Elon Musk o nezdařeném přistání Starship SN9: „Byli jsme příliš hloupí“

Necelé dva měsíce po vzrušujícím testovacím letu Starship SN8 vzlétl také prototyp SN9. Stoupání do výšky 10 km a následný řízený pád proběhly bez problémů, ale přistání se bohužel opět nezdařilo a skončilo výbuchem. Důvodem bylo selhání jednoho ze dvou motorů Raptor, které byly potřeba pro provedení přistávacího manévru. Elon Musk následně uznal, že byla chyba zažehávat pouze dva motory a spoléhat na to, že ani jeden neselže. Následující prototyp Starship SN10, který možná poletí ještě v únoru, proto bude přistávat trochu jiným způsobem, aby jej nepotkal stejně explozivní osud jako SN8 a SN9.

Starship SN9

SN9 je další prototyp kosmické lodi Starship, který se dočkal testovacího letu. Prototyp se od svého předchůdce SN8 lišil jen minimálně, ale rozdíly by se přesto našly. Elon Musk jako příklady rozdílů uvedl robustnější elektrické rozvody, novější motory a lépe těsnící špičku. SN9 také byl první prototyp kompletně vyrobený z nerezové oceli 304L (SN8 stále měl několik dílů z oceli 301). Další větší změnou byl způsob tlakování metanové nádrže s palivem pro přistání. Nádrž byla u SN9 tlakována heliem místo plynného metanu, aby nedošlo ke stejnému problému s nízkým tlakem, který v případě SN8 vedl k nezdaru při přistání. Tlakování heliem je však jen dočasné řešení, než SpaceX vyvine permanentní nápravu.

Výroba prototypu SN9 začala v létě 2020 a dokončena byla na přelomu listopadu a prosince. Pod prototypem se však poté zbortil podstavec a loď se kvůli tomu opřela o stěnu montážní haly. Poškození ale nakonec bylo jen mírné a po výměně dvou řídicích ploch byl prototyp přepraven na startovní rampu. Testování SN9 začalo 28. prosince a pokračovalo do 22. ledna 2021, kdy proběhl finální statický zážeh. Zkoušky se však neobešly bez komplikací – statický zážeh musel být několikrát opakován a také došlo k poškození dvou Raptorů, které musely být vymontovány a vyměněny za jiné kusy. I přes tyhle komplikace ale nakonec SN9 strávila na rampě jen poloviční dobu oproti svému předchůdci SN8. Podrobněji jsme o průběhu trnitého testování SN9 psali v lednovém článku.

Starship SN9 každopádně byla technicky připravena na start už v posledním lednovém týdnu, jenže provedení testovacího letu do výšky 10 kilometrů zdrželo vyřízení startovní licence Federální letecké správy (FAA). O tom jsem podrobněji psal v tomto článku, ale od té doby se pár věcí vyjasnilo. Vše začalo při prosincovém testovacím letu Starship SN8, před kterým SpaceX údajně žádalo schválení odchylky od startovní licence kvůli překročení limitu teoretického rizika pro veřejnost. Údajně šlo o modelování toho, jak počasí ovlivní, kolik škody by napáchala tlaková vlna po výbuchu a jak daleko by se dostala. Některé zprávy následně informovaly, že úřad FAA tuto žádost zamítl, ale SpaceX i přesto odstartovalo. To pro SpaceX rozhodně nepůsobí dobře, ale nyní se objevily informace, že šlo jen o chybu v komunikaci mezi SpaceX a FAA. Nicméně před startem SN9 stále bylo potřeba upravit existující licenci SpaceX na provádění suborbitálních testovacích letů Starship, což nějakou dobu trvalo.

Zároveň vyšlo najevo, že FAA dohlíží na vyšetřování všech nehod, které se týkají licencovaných startů raket. Úřad FAA proto byl zapojen do vyšetřování prosincového výbuchu Starship SN8. Jedná se však o zcela běžný postup a neznamená to, že by se SpaceX něčím prohřešilo, a ani toto vyšetřování nijak nesouviselo se zdržením vydání licence před startem SN9. Také je dobré poznamenat, že licence je dlouhodobá a nevztahuje se jen na let SN9. Pro budoucí starty prototypů Starship tedy nebude potřeba pokaždé zařizovat novou licenci. FAA bude zároveň opět dohlížet na vyšetřování SpaceX ohledně příčin výbuchu během testovacího letu SN9.

Testovací let SN9 do výšky 10 kilometrů nakonec kvůli zdržení licence proběhl asi o týden později, než bylo plánováno – odstartovalo se 2. února 2021 ve 21:25 SEČ. Starship zažehla své tři motory Raptor a vydala se na cestu z texaské rampy Boca Chica do výšky 10 kilometrů. Loď během letu opět postupně vypínala motory, aby nedosáhla moc vysoké rychlosti a příliš velké výšky. Po vypnutí posledního Raptoru se loď překlopila do vodorovné polohy a následovalo řízené klesání. Stabilizaci během této fáze letu zajišťovala čtveřice aerodynamických klapek, které jsou umístěny na přídi a na zádi a pohání je elektromotory a baterie Tesla.

Ve výšce několika set metrů pak měl být proveden komplikovaný přistávací manévr, který zahrnuje přetočení lodi do svislé polohy a zpomalení na nulovou rychlost. Správný průběh přistání popsal John Insprucker, který moderoval oficiální živý přenos. Starship měla zažehnout dva Raptory, otočit se do svislé polohy, jeden motor vypnout a následně měkce přistát na betonové plošině. V případě SN8 tento manévr zhatil nízký tlak v nádrži s metanem pro přistání, ale tento problém byl u SN9 vyřešen systémem tlakování pomocí helia, který fungoval správně. Tentokrát ale došlo k selhání jednoho z motorů už během zážehu. Nakonec se tedy zažehl jen jeden Raptor, což pro provedení přistání nestačí, a tak let SN9 skončil nárazem nakloněné lodi do země a výbuchem. Loď se však alespoň trefila na přistávací plošinu.

Sám jsem se hned po letu SN9 vyjádřil ve smyslu, že nechápu, proč SpaceX před přistáním nezažehává všechny tři Raptory, aby loď měla nějakou rezervu pro případ, že jeden z motorů selže. Proč se druhý Raptor na SN9 nezažehl, se možná nikdy nedozvíme, ale na otázku, proč loď nezkusila zažehnout všechny motory, Elon Musk zareagoval na Twitteru slovy „Byli jsme příliš hloupí“. Později dodal, že bylo pošetilé při přistání SN9 nezkoušet zažehnout všechny tři motory, jelikož selhání jednoho Raptoru ze dvou automaticky znamená, že přistávací manévr nelze dokončit. Nakonec potvrdil, že u Starship SN10 dojde ke změně a před přistáním se zažehnou všechny tři motory. Tím se zvýší šance, že úspěšně naběhnou alespoň dva z nich, což pro přistání stačí. Pokud se v pořádku zažehnou všechny tři Raptory, ten s nejmenší pákou se okamžitě vypne.

Obrázek znázorňuje, že nejhornější Raptor by se při zážehu všech tří motorů vypnul, protože má nejmenší páku (Autor: @brendan2908)

Doufejme tedy, že Starship SN10 se už podaří úspěšně přistát. Loď už stojí na rampě a výbuch své předchůdkyně viděla opravdu z první ruky, jelikož se nacházela jen něco málo přes 100 metrů od místa dopadu SN9. Starship SN10 je však prý v pořádku, a tak nejspíš brzy začne její testování. SpaceX zřejmě doufá, že průběh testování bude hladší než v případě SN9, protože v oficiálním přenosu zaznělo, že SN10 možná odstartuje ještě během února.

Starship SN9 a SN10 (vpravo) na rampě (Foto: SpaceX)

Další prototypy Starship a Super Heavy

Starship SN10 je však jen jeden z mnoha připravovaných prototypů. Exemplář SN11 už je skoro hotový a čeká jen na připojení aerodynamické špičky a ocasních řídicích ploch. Prototypy SN12 až SN14 však nakonec nebudou dokončeny a SpaceX rovnou přejde k testování Starship SN15. Ta už je v pokročilé fázi výroby a podle Elona Muska má obsahovat řadu velkých změn potřebných pro orbitální starty. Dále pokračuje výroba prototypů Starship SN16, SN17 a SN18.

Stav jednotlivých prototypů Starship a Super Heavy k 5. únoru 2021 (Autor: @brendan2908)

Zároveň se konečně rozjela také kompletace prvního prototypu nosné rakety Super Heavy BN1 (nebo také B1). Kyslíková nádrž, která se na rozdíl od Starship nachází v horní části rakety, už je hotová a na připojení už čekají další segmenty. Spatřen byl také první díl pro prototyp BN2/B2. Podle informací portálu NASA Spaceflight však budou úkolem BN1 pouze strukturální zkoušky a testování pozemní techniky. K tomu prý postačí existující vypouštěcí stoly A a B, na kterých jsou testovány prototypy Starship. Pro testovací lety má být určen až exemplář BN2. Elon Musk v minulosti uvedl, že Super Heavy nejdříve absolvuje krátký skok podobně jako Starship SN5 a SN6, přičemž raketa bude vybavena jen dvěma až čtyřmi motory Raptor. Teprve časem má dostat více motorů, které jsou potřeba pro orbitální starty s lodí Starship. Super Heavy má mít ve finální verzi až 28 Raptorů ve dvou variantách.

Kompletní kyslíková nádrž pro Super Heavy BN1 (Foto: Jack Beyer / NASA Spaceflight)

Kromě výroby prototypů SpaceX provádí také testování zkušební nádrže SN7.2. Ta má ověřit odolnost konstrukce z 3milimetrové oceli místo 4milimetrové, která byla používána u předchozích prototypů. První tlakový test SN7.2 s kryogenním dusíkem proběhl 26. ledna a podle Elona Muska byl úspěšný. Další test následoval 4. února a ten už měl za cíl najít hranici, při které SN7.2 selže. Nádrž tedy byla znovu naplněna kapalným dusíkem a po zavření ventilů začal uvnitř narůstat tlak. Konstrukce nakonec povolila, ale nešlo o katastrofální selhání. Je tedy možné, že podobně jako u předchozí nádrže SN7 dojde k opravě slabého místa a nádrž absolvuje další zkoušku. Bohužel zatím nevíme, při jakém tlaku nádrž povolila.

Jak vidíte, kolem Starship se neustále něco děje a testování probíhá na několika frontách zároveň. Pro snazší orientaci jsme tedy vytvořili centrální přehled, kde můžete sledovat všechny aktivity hezky na jednom místě.




Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
166 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře