Průběh klinické studie Neuralinku očima prvního uživatele implantátu N1, objevil se problém s elektrodovými vlákny
8. května 2024 Neuralink na svém blogu zveřejnil příspěvek shrnující dosavadní průběh klinické studie z pohledu prvního uživatele neurálního rozhraní, Nolanda Arbaugha. Dozvídáme se z něj spoustu informací o tom, jak rozhraní používá, jak změnilo jeho život, ale také o tom, že několik týdnů po implantaci došlo k docela závažnému mechanickému selhání elektrodových vláken.
Jak rozhraní ovlivnilo život Nolanda?
„Dáváte mi snad až příliš mnoho, je to jako přetížení luxusem. Tyhle věci jsem nemohl dělat 8 let a teď nevím, čemu se mám věnovat dříve.“ –Noland Arbaugh, participant 1
Noland Arbaugh
Před implantací rozhraní N1 byla primárním rozhraním Nolanda pro interakci s počítačem (tabletem) takzvaná ústní tyčinka (angl. mouth stick), kterou mu musel do úst vložit někdo z rodiny. Ústní tyčinku lze k ovládání tabletu používat pouze ve vzpřímené poloze. Při dlouhodobém používání může vést k nepohodlí, svalové únavě a otlakům. Brání také normální řeči.
Ústní tyčinka (angl. mouth stick).
Největší věc, co se týče pohodlí, je to, že mohu rozhraní používat, i když ležím v posteli. Jakákoliv jiná asistivní technologie vyžaduje pomoc někoho jiného, kdo mi ji musí podat a posadit mě do potřebné polohy. Sezení pro mě znamená psychickou i tělesnou zátěž a způsobuje otlaky a křeče. Rozhraní mi umožňuje mít svůj osobní čas, ve kterém nepotřebuji pomoc nikoho jiného.
Noland používá rozhraní k ovládání svého počítače, ke hraní her (šachy a Civilizace VI na Macbooku, Mario Kart na konzoli Nintendo Switch), brouzdání na Internetu nebo i streamování na X.
Rozhraní mi pomohlo znovu se spojit se světem, mými přáteli a rodinou. Dalo mi to schopnost dělat věci znovu sám, aniž bych k tomu ve dne v noci potřeboval někoho z rodiny.
Výkon implantátu
Ve všední dny Noland se zástupci Neuralinku pracuje až 8 hodin denně na výzkumných sezeních. Potom rozhraní používá i pro osobní potřeby. O víkendech, když má „volno“, ho používá až 10 hodin denně. V posledních týdnech měl implantát „zapnutý“ průměrně kolem 69 hodin týdně (35 hodin vědeckých sezení a dalších 34 hodin osobního použití).
Porážím své přátele ve hrách, ve kterých bych je jako kvadruplegik porážet neměl.
Účast na výzkumných relacích umožňuje Neuralinku vyhodnotit výkon rozhraní. Standardní mírou rychlosti a přesnosti ovládání kurzoru jsou bity za sekundu (BPS), počítané pomocí speciální hry s mřížkou. Vyšší hodnoty BPS znamenají rychlejší a přesnější ovládání kurzoru.
Už během svého vůbec prvního výzkumného sezení vytvořil Noland nový světový rekord – 4,6 BPS. Následně dosáhl až 8,0 BPS a v současné době se snaží překonat výsledky zdravých inženýrů Neuralinku, kteří hru hrají pomocí počítačové myši (ti dosahují kolem 10 BPS).
Rozhraní umí detekovat levé a pravé kliknutí pomyslné myši a umožňuje dostatečně přesné ovládání kurzoru na to, aby bylo možné označovat cíle podobné velikosti jako jsou nejmenší ikony a tlačítka na obrazovce notebooku. Schopnost vybrat malé cíle pomocí více typů kliknutí umožňuje Nolandovi používat takové aplikace a hry, které nebyl schopen hrát pomocí ústní tyčinky.
Problém s elektrodovými vlákny
Nějaký čas po operaci se objevil problém s implantovanými elektrodovými vlákny. Blíže neurčený počet z nich (celkem je jich 64 a na každém je 16 elektrod) se uvolnil a stáhl z Nolandova mozku, což vedlo ke snížení počtu aktivních elektrod. Zhoršil se tím výkon implantátu a snížilo BPS (jak je vidět v grafu níže).
V reakci na tuto změnu specialisté Neuralinku:
- upravili algoritmus záznamu vzruchů tak, aby byl citlivější na signály ze skupin neuronů
- zlepšili způsob převodu těchto signálů na pohyby kurzoru
- a vylepšili také uživatelské rozhraní
Tyto optimalizace přinesly rychlé a trvalé zlepšení BPS, které se pak vrátilo na počáteční úroveň a dnes už Noland zase překonává předchozí výkony.
Informace o problémech s implantátem jsou trochu šokující, ale zdá se, že Neuralink ani Noland se jimi příliš nestresují. Nabízí se zde však mnoho nezodpovězených otázek. Zadáme si je a pokusíme se na ně odpovědět v budoucím článku.
Jaké má ještě Neuralink plány s rozhraním verze N1?
Neuralink se momentálně zaměřuje na zvýšení efektivnosti rozhraní pro ovládání kurzoru na stejnou úroveň jako u zdravých jedinců a na rozšíření funkčnosti tak, aby bylo umožněno například i psaní textu. Není však upřesněno, jakým způsobem. Vzhledem k tomu, že Noland má rozhraní v motorické části mozku, která odpovídá za pohyby pravé ruky, může jít o detekování určité formy „rukopisu“, čili Noland myslí o tom, že rukou píše písmena a rozhraní je detekuje. Na podobných studiích už dříve pracovali bývalí poradci Neuralinku Jaimie Henderson a Krishna Shenoy.
V budoucnu je v plánu také rozšíření funkčnosti aktuální verze rozhraní (N1) do fyzického světa, čili umožnění ovládání robotických paží, invalidních vozíků a dalších zařízení, která mohou pomoci zvýšit nezávislost lidí žijících s kvadruplegií.
Příspěvek na blogu Neuralinku je zakončen slovy Nolanda:
Myslím, že rozhraní Neuralinku dá spoustě lidí velkou naději na lepší život. Nejde jen o možnost hrát počítačové hry, ale i mnohem více. Je to podle mě úžasné.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Neuralink CZ/SK
Neuralink Chronicles
Podpořte projekt ElonX
Je známo, zda je možné implantát vyjmout a znovu “nasadit” na stejné místo? Případně po jaké době?
Víme, že Neuralink počítá se změnami implantátu a design tomu přizpůsobuje. V budoucnosti by mělo být poměrně snadné ho změnit na novější/lepší/výkonnější verzi. Samozřejmě ale chirurgicky. Změny implantátu už firma i testuje – některé opice (třeba i známý Pager) už mají druhou verzi.
Horší to však bude se samotnými vlákny.
Zde nové video z oficiálního kanálu Neuralinku:
Shape the Future of Assistive Technology with Neuralink
https://www.youtube.com/watch?v=25DgJNGwC0g
Ano, vlákna musí držet na svém místě, ale zároveň musí být lehce vytažitelná kvůli eventuálnímu upgrejdu zařízení. To jsou zcela protichůdné požadavky.
Coby laik bych se také domníval, že opětovně vlákna vpravit na zcela totožná místa, tak aby registrovala vzruchy z týchž neuronů, nebude úplně možné. Pak by se uživatel/zařízení museli znovu učit spolu komunikovat.
Na redditu je rozsáhlá diskuse, především nepochopitelně nenávistná, kde se mluví o tom, že nenastal problém s jejich vytažením, nýbrž vyhojováním, které prý v Neuralinku ignorovali a mělo by se počítat s postupnou ztrátou funkce. Stačí počkat a uvidíme.