním přehledu jsme zmiňovali, že počet certifikovaných letadel se rozrostl na 33, přičemž nejméně dalších 28 na svou chvíli stále čekalo. Od té doby uplynulo již deset měsíců a události se vyvíjely překotným tempem. V současnosti se počet certifikovaných strojů rozšířil takřka na dvojnásobek, ke konci ledna 2026 bylo možno antény používat již na 64 různých letadlech a nejméně u dalších 13 se čeká, že by mohly certifikaci získat snad ještě v tomto roce. Rád bych také připomenul jeden klíčový bod, že není důležité ovládnout jen nové a vyráběné typy letadel, v letectví jsou stále hojně používána již nevyráběná letadla a rozšiřováním certifikací je tak možno ovládnout i tuto důležitou část trhu.
Nejnovějším přírůstkem rodiny certifikovaných strojů se v lednu 2026 stal Boeing 787-8 Dreamliner (Foto: André Du-pont)
Nejen certifikace antén však brání v rychlejším rozšiřování antén Starlink na palubách letadel. Dalším limitujícím faktorem v tomto kroku jsou i dlouhodobé smlouvy, které letecké společnosti mají s poskytovateli internetového připojení. Koneckonců, anténa i její certifikace je poměrně drahá záležitost, takže nikdo nestojí o to, instalovat anténu na jeden rok. Jako příklad v tomto směru lze zmínit rok 2015, kdy firma Inmarsat uzavřela smlouvu s Lufthansou na deset let. Přeskočme však do září 2024 a podívejme se na smlouvu, kterou tehdy SpaceX uzavřelo se společností United Airlines. V komentujících článcích se hovořilo o tom, že se aerolinky postupně budou zbavovat jiných operátorů. Jedna věc je tedy uzavřená smlouva, instalace antén pak věc druhá. Je samozřejmě možno stávající smlouvu zrušit a rovnou nainstalovat konkurenční Starlink, to by však znamenalo zaplatit penále. Některé aerolinky proto čekají na vypršení stávajících smluv. United Airlines volí naopak možnost druhou – očekávají, že díky lehčí anténě (nižší spotřebě paliva), nulovým nákladům na údržbu zastaralých systémů a především vyšší loajalitě pasažérů se jim ztráta z předčasného ukončení spolupráce během pár let vrátí. O tom, jak moc United Airlines s přechodem ke Starlinku spěchají, svědčí i plánované tempo instalací – 40 letounů měsíčně.
Zastoupení jednotlivých poskytovatelů internetového připojení v nevyřízených objednávkách v září 2024. 31% podíl SpaceX znamená, že se čeká na instalaci na palubách 1500 letadel. (Zdroj: Valour Consultancy)
Přes všechna výše zmíněná omezení se předpokládá, že internetové připojení Starlink začne v letectví hrát čím dál větší roli. Analytici z Valour Consultancy v květnu 2025 odhadovali, že do roku 2034 bude tento typ připojení instalován na palubách více než 10 000 strojů. Autoři článku nabízejí i přesnější čísla. Pokud jde o segment komerční letecké dopravy, předpokládají, že Starlink bude primárním poskytovatelem připojení pro více než 7000 větších letadel a SpaceX tak získá 39% tržní podíl. Ne všechna letecká doprava je ale soustředěna na palubách velkých strojů. I ve třídě byznys jetů, tedy malých soukromých dopravních letadel třídy Cessna či Embraer, bude Starlink mít své výrazné slovo. Zde se očekává jeho instalace na více než 3000 strojích. V té době se začne na trhu dozajista projevovat i vliv dalších poskytovatelů z nízké oběžné dráhy jako Eutelsat OneWeb nebo Amazon Leo (dříve Kuiper). Starlink už tedy nebude pouze jedním z hráčů, ale bude patrně tím, kdo bude diktovat tempo celého odvětví.
Anténa, kterou používá síť OneWeb (Foto: Fargo Jet Center)
Dalším velkým faktorem, který může rozhodnout o vyšším zapojení služeb Starlink v leteckém průmyslu, je i přístup samotných výrobců letadel. Kupříkladu společnost Airbus se na konci května roku 2025 rozhodla, že oddělí poskytovatele připojení od samotné antény. Svá letadla plánuje vybavovat jednotnou anténou a zákazník si při konfiguraci svého stroje přímo zvolí poskytovatele připojení. Tím sice odpadá přímá výhoda lehčí antény Starlink, na druhou stranu se tak Starlink dostal přímo do katalogu Airbusu jako line-fit, tedy vybavení instalované přímo při výrobě. Další výhodou tohoto řešení bude i okolnost, že tímto způsobem se aerolinky už nebudou muset obávat toho, že se upíšou na deset let a uvíznou u jednoho poskytovatele připojení. Případná změna poskytovatele totiž v takové situaci bude znamenat pouze přeinstalování softwaru během noční údržby a výměnu modemu v letadle, žádné drahé nakupování nové antény či převrtávání trupu letadla. Pokud jde o Boeing, zde prozatím zákazníci nemohou při výběru strojů vybrat antény Starlink, i když se předpokládá, že díky tlaku velkých hráčů jako United Airlines bude Boeing nové stroje dodávat přímo s instalovanou anténou. Pro většinu ostatních dopravců však prozatím zůstává jedinou možností dodatečná montáž antény, tedy retro-fit.
První instalovaná anténa Starlink na stroj firmy United Airlines, únor 2025 (Zdroj: United Airlines)
Letouny však nevyrábí pouze tyto dvě velké společnosti, ačkoliv jejich stroje jednoznačně ovládají střední a dálkové spoje. Pokud jde o regionální dopravu, zde vstupují do hry i další hráči, mezi které patří Gulfstream, ATR, Bombardier či Embraer. Z těchto firem prozatím Gulfstream zařadil antény Starlink přímo do svého katalogu a v září 2025 oznámil, že již instaloval stou anténu na své stroje. Pokud jde o další zmíněné společnosti, na jejich letouny je sice možno nainstalovat anténu Starlink, nicméně pouze formou retro-fitu, či dodatečného upgradu, prozatím ale antény Starlink stále nejsou standardní katalogovou položkou, kterou je možno zaškrtnout při objednávce.
První anténa Starlink nainstalovaná na letoun Gulfstream, srpen 2024 (Zdroj: BusinessJet.com)
Přejděme nyní do kategorie ještě menších strojů, kde klíčovou roli hraje hmotnost a aerodynamický profil. Zatímco tradiční, rozměrné mechanické antény při svém provozu vyžadují vysoký kryt (radom), který jejich pohyblivé částí za letu chrání, Starlink využívá technologii fázových polí (phased array), plochou anténu a nemá žádné pohyblivé části. A právě nižší profil a absence mechanických části umožňují instalaci antény i na letadla jako Beechcraft King Air nebo Pilatus PC-12, pro které by byly starší a těžší systémy aerodynamicky nepřijatelné. Podle seznamu certifikací společnosti AeroMech se tak Starlink dostává i na stroje, kde by dříve byl vysokorychlostní internet pouhou raritou.
Beechcraft Super King Air s anténou Starlink (Zdroj: AeroMech)
V předchozích odstavcích jsme se pohybovali výhradně v oblasti certifikovaného a hlavně komerčního provozu, kde výrobce letadla, instalační organizace i výrobce anténního systému prostřednictvím certifikací garantují, že instalace nemá negativní vliv na letové vlastnosti ani bezpečnost provozu. V případě technického selhání nebo incidentu navíc tyto subjekty nesou odpovědnost nejen vůči provozovateli, ale i před regulačními orgány, pojišťovnami a právním systémem.
Jedna z možností instalace antény Starlink Mini na malých letadlech (Zdroj: Aviation News Talk)
Nyní se ale vrátíme k malým letadlům, která nejsou používána komerčně – k letadlům, kde za vše ručí pilot, cestující za svou cestu neplatí a pravidla pro používání strojů jsou tudíž volnější. Ani v tomto případě nikdo nebrání majitelům letadla používat leteckou anténu, která stojí přibližně 150 000 dolarů a která se při profesionální instalaci může snadno vyšplhat až na dvojnásobek této částky, nemluvě o tisících dolarech paušálního poplatku za připojení. Lidé jsou však vynalézaví, snaží se ušetřit a řešení našli u jiného výrobku firmy SpaceX, v anténě pro běžné použití zvané Starlink Mini, která je také schválena i pro použití v pohybu. Anténu zakoupíte za méně než tisíc dolarů, upevníte ji v kabině pomocí jednoduchého držáku s výhledem na oblohu, připojíte ji k palubnímu routeru a za cenu několika desítek dolarů měsíčně máte zajištěné relativně kvalitní internetové připojení. Vše je tedy levné, rychlé a snadno odmontovatelné. Nicméně anténa za oknem, která brání ve výhledu, není zrovna nejbezpečnější věc na světě. Také je dobré uvést, že skla kokpitů mohou obsahovat různé topné fólie či pokovení, které může vyrazně tlumit anténní signál.
Instalovaná anténa Starlink Mini na palubě malého letounu (Zdroj: Air Facts Journal)
Na tomto místě je také nutno poznamenat, že toto řešení je podmíněno provozními limity samotné antény. Starlink Mini funguje do rychlosti přibližně 724 km/h vůči zemi. Při překročení tohoto limitu nedochází k fyzickému poškození zařízení, může však poklesnout kvalita služby, nebo může dojít i k jejímu přerušení. V praxi to znamená, že malá vrtulová letadla se do rychlostního limitu bez problémů vejdou a ve většině případů platí totéž i pro turbovrtulové stroje. Pokud jste však provozovateli rychlých turbovrtulových letadel či proudových strojů, je vaší jedinou možnou volbou profesionální letecká anténa.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Podpořte projekt ElonX
pěkné shrnutí děkuji