Internet od Starlinku je nabízen ve stále více zemích, v ČR má být k dispozici ještě letos

Provoz a beta testování sítě Starlink je poměrně složitá záležitost. Zahrnuje různé přístupy jednotlivých vlád daných zemí k provozu sítě Starlink a i samotné SpaceX musí na řadě míst brát do úvahy lokální specifika. V dnešním článku se podíváme na pokrok testování sítě nejdřív v mateřských Spojených státech, poté budeme pokračovat informacemi z ostatních regionů včetně ČR a na závěr nahlédneme do blízké budoucnosti Starlinku.

Satelitní síť Starlink má být globálním poskytovatelem internetového připojení. V současnosti ale SpaceX vypouští družice téměř bez výjimky pouze na dráhy se sklonem 53°, takže z principu zatím není možno globálního pokrytí naší planety dosáhnout. I po dokončení nyní budované orbitální slupky ve výšce 550 km budou na zemi existovat oblasti, kde bude síť Starlink nedostupná. Je to ostatně vidět na obrázku níže. Z hlediska startů to znamená, že firma musí provést ještě 5 startů s družicemi Starlink. Po jejich vypuštění na oběžné dráze ale budou i ty potřebovat nějaký čas, aby dosáhly své pracovní dráhy. Kdy je tedy možno čekat pokrytí většiny povrchu naší planety? Elon Musk poměrně konzervativně očekává, že internetové služby své konstelace bude moci nabídnout do konce tohoto roku většině zemí světa, globálního pokrytí planety bychom se pak měli dočkat do konce roku příštího. Jedním dechem zároveň dodává, že i po dokončení celé sítě Starlink budou mít v hustě obydlených oblastech vždy lepší signál i rychlost mobilní sítě. Zde nemohou být satelitní služby konkurenceschopné. Situace se však obrací v místech, kde je osídlení nižší, zde se již nevyplatí operátorům tak mohutná výstavba pozemní infrastruktury a družice začínají hrát prim.

Oblast, kterou by měly pokrýt družice Starlink po dokončení orbitální slupky ve výšce 550 km a sklonem 53° (Autor: Mark Handley)

I když síť Starlink ještě není dokončená, od loňského podzimu probíhá její beta testování, do kterého se zapojilo už více než 10 000 uživatelů z USA, Kanady či Velké Británie. Rychlost jejich připojení dosahuje či překračuje 100 Mb/s pro download a 20 Mb/s pro upload. Drtivá většina těchto testerů k tomu zaznamenala latenci signálu 31 ms či nižší. Tyto údaje pochází ze žádosti SpaceX k Federálnímu telekomunikačnímu úřadu (FCC), ve kterém firma žádá o uznání jako legitimní poskytovatel internetového připojení, neboli anglicky Eligible Telecommunications Carrier. Tento napohled naprosto bezvýznamný detail je poměrně klíčový. Firma získala v prosinci v aukci FCC přístup k téměř 885 milionům dolarů, které by jí měly umožnit poskytnout internetové připojení více než 500 000 amerických domácností. Toto označení je jedním z milníků, které musí firma splnit, aby mohla v amerických státech nabízet své služby. V žádosti se uvádí, že by firma toto označení ráda získala do 7. června 2021.

Dodávané vybavení pro připojení k síti Starlink (Foto: /u/Rawku2)

Uživatelé sítě Starlink, kteří se účastní testovací kampaně nazvané „Lepší než nic”, obdrželi zároveň od firmy SpaceX celkem 12 otázek, jejichž prostřednictvím mají popsat své dosavadní zkušenosti s výsledky provozu satelitní konstelace. Sám Elon Musk při této příležitosti slíbil, že ve druhé polovině letošního roku by se měla rychlost internetového připojení více než zdvojnásobit a dosáhnout až 300 Mb/s s tím, že latence spadne k 20 ms. Tyto zvýšené rychlosti už někteří uživatelé zaznamenali.

Než přikročíme ke zprávám z jednotlivých zemí naší planety, rád bych zde upozornil na poslední novinku, která se týká provozu celé sítě Starlink. SpaceX by chtělo zavést jednotné ceny ve všech zemích, kde hodlá nabízet své služby. Samozřejmě tato snaha nebude nikdy dokonalá, řada zemí má jinak nastavené daně a lišit se mohou také lokální platby za dopravu zařízení pro provoz sítě. I přesto je tato snaha o unifikaci výrazná. Hezky je to vidět na prostém srovnání cen v Německu a USA. Pokud si vezmeme cenu za vybavení, v obou zemích stojí 499 měnových jednotek, v Německu je to euro, v USA dolar. A podobné je to i v druhém bodě. Měsíčně bude služba v obou zemích stát 99 jednotek, opět si dosaďte lokální platidlo. Euro sice má vyšší hodnotu než dolar, ale německé ceny na rozdíl od těch amerických zahrnují DPH, takže ve výsledku jsou ceny v podstatě stejné. Ve Velké Británii jsou zmiňovány částky 439 liber za vybavení a 89 liber jako měsíční paušál.

Anténa uživatelského terminálu pro Starlink (Foto: SpaceX)

Ne v každém zemi se ale mohou uživatelé těšit na využití sítě Starlink. Typickým příkladem země, jejíž občané můžou zapomenout na využívání služeb západních satelitních internetových poskytovatelů, je Ruská federace. Zákonodárci ruské Dumy v lednu zvažovali zavedení pokut za využívání služeb firem OneWeb nebo Starlink. Pokuty pro fyzické osoby se budou pohybovat mezi 135 a 405 dolary, zatímco pro právnické osoby je tato částka nepoměrně vyšší – firmy si budou muset připravit 6 750 až 13 500 dolarů. Tato informace je nepřekvapivá v případě společnosti SpaceX, kterou kupříkladu hlava ruské kosmonautiky Sergej Rogozin považuje za přímého konkurenta ruským nosičům. Poněkud překvapivé je to však u sítě OneWeb, její satelity jsou totiž vynášeny pomocí ruských raket z ruských kosmodromů.

36 družic OneWeb během příprav na start (Foto: Roskosmos)

Opačná situace je ale v dalších zemích. Už počátkem února uváděl server Teslarati, že se SpaceX snaží zajistit povolení k provozu své satelitní sítě v řadě zemí po celém světě, zmiňovány byly velké či bohaté státy jako Německo, Francie, Itálie, Indie, Jižní Afrika či Japonsko, ale i státy menší, mezi které lze zařadit karibskou oblast, Kolumbii, Irsko, Rakousko a další. SpaceX se samozřejmě snaží zavést svou službu co nejrychleji v co největším počtu zemí, ale přístup místních úřadů je v každé zemi jiný.

Od této zprávy uběhlo jen pár dní a objevila se další, která uvádí, že SpaceX získalo povolení provozovat Starlink ve Francii. Konkurenty plochým družicím kalifornské firmy zde budou zaběhnutí provozovatelé satelitního připojení, kterými jsou firmy jako Viasat či Eutelsat. Ty jsou sice ve výhodě, nemusí vypouštět tolik družic, protože území pokrývají ze satelitů na geostacionární dráze, ale díky kratší vzdálenosti pro přenos signálu bude mít Starlink nespornou výhodu v nízké latenci.

Neoficiální render družice Starlink prolétávající nad pobřežím Floridy (Autor: @ErcXspace)

Ne vždy však situaci v zemi blokují jen místní regulační úřady. Ve Francii vydal Národní úřad pro radiové frekvence (ANFR) povolení k provozu s tím, že použité frekvence elektromagnetického spektra nepředstavují pro francouzské obyvatele žádnou hrozbu. Přesto se počátkem roku 2021 rozhodli obyvatelé vesnice Saint-Senier-de-Beuvron zamezit výstavbě pozemní infrastruktury, která je potřebná pro provoz satelitní sítě. Zde si dovolím vybrat jeden z názorů, který vyslovila místní farmářka Brault. Více ve zdrojovém článku.

Znepokojuje nás to, protože nemáme žádné informace o případných účincích satelitních signálů na zdraví lidí čí zvířat. A když navíc slyšíte, že Elon Musk chce implatovat čipy do lidského mozku, to je opravdu děsivé.

Mimochodem, zmíněný článek serveru France24 dále uvádí, že na francouzském území je od startu první francouzské družice na oběžnou dráhu v roce 1965 (Asterix) více než 100 podobných míst, která zajišťují komunikaci s družicemi na oběžné dráze. Že by pověstný strach z neznámého?

Pozemní stanice pro Starlink u města North Bend (Foto: /u/daedalus_j)

Ale zpátky k novinkám. Únorové informace serveru Teslarati, které jsme zmínili výše, se začaly postupně realizovat v následujícím měsíci. Od 10. března je síť Starlink dostupná v západní části Německa s tím, že se bude postupně rozšiřovat i do dalších částí. Dostupná rychlost připojení je podobná jako v případě ostatních zemí, kde probíhá beta testování. Podobná situace je na Novém Zélandu, kde je připojení pomocí Starlinku dostupné na částech Jižního ostrova s tím, že se bude dále rozšiřovat. Možnost připojit se k síti Starlink mají také obyvatelé stále větší části Velké Británie.

V dalších zemích, jako je například Austrálie, části USA či Kanady, kde služba prozatím není oficiálně dostupná, mohou místní obyvatelé již dnes složit menší vratnou zálohu. Internetové služby v těchto zemích by měly být k dispozici v druhé polovině roku. Dostupnost sítě Starlink v dalších oblastech světa si můžete ověřit sami na oficiálních stránkách společnosti. Pro Českou a Slovenskou republiku se tyto údaje pohybují od druhé poloviny roku 2021 až po rok 2022 v závilosti na konkrétní lokalitě. Po získání povolení místních úřadů a puštění služby pak budou zájemci z nových regionů vyřizováni v pořadí, ve kterém se přihlásili, tedy kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Objednávka služby Starlink do České republiky s odhadovaným zprovozněným v druhé polovině 2021 (Zdroj: Zdenek Bouska)

Častokrát jsme také v našich článcích zmiňovali, že síť Starlink nemíří primárně na hustě zalidněné oblasti Evropy či do velkých měst. Společnost SpaceX cílí především na málo zalidněné a zemědělské oblasti. Zajímavý pohled na tuto problematiku vyšel na serveru Teslarati. Ten uvádí, že jednou ze zemí, která může být pro Starlink perspektivní, jsou Filipíny. Jedná se o zemi, která má jedno z nejdražších (82. země z 85 porovnávaných) a zároveň nejpomalejších (na 100. místě globálně) internetových připojení na světě. Země se skládá z více než 7 000 ostrovů a může tak být dobrým testem pro vizi Elona Muska o globálním internetovém připojení.

Nyní bych se rád věnoval menšímu výhledu do budoucnosti. Podle názoru serveru The Verge hledá SpaceX další zdroje financování. Jedním z nich by mohl být i Projekt Gigabit vyhlášený ve Spojeném království. Ten má za cíl přinést velmi rychlé internetové připojení do málo přístupných oblastí. V banku je pro poskytovatele připojení celkem 6,9 miliard dolarů. Jedním z konkurentů však ve Velké Británii bude pro SpaceX také společnost OneWeb, která má po loňském bankrotu britsko-indické majitele. Po nedávném startu má na oběžné dráze již 146 družic z celkově 588 plánovaných. Tato firma vypouští své družice na polární dráhy, takže pokrytí Země signálem družic je prozatím malé. Družice ale létají na drahách s vysokým sklonem, takže patrně dosáhnou rychleji pokrytí polárních oblastí. Jedná se o málo zalidněnou oblast naší planety, takže zde nelze očekávat vysoké zisky, ale jedním ze zajímavých zákazníků v těchto místech je americká armáda, pro kterou je to z hlediska pokrytí signálem prakticky poušť. Už v minulosti jsme vás navíc informovali o armádních testech družic Starlink. Znamená to tedy, že po dokončení první orbitální slupky ve výšce 550 km a sklonem 53° začnou být další družice vynášeny na polární dráhy? Podle The Verge SpaceX jen čeká na povolení FCC, aby s vynáškou 348 polárních družic mohlo začít.

Srovnání množství satelitů Starlinku a OneWebu, které při jednom startu vynáší rakety Falcon 9 a Sojuz- 2.1b (Zdroj: Teslarati)

Na jedné věci se však shodnou všichni. Aby se projekt Starlink stal životaschopným, musí co nejrychleji získat co největší počet uživatelů a začít generovat zisk. Jak uvedl v únoru na svém Twitteru Elon Musk, každá dosavadní satelitní konstalace došla až k bankrotu, nejznámějšími příklady jsou OneWeb či Iridium. On sám samozřejmě doufá, že se bude jednat o první projekt, který bude úspěšný. Podle něj je projekt Starlink neobyčejně technicky a ekonomicky obtížný. Pokud však neselže, lze každým rokem očekávat snížení nákladů pro koncového uživatele.

Jiří Hadač



Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
51 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře