Prototyp Starship SN3 s novými nohami je připraven na zkoušky, po statickém zážehu snad provede i krátký let
Za pouhé tři týdny od našeho posledního článku o Starship se toho hodně událo. Tehdy jsme mluvili o úspěšné tlakové zkoušce testovací nádrže SN2 a začátcích výroby plnohodnotného prototypu SN3. Ten je nyní z velké části hotový a v následujících dnech absolvuje několik klíčových zkoušek. Dále jsme se dozvěděli několik novinek ohledně vývoje Starship a také nosné rakety Super Heavy, která nakonec bude ještě o trochu vyšší, než bylo původně v plánu. SpaceX navíc vydalo první oficiální uživatelskou příručku pro potenciální zákazníky, kteří mají zájem využít služeb Starship. Příručka neobsahuje mnoho nových informací, ale pár věci přeci jen vyjasnila.
Nový prototyp Starship SN3 se vyrábí jen asi měsíc, ale jeho hlavní část, tedy spodní polovina obsahující nádrže na metan a kyslík a motorovou sekci, je téměř hotová. Už 29. března proto byl v Boca Chica prototyp převezen z montážní plochy na nedalekou startovní rampu. Zde s ní budou provedeny úvodní zkoušky, které ověří, že konstrukce má očekávané vlastnosti a vše funguje, jak má.
Zajímavostí je, že tento prototyp je vybaven dvěma bateriemi z elektromobilů Tesla o celkové kapacitě 200 kWh. Venku na trupu pak lze spatřit také elektromotor, který by měl být určen pro ovládání řídicích ploch. Není však jasné, jestli prototyp SN3 vůbec nějaká „křídla“ dostane.
Přesný harmonogram testování Starship SN3 se mění ze dne na den. Původně byl statický zážeh plánován už na 1. dubna a na tento termín byla oznámena i uzavírka leteckého prostoru nad rampou, ale momentálně to vypadá, že došlo k odkladu na 6. dubna. Před statickým zážehem ale proběhnou ještě tankovací zkoušky bez motorů. Z plánovaných uzavírek v Boca Chica vyplývá, že tento test by měl proběhnout v noci ze středy na čtvrtek (nejprve s dusíkem o pokojové teplotě a o pár hodin později za kryogenních teplot). Pro tyto zkoušky je prototyp vybaven trojicí hydraulických pístů, které budou v motorové sekci simulovat tah a vibrace tří Raptorů na spodek nádrže. Podobný test proběhl také se zkušební nádrží SN2, avšak tehdy byl použit pouze jeden píst. Písty můžete vidět na následujících fotkách od Elona Muska, které nabízejí nezvykle detailní pohled na motorovou sekci SN3:
Pokud tankovací zkoušky proběhnou dobře, měl by následovat statický zážeh. Zatím však není jasné, jestli bude prototyp osazen jen jedním nebo rovnou třemi Raptory. Každopádně v obou případech půjde o první zkušební zážeh Raptoru na prototypu Starship. Naposledy k něčemu podobnému došlo v srpnu 2019 při krátkém testovacím letu experimentálního stroje Starhopper. Ten však měl z hlediska kontrukce se Starship jen pramálo společného – například ocel použitá při jeho výrobě měla tloušťku 12 mm, zatímco stěny Starship mají pouze 4 mm.
Starhopper loni v srpnu vzletěl do výšky 150 metrů a opět přistál. Něco takového je nejspíš v plánu také pro Starship SN3. Vyplývá to z oficiálního dokumentu, který doprovázel oznámení uzavírek silnice a pláže v Boca Chica a uváděl testovací let do výšky 150 metrů. To odpovídá dřívějším informacím od Elona Muska, který uvedl, že SN3 absolvuje jen krátké lety, zatímco delší lety budou provedeny až s prototypem SN4. Ve výrobě je také už několikátá aerodynamická špička, ale zatím není jasné, který prototyp špičku dostane jako první. Pro 150metrový skok SN3 možná není potřeba špička ani řídicí plochy, takže osobně bych si tipl, že tyto komponenty budou nainstalovány nejdříve na prototyp SN4, který už je ve výrobě.
Starship je podle Elona Muska stále ve vývoji a neustále prochází úpravami. V posledních týdnech například prozradil, že by rád udělal kulatá zakončení hlavních nádrží plošší, čímž by vzniklo více prostoru pro pohonné látky. Dále uvedl, že některé části Starship budou místo nerezové oceli typu 301 využívat variantu 304L, která je pevnější při kryogenních teplotách. Koncem roku pak má prý SpaceX přejít ze standardních ocelí na vlastní slitiny, které si firma pro tyto účely vyvíjí. Před pár týdny přitom Musk říkal, že k přechodu dojde už asi za 2 měsíce. Evidentně od té doby opět došlo ke změně plánů.
Úpravou prošly také přistávací nohy na lodi Starship. Současný prototyp SN3 má nohy řešené úplně jinak než třeba prototyp Mk1. Nacházejí se složené uvnitř motorové sekce, před přistáním se vyklopí směrem ven a opřou se o zpevněné části „sukně“, která chrání motory během návratu atmosférou. Elon Musk na Twitteru upřesnil, že nohy jsou teleskopické, takže na fotkách vypadají kratší, než jsou ve skutečnosti. Dodal však, že nejde o finální verzi a nohy na SN4 a dalších prototypech budou ještě delší.
Elon Musk také prozradil, že došlo k mírnému prodloužení nosiče Super Heavy, který bude mít místo původních 68 metrů rovných 70 metrů. Celková výška rakety tak bude společně s lodí Starship těžko uvěřitelných 120 metrů a celková hmotnost při startu kolem 5000 tun. Drtivou většinu této hmotnosti samozřejmě představuje palivo a okysličovadlo. Zatím nevíme, kdy přesně začne výroba prvního exempláře Super Heavy, ale jelikož Elon Musk chce provést první let Starship na orbitu ještě letos, času už zas tak moc nezbývá.
Nosná raketa Super Heavy (Zdroj: SpaceX)
Jisté však je, že Super Heavy bude pro svůj první start potřebovat kolem 20 motorů Raptor. Je tedy dobrou zprávou, že SpaceX tyto motory v poslední době dokáže chrlit rychleji než dříve. Mimo jiné díky tomu, že společnost ve svém areálu v McGregoru nyní provozuje kromě dvou horizontálních testovacích stavů také jeden vertikální. V posledních dnech navíc probíhaly nějaké práce pod Starhopperem v Boca Chica, který má v budoucnu také sloužit pro vertikální testování Raptorů. Že by se na to už SpaceX připravovalo?
A na závěr se podíváme na nově zveřejněnou uživatelskou příručku pro Starship. Jedná se o první vydání, které je v porovnání s příručkou pro Falcony velmi stručné, neboť vývoj Starship ještě není ani zdaleka u konce. Pokud vás tedy zajímá více podrobností, navštivte spíše náš souhrnný článek Vše o Starship. Příručka však i přesto nabízí hezký přehled základních informací a také pár novinek, které stojí za zmínku. Obsahuje například tabulku předběžných odhadů nosnosti. SpaceX nabízí přes 100 tun na nízkou oběžnou dráhu a v případě orbitálního dotankování také přes 100 tun na Měsíc či Mars. Zajímavý je ale především údaj o nosnosti na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO) bez dotankování na orbitě. Příručka uvádí 21 tun, přičemž Elon Musk v minulosti odhadoval 30–40 tun.
AKTUALIZACE: Elon Musk po vydání článku na Twitteru vysvětlil nižší nosnost tím, že první prototypy Starship budou mít trochu moc vysokou hmotnost a motory trochu moc nízký specifický impuls. Časem by ale prý měla nosnost na nízkou oběžnou dráhu dosáhnout hodnoty kolem 150 tun.
Oficiální přehled nosnosti Starship. Druhý sloupec počítá s dotankováním na orbitě. (Zdroj: SpaceX)
21 tun na GTO se může zdát jako nízké číslo, pokud ji srovnáme například s Falconem Heavy, který nabízí 63 tun na nízkou dráhu a 26 tun na GTO. Nejde však o férové srovnání, neboť Falcon Heavy dosáhne takové nosnosti pouze v režimu bez záchrany stupňů, zatímco údaj pro Starship je při znovupoužitelnosti úplně celé rakety.
Nemluvě o tom, že Falcon Heavy má velmi malý kryt (i když možná v budoucnu dostane o něco větší), a tak je v podstatě nemožné do něj realisticky vměstnat náklad s takovou hmotností (například mise Starlink mají téměř celý kryt vyplněný satelity a celková hmotnost je jen kolem 16 tun). Oproti tomu Starship má být díky znovupoužitelnosti přibližně o řád levnější než Falcon Heavy a navíc nabídne bezkonkurenčně rozměrný nákladový prostor s objemem kolem 1000 metrů krychlových. Pro srovnání, americký raketoplán nabízel úctyhodný objem 300 m3 a chystaná raketa New Glenn se chlubí dokonce 458 m3. Oproti tomu rakety Falcon mají k dispozici pouze 135 m3. Příručka dále uvádí, že nákladový prostor Starship bude vybaven odklápěcím krytem, který po otevření nabídne otvor s šířkou 8 metrů a výškou až 22 metrů. Náklad bude k lodi připojován vertikálně.
Takto velký nákladový prostor podle SpaceX umožní vynášení až tří velkých komunikačních satelitů najednou nebo třeba celé konstelace menších družic. Stejně tak je možné vynést velké teleskopy nebo otestovat kosmická plavidla, která můžou po celý let zůstat připojena k lodi, otestovat vliv kosmického prostoru a poté se spolu se Starship zase vrátit na Zemi kvůli analýze. Velký nákladový prostor ocení i SpaceX při vlastních misích Starlink. Falcon 9 pojme maximálně 60 družic, zatímco do Starship se podle prezidentky SpaceX Gwynne Shotwell vejde přibližně 400 satelitů Starlink.
Porovnání nákladní verze Starship (vpravo) s variantou pro přepravu lidské posádky (Zdroj: SpaceX)
V plánu je také verze Starship pro přepravu až 100 lidí, kteří budou mít k dispozici „soukromé kajuty, velké společenské prostory, centrální sklad, úkryt před solárními bouřemi a vyhlídkovou galerii.“ Starty Starship budou probíhat z rampy LC-39A na Floridě nebo z Boca Chica v Texasu. Na obou místech budou k dispozici také plošiny pro přistání.
Podpořte projekt ElonX
- Mise Starlink 10-6 - 27. 7. 2024
- Mise Starlink 10-9 - 25. 7. 2024
- Mise Starlink 9-4 - 20. 7. 2024
Nerezové oceli které používají:
– jednou mluvil o AISI 301 (nás evropský ekvivalent 1.4310) – nejspíše použita na Hopper
– pak začali používat AISI 304, tomu odpovídají i svitky, které vozí do Boca Chica (ekvivalent 1.4301 – nejběžnější nerezová ocel vůbec) -takzvaná “hrncovka”
– na některé části, kde je třeba větší teplotní odolnost (tudíž potlačit mezikrystalovou korozi) použijí AISI 304L (ekvivalent 1.4306)
Musk o těch ocelích někdy mluví jako o 30X (což je obecné označení základních nerezových ocelí). Každopádně žádná z těchto nerezových ocelí není speciálně vyvinutá pro SpaceX a jsou to úplně běžné materiály. Pokud by to byla jejich speciálně legovaná ocel, musela by mít jiné označení, protože pro tato označení jsou jasně deklarované složení dle norem. Můžete sledovat fotky dodávek na NasaSpaceflight, kde občas je detailně vidět materiálový štítek na svitku. Mimo to, se tu objevila informace u Cybertrucku, že “ocel je tak tvrdá, že nelze běžně formovat”. Je to info přímo od Muska. Tuto informaci však považujte spíše za takový “wow efekt”. Vše je o nastavení poměru výkon lisu x nástroj x lisovaná ocel. Běžně se v automobilovém průmyslu lisují oceli s pevností v tahu kolem 1200 MPa, ocel používaná SS/SH (1.4301) ji má někde kolem 600 MPa a tu ohraňujeme (což není tak energeticky náročná operace jako plošné lisování) při tloušťce 3 mm na 80 tunovém lisu. Primárně žáruvzdorné nerezky mají Rm někde kolem 750 MPa. Jen pro příklad. Nijak nehaním Muska, ale musíte všichni chápat, že on potřebuje mediální prostor, který si těmi superlativními vyjádřeními trochu bere, protože můžete mít sebelepší produkt, ale když o něm nikdo neví, tak jej nekoupí … to snad chápe každý.
Já nechci rýpat, píši to jen proto, že už dlouho sleduji, že tu každý dostane bídu v momentě kdy napíše, že ty oceli jsou obyčejné “hrncovky”. A to jak pod SS/SH, tak pod Cybertruckem. A ony fakt jsou 🙂 Jak se říká, neexistují nevhodné materiály, jen jsou nevhodně použity a zpracovány.
Adame, ale oni na tu jejich ocel mají najíždět někdy koncem léta, to je potom logické, že tam není vidět, jinak máš pravdu
Asi jsme všichni zvědaví na to, co to bude
No k tomu jsem nenašel žádný relevantní zdroj. Každopádně pojmenování 30X je tak matoucí, že to už víc ani nejde.
Relevantní zdroj – Musk – Tweet, tak polovina března 2020.
Musk někdy v únoru psal, že vlastní slitiny zavedou “za 6 měsíců”, pak někdy v březnu v rozhovoru prohlásil, že to bude “za 2–3 měsíce”, a před pár dny napsal, že to bude až koncem roku: https://twitter.com/elonmusk/status/1238952612562489344
1) Starhopper byl 304 (1.4301)
2) Prvních pár Starship je 301 (1.4310)
3) Teď stále 301 + některé části 304L (1.4306 / 7)
4) 30X o které mluví Musk – je označení pro jejich vlastní ocel (slitinu), na kterou mají přejít během pár měsíců(To X tam není náhrada za poslední číslo … )..
To je takové markentingově sluníčkové. Z pohledu vývojáře to vidím spíše takto. Starship se teď blíží k předposlednímu bodu.
Nechapem, ako chcu do 1000 m3 (co je obdoba kocky 10x10x10m) umiestnit osobne kabiny pre 100 ludi a este k tomu velke spolocenske priestory a to ostane. 🙂
Pokud by se jednalo o rozměry v běžné gravitaci, kdy stěny a strop se špatně používají, tak by to bylo málo, ale jakmile můžeš použít všechny stěny pro náklad a celý 3D prostor jako obytné místo místo běžného 2D uvažování, tak se všechno rázem mění. I samotné vnímání obytného prostoru. I proto se nemovitosti obvykle uvádějí v m2 a ne v kubíkách 🙂
Stejný počet sardinek v krabičce a moři zaujímá velmi rozdílný objem. Nevím co na to budou říkat lidé, kteří budou muset ve Starshipu při 3-9 měs. trvající cestě na Mars vydržet naštosování jako ty sardinky. Když ten vnitřní objem Starshipu se roven objemu rodinného domu. Nesmíme zapomínat, že to budou bohatší lidé, zvyklí na nějaké pohodlí a asi nebude schůdné dopravovat jako černošské otroky v podpalubí do USA.
Dovedeš si představit cestu, když budeš mít sám pro sebe kabinu zvící vlakového kupé? A když se vedle toho budeš moct projít (nebo spíš proletět) na vyhlídkovou galerii? I kdyby vypadala jen jako ulička vedle řady kupé?
Až devět měsíců trvající cesta na Mars se mi moc nezdá, to platí pro ty současné prskavky, ale plně dotankovaná Starship určitě dokáže nabrat větší rychlost; pokud se nepletu, tak sám Elon se zmiňoval o cestě trvající 3 měsíce – a jestli se pletu, tak se omlouvám za mystifikaci.
Schválně to zkus porovnat s neuvěřitelným hrdinstvím Poljakova a jeho 437 dny na Miru.
100 lidí na LEO neznamená že budou 100 lidí brát i na mars, osobně myslím že budeme hodně rádi jestli na jednu cestu na jedu SS připadne třetina max polovina osazenstva.
To já bych směr Mars tipoval tak maximálně 20 lidí.
Není třeba tipovat. Něco podobného tvrdil i Musk, že ze začátku tam bude tak 20 lidí a hlavně hodně nákladu.
V manuálu je uvedeno “až 100 lidí na LEO, k Měsíci a Marsu”. Maximální kapacita se bude nejspíš používat jen na kratší lety na LEO a k Měsíci. 100 lidí by se na tak malém prostoru, během půl roku cesty na Mars, nejspíš povraždilo 😀
747 Má celkový objem okolo 850 m3 (700 paluba) a zmestí sa tam viac ako 400 ľudí 1000 m3 pre 100 ľudí je aj so zásobami pre lety k Mesiacu použiteľné, Mars je otázny ale tak 50 sa tam zmestí určite aj k Marsu. Do budúcna sa k tej 100vke dostanú, budú potrebovať len zásoby pre let samotný, na Marse by mali mať predom zásoby ak sa poletí.
Sami vidite kolko obstrukcii sposobuje posadit dvoch ludi do falconu, nedokazem si predstavit co bude treba robit ked by sme chceli postadit 50 ludi do jednej rakety, nie to este 100.
Mělo by to být obdobné jako u dopravních letadel, které jsou taky pro stovky lidí.
Porovnanie s dopravym lietadlom je podla mna velmi nestastne. Ani po 70 rokoch to nieje “rutina” a astronauti stale musia byt spicka vo svojom obore a tiez mozete namietnut ze su iba pasazieri, ako v lietadle. Nie, nieje to dobre prirovnanie, lietadlo je na uplne opacnom konci spektra v doprave ako raketa, mozno o 200rokov sa na to budeme inak pozerat ale dnes je posadit bezpecne cloveka do rakety extremne financne a casovo narocne a nic nenasvadcuje tomu ze to bude rutina este peknych par desatroci. Mozno ked bude starship(dohovy v akej podobe) o 30 rokov lietat a nakladom a vybavenim bezne, casto a s extremnou spolahlivostou na Mesiac, Titan a Mars tak mozno potom bude realnejsie do rakety posadit desiatky ludi.
Naopak, já si myslím, že to tak přesně bude muset být, aby byla zajištěna bezpečnost a spolehlivost. Bude muset nalítat stovky hodin a provést stovky testů než dostanou certifikaci od FAA. Ale princip bude obdobný jako u letadel, pokud se něco pokazí, nesmí to ohrozit bezpečnost cestujících, pokud se pokazí něco dalšího, opět to nesmí být na úkor bezpečnosti. Systémy budou muset být několikanásobně zálohované, tak jako u letadel.
Myslím že je veľmi ťažké sa baviť čo už len o 10tich ludoch na palube starship pre začiatok. Nedá sa m to porovnávať s lietadlom:
1. spôsob štartu a sily pôsobiace na raketu sú dosť odlišné a potrvá dlho než ľudia budú tomuto typu prepravy dôverovať.
2. Bude to určite rizikovejšie ako lietadlo, vzhľadom na núdzové pristátia kedy pri lietadle sa aj v prípade poruchy dá relatívne dobre vyviaznuť. No pri zlyhaní rakety to už moc není kam “doplachtit”
3. Myslím že Starship nájde využitie určite ako nákladná loď. To určite áno. Preprava medzi kontinentmi na zemi ako ju načrtol Elon však bude náročná. Enormné náklady na infraštruktúru to môžu celé zriunovať. Iba ak by si SpaceX prenajala nejaké plochy na už existujúcich letiskách. A dotvorila ich k obrazu svojmu. A s tým hlukom a dymom okolo toho to bude poriadne ťažké eliminovať. Stavať také kozmodromy kade-tade po svete nebude jednoduché.
Každopádne som veľký fanúšik. A dúfam že sa dožijem toho turistického obletu mesiaca.
A mimo iné…Myslím že každá generácia žijúca na zemi by mala zažiť aj pristátie na mesiaci ako inšpiráciu a motiváciu do svojho života. A aby sme si uvedomili svoju krehkosť ako ľudské bytosti, a posúvali svoje schopnosti a vedomosti ďalej.
Myslím, že létat na stávající letiště nepadá v úvahu. Zatím byly v plánu umělé/plovoucí ostrovy dále od pobřeží. Jak to chtějí řešit ve vnitrozemí, hlavně v Evropě s hustým osídlením, netuším. Kromě vzletu je tu ještě přílet se silnou rázovou vlnou.
A to je presne ten problém. Na prepravu k tým ostrovom bude treba ďalší dopravný prostriedok ako tam tých ľudí ku tým plošinám dostať. Ak má tento nápad zjednodušiť cestovanie nemožno ho sťažiť práve ďalším zbytočným článkom v podobe nejakého trajektu ktorý bude ľudí ešte aj voziť na pevninu a späť..atď..celá tá logistika sa potom len komplikuje A to sú ďalšie náklady a prekážky. V tej dobe bude chcieť každý práveže čo najrýchlejší presun.
Lodí ne, to by ani nebylo v Muskově stylu 😉 Dopravu z/na pevninu spíš něčím ve stylu Loop/Hyperloop. Tunel se dá postavit i plovoucí, takže ani rychle klesající šelf není problém.
Je jedno, jestli poletí jeden člověk a nebo 100, certifikace bude stejná a nebo si myslíte, že certifikace nákladní verze letadla je jiná než u osobní verze?
1. To ovšem neovlivňuje přístup FAA
2. Proto taky máte více motorů, abyste při jejich výpadku mohl tento nahradit. Ano nepůjde se nadoraz jako u F9, takže vždy bude muset být dostatečná rezerva.
3. Pokud jde o dopravu po zemi, tak kdo ví jak to bude, vojákům by se to ale asi hodně líbilo.
Jedno je ale isté. Ľudské pokolenie ešte nenalietalo raketami taký počet letových hodín ako s lietadlami. Preto sa stále čo sa pouzitia v dopravnom sektore týka jedná /aj keď to znie usmevne/o neoverenú technológiu. Preto tá moja skepsa.
Pro vojáky to asi moc terno nebude. Celý moment překvapení zkazí rázová vlna, která okamžitě postaví do pozoru nejen nepřítele, ale i všechny okolní státy. Navíc je to jednosměrná letenka a armáda většinou chce svoje vojáky zpátky, obzvlášť ty elitní co podobné mise týle nepřítele provádějí. Vrtulníky nebo C-130, v případě větší akce + těžší technika, udělají lepší službu.
Tenhle generál má jiný názor. 🙂
No zatím to nevypadá, že by USAF stála frontu s dotacema na vývoj SS. SX raději o dotace soutěžila s tak trochu nechtěným děckem FH. Těmto soutěžím většinou předchází i fáze průzkumu, kde zadavatel zjišťuje co kdo umí dodat a dodavatelé zase co by mohlo zadavatele zajímat. Ze strany SX to tedy asi nebylo sázkou na větší jistotu.
Jestli se dobře vzpomínám, tak USAF přispěly na vývoj Raptoru …
Jinak moment překvapení – nejedná se o překvapivý útok, ale o logistiku …
I když teoreticky – nejbližší letiště/loď nebude utajená a budou o ní protivníci vědět dost dlouho.
-Raketa letící z území USA max desítky minut – omezené možnosti zaměření i zachycení, ale musí přistát, nedá se vyzvednout (leda by si dala pauzu na orbitě k dotankování :-)).
-Letadlo letící stejnou, ale spíš delší dobu ze známého letiště/lodi – výrazně vyšší možnosti zaměření i zachycení po cestě, ale nemusí přistát, prostě někde po cestě vyhodí náklad.
O momentu překvapení vůbec nemá smysl mluvit u jakéhokoli vyspělého nepřítele (NATO, Rusko, Čína a určitě i další).
Protože už v okamžiku startu bude všem těmhle zemím zvonit poplach v systému na sledování balistických raket. Sledování startů cizích raket a počítání letové trajektorie je pro (minimálně) každou jadernou mocnost otázka života a smrti.
Takže opravdu lze uvažovat jen logistiku a jen proti méně vyspělých nepřátelům (jinak by šlo o zahrávání si s jadernou válkou). Nevím zda dává smysl reálné nasazení za těchto podmínek, nebo jde spíš o psychologickou operaci vůči možným protivníkům (že by s něčím takovým museli TEORETICKY počítat).
Omezené možnosti zaměření a zachycení?
1) Každý stát s jadernými zbraněmi – má nahoře nějaký systém detekce odpalu raket – o startu bude vědět dpár vteřin po startu (takže proti pokročilému nepříteli k ničemu).
2) Trajektorie rakety je známa pár minut po startu – a ta raketa ji není schopna změnit. (Je to v podstatě výstřel z pušky…akorát pálení náplně netrvá zlomek sekundy, ale 2 minuty … ale jinak další princip je v podstatě kulka – u přistání toho už moc nenamanévruje). Takže většinou brzy poznáš kam zhruba letí.
3) 50m dlouhý válec 9m v průměru nebude stealth, ani kdyby se nepohyboval hypersonickou rychlostí ve vysoké atmo/ionosféře… radary – o ní budou vědět na obrovské vzdálenosti – na vzdálenost nějakých 800km o ni bude vědět téměř každá státní armáda.
4) Likvidaci v poslední fázi letu zařídí většina větších protileteckých systémů mladších než 30 let, na vzdálenost 200+ km… a s ohledem na předvidatelnost není problém, aby si na ni někde počkalo letadlo s AA pozdravem. (Obrovský cíl, na předvidatelném místě, s radarovým průřezem menšího křižníku, a IR signaturou aktivní sopky).
Ano, ale co když bude vše jinak? Stačí vypustit spolu s SH a najednou tady máme plně natankovanou SS, která je schopna manévrovat, takže klidně může vypustit náklad a pak poskočit dále a přistát na místě startu.
To asi uplne ne. Na vizualizacich byla mezikontinentalni SS vzdy s SH. Dolet bez boostru asi bude max v ramci jednoho kontinentu
Už jste letadlem letěl déle než pár hodin k moři? Jak chcete nasardinkovat stovky lidí do SS při několikadenní cestě, nedej bože při letu na Mars? Už při letech nad 10 hodin někteří volí raději cestu s přestupem, aby se protáhli.
Pokud každý z oněch 100 lidí dostane kajutu velikosti telefonní budky, tj. 2 m³, tak zaberou jen 200 m³ a spousta prostoru zbude na systémy podpory života, fitcentrum, promenádu atd 🙂
Pátý element 🙂
Závity to nie sú, ide o neúplné kruhy či kruhy a viem že kedysi sme videli fotky s nápismi LOX bleed a LCH4 bleed teda 2 rúry sú určite zberače prepadov z hydrostatických ložísk Raptorov. Zvyšok budú zberače pre autogénne tlakovanie nádrží, rozvody dusíku pre riadenie motorov či hélia pre roztáčanie turbín a preplach dusíkom no proste prevádzkové plyny či kvapaliny, proste žiadna mágia, raptor k prevádzke potrebuje mnoho.
https://forum.nasaspaceflight.com/index.php?action=dlattach;topic=48895.0;attach=1622954;image
Doplnil jsem to tam, ale to číslo v podstatě není nové. Musk už v minulosti uváděl nosnost na LEO jako 100–150 tun.
Jestli to dokážou, tak kosmonautika bude od té doby úplně jiná, než celých dosavadních 63 let, a dost se přiblíží představám sci-fi románů: Soukromé kajuty, velké společenské prostory, centrální sklad, úkryt před solárními bouřemi a vyhlídková galerie. Páni!!!
A to už vůbec nemluvím o Superstarshipu o průměru 18 metrů.
Souhlasím. :). jen u té superstarship si nejsem jist, jestli je reálné ,aby ji zrealizoval ještě Elon. U něj nikdy neví. Ale momentálně mu ještě nelítá ani Starship. Přeci jen po zalítání se bude zas x let ladit a projektů pro ni mají na dost let dopředu vymyšleno dost. Na druhou stranu, je možné že 10 let po zalítání se na něčem začne pracovat. Ale to už Elonovi bude nějakých 60. Aby to dotáhnul do konce, to by dost musel odložit svůj důchod :). Ale ano, bylo by to fajn. Čím větší prskavky postaví, tím lépe.
Von Braunovi bylo v době přistání na Měsíci 57 a na důchod v době svého životního triumfu rozhodně nepomýšlel, naopak, měl plnou hlavu Marsu atd. Nebylo jeho vinou, že na to nedošlo.
A Koroljov umřel v 60 uprostřed práce, když po tom Měsíci natahoval ruku.
Neumím si představit, že by se na to Musk vykašlal a šel se povalovat někam na Tahiti. Vlastně, on chce do důchodu na Mars…
Petře, díky…
super článek
Rádo se stalo. 🙂