Starship SN8 má za sebou výbušný testovací let, prototyp SN9 už je na rampě a brzy poletí také
SpaceX už má za sebou poslední letošní start Falconu 9, ale mezitím pokračuje testování znovupoužitelné kosmické lodi Starship. Prototyp SN8 na začátku prosince absolvoval epický zkušební let do výšky 12 kilometrů a ještě před koncem roku nejspíš začne testování prototypu SN9, který měl menší nehodu v montážní hale. V roce 2021 pak můžeme očekávat testovací lety Starship doslova každých pár týdnů.
Let Starship SN8
SN8 byl první prototyp kosmické lodi Starship, který už měl tři motory Raptory, aerodynamickou špičku a plně funkční stabilizační plochy. Starship SN8 byla vyrobena v létě 2020 v montážním areálu SpaceX v Boca Chica v jižním Texasu a na nedalekou startovní rampu byla převezena 26. září bez aerodynamické špičky. Po dokončení série tlakových testů s dusíkem byl 20. října proveden krátký statický zážeh všech tří Raptorů najednou. Na konci října byla aerodynamická špička převezena na rampu a připojena ke zbytku Starship SN8. Následovaly další zkoušky a statické zážehy, během kterých byly z různých důvodů vyměněny dva Raptory za jiné kusy.
Příčinou výměny druhého motoru byla anomálie během jednoho z posledních statických zážehů, o čemž jsme psali v tomto článku. Elon Musk později objasnil, co se během onoho statického zážehu stalo. Dvě sekundy po zážehu se roztříštila vrstva z keramické pryskyřice chránící beton pod Starship a jeden z ostrých úlomků přesekl kabel k avionice, což vedlo k nesprávnému vypnutí Raptoru a jeho poškození. Kabely proto mají být výhledově přesunuty do ochranných ocelových trubek a pod testovací stolec budou přidány ocelové trubky chlazené vodou, aby nedocházelo k poškozování betonu. Na konci listopadu pak proběhl finální statický zážeh s vyměněným Raptorem a Starship SN8 byla připravena na zatím nejambicióznější testovací let.
Let Starship SN8 do výšky 12,5 kilometrů byl několikrát odložen a nakonec proběhl 9. prosince 2020 ve 23:45 SEČ. Loď vysoká 50 metrů a 9 metrů široká zažehla tři motory Raptor a následovalo stoupání trvající čtyři a půl minuty, během kterého loď postupně vypínala jednotlivé motory. Elon Musk vysvětlil, že Raptory záměrně nejely na plný výkon a vždy při dosažení hodnoty maximálního přiškrcení se postupně vypínaly, protože jinak by Starship vyletěla moc vysoko a daleko.
Po vypnutí posledního motoru se loď přehoupla do vodorovné polohy a začala klesat. Stabilitu zajišťovala čtveřice naklopitelných řídicích ploch, které pohánějí elektromotory Tesla a fungovaly na jedničku, jelikož loď byla při klesání extrémně stabilní. Po asi 2 minutách volného pádu došlo ve výšce kolem 650 metrů nad zemí k opětovnému zažehnutí dvou motorů Raptor a úspěšnému přetočení do svislé polohy. Zde však nastal problém, jelikož z blíže neurčeného důvodu byl příliš nízký tlak v malé nádrži s palivem pro přistání. Do motorů se tak nedostával správný poměr metanu a kyslíku, což mělo za následek tvrdé přistání a výbuch lodi.
Zatím stále není jasné, jak mělo přistání probíhat správně, takže se špatně odhaduje, co byl záměr a co selhání. Například se neví, jestli se před přistáním měly zažehnout všechny tři Raptory, nebo jen dva. Stejně tak jeden ze dvou Raptorů krátce před přistáním zhasl, ale není jasné, jestli šlo o plánované vypnutí, automatickou reakci počítače na nízký tlak v palivové nádrži, nebo selhání motoru. Zelený plamen posledního Raptoru však byl jasným indikátorem, že do motoru se dostávalo přiliš málo metanu a nadbytek kyslíku vedl k poškození vnitřních součástí Raptoru. Starship se nakonec trefila na betonovou přistávací plošinu, ale nestihla ani vyklopit nohy a tvrdě dopadla, čímž do betonu vyrazila kruhové „razítko“, a následně vybuchla. Špička vše přečkala relativně bez úhony, ale část trosek se rozletěla po širokém okolí, kde je pracovníci SpaceX v následujících dnech odklízeli.
Řada médií informovala o letu Starship SN8 jako o neúspěchu, ale to jen svědčí o nepochopení účelu letu. Jednalo se test, který měl prověřit spoustu zatím neozkoušených technologií a manévrů v reálných podmínkách. Starship například nikdy předtím neletěla se třemi motory a do takové výšky, nikdy neotestovala řízení pomocí aerodynamických ploch ani restartování motorů během letu. Všechny tyto milníky se během letu podařilo otestovat a pouze závěrečné přistání se nezdařilo. Test lze tedy jednoznačně vyhodnotit jako úspěšný, jelikož byly splněny téměř všechny vytyčené cíle. Z výsledku letu SN8 ostatně byli nadšení jak Elon Musk, tak celé SpaceX.
Prototyp Starship SN9
V době letu Starship SN8 už byl nějakou dobu hotový její nástupce SN9, který dokonce dostal špičku, Raptory a řídicí plochy rovnou v montážním areálu. Elon Musk vysvětlil, že Starship SN8 a SN9 se liší jen minimálně, ale jako příklady rozdílů uvedl robustnější elektrické rozvody, novější motory a lépe těsnící špičku. Z dřívějška také víme, že SN9 je první prototyp, který je kompletně vyroben z nerezové oceli 304L (SN8 stále měl několik dílů z oceli 301). Větší změny jsou podle Elona Muska v plánu pro SN15, což by už mohl být prototyp určený pro orbitální lety.
Testování Starship SN9 mělo začít hned po letu SN8, jenže pod prototypem stojícím v montážní hale se zhroutil podstavec a došlo k poškození stabilizačních ploch na jedné straně lodi. Naštěstí ale nešlo o nic vážného a stačilo vyměnit dvě poškozené plochy. Převoz SN9 na startovní rampu nakonec proběhl 22. prosince. Bylo to vůbec poprvé, kdy byla přepravována kompletní loď Starship (u SN8 se nádrže a špička převážely na rampu samostatně).
Starship SN9 byla po převozu umístěna na „Suborbitální testovací stůl B“, který je relativně nový a zatím byl použit pouze pro tlakové testování zkušební nádrže SN7.1. Zahájení testování prototypu SN9 se očekává ještě před koncem roku 2020. Podle webu NASA Spaceflight bude nejspíš provedena jen zkrácená série pozemních testů (možná jen tlaková zkouška s dusíkem a pak statický zážeh všech motorů). Poté by rovnou proběhl testovací let podobný tomu, který provedla Starship SN8.
Tip: Testování Starship SN9 a přípravy na zkušební let můžete sledovat v našem průběžně aktualizovaném článku.
Starship v roce 2021
Rok 2021 nejspíš bude plný testovacích letů Starship. SpaceX má už dnes ve výrobě minimálně osm prototypů, přičemž SN10 je téměř hotový – hned po odjezdu SN9 se uvelebil v montážní hale, kde nejspíš brzy dostane vlastní aerodynamickou špičku. SpaceX navíc údajně plánuje provádět testovací lety Starship přibližně dvakrát měsíčně. Ty nejspíš budou stále ambicióznější – prototypy budou létat rychleji, do větších výšek a začnou také testovat tepelný štít z keramických destiček. Vzorek destiček je k vidění také na SN9, takže pokud se prototypu podaří přistát, SpaceX zjistí, jak se osvědčilo uchycení destiček pomocí ocelových čepů.
Později přijdou na řadu orbitální starty Starship, ale ty už budou vyžadovat také nosnou raketu Super Heavy. Její první prototyp s označením BN1 (Booster Number 1) je už několik měsíců ve výrobě a brzy by mohla začít kompletace jednotlivých segmentů do jednoho celku s výškou 72 metrů. BN1 pak má provést krátký testovací skok podobně jako Starship SN5 a SN6. Při něm bude raketa podle Elona Muska vybavena jen dvěma až čtyřmi Raptory. Teprve po úspěšných krátkých letech nejspíš raketa dostane další motory, aby mohl být proveden let se Starship na oběžnou dráhu. Super Heavy má být ve výsledku vybavena až 28 motory Raptor.
SpaceX však momentálně nemá povolení pro orbitální starty z Boca Chica a aktuálně hrozí, že Federální letecký úřad (FAA) bude vyžadovat vypracování nové environmentální studie. Ta původní, kterou SpaceX provedlo před mnoha lety, totiž počítala jen se starty Falconů, nikoli Starship. FAA momentálně přijímá komentáře veřejnosti a se SpaceX spolupracuje na návrhu nového environmentálního posouzení. Následně bude podle zjištěných ekologických dopadů rozhodnuto, jestli je potřeba zcela nová studie (její vytvoření a schválení může zabrat měsíce nebo i roky), nebo pokud nebudou zjištěné ekologické dopady horší než v původním plánu, může stačit jen jakýsi dodatek k původní studii. To by pro SpaceX pochopitelně byla ta lepší varianta.
- Mise NROL-149 - 11. 12. 2024
- Mise GPSIII-SV10 - 9. 12. 2024
- Mise O3b mPOWER 4 - 8. 12. 2024
Podle THE VERGE ignorovali u SpX varování FAA před letem SN8 a doporučení neletět:
https://www.theverge.com/2021/6/15/22352366/elon-musk-spacex-faa-warnings-starship-sn8-launch-violation-texas
Nove video z letu SN8 vc. komentaru k hlavnim fazim letu:
https://www.teslarati.com/spacex-high-altitude-starship-launch-debut-4k-recap/
Tak ještě jedna povedená video vizualizace. Tentokrát start tankeru Starship z mořské plošiny (základy) a dotankování lunární Starship zaparkované na oběžné dráze.
https://www.youtube.com/watch?v=mF7t3pPDuAw
Narazil jsem náhodou na fanouškovský koncept mateřské lodi pro kosmické lodě Starship. Jde o zajímavou a propracovanou ideu. S konceptem mateřské lodě by dokázala sluneční soustavou cestovat celá flotila lodí Starship, všichni na palubách by přitom měli dlouhodobě zajištěno přetížení (gravitaci) 1 g, což je důležité pro zdraví organismu i psychickou pohodu cestovatelů. Navíc je to praktické.
https://www.youtube.com/watch?v=A6iMltzlVhg
Je hezký ten přesun po silnici, to jsem ještě neviděl 🙂
Kdysi když řešili uhlíkový vlákna a nerez, jsem si myslel že nějaký nerez jde použít bez keramických destiček, asi je to blbost, ale fakt neexistuje nerez co by vydržela ten průlet bez štítu?
Nějaká dodatečná tepelná ochrana je potřeba v obou případech, minimálně na návětrné straně lodi, která dostává při návratu do atmosféry nejvíce zabrat. Musk to chtěl u Starship původně řešit transpiračně chlazenou ocelí, ale vzhledem ke komplikovanosti takového řešení se nakonec spokojil s tradičnějšími keramickými destičkami.
Použití nerezové oceli jako základního materiálu lodi však stále má několik výhod z hlediska tepelné ochrany. Vzhledem k vyšší tepelné odolnosti není potřeba dodatečná tepelná ochrana na závětrné straně lodi a zároveň štít z keramických destiček může být tenčí než v případě uhlíkových kompozitů, protože ocel pod ním je výrazně odolnější vůči horku než kompozity.
Navrat z orbity asi nie. Oceľ stráca pevnostné vlastnosti už pri teplote nižšej ako bod tavenia. Myslím, že pôvodný zámer bol použiť nerez a kvapalinové a zároveň transpiračné chladenie – metánové palivo malo malými dierkami unikať a vytvárať ochrannú clonu.
Podľa mňa to teraz budú testovať aj keramiku a uvidia, čo sa osvedčí.
Nejlepsi na to, jake teplo se uvolni pti navratu do atmosfery je prednaska Jaroslava Kousala – Zhave konce kosmickych letu. Pekne to vsechno vysvetli. Muzu jen doporucit.
Diky za clanek, kazdopadne kdyz BN1 znamena Booster Number 1. Tak si tak rikam, ze to lze pouzit i na SN1. Tedy Starship number 1 😀
To by dávalo až moc velký smysl! 😉 SpaceX je proslulé nekonzistentními systémy značení a v oficiálních textech potvrdilo, že SN v případě Starship opravdu znamená Serial Number.
Pěkný článek!
Enviromentálny teror prestupuje aj Slovenskom napríklad pri dialniciach kde si záujmové skupinky založili na podaní námietky na ministerstvu životného prostredia biznisplán, to funguje tak, že ak dotyčná firma, podnik, osoba, ktorá stavia a chystá stavbu nezaplatí takému občianskému združeniu všimné a príspevok, tá následne podá na ministerstvo podnet a robí obštrukcie (to môže trvať mesiace-roky).. výpalníctvo. Aj keď prírodu treba chrániť je tu hranica kde pre vyšší prospech, cieľ, pokrok a záujmi celej spoločnosti by sa nemalo ekoterorizmu ustupovať a to nepíšem o cinickom správaní celej EU keď vyplakáva, že jej čína india ani afrika už neberú smetie a odpad, napr. plastové fľaše..
Ďakujem za nové informácie, dúfajme, že budúci rok bude lepší a plodnejší na štarty a let k orbite, možno koncom roka 2021 až k mesiacu.
Můžu jen souhlasit. V okrese Karviná působí “hnutí Orlovák”, které fakticky ovládá jeden člověk, bývalý havíř. Funguje ve stejném režimu, jak jste popsal. Už byl malém odsouzený, ale všechny dotčené firmy, které mu výpalné zaplatily, postupně odmítly svědčit, protože by samy čelily obvinění z poskytnutí úplatku. Takže frajer je na svobodě a škodí dál. Výnosný “byznys”, s ochranou přírody to ovšem nemá nic společného. A kolik takových šmejdů všude je. U Přerova zas blokují dostavbu D1, tentokrát malá skupina “ekodobros..ů”, kterým je motýl milejší, než stovky lidí v centru denně inhalujících zplodiny a prach z aut.
Pokud chcete zaškodit konkurenci, zasponzorujete (anonymně, přes prostředníka…) takovou ekopartičku, nenápadně ukážete na vznikající stavbu konkurenta. Zmíníte možné negativní dopady na ŽP, a oni už tu špinavou práci udělají za vás. A ještě ve víře, že bojují za správnou věc, často vůbec netušící, že jsou jen nástrojem k prosazení něčích zájmů. Tento scénář v USA nachází uplatnění od 60. let, u nás bohužel funguje taky výborně.
–konec OT–
A úplně nejhorší na tom všem je to, že ten motýl si klidně odletí kilometr jinam, kde bude mít zase svůj klid….
Osobně bych se hodně divil, kdyby se jim podarilo znovupouzit starou studii. Preci jen SS je nasobne vetsi raketa, a ma startovat nasobne casteji…
Na druhou stranu, ale používá prakticky neškodné palivo o proti F9.
Rozdíl tedy bude hlavně v hladině hlukové zátěže. Jinak bude ta raketa naopak bezpečnější.