SpaceX má povolení pro prvních 7500 družic Starlink V2 a nabízí novou službu Starshield pro vládu a armádu

Americký telekomunikační úřad FCC po více než 2 letech schválil žádost SpaceX na výstavbu druhé generace satelitní sítě Starlink. Společnost Elona Muska tak může provozovat až 7500 větších a výkonnějších družic nabízejících rychlé internetové připojení v desítkách zemí světa. Schválení ale zahrnuje několik podmínek a je jen částečné, protože SpaceX žádalo o povolení provozovat celkem 30 tisíc družic druhé generace. Firma zároveň oznámila novou službu Starshield, která umožní využití konstelace Starlink druhé generace rozličnými vládními a vojenskými organizacemi pro jejich vlastní specializované účely.

Neoficiální render družice Starlink první generace na oběžné dráze Země (Autor: @ErcXspace)

SpaceX získalo v březnu 2018 povolení pro provoz prvních 4425 družic Starlink a v listopadu téhož roku firma obdržela dodatečnou licenci pro dalších 7518 družic určených pro velmi nízké orbity a vysílajících v pásmu V (místo Ka/Ku). První fáze konstelace čítající oněch 4425 družic ve výšce 540–570 km nejspíš bude dokončena už během příštího roku, protože SpaceX už dnes na oběžné dráze provozuje přes 3200 družic a další rychle přibývají. Avšak plány ohledně vybudování druhé fáze sítě, tvořené 7518 družicemi ve výškách kolem 330 km, byly dlouho nejasné. Už v květnu 2020 pak navíc SpaceX zaslalo žádost úřadu FCC ohledně povolení vybudovat druhou generaci sítě Starlink („V2“). Tu má tvořit celkem 30 tisíc větších, těžších a výkonnějších družic ve výškách 340–614 km nad zemí. Většinovou část této nové konstelace měly tvořit družice pro pásmo V, které by plnily stejný účel jako již schválená druhá fáze současné sítě první generace. SpaceX proto nedávno oznámilo upravený plán, podle kterého by druhá generace sítě v podstatě zcela nahradila původně plánovaných 7518 dodatečných družic pro pásmo V z již existujícího povolení pro současnou síť Starlink. Podle plánu SpaceX by tedy konstelaci Starlink po dokončení tvořilo pouze 4408 družic první generace (místo původních 11 926) a také dalších zhruba 30 tisíc družic druhé generace.

Detail šedesáti družic pro síť Starlink první generace během příprav na misi Starlink v1-1 (Foto: SpaceX)

Federální komunikační komise (FCC) nyní vydala schválení žádosti SpaceX na provoz družic Starlink V2, avšak má to několik háčků. Především úřad schválil provoz pouze 7500 družic Starlink V2 místo všech 30 tisíc. Jistě ne náhodou jde v podstatě o stejný počet družic z dřívější licence pro druhou fázi sítě, o které SpaceX aktuálně řeklo, že ji nevybuduje a zahrne ji až do plánů pro Starlink V2. Jinými slovy, úřad FCC nejnovějším povolením nezměnil celkový počet schválených družic Starlinku. Místo již schválených 7518 družic pro pásmo V totiž nyní SpaceX může provozovat 7500 družic V2 (v kombinaci s 4425 družicemi první generace). Úřad schválil pouze tu část konstelace druhé generace, která má podobné parametry jako síť první generace. Konkrétně byl schválen provoz ve třech orbitálních slupkách ve výškách 525 km (sklon 53° vůči rovníku), 530 km (sklon 43°) a 535 km (sklon 33°). Všechny družice v těchto slupkách navíc budou vysílat signály v pásmech Ka a Ku, i když SpaceX žádalo o povolení provozovat také dodatečné družice na nižších a vyšších orbitách vysílajících v pásmech E a V. Úřad FCC se rozhodl odložit posouzení a případné schválení těchto dalších částí navržené konstelace Starlink V2 na později.

Konfigurace druhé generace konstelace Starlink v plném počtu 30 tisíc družic. Úřad FCC prozatím schválil jen 7500 z nich ve třech slupkách. (Zdroj: SpaceX)

Telekomunikační úřad FCC navíc podmínil částečné schválení žádosti SpaceX na provoz sítě Starlink V2 několika novými požadavky. SpaceX například musí každý rok vypracovat zprávu, ve které shrne, zda firma byla schopná se dohodnout s Národní vědeckou nadací (National Science Foundation) ohledně problematiky dopadů družic Starlink na optickou astronomii. Zároveň musí firma v každoroční zprávě popsat kroky, které činí v rámci snahy snížit viditelnost svých družic na obloze, a jak spolupracuje s astronomy.

Viditelné družice Starlink na noční obloze (Zdroj: Mashable)

Dále úřad FCC přijal návrh společnosti LeoLabs, která přišla se způsobem, jak kvantifikovat problematiku nefunkčních družic na oběžné dráze. Ve zkratce, pokud nějaká družice Starlink selže takovým způsobem, že ji není možné aktivně deorbitovat, vypočítá se, za jak dlouho klesne do atmosféry samovolně. Tyto doby se pak sečtou pro všechny nefunkční družice konstelace v daném okamžiku. Pokud celková doba v případě Starlinku přesáhne 100 let, SpaceX přijde o právo vypouštět další družice, dokud FCC neschválí nový plán ohledně řešení problematiky vzniku potenciálně nebezpečního kosmického odpadu nebo neudělí nějakou výjimku. V praxi to znamená, že pokud družici Starlink selže pohon až po vystoupání na provozní orbitu ve výšce kolem 550 km, samovolná deorbitace by zabrala třeba 5 let. Tím pádem pro dosažení limitu 100 let by stačilo jen 20 takových nefunkčních družic. Nové družice Starlink obecně selhávají relativně málo a když už selžou, obvykle se to zjistí hned po vypuštění, které je prováděno v nižších výškách, kde samovolná deorbitace zabere jen pár dnů či týdnů. I přesto se ale limit 100 let zdá být docela přísný vzhledem k tomu, že SpaceX má povolení pro provoz celkem 12 tisíc družic, kdy i při velmi vysoké spolehlivosti nelze vyloučit, že sem tam nějaká družice selže na provozní orbitě, kde uvízne na pár let. V minulosti se to už v případě Starlinku párkrát stalo.

Družice z mise Starlink 4-7 zanikající nad Portorikem následkem neočekávané geomagnetické bouře (Zdroj: Eddie Irizarry)

SpaceX dále musí spolupracovat s vědeckou komunitou ohledně problematiky vzniku oxidu hlinitého při zániku družic Starlink v atmosféře. S tím původně přišla konkurenční společnost Viasat, která v rámci protestu proti Starlinku V2 vyjádřila obavy ohledně potenciálních negativních důsledků zániku stovek či tisíců družic v atmosféře každý rok. SpaceX tedy musí každoročně informovat FCC o sbírání dat, provádění výzkumu v této oblasti a hledání či implementaci řešení, pokud se ukáže, že vznikající oxid hlinitý představuje ekologický problém.

Udělením povolení pro provoz části sítě Starlink V2 navíc společnosti SpaceX začíná další odpočet. Firma musí do 1. prosince 2028 zprovoznit alespoň polovinu schválených družic (tedy 3750 družic druhé generace). Druhou polovinu nové konstelace pak SpaceX musí dokončit do 1. prosince 2031. Podobný časový limit se vztahuje také na budování stávající sítě první generace, kdy SpaceX musí zprovoznit všech 4425 družic do roku 2027. To ale firma Elona Muska pravděpodobně zvládne s několikaletým předstihem. A to i s použitím raket Falcon 9, které jsou méně ekonomické než chystaná megaraketa Starship. Elon Musk nedávno uvedl, že Starlink dokáže být mírně ziskový, i kdyby byl budován pouze pomocí Falconu, avšak pokud má síť výhledově financovat kolonizaci Marsu, bude potřeba plně znovupoužitelná Starship, která má nabízet nižší náklady na start. Než však bude Starship v provozu, SpaceX zvažuje, že bude vynášet zmenšenou verzi družic druhé generace také pomocí Falconu 9.

Pro ziskovost Starlinku jsou důležité také družice druhé generace, o kterých už známe řadu podrobností. Verze družic V2 určená pro vynášení pomocí Starship bude mít ve srovnání se současnou první generací zhruba čtyřikrát vyšší hmotnost a více než dvojnásobné rozměry. Zároveň ale bude mít každá družice téměř desetkrát vyšší přenosovou kapacitu. To mimo jiné umožní umístění dodatečných nákladů na některých nebo všech družicích Starlink druhé generace, díky čemuž bude konstelace moct plnit více funkcí než jen poskytování rychlého internetového připojení. Už v minulosti jsme o těchto dodatečných funkcích psali, ale tehdy to bylo spíše teoretické.

Ve Starbase byla v listopadu spatřena várka družic Starlink druhé generace pro jednu z chystaných misí Starship (Foto: NASA Spaceflight)

SpaceX nyní oficiálně představilo tzv. Starshield, což bude nová orbitální síť nabízející služby šité na míru americkým vládním agenturám a také armádě. Oficiální stránka Starshieldu je poněkud vágní, ale obecný obrázek je jasný. Družice Starlink druhé generace budou moci nést dodatečné senzory, kamery, vysílače či jiná zařízení, která pak můžou používat vládní a vojenské organizace pro svoje účely. Například si lze představit kamery, které díky vysokému počtu družic Starlink umožní armádě či výzvědným službám sledovat libovolné místo na Zemi v podstatě v reálném čase. Žádná taková služba v současnosti neexistuje. Stejně tak můžou družice Starlink obsahovat senzory pro detekci hypersonických balistických střel, nukleárních raket apod. Dále oficiální web uvádí, že síť bude umožňovat šifrovanou komunikaci a bezpečné zpracování citlivých dat pomocí speciálních, odolných uživatelských terminálů. Třešničkou na dortu pak je možnost napojit různé jiné družice k síti Starshield pomocí laserových pojítek pro komunikaci mezi satelity na orbitě. Armáda tak může například provozovat vlastní špionážní družici a data z ní posílat laserem do družic Starlink, které je pak zabezpečně pošlou na pozemní stanici. Potenciálně největším přínosem Starshieldu pro americkou vládu však bude možnost umístit svůj náklad na družice Starlink s tím, že všechno ostatní od vynesení přes provoz a komunikaci až po deorbitaci zajistí SpaceX. Tato varianta bude násobně levnější, než kdyby si třeba armáda musela vyvinout, vynést a provozovat zcela vlastní síť specializovaných družic třeba pro komunikaci armádních jednotek nebo detekci balistických střel. Nebo může Starshield sloužit alespoň jako záložní nebo doplňkové řešení.

Oficiální vizualiace družice Starlink V2 pro projekt Starshield (Zdroj: SpaceX)

Na stránkách služby Starshield stojí za zmínku také dva obrázky. Na jednom z nich je zřejmě vidět vůbec první vizualizaci družice Starlink druhé generace, která například prozrazuje, že satelit bude mít dva solární panely. A dále je na webu fotografie z oběžné dráhy, která zřejmě zachycuje testovací misi, při které byly vyneseny zkušební náklady pro nějakého vládního zákazníka s využitím platformy Starlinku druhé generace. Pozornější lidé si pak všimli, že platforma nápadně připomíná záběry z letošní mise Globalstar-2 FM15.

Orbitální test technologií pro projekt Starshield, který zřejmě proběhl v rámci mise Globalstar-2 FM15 v červnu 2022 (Zdroj: SpaceX)

Při ní Falcon 9 vynesl komerční družici pro společnost Globalstar jako primární náklad, avšak dále byly na palubě čtyři blíže neurčené tajné náklady, o kterých se následně divoce spekulovalo. Nyní to vypadá, že nejspíš šlo o test provozu několika vládních nákladů na jakémsi prototypu družice Starlink V2 v rámci demonstrace služby Starshield. Pro SpaceX bude Starshield pravděpodobně představovat solidní zdroj dodatečných příjmů, které pomůžou zvýšit ziskovost konstelace Starlink. Vládní zákazníci totiž obvykle platí o dost stědřeji než komerční firmy.


Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!




Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest

17 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře