Starhopper naposledy vzletěl, tentokrát do výšky 150 metrů

Experimentální stroj Starhopper má za sebou druhý a bohužel poslední neupoutaný let. V noci z úterý na středu vzlétl do výšky 150 metrů a následně úspěšně přistál na nedaleké betonové plošině. Jedná se o další důležitý krok na cestě SpaceX na Mars. Co letu předcházelo, co zajímavého se při něm stalo a co bude následovat?

Starhopper provedl svůj první neupoutaný skok 26. července a další let měl proběhnout do dvou týdnů, tentokrát už do výšky 200 metrů. Nakonec Starhopper vzletěl až za měsíc kvůli problémům s vyřizováním startovního povolení a navíc jen do výšky 150 metrů, ale čekání se rozhodně vyplatilo.

Starhopper před startem obsahoval 30 tun kyslíku a metanu určených pro spálení v jednom motoru Raptor, který je schopen tahu až 200 tun. Starhopper má průměr 9 metrů a na výšku měří asi 20 metrů, takže je o dost větší, než se může z fotek nebo videí zdát. Z toho důvodu má na sobě namalovaného panáčka (viz fotku výše). Ten nejspíš není narážkou na něco konkrétního a jeho hlavním účelem tedy je ukázat divákům, jak velký Starhopper je ve srovnání s člověkem.

Další zajímavostí je, že Starhopper byl před testem osazen několika vzorky keramických dlaždic určených pro tepelný štít kosmické lodi Starship, jejímž předchůdcem Starhopper je. Blok dlaždic byl umístěn na trupu a další byly jednotlivě umístěny u nohou.

Testovací let byl původně v plánu už na pondělní večer, avšak pokus byl přerušen kvůli problému při zážehu Raptoru. Starhopper je vybaven jedním exemplářem tohoto pokročilého motoru, který má sériové číslo 6. Se stejným motorem byl proveden také červencový 20metrový skok. Raptor na rozdíl od Merlinu nevyužívá k zažehnutí samozápalnou směs TEA-TEB (triethylhliník-triethylboran). Zážeh Raptoru probíhá tak, že plynný metan a kyslík je nejdříve zapálen výkonnými svíčkami podobnými těm v autech, čímž se následně zažehnou hořáky, jež zapálí spalovací komory hnacích turbín (preburner) a také hlavní komoru. Elon Musk po pondělním neúspěšném zážehu prozradil, že Raptor sice má dva hořáky pro případ, že jeden selže, avšak tentokrát problém spočíval ve špatném zapojení nebo vadném konektoru. Testovací let Starhopperu byl tedy odložen na další den, zatímco SpaceX pracovalo na nápravě této podle Muska „trapné chyby“.

Raptor SN06 po nainstalování na Starhopper v polovině července 2019 (Foto: bocachicagal / NASA Spaceflight)

Druhý pokus už proběhl bez chybičky a krátce po půlnoci z úterý na středu se Raptor zažehl a Starhopper se mohl vydat na cestu. Ještě před zážehem však živý přenos SpaceX zachytil nejen krátký test naklánění trysky motoru, ale také nabídl zajímavý záběr na kropicí systém na startovní rampě. Voda proudící z kovové trubky zapuštěné v betonu pomáhala absorbovat velkou část energie, kterou vytváří zažehnutý motor. Tím je chráněna nejen technika rampy, ale také Raptor a Starhopper jako takový.

Po zážehu Raptoru se Starhopper na rampě moc nezdržoval a po chvíli překvapivě rychle vystoupal do výšky zhruba 150 metrů. Poté se ladně přenesl mírně do strany, jelikož potřeboval přistát na asi 115 metrů vzdálené betonové plošině s namalovaným logem SpaceX. Starhopper byl během letu velice stabilní, čehož bylo dosaženo pomocí průběžného naklánění Raptoru. Stroj je vybaven také malými dusíkovými tryskami pro manévrování, které si Starhopper vypůjčil nejspíš z nějakého vyřazeného Falconu 9. Tyto trysky byly během zhruba minutového letu párkrát aktivovány kvůli menším korekcím rotace, kterou jeden Raptor nemůže ovlivnit.

Proud spalin z hlavního motoru zahalil přistávací plošinu oblakem prachu, a tak nemáme dobré záběry z okamžiku přistání. Starhopper nakonec přistál v pořádku, avšak dosednutí nejspíš nebylo nejměkčí. Dá se to odvodit z konečné podoby tlumičů nárazů na přistávacích nohách. Ty tvoří kovové pláty, které se můžou při nárazu ohnout a absorbovat tak část energie při přistání. Na záběrech a fotkách Starhopperu po přistání je vidět, že tyto tlumiče jsou úplně placaté.

Dalším indikátorem ne úplně měkkého přistání je to, že na amatérských záběrech testovacího letu je ke konci vidět nějaká odlétavající komponenta. Spekulovalo se, že by mohlo jít o jednu z tlakových nádrží, kterými je Starhopper osázen a které obsahují helium pro tlakování nádrží nebo dusík pro manévrovací trysky a další účely. Fotky stroje po přistání níže však ukazují, že všechny čtyři nádrže jsou stále na Starhopperu. Není tedy zatím jasné, o co přesně šlo.

Let Starhopperu také opět vedl ke vzniku menšího požáru porostu kolem rampy, ale nejspíš nešlo o nic velkého (na rozdíl od červencového testu, kdy byl požár nakonec dost rozsáhlý).

SpaceX je po úspěšném testu opět o krůček blíže na cestě k Marsu. Sága Starhopperu ale ještě nekončí. Stroj sice už znovu nepoletí, ale SpaceX jej hodlá využívat pro stacionární testování motorů Raptor. Testovací lety Starhopperu nyní nahradí zkoušky pokročilejších prototypů lodi Starship, které už budou vybaveny třemi Raptory. SpaceX jeden prototyp vyrábí v Texasu (kousek od rampy, odkud letěl Starhopper) a druhý prototyp vzniká na Floridě, pár desítek kilometrů od Kennedyho vesmírného střediska.

S prototypy budou nejdříve prováděny stále větší suborbitální lety a o pár měsíců později by měl přibýt také masivní nosič Super Heavy. Ten bude při prvním letu vybaven dvaceti Raptory (a později přibude dalších patnáct) a s ním už bude možné dopravit prototyp Starship na oběžnou dráhu. Pokud půjde testování dobře, zkušebních letů na orbitu bychom se mohli dočkat během příštího roku. Přípravy prvních prototypů Starship i Super Heavy průběžně sledujeme v samostatném článku.




Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
72 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře