Jak vypadá práce ve SpaceX #5: Rozhovor s úplně prvním stážistou
První zaměstnanci SpaceX v roce 2002 v El Segundu (Zdroj: Elon Musk)
Získat práci ve SpaceX je pro Evropany dost obtížné, protože kvůli vládnímu nařízení zvanému ITAR společnost smí zaměstnávat pouze občany USA a držitele tzv. zelené karty. Většina z nás se tedy musí spokojit s tím, že práci v naší oblíbené firmě poznáme pouze zprostředkovaně. A právě k tomu vám poslouží tato série článků, ve které se dozvíte, jak taková práce ve SpaceX vlastně vypadá.
SpaceX je jedním z nejvyhledávanějších zaměstnanavatelů a na jejich stáže se hlásí obrovské množství mladých inženýrů, programátorů a dalších zájemců. O tom, co si stážisti o této nesmírně náročné pracovní zkušenosti myslí, jsem už v rámci seriálu Jak vypadá práce ve SpaceX jednou psal – někteří si stáž pochvalovali, jiní byli kritičtější.
Dnes se podíváme na stáže z trochu jiného pohledu prostřednictvím skoro 30minutového rozhovoru s Jihoafričanem Danielem Frolichem. Ten byl vůbec prvním stážistou ve SpaceX ještě v době, kdy firma sídlila v El Segundu a měla 15 zaměstnanců. O pár let později pak Daniel do firmy nastoupil už jako plnohodnotný zaměstnanec. Kromě spousty zajímavých historek o Dragonu, Elonovi a náročné práci ve SpaceX se dozvíte také Danielovy názory na budoucnost průzkumu vesmíru či užitečnost virtuální a rozšířené reality pro vesmírné lety. Video je z roku 2017 a pochází z kanálu MIND & MACHINE.
Překlad videa zajistil Martin Dravecký a korekturu Petr Melechin.
V přehrávači si můžete přepínat mezi českým a slovenským jazykem.
Starší otitulkovaná videa o SpaceX najdete zde, další pak také v sekci Videa.
Předchozí díly seriálu:
- Jak vypadá práce ve SpaceX #1: Josh Boehm, Software Quality Assurance
- Jak vypadá práce ve SpaceX #2: Dolly Singh, hlavní personalistka
- Jak vypadá práce ve SpaceX #3: Stážisti
- Jak vypadá práce ve SpaceX #4: William Rogers, avionika
Super rozhovor, akorát bych měl jednu námitku. Na otázku, zdali VR a AR může někdy nahradit potřebu cestovat do vesmíru, tak zcela jednoznačně ne. Ne, nemůže a to za žádných okolností – ani ve smysl dokonalého SW a HW budoucnosti. Stejně jako cestopisy, filmy a fotografie z cest nedokázaly nahradit autentický zážitek z cestování. Protože ono ve skutečnosti nejde jenom o to něco vidět nebo popřípadně slyšet, ale zažít. Myslím si, že právě naopak. Pokrok v VR a AR budou vzbuzovat větší zájem a touhu se posnout dál. Osobně vidím pokrok v robotice s rukou v ruce s lidským průkumníkem. Stále se mluví, zdali poslat člověka nebo robota. Já to vidím na kooperaci, nikoliv buď a nebo. Vyspělé roboty “avatary” potřebujeme na nebezpečné úkoly, které si sebou přirozeně průzkum vesmíru přináší. Ale člověk bude ten, kdo bude dělat vědu, nebo zalidní první kolonii. Lidstvo se musí posunout dál, budoucnost lidí je mimo naší planetu (a časem vlastně i mimo naší hvězdu). Virtuální realita ať sebelepší to nenahradí. Je to stejné, jako byste lidem z hořícího domu poušteli v TV film o hasičském zásahu, místo skutečné evakuace.