Připojení k Internetu přes Starlink je populární u provozovatelů velkých dopravních letadel i malých tryskáčů
V minulém článku na téma letectví jsme si ukazovali způsoby, jakými pronikají antény Starlink do leteckého průmyslu. Bavili jsme se o tom, jak někteří výrobci letadel přímo umožňují leteckým společnostem vybírat si tento způsob připojení při zakoupení nových letadel a také o tom, že stále víc a víc roste počet letadel, která mají schváleno využívání antén Starlink při svém provozu. Dnes však postoupíme dále a podíváme se na to, jak stále víc aerolinek uzavírá smlouvy na internetové připojení pomocí družic na nízké oběžné dráze. A protože je jich opravdu moc, pokusíme se tuto situaci probrat chronologicky.
Než se však k těmto novinkám dostaneme, stojí za zmínku jedna zajímavost, která dobře ilustruje změnu přístupu k internetovému připojení na palubách letadel s příchodem sítě Starlink. V době, kdy letadla využívala připojení pomocí družic na geostacionární dráze, platilo jednoduché pravidlo – palubní wi-fi na palubě se zapínala až po vzletu, typicky nad 10 000 stop. Připojení se dále vypínalo při klesání a na zemi nefungovalo vůbec. Nešlo přitom o žádný fyzikální limit internetu v letadle, ale spíše o praktické omezení tehdejších technologií a provozních zvyklostí. Při nízké výšce letu měla anténa horší výhled na geostacionární satelit a během změn směru či náklonu letadla mohlo docházet k výpadkům spojení. Aerolinky proto připojení raději aktivovaly až v ustáleném letu, aby minimalizovaly nestabilitu a vyhnuly se reklamacím cestujících. Podobná omezení platila i u starších pozemních sítí země-vzduch.
Mezinárodní letiště Václava Havla v Praze (Zdroj: Letiště Praha)
S příchodem Starlinku se situace mění. Konstelace družic firmy SpaceX je nad většinou zeměkoule poměrně hustá a v každém okamžiku je nad hlavou dostatek družic. Antény Starlink navíc využívají technologii sfázovaných polí (phased array), což jim umožňuje rychle sledovat jednotlivé družice i při manévrování, což znamená, že cestující mají k dispozici tzv. gate-to-gate připojení. Tedy možnost používání internetu od nástupu do letadla u odletové brány až po vystoupení po přistání. A kdo by vlastně chtěl něco jiného?
Nyní již vzhůru k novinkám. Na počátku listopadu uzavřela se SpaceX smlouvu skupina International Airlines Group (IAG), podle níž budou na více než 500 letadel pěti aerolinek patřících do této skupiny nainstalovány antény Starlink. Do této skupiny patří irský Aer Lingus (62 strojů), Iberia (99), British Airways (252), Vueling (117) a LEVEL (7). Co se týče cen, pouze Vueling a Iberia Express plánují zavést placené tarify, zbylé společnosti chtějí nabízet wi-fi zdarma. Společnosti rovněž plánují nahradit všechny předchozí poskytovatele jako Viasat či Panasonic. Instalace antén má začít počátkem letošního roku, přičemž plné nasazení se očekává do dvou let.
Airbus A350 společnosti British Airways (Foto: Steve Lynes)
Dne 17. listopadu přišly s podobným oznámením další tři letecké společnosti, jmenovitě pak Virgin Atlantic, Emirates a Singapore Airlines. Virgin Atlantic plánuje nasadit antény na 37 strojů své flotily, vyjma Airbusů A330-300, které hodlá brzy vyřadit. Instalace antén má začít ve třetím čtvrtletí letošního roku a dokončena by měla být do konce roku 2027. Služby plánuje nabízet zdarma. Emirates zvolily podobně rychlé tempo implementace – do konce letošního roku chce mít antény na 150 strojích, přičemž celá flotila (261 strojů) má být vybavena Starlinkem do poloviny roku 2027. U Boeingů 777 budou instalovány rovnou dvě antény a v případě Airbusů A380 dokonce tři. Pouze poslední zmíněná společnost se nevyjádřila dost jasně. Singapore Airlines (163 strojů) totiž uvedly, že plánují své stroje vybavit anténami využívajícími služby družic na nízké oběžné dráze. Ačkoliv to nebylo oficiálně potvrzeno, předpokládá se, že tímto nejmenovaným poskytovatelem bude Starlink. Očekává se, že na strojích Airbus A350-900 bude instalace zahájena od dubna 2026 a Boeingy 777-9 budou přicházet s anténami přímo od výrobce. I tyto aerolinky budou nabízet wi-fi zdarma. O den později se přidala i nízkonákladová společnost Flydubai, která chce začít svou flotilu 100 strojů vybavovat anténami Starlink od počátku letošního roku.
Největší flotilu Airbusu A380 vlastní společnost Emirates (Foto: Julian Herzog)
Na další obří kontrakt jsme si museli počkat až do ledna letošního roku, kdy jej oznámila společnost Lufthansa Group. Do této skupiny patří celkem šest společností, již zmíněná Lufthansa, Swiss International Air Lines, Austrian Airlines, Brussels Airlines, Eurowings a Germanwings. Instalace se bude týkat přibližně 850 stávajících či nově dodaných letadel a celá skupina Lufthansa Group by anténami Starlink měla být vybavena do roku 2029. Podobně jako u většiny předchozích zákazníků, i v tomto případě budou služby dodávány zdarma.
Sídlo společnosti Lufthansa (Foto: Raimond Spekking)
Shrňme si tedy dosavadní novinky: od března 2025 získalo SpaceX kontrakt na vybavení takřka 2000 letadel systémem Starlink. Na první pohled jde samozřejmě o obrovské číslo, nicméně pokusme se jej na chvíli srovnat s dalšími společnostmi, které používají jiné řešení internetového připojení na palubě svých strojů. V Severní Americe kromě United Airlines fungují i tři další velcí hráči – American, Delta a Southwest Airlines – kteří dohromady provozují více než 2800 letadel. Poměrně velké flotily lze najít i v Asii či Tichomoří, kde japonské, indické či tchaj-wanské aerolinky disponují takřka 1500 stroji. A co Evropa? Zde lze zmínit společnosti Ryanair či easyJet, jejichž společná flotila dosahuje přibližně 850 strojů. To tedy znamená, že více než 5200 letadel větších společností stále vybaveno systémem Starlink není. Otázkou přitom zůstává, zda o Starlink vůbec stojí.
V tomto směru je zajímavý případ společnosti JetBlue, která oznámila partnerství se společností Amazon na využívání její budované satelitní sítě Leo (dříve nazávané Kuiper). JetBlue provozuje přibližně 280 letadel a její krok ukazuje, že konkurence Starlinku se začíná objevovat i na tomto trhu. Zatím není jasné, zda Amazon plánuje pokrýt větší množství aerolinek, nicméně případ JetBlue ukazuje, že i jiní dopravci mohou hledat alternativy k Starlinku. Nelze přitom zapomínat i na společnost OneWeb, která oproti Starlinku a Amazonu zvolila poněkud jiný přístup. Ten vychází z toho, že jejím majoritním vlastníkem je firma Eutelsat, dlouholetý provozovatel geostacionárních družic. Eutelsat-OneWeb svým partnerům, mezi které patří Intelsat, Panasonic Avionics či Gogo, nenabízí přímo palubní antény, ale především kapacitu své satelitní sítě. Tito partneři ji následně integrují do svých řešení a prodávají aerolinkám. Přímý podíl OneWebu na trhu je proto velmi obtížně dohledatelný. Firma tak zůstává v pozadí jako infrastrukturní hráč, přičemž jeho skutečný vliv na trh může být větší, než by se na první pohled zdálo.
Umělecká představa družice firmy Eutelsat OneWeb, jejíž konstelaca zajišťuje leteckým společnostem připojení k Internetu (Zdroj: OneWeb)
Doposud jsme se bavili především o velkých dopravních letadlech Boeingu a Airbusu. Ještě dramatičtější vývoj však nastává v segmentu obchodního letectví (business aviation). Zde se Starlink prosazuje mimořádně rychle a z původně luxusního doplňku letadla se stává takřka standardní výbava nových i modernizovaných strojů. Co se vlastně v tomto segmentu stalo? Dříve cestující nastupovali do letadla s tím, že internet bude pomalý – často jen pár jednotek Mb/s s vysokou latencí (600 ms) – a navíc drahý. Na palubě se těžko uskutečňovaly telekonference, cestujícím stačilo, aby došly emaily a načetly se webové stránky. S nástupem Starlinku se situace dramaticky zlepšila, dnes je prakticky standardem vyžadovat rychlost přes 100 Mb/s s nízkou latencí, což umožňuje 4K streamování či nepřerušené videohovory přes Teams nebo Zoom. Manažer tak může během letu pracovat prakticky stejně efektivně jako ve své kanceláři.
Stroj Cessna Citation Latitude, který tvoří páteř flotily firmy NetJets ( Foto: Markus Eigenheer)
Nástup Starlinku započal velmi pozvolna na podzim roku 2023, kdy letoun Gulfstream G650 společnosti FlexJet získal certifikaci STC. Další typy letadel jej následovaly o rok později, především od firem Bombardier Global a Embraer Legacy. Tyto certifikace umožnily instalace Starlinku u majitelů soukromých letadel a větší operátoři mohli začít připravovat své flotily na postupné nasazení antén. Některé společnosti, jako již zmíněná FlexJet, oznámily jednání se SpaceX s předstihem, jiné postupovaly zdrženlivěji. Například NetJets prováděla testy a zkoušky spíše neveřejně a až v prosinci 2025 oznámila plán instalovat antény na více než 600 letounech své flotily. Několik dní poté přišla s podobným oznámením i společnost Northern Jet, která do konce roku stihla vybavit anténami sedm strojů, přičemž celá její flotila čítá více než 30 letadel. S novým rokem se k nim připojila i společnost flyExclusive, která nejen začala vybavovat své stroje anténami Starlink, ale začala rovněž nabízet prodej, instalaci a servis i třetím stranám. Společnost provozuje přibližně sto letadel, přičemž instalace mají začít na Challengeru 350.
Rozšiřování Starlinku v letectví se stává významnou skutečností. Hovoří o tom i informace serveru Market Watch z letošního února, který uvádí, že zatímco v roce 2024 bylo provedeno 450 instalací Starlinku celkově, v loňském roce už se číslo výrazně navýšilo. Anténami bylo vybaveno na 1400 velkých dopravních letadel a více než 800 malých komerčních letounů. Tato čísla podporují i jednotlivé dílčí společnosti – kupříkladu firma Gulfstream uvádí, že v září 2025 dokončila instalaci již sté antény.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Podpořte projekt ElonX
Moc díky Jirko!
Jinak to může být zajímavý revenue stream pro SpaceX i v takto “malých” počtech. Vzpomínám si dobře, že tyto typy připojení byly vždy mnohonásobně dražší než pro domácnosti, že? Netušíte někdo kam se to posunulo?
Zdravim, dekuju, jsem rad, ze se clanek libil. Ted sem se dival, ze driv to stalo 12500-25000 dolaru, dnes je to levnejsi, pokud stačí balicek s limitem 20GB, tak 2000, jinak to je 10 000. Ale spis nez o ceny a vydelek, fakt jde o to, jak to meni dopravu v malych letadlech. Hlavne pry očekávání cestujicich. Ze zacinaji lepsi pripojeni chtit a vybiraji si kvuli tomu i spravnou leteckou spolecnost.