Nová raketa Ariane 6 byla opět odložena, a tak evropská ESA musela s potupou přesunout své náklady na Falcon 9
SpaceX opět získala do svého seznamu chystaných startů další dvě mise. Na tom by nebylo nic tak divného, kdyby nešlo o první okamžik, kdy rakety rodiny Falcon vynesou na oběžnou dráhu družice Evropské kosmické agentury, které měly původně letět na evropských raketách. Konkrétně jde o kosmický dalekohled Euclid a vědeckou sondu Hera, které už nemůžou čekat na neustále odkládanou raketu Ariane 6. Dále se zmíníme o důvodech, které vedly evropskou společnost Eutelsat k přesunu svých startů z raket Ariane na americký Falcon 9.
Umělecká představa sond Evropské kosmické agentury. Vlevo Hera, vpravo teleskop Euclid (Zdroj: ESA)
Na světě existuje řada soukromých firem a organizací, které potřebují dopravit svůj náklad na oběžnou dráhu. V tomto směru lze říct, že v jednodušší situaci se nachází soukromé společnosti. Díky své vlastnické struktuře nemusí při výběru brát tolik ohled na národní zájmy a mohou se řídit spíše tržními principy. Pokud odhlédneme od různých omezení, kdy některé družicové součástky podléhají vojenské kontrole či některé nosiče nejsou dostupné kvůli embargu, tak například firma Inmarsat si může při výběru nosiče pro svou družici vyžádat cenové nabídky od řady raketových společností po celém světě. Naproti tomu vládní či státní organizace se nachází v nepoměrně složitější pozici. Kvůli skutečnosti, že je jejich provoz placen z peněz daňových poplatníků, je žádoucí, aby peníze vynaložené na doručení družice do vesmíru zůstaly ve vlastní zemi. Jinými slovy, vládní čínské, japonské, indické, evropské či americké družice v drtivé většině případů vynáší národní rakety.
Indická raketa PSLV při svém 52. startu v červnu 2022 (Foto: IANS)
Z tohoto zaběhnutého kolečka lze často vybočit jen v okamžiku, kdy státní agentura nemá k dispozici vlastní nosič, anebo za předpokladu, že se jedná o mezistátní spolupráci. Krásným příklad je sluneční evropsko-americká sonda Solar Orbiter. Tu připravila evropská firma a příspěvkem NASA byl jeden z palubních přístrojů, jeden senzor a nosná raketa Atlas V. Podobně můžeme zmínit i teleskop Jamese Webba, který je kromě NASA spoluvlastněný i evropskou kosmickou agenturou (ESA) a kanadskou CSA. Ten se zase vydal na svou pouť do libračního bodu L2 soustavy Země-Slunce pod aerodynamickým krytem rakety Ariane 5. Zkrátka a dobře, evropské sondy se jen málokdy vydávají do vesmíru z jiného kosmodromu, než z toho, který se nachází ve Francouzské Guyaně a odkud startují evropské nosiče. Proč tedy před několika dny došlo k tomu, že ne jedna, ale rovnou dvě evropské družice se vypraví do kosmu na raketě americké firmy SpaceX?
Umělecká představa vyvíjené rakety Ariane 64 (Zdroj: ESA)
Vraťme se nejprve na počátek 10. let 21. století, kdy ESA začala připravovat teleskop Euclid, který je určen ke studiu temné hmoty a temné energie z oběžné dráhy. Srdcem samotného teleskopu, jehoz vývoj a stavba přišla kosmickou agenturu na 600 milionů eur, je pak primární zrcadlo o průměru 1,2 metru. V době, kdy byl vybírán nosič pro tuto družici, využívala společnost Arianespace pro vynášení družic rakety Vega, Sojuz a Ariane 5. První z nich byla určena pro malé družice. Střední náklady vynášela z jihoamerické pevniny raketa Sojuz a ty nejtěžší družice připadly vždy spolehlivé Ariane 5. S ohledem na hmotnost sondy byla pro vynesení určena raketa Sojuz, přičemž start se měl odehrát již v březnu příštího roku. Do plánů ESA se však v únoru letošního roku vložila vojska Ruské federace, která napadla Ukrajinu. Následná vlna sankcí ze strany západních zemí vyvolala i ruskou protireakci a teleskop Euclid byl najednou bez nosiče, protože ruský Sojuz přestal být k dispozici pro zahraniční zákazníky. Tímto okamžikem také padl původní termín startu a agentura začala hledat nový nosič.
Teleskop Euclid během stavby, říjen 2019 (Foto: ESA)
V červenci letošního roku se sice hovořilo o tom, že by novým nosičem pro Euclid mohla být vyvíjená Ariane 6, nicméně zaznívaly i hlasy ze strany angažovaných vědců, které navrhovaly přesun teleskopu na Falcon 9. Výběr nosiče měl být dle původních plánů ukončen až letos v listopadu, nicméně již v polovině října vystoupili představitelé ESA společně se zástupci společnosti Arianespace a oznámili, že první start Ariane 6 se odehraje nejdříve na konci roku 2023. Od tohoto okamžiku začalo být jasné, že start Euclidu bude buď výrazně opožděn, nebo dojde k jeho přesunu na Falcon 9. O necelých 24 hodin později již bylo jasno, evropská kosmická agentura se rozhodla posadit svou družici na Falcon 9. Patrně nebude možno dodržet původní březnový termín, přesto je jasné, že družice bude vynesena příští rok z východního pobřeží USA. Bližší detaily o startovním termínu či ceně za vynesení nejsou známy, stále totiž nebyla uzavřena definitivní dohoda se SpaceX.
Dokončená družice Euclid připravená k převozu do testovacích laboratoří (Foto: Thales Alenia Space)
Druhou sondou ESA, která bude vynesena Falconem 9, je Hera. I v jejím případě bude lepší začít malou oklikou. Pokud nejste na stránkách našeho serveru poprvé, už jste dozajista slyšeli či četli o americké sondě DART, kterou loni v listopadu vynesla raketa Falcon 9 a která letos v září narazila do měsíčku Dimorphos asteroidu 65803 Didymos. Cílem tohoto projektu bylo vyzkoušet možnost změnit dráhu asteroidu. Pokus to byl úspěšný. Následky nárazu sondy do měsíčku tehdy na místě zkoumal malý italský cubesat LICIACube. Dle původního plánu ale tento náraz měla na místě sledovat sonda ESA s názvem AIM (Asteroid Impact Mission). Tato sonda však byla v roce 2016 zrušena. Její plán byl nicméně již následující rok obnoven ve značně redukované verzi pod názvem Hera. Již tehdy však bylo jasné, že původní plán vzal za své. Už nebude možné sledovat náraz DART do cílového tělesa, ale i tak bude z vědeckého hlediska významné prostudovat okolí srážky, byť s několikaletým zpožděním.
Didymos a Dimorphos krátce po nárazu sondy DART (Zdroj: NASA)
Původním nosičem této ambiciózní mise byla Ariane 6, která měla sondu vynést v roce 2024. Jak jsme si však již vysvětlili v předchozím odstavci, první mise této rakety se stále odkládá, a tak je pochopitelné, že se ESA poohlíží po možné náhradě. Když tedy evropská agentura oznámila 20. října přesun družice Euclid na Falcon 9, ve stejném prohlášení zazněla i informace, že stejný nosič dopraví do vesmíru i družici Hera. Dle současných informací se start odehraje v původně plánovaném roce 2024 s tím, že do blízkosti cílového asteroidu se sonda dostane koncem roku 2026.
Umělecká představa sondy HERA v blízkosti cílového asteroidu (Zdroj: ESA)
Na tomto místě si můžeme rovnou říct, že obě mise budou rozhodně výrazně vyčnívat v seznamu startů společnosti SpaceX. Zejména pak v případě mise Hera bude moci kalifornská společnost prohlásit, že přispěje výraznou měrou k planetární ochraně naší Země. Pokud jde o evropskou ESA, přesunutím dvou družic na americkou raketu si evropská kosmická agentura částečně vyřešila své problémy s akutním nedostatkem nosičů po zrušení startů ruského Sojuzu. Družici EarthCARE pak ESA vyřešila z vlastních zdrojů, jelikož tato mise se do vesmíru vydá na raketě Vega-C. I tak však stále zůstává nejasný osud navigačních družic Galileo, jejichž starty budou nyní odloženy v důsledku nedostupnosti Sojuzu. Podobně nejistý osud má i chystaná mise ExoMars, která se měla dle původního plánu vydat k rudé planetě letos v září na raketě Proton. ESA po ukončení spolupráce s Ruskem tento projekt dočasně zastavila a letos v listopadu by měla ministerská rada zemí ESA rozhodnout o jeho osudu. Ve hře je samozřejmě samozřejmě řada variant od zrušení celé mise přes nastartování spolupráce s další agenturou až po dokončení celého projektu v režii ESA. Jedno je však téměř jisté, tato mise se s největší pravděpodobností do vesmíru na Falconu 9 nevydá.
Evropský Sojuz vynáší první dvě družice Galileo v roce 2011 (Zdroj: European Union Agency for the Space Program)
Není bez zajímavosti, že odklady vyvíjené Ariane 6 a nedostupnost dosluhujicí Ariane 5 se poslední dobou projevují i na přesunu komerčních misí na Falcon 9. Na tomto místě lze zmínit jako příklad družice Hotbird 13F a 13G francouzské firmy Eutelsat. Ta již několik let plánovala vynášku obou družic s cílem nahradit dosluhující družice Hotbird 8–10. Ty měly být původně vyneseny na raketě Ariane 64, ale nedávno se ukázalo, že obě nakonec dopraví na oběžnou dráhu Falcon 9. Přesunuta byla také družice Eutelsat 10B, která měla letos startovat na Ariane 5, ale z neznámého důvodu došlo ke změně a vynesení zajistí Falcon 9 během listopadu.
Start mise Eutelsat Hotbird 13F (Foto: SpaceX)
Po nedávném startu družice Hotbird 13F se jeden z vedoucích představitelů firmy Eutelsat rozhovořil o důvodech, které firmu k přesunům vedly. Dle něj totiž ESA povzbuzuje své partnery, aby využívaly evropských raketových nosičů. Z firemního hlediska to však nepřicházelo do úvahy, protože družice Hotbird 8–10 poměrně rychle dosluhují a v době, kdy se družice 13F a 13G dostanou do provozu, budou jejich předchůdci na konci sil. Eutelsat sice tedy původně plánoval využití vyvíjené Ariane 6, ale neustálé odklady její premiéry prostě položily firmě nůž na krk. Logickým krokem tak bylo vynesení obou družic z Floridy na palubě Falconu 9.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Podpořte projekt ElonX
wpDiscuz
