Rusko přestalo dodávat rakety a motory pro Evropu, OneWeb a USA, nejlepší alternativou asi bude SpaceX
Boje na Ukrajině začínají mít reálné dopady na světovou kosmonautiku. V nedávném článku jsem spekuloval, že některé evropské mise a starty společnosti OneWeb se možná budou muset přesunout na jiné rakety, protože Sojuz nebude k dispozici pro neruské mise. To se nyní naplnilo, jelikož spolupráce mezi Evropou a Ruskem na startech Sojuzu byla pozastavena. Stejně tak britský OneWeb přišel o možnost vynášet své družice Sojuzem z Kazachstánu. Rusko dále přestalo exportovat své raketové motory do USA, což bude mít dopad na společnosti ULA a Northrop Grumman. SpaceX nakonec z celého konfliktu vyjde nejlépe, protože je nejspíš jedinou reálnou alternativou pro vynesení nákladů, které měly původně letět na ruských Sojuzech.
Evropa
Společnost Arianespace v současnosti provozuje evropské rakety Ariane a Vega a zároveň doposud spolupracovala s Ruskem na startech upraveného Sojuzu z evropského kosmodromu CSG v Kourou ve Francouzské Guyaně. Evropa díky Sojuzu měla k dispozici středně těžký nosič, který šikovně doplňoval lehkou Vegu a těžkou Ariane 5. Tomu je ale teď konec, protože ruská kosmická agentura Roskosmos už krátce po zahájení invaze na Ukrajinu odvolala své pracovníky z evropského kosmodromu v Kourou. Bez nich není možné provádět starty evropského Sojuzu a je asi nepravděpodobné, že tato mezinárodní spolupráce bude v dohledné době obnovena. Společnost Arianespace proto oficiálně uvedla, že se už poohlíží po alternativních nosičích, které by vynesly evropské náklady původně určené pro raketu Sojuz.
Evropský Sojuz vynáší první dvě družice Galileo v roce 2011 (Zdroj: European Union Agency for the Space Program)
V prohlášení jsou zmíněny chystané evropské rakety Ariane 6 a Vega-C, ale realita je taková, že ty nejspíš nebudou mít ještě pár let volné kapacity pro tyto dodatečné starty. Navíc horní stupeň rakety Vega-C využívá ukrajinský motor RD-843, což by do budoucna mohla být další komplikace. Například evropská špionážní družice CSO-3 měla původně být vynesena na konci letošního roku Sojuzem z Francouzské Guyany, ale nyní musela být přesunuta na Ariane 6. Tato nová raketa ale dosud ještě ani jednou neletěla a i pokud ji nepotkají žádné velké problémy, družici CSO-3 bude možné vynést nejdříve koncem roku 2023. Jde tedy o minimálně roční zpoždění mise. Dále měly na Sojuzu letět dva páry evropských navigačních družic Galileo a také vědecké mise EarthCARE a Euclid. Pokud se Evropa bude chtít vyhnout několikaletým odkladům všech těchto misí, bude muset zvážit objednávku služeb zahraničních firem.
Raketa Ariane 6 (Zdroj: ESA)
OneWeb
Stejný problém jako Evropa má i britský OneWeb, který měl letos v plánu provést asi 6 startů ruského Sojuzu s družicemi pro svou internetovou konstelaci. Chvíli to vypadalo, že březnový start OneWebu z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu ještě proběhne, ale Rusko jej na poslední chvíli podmínilo splněním nerealistických požadavků. OneWeb se měl zavázat k tomu, aby jeho konstelace nebyla nikdy využívána k vojenským účelům a zároveň měla britská vláda slíbit, že odprodá svůj podíl v této firmě. Ani jedna z těchto možností ale nepřipadá v úvahu, a tak start neproběhl. Raketa pro něj už přitom byla připravena na rampě. OneWeb se rozhodl stáhnout svůj personál z Kazachstánu a pracovníci Roskosmosu na raketě zakryli státní vlajky Velké Británie a dalších zemí. Následně šéf Roskosmosu prohlásil, že rakety Sojuz, které byly původně vyhrazeny pro mise OneWebu, místo toho vynesou různé ruské družice – komunikační, meteorologické či snímací.
Стартовики на Байконуре решили, что без флагов некоторых стран наша ракета будет краше выглядеть. pic.twitter.com/jG1ohimNuX
— РОГОЗИН (@Rogozin) March 2, 2022
Není jasné, jak a jestli vůbec OneWeb dostane své družice z Kazachstánu, ale zrušený start prý pro firmu může představovat ztrátu 80–100 milionů dolarů. Jasné však je to, že chystané mise OneWebu budou také potřebovat alternativní raketu, jelikož společnost oficiálně oznámila zrušení všech startů z Bajkonuru. A Falcon 9 je opět jedinou realistickou volbou, pokud OneWeb nechce dokončení své konstelace oddálit o 2–3 roky nebo i více čekáním na dostupnost jiných raket. Z hlediska PR nebude pro společnost OneWeb ideální, že její družice bude na oběžnou dráhu dopravovat SpaceX provozující konkurenční konstelaci Starlink, ale myslím, že nebude mít moc na výběr. Ale samozřejmě tohle vše předpokládá, že SpaceX bude ochotné družice pro OneWeb vynést. Elon Musk sice před časem avizoval, že nemá problém s tím, aby SpaceX vozilo konkurenční družice, ale mezi jeho firmou a OneWebem už dlouho vládne docela velká rivalita. Firmy si v minulosti podkopávaly nohy, vedly vzájemné spory a dělaly si různé naschvály, takže je teoreticky možné, že SpaceX svoje rakety OneWebu k dispozici nedá. Osobně tomu moc nevěřím, ale stát se to může. Pro OneWeb by pak asi bylo velmi obtížné v rozumné době sehnat alternativní nosič pro stovky svých zbývajících družic.
Start Sojuzu z Francouzské Guyany s 6 satelity OneWeb v únoru 2019 (Foto: Arianespace)
ULA a Northrop Grumman
Ruská invaze na Ukrajinu bude mít dopad také na americké společnosti ULA a Northrop Grumman. Jejich rakety totiž využívají ruské motory a Ruská federace aktuálně oznámila zákaz vývozu raketových motorů do USA. Stejně tak už nebude ruský personál poskytovat technickou podporu a servisování těchto motorů. Konkrétně jde o motory RD-180 pro raketu Atlas V společnosti ULA a RD-181 pro Antares společnosti Northrop Grumman. ULA je na tom o něco lépe, protože motory pro všechny zbývající mise Atlasu už byly doručeny do USA a společnost se prý obejde bez podpory ruských techniků, protože tyto motory už provozuje řadu let a má s nimi spoustu zkušeností. Společnost ULA tedy neočekává, že by absence ruské technické podpory představovala problém pro chystané starty raket Atlas. Vyvíjený nástupce Vulcan Centaur už pak bude využívat americké motory BE-4 společnosti Blue Origin.
Motor RD-180 na Atlasu V (Foto: NASA)
Oproti tomu první stupeň rakety Antares se vyrábí na Ukrajině a obsahuje již zmíněné ruské motory RD-181. Společnost Northrop Grumman momentálně má hotové rakety pouze pro příští dvě mise a následný osud Antaresu je nejasný. Tato raketa je využívána pouze pro mise kosmické lodi Cygnus, která zásobuje Mezinárodní vesmírnou stanici ISS podobně jako Dragon společnosti SpaceX. V současném kontraktu programu CRS mezi NASA a Northropem zbývají právě dvě zásobovací mise, které jsou v plánu na tento a příští rok. Naplnění tohoto závazku by tedy neměl být problém, ale není jasné, co bude následovat, pokud bude Northrop chtít pokračovat v zásobování ISS.
Výbuch rakety Antares během mise Orb-3 v roce 2014 (Foto: NASA)
Northrop Grumman má v podstatě dvě možnosti. Může se spokojit s dokončením aktuálního kontraktu a o další zásobovací mise se už neucházet. V takovém případě by si NASA v otázce zásobování ISS po roce 2023 musela vystačit se službami SpaceX (loď Dragon) a Sierry Nevady (vyvíjená loď Dream Chaser). Druhou možností je, že Northrop ukončí provoz rakety Antares a pro budoucí zásobovací mise nabídne agentuře NASA loď Cygnus vynášenou nosičem jiné firmy. Podobná situace už v minulosti nastala. V roce 2014 totiž Antares vybuchl krátce po startu, což vedlo k poškození startovní rampy a také nutnosti upravit konstrukci rakety (motory AJ26 byly nahrazeny modely RD-181). Společnost Orbital Sciences, která dnes spadá pod Northrop Grumman, však tehdy byla zavázána provádět zásobovací mise na ISS pro NASA. Zatímco tedy probíhaly opravy rampy a přepracování Antaresu, kosmickou loď Cygnus dočasně dopravovala na oběžnou dráhu raketa Atlas V společnosti ULA. Víme tedy, že Cygnus je možné vozit jinou raketou, avšak potvrzenou kompatibilitu má pouze s Atlasem V, a ten je vyprodaný (viz níže). Nicméně rozměrově by se měl Cygnus bez problému vejít i do aerodynamického krytu Falconu 9 nebo dalších raket.
Loď Cygnus po příletu k ISS (Foto: NASA)
Alternativní nosiče
Co konkrétně tedy můžou udělat firmy a kosmické agentury, které spoléhaly na ruské rakety nebo motory a nyní o ně přišly? Ve hře je několik potenciálních možností, ale většina z nich nepůsobí příliš perspektivně. Střední a těžké rakety jako Vulcan Centaur, New Glenn, Ariane 6, H3 nebo Neutron jsou zatím stále ve vývoji, takže v dohledné době nebudou schopny odbavit dodatečné mise ze Sojuzů, s kterými původní plány nepočítaly. Dále tu jsou rakety Indie a Číny, avšak Indie nejspíš nemá volnou kapacitu. Čína by kapacitu sice možná měla, ale pro evropské organizace nejspíš nepředstavuje politicky schůdnou variantu.
Neoficiální vizualizace rakety Vulcan Centaur mířící na oběžnou dráhu (Autor: Mack Crawford / NASA SpaceFlight)
Americká společnost ULA v současnosti provozuje rakety Atlas V a Delta IV Heavy, ale všechny zbývající kusy, které plánuje vyrobit v následujících letech, už jsou zamluvené jinými zákazníky. Teoreticky však přichází v úvahu možnost, že se někdo z domluvených komerčních zákazníků vzdá své rezervace a tím Atlas uvolní pro některé z nákladů původně určených pro Sojuz. Například společnost Amazon si u ULA zarezervovala celkem devět Atlasů pro mise své satelitní konstelace Kuiper. Je teoreticky možné, že některé z těchto misí by šlo přesunout na Vulcan Centaur (nástupce Atlasu) a tím v krátkodobějším horizontu uvolnit pár Atlasů. Jde však jen o spekulaci.
Vizualizace Atlasu V s družicemi Kuiper (Zdroj: Amazon)
Vzhledem ke všemu výše zmíněnému se jako nejjednodušší, nejlevnější a nejrychlejší alternativa jeví Falcon 9 společnosti SpaceX. Tato raketa se totiž kompletně vyrábí v USA a dění na Ukrajině nebo v Rusku na ni nemá žádný vliv. Stejně tak je pro Evropu nebo britský OneWeb politicky schůdnější americká raketa než čínská. Navíc už dnes dokáže Falcon 9 startovat zhruba jednou týdně a má tedy dostatečnou kapacitu pro relativně rychlé obsloužení nových, nečekaných zákazníků. Například italská družice CSG-2 byla nedávno kvůli neustálým odkladům evropské rakety Vega-C přesunuta na Falcon 9. Na oběžnou dráhu pak byla úspěšně vynesena pouhých 5 měsíců po uzavření smlouvy se SpaceX.
Oproti tomu u ostatních velkých raket je nutné si start objednat 2–3 roky dopředu, aby se pro něj stihl vyrobit potřebný hardware. SpaceX ale zhruba 90 % komponentů svých raket dokáže snadno používat opakovaně, což firmě dává nevídanou flexibilitu a schopnost rychle obsloužit spoustu zákazníků i bez výrazného navyšování výrobní kapacity. A v nejhorším případě může SpaceX odložit pár svých misí Starlink a uvolnit tak kapacitu pro původně neplánované evropské starty. Osobně tedy očekávám, že ESA/Arianespace a OneWeb už jsou v kontaktu se SpaceX a v následujících týdnech či měsících se podle mě objeví zprávy o nových zakázkách pro Falcon 9 ohledně vynesení alespoň některých nákladů, které měly původně letět na Sojuzech.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Podpořte projekt ElonX
- Mise Starlink 12-15 - 15. 5. 2025
- Mise Starlink 15-5 - 14. 5. 2025
- Mise Starlink 6-67 - 12. 5. 2025
Tak to souhlasim, to je teda hukot. Ale o podobnych alternativach se spekuluje i u jinych startu. Proste tu nejsou jine moznosti.
Já hlavně čekám, že Amíci přestanou blbnout s EIA v Boca Chica a dají zelenou vývoji Starship.
Vydrž, blíží se to a na KSC mohutně budují. On HLS poletí z KSC.
Nekde jsem cetl ze motory be4 maji technicke problemy . Nevite o tom neco konkretnejsiho? Dekuji
ano
Jsou to takové Schrodingerovy motory… buď víme jak vypadají nebo kde jsou. Ale ne oboje.
BO se o informace moc nedělí (momentálně jsou prý ve výrobě letové kusy a nabírali lidi pro továrnu a testování – cca 300), a ULA se pořád tváří, že už už jsou letové kusy na cestě (Paní Brunová, se ale podle nepotvrzených zpráv svému psychoterapeutovi svěřila, že už 3/4 roku nespí, pač manžel celé noci ze spaní vykřikuje “Jeff where are my engines…”)
Smutný příběh z pohledu kosmonautiky…. 🙂
Na nsf je článek vysvětlující proč je metan komplikované palivo…
https://www.nasaspaceflight.com/2022/03/methalox-race-to-orbit/
Koľko štartov by teoreticky potrebovalo SpaceX na vynesenie satelitov OneWeb ~220ks ?
Viem, že každý satelit má cca 150kg. V prípade nosnosti by to boli asi tri štarty, ale nebol by limitujúci faktor veľkosť aerodynamického krytu?
Počet startů by asi byl v praxi stejný, protože i kdyby Falcon teoreticky umožňoval vynesení vyššího počtu družic najednou, OneWeb by pro to musel vyvinout a otestovat nový vypouštěč, což není jen tak. Takže bych tipl, že prostě použijou stejnou konfiguraci jako na Sojuzu, kam se vešlo 36 družic.
“Děkujeme SpaceX za jejich podporu, která odráží naši společnou vizi neomezeného potenciálu vesmíru,” uvedl generální ředitel One Webu Neil Masterson v prohlášení.
Vyjednávání se SpaceX trvalo pouhých 72 hodin, řekl Masterson na okraj konference Aviation Week.
Starty One Web na palubě raket SpaceX Falcon 9 se uskuteční z Floridy pomocí polárního startovacího koridoru SpaceX, který byl po 50leté přestávce znovu otevřen v roce 2020. One Web plánuje upravit satelitní dávkovač raket Sojuz, postavený společností RUAG Space pro Falcon 9, uvedl průmyslový zdroj pro Aviation Week.
Airbus, výrobní partner OneWebu studuje, jak pokud vůbec nějak lze upravit užitečné zatížení a využít tak větší nosnosti Falconu 9. Raketa vynese na LEO až 22 800 kg, což je zhruba trojnásobek toho, co dokáže vynést Sojuz 2.1b. Polární dráha letu z Floridy, stejně jako preference společnosti SpaceX znovupoužití prvního stupně k opětovnému letu, sníží nosnost Falconu pro OneWeb. Upravený satelitní dávkovač bude také klíčovým faktorem v tom, kolik satelitů One Web poletí na Falconu 9.
One Web vypouštěl dávky 34 nebo 36 satelitů na raketách Sojuz létajících z Bajkonuru, kosmodromu Evropské kosmické agentury (ESA) ve Francouzské Guyaně a kosmodromu Vostočnyj na ruském Dálném východě. Satelity váží asi 150 kg.
zdroj: Irene Klotz (Aviation Week)
S Antaresem je ještě ten problém že i kdyby se podařilo stupně na Ukrajině vyrobit, tak za současné situace je nemožné je někam dopravit, lodní doprava je v tuto chvíli nedostupná.
Toto je velmi dobra prilezitost pre ESA/Ariane. Ak si chcu udrzat strategicku poziciu a kozmicky priemysel, tak by mali porozmyslat nad zdielanymi startami Ariane 6 viackrat do roka, nez to bolo s A5. Keby popri tom doladovali znovupouzitelnost, tak by to bolo idealne.
Znovupoužitelnost fakt nejde “doladit” na nosiči vládní agentury, který nebyl navrženy na znovupoužitelnost rovnou.
Ale nepřehánějte! SLS to za třicet let a dvacet miliard dolarů dovede jakbysmet!
Proč by se o to někdo vůbec pokoušel?
SLS už teď plní a překonává vše, co je potřeba, takže žádné změny nejsou zapotřebí – a kdo by hleděl na nějaké 4G USD za start v současné situaci… státní přístup do vesmíru je přece priorita, teď víc než kdy jindy.
SLS není státní raketa, možná se mýlím, ale dle mne vše vyrábí soukromá firma boeing na zakázku NASA.
To je čistě o úhlu pohledu. Jeden je třeba, že až si ji objedná někdo jiný než NASA nebo US GOV, tak o ní můžeme říct, že je komerční. Druhý může být, že na to nebylo žádné výběrové řízení. Třetí, že je to v podstatě obdobné jako CRS – taky se nevyužije jinak než doprava nákladu na ISS. A tak dále a tak dále …
Je “státní” úplně stejně jako třeba dálnice, kterou postaví třeba Skanska…
Som si isty, ze aj Musk takto rozmyslal 😀
No ale co teď se sojuzi? Rusko tvrdí, že bude mít odbyt. Ale je tomu opravdu tak? Navíc “vnitrostátní let” si platí sami a musí mít na ně finance. Tedy nabízí se otázka, zda celá výroba raket v rusku nezkrachuje? (prosím nezabíhejte do politiky, zajímají mě pouze potvrzená fakta)
Otázka krachu nebo nekrachu Roskosmosu právě stojí jen na politickém rozhodnutí. Buď jim vláda zadá několik státních zakázek na vynášení družic anebo přijdou o veškeré příjmy. Bohužel radši nechají padnout celý průmysl než aby omezili korupci.
Souhlas, korupce je průser v jakémkoli systému. V EU jsou to dotace.
A co Boeing/ Starliner ten má předpokládám své Atlas V rezervované a vyrobené, ale připravený není. Dalo by se s tím kalkulovat? Nikde jsem se o tom nic nedočetl.
Starliner je certifikován pouze pro Atlas, takže s tím moc šachovat nejde.
Děkuji za odpověď. Ne že bych nefandil Boingu, myslím to tak, že pokud jim bude trvat třeba rok/dva než dotáhnou Starliner do fáze kdy by mohl odstartovat (a udělat tak pomyslný reparát). Budou jejich rezervované Atlas V stárnout ve skladu. Pokud je situace tak špatná, dokážu si představit minimálně přesunutí některých satelitů na již jejich vyrobené rakety. Jestli se nepletu minimálně 1 už i s připojeným Starlinerem vracela do hangáru, a zatím jsem nikde nečetl že by vyřešení problémů s ventily bylo na dohled. Je to takové co kdyby, ale podle ně je to logický vývoj. Stejně, ale můžete namítat, že kvůli stopce od Rusů bude daleko větší tlak na Boing aby co nejrychleji dokončili svoji loď, protože tu je už jen SX která může točit americké posádky, a redundance od Boingu dostane nejvyšší prioritu.
Atlas V má motor RD 180. Tudíž až dojdou, tak budou certifikovat novou raketu pro lety s posádkou?
Já docela pochybuju, že Starliner provede víc než těch 6 nasmlouvaných misí, protože NASA jich možná víc ani nebude potřebovat a zároveň Boeing nedokáže cenově konkurovat Dragonu, a tak Starliner nenajde komerční uplatnění. A pro těch 6 misí už jsou Atlasy zamluvené, takže recertifikace na Vulcan podle mě ani nebude nikdy potřeba. Ale pokud by byla, tak se to určitě dá zařídit. Jenže náklady na certifikaci Boeingu nikdo nezaplatí, takže se jim to stejně nevyplatí.
To jako bude Vulcan pouze pro náklady a lety s posádkou už vůbec neplánují? Mě to nedává smysl. Pokud chtějí obstát na trhu, tak bych čekal že nabídnou i Vulcan pro lety s posádkou. Nebo to díky Starship všechno nechají SpaceX?
Certifikace se dělá vždy pro kombinaci konkrétní lodi a rakety, nelze certifikovat celou raketu pro pilotované lety obecně. Takže je to jen o tom, jestli někdo projeví zájem nechat si vynášet svou loď Vulcanem a zaplatí ULA náklady spojené s certifikací. Každopádně ve hře je asi jen Starliner a někdy v budoucnu Dream Chaser.
Starship homologovat pro lety s posádkou pod hlavičkou NASA bude velký oříšek. Rád bych se ale mýlil.
Vulcan ale bude podobný oříšek.
Takže Starliner podle mne půjde do muzea.
SLS bude nějak používáno dle peněz. Drahé řešení.
Partnerů SLS jsou desítky: https://www.nasa.gov/content/artemis-partners
Kterého roku?
Letos. Pro ULA je to momentálně nejbližší start.
A hlavně jsem chtěl naznačit, že certifikovaná raketa atlas V nebude mít motory rd 180 do budoucna.
Prioritní spektrum
V srpnu 2019 OneWeb splnil požadavky Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), aby úspěšně zajistil globální prioritní práva na spektrum ( tisková zpráva ). Aby OneWeb splnil tyto požadavky, musel vysílat na určených frekvencích K u -pásma a Ka – pásma přes satelity na jejich správné oběžné dráze po dobu delší než 90 dní.
Pravidla ITU poskytují OneWeb více než 6Gz spektra. Zabezpečená priorita OneWeb je založena na sekvenčním pořadí podání ITU. Ti, kteří se přihlásí později u ITU, musí získat souhlas těch, kteří podali dříve, v koordinaci, aby se minimalizovalo jakékoli riziko rušení.
„Tvrdá realita pro každého, kdo se snaží mít skutečný dopad na globální konektivitu, je, že bez ohledu na to, jak dobrá je vaše síť, úspěch není možný bez správného spektra. OneWeb prokázal, že dokáže spojit všechny prvky potřebné – ve vesmíru, na zemi i mezi tím – ke změně vzhledu konektivity kdekoli.“ Ruth Pritchard-Kelly, expertka na satelitní regulační záležitosti a poradkyně OneWeb
https://oneweb.net/network