SpaceX snížilo ceny za vynášení malých satelitů, přidalo sdílené mise a už má první zákazníky

Před pár měsíci SpaceX oznámilo pravidelné pořádání nových sdílených misí (Smallsat Rideshare Program), při kterých budou vynášeny malé satelity. Firma se očividně setkala s velkým zájmem, protože došlo ke značné akceleraci plánů a také zvýšení počtu misí. SpaceX se také rozhodlo snížit cenu za vynesení satelitů a objevily se informace o prvních zákaznících, kteří chtějí nabídky využít k vynesení svých satelitů. Novinkou také je, že SpaceX hodlá nabídnout možnost vynést sekundární náklad při interních misích konstelace Starlink.

Nejdřív se zkusme podívat, jaké změny od vyhlášení programu nastaly a začneme u té nejdůležitější. Zatímco v srpnu 2019 se hovořilo o tom, že za 150kg satelit bude muset zákazník zaplatit více než 2 miliony dolarů, dnes už stránky SpaceX uvádí, že za satelit do hmotnosti 200 kg bude požadovat pouze 1 milion dolarů. Došlo tak k zlevnění a zjednodušení nabízené služby.

V minulém článku jsme také psali, že SpaceX nabízí celkem tři vyhrazené mise, při kterých si mohou zákazníci nechat vynést své náklady na heliosynchronní dráhu. Celkový počet nabízených misí však od minula velice narostl. Jen do konce roku 2021 se jedná o 29 startů, ke kterým zákazníci mohou připojit své náklady. Ve většině případů však nejde o vyhrazené mise, které by vynášely pouze malé satelity v rámci programu Smallsat Rideshare Program. Pokud si totiž seznam startů byť i jen letmo prostudujete, dojdete k jednoznačnému závěru, že 22 z 29 misí tvoří starty s družicemi Starlink. Cílová nízká orbita Země se středním sklonem dráhy totiž moc jiných vysvětlení ani nenabízí.

Je to na první pohled absolutní paradox, SpaceX navrhlo své satelity tak, aby mohlo být maximálně využito velikosti aerodynamického krytu a nosnosti rakety. Této možnosti se však nyní zjevně vzdává a nabízí část nosné kapacity platícím zákazníkům. Paradox je to ovšem jen zdánlivý, SpaceX sice plánuje při vynáškách systému Starlink prakticky používat jen již letěné první stupně, přesto budou náklady na každý start činit nejspíš více než 15–20 milionů dolarů. Pomiňme nyní cenu samotných satelitů. I tak však bude muset být pro každý start vyroben nový druhý stupeň a minimálně ze začátku bude nutno u některých misí vyrábět nové aerodynamické kryty. Takže i když SpaceX při misích Starlink o část nosné kapacity přijde na úkor platících zákazníku, získá na oplátku zaplacení alespoň části těchto nákladů. S největší pravděpodobností však SpaceX narostou výzvy nové, bude totiž muset vyřešit spojení vynášených družic Starlink s nákladem dalších zákazníků.

Na oficiálním seznamu plánovaných misí pro malé satelity dále najdete několik startů, které poletí na heliosynchronní orbitu (SSO). Některé z nich budou ty speciálně vyhrazené pro Smallsat Rideshare Program, ale ne všechny. Na rok 2020 jsou v plánu tři, ale vypadá to, že vyhrazené bude jen jedna, neboť zbylé dvě odpovídají termínům misí SAOCOM 1B a SARah 1, které také míří na heliosynchronní dráhu. Třetí mise plánovaná na prosinec 2020 by pak mohla být první misí zcela vyhrazenou pro vynesení velkého počtu malých satelitů. To odpovídá původnímu oznámení ze srpna, kdy byla první vyhrazená mise v plánu na přelom 2020/2021.

Nadále samozřejmě platí, že při startech těchto sdílených misí se nebude na nikoho čekat. Raketa Falcon 9 odstartuje bez ohledu na to, zda všichni zákazníci, kteří si start objednali, mají připravený náklad. Pokud však zákazník nestihne svůj satelit připravit včas, o svou letovou šanci nepřijde, bude moci letět na misi příští. Zaplatí pouze poplatek navíc ve výši 10 % původní ceny.

Nyní se už pojďme podívat na první zveřejněné zákazníky, které se SpaceX zavázalo vynést. Prvním zákazníkem, který byl oznámen už v srpnu 2019, byla společnost Momentus. Tato malá společnost založená v roce 2017 zaměřuje svou pozornost poměrně netradičním směrem. Jejím cílem není vývoj nosných raket ani stavba satelitů, ale rozhodla se vyrábět orbitální tahače. Zkrátka a dobře vyrábí malé moduly, které po připojení k hlavní družici budou schopné tuto družici vynést na požadovanou dráhu. Cílem zájmu zákazníka SpaceX totiž nemusí být vždy ta orbita, na které vypustí raketa Falcon 9 svůj náklad. Tento orbitální tahač bude potom schopen zákazníkovu družici dopravit na vhodnější oběžnou dráhu.

Umělecká představa orbitálního tahače firmy Momentus (Zdroj: Momentus)

O start na Falconu 9 projevila zájem i kalifornská startupová společnost Capella Space, která plánuje na heliosynchronní dráze vybudovat malou satelitní konstelaci, která bude sloužit k radarovému mapování zemského povrchu. Celkově se tato konstelace má skládat z 36 satelitů, které chce společnost nechat vynést na oběžnou dráhu do roku 2023. První testovací satelit o váze necelých 40 kg si tato společnost nechala vynést na oběžnou dráhu v prosinci roku 2018 v rámci mise SSO-A. Druhou, tentokrát už plně funkční družici Sequoia o hmotnosti necelých 100 kg, vynese raketa Falcon 9 už v březnu 2020. Bude mít rozlišení 0,5 m a Zemi bude mapovat pomocí radaru se syntetickou aperturou.

Umělecká představa radarového mapování zemského povrchu družicemi firmy Capella (Zdroj: Capella)

Tato mise však bude zajímavá hned z několika hledisek. Na oficiálních stránkách SpaceX je zmíněno, že malé družice budou vynášeny také na různých dalších komerčních misích „počínaje březnem 2020“. A právě na tento termín se chystá start družice SAOCOM 1B z Floridy, která po dlouhých 51 letech odstartuje z východního pobřeží USA jižním směrem. S velkou pravděpodobností tedy SAOCOM 1B dostane spolucestujícího ve formě družice Sequoia. Každopádně, SpaceX je viditelně ochotné nabídnout zákazníkům i lety na původně vyhrazených startech, u kterých se se spolucestujícími dříve nepočítalo (například loňská mise SAOCOM 1A také letěla bez sekundárního nákladu).

Je nutno také nezapomínat, že při tomto startu bude muset raketa Falcon 9 obloukem oblétat Floridu a nebude moci využít své plné nosnosti. Přidání spolucestujícího přinese ovšem i další komplikace, náklady bude nutno pospojovat určitým dodatečným adaptérem, budou nutná i další různá povolení navíc či souhlas samotného majitele primárního nákladu. Nicméně to rozhodně nebude poprvé, kdy SpaceX vynese nějaký sekundární náklad. K tomu v minulosti došlo například u misí Iridium-6/GRACE-FO nebo Nusantara Satu.

SAOCOM 1A během uzavírání do aerodynamického krytu (Foto: CONAE)

Dalším zákazníkem, který si plánuje nechat vynést své satelity na raketě Falcon 9 v rámci Smallsat Rideshare Program, je společnost Planet Labs Inc. Ta rovněž není žádným novým zákazníkem SpaceX. Dva své satelity jménem SkySat-14 a 15 si podobně jako firma Capella nechala vynést v prosinci 2018 na polární dráhu při misi SSO-A. Nyní však Planet Labs uzavřela smlouvu přímo se SpaceX a nechá si své satelity vynést opět na raketě Falcon 9. Bude se jednat celkem o 6 satelitů, každý o hmotnosti 120 kg, které si nechá firma vynést hned při dvou misích Starlink. První 3 družice (Skysat 16–18) poletí v dubnu 2020, druhé tři (Skysat 19–21) v červnu 2020. Vůbec není bez zajímavosti, že firma Planet Labs dokonce požádala FCC o doplnění orbitálních drah, na kterých budou její družice obíhat. K současnému povolenému sklonu 97–97,9° žádá o povolení provozovat své družice i na drahách se sklonem 40–60°, což odpovídá orbitě satelitů Starlink. Mimochodem, družice firmy Planet Labs mapují Zemi v optické části spektra a hlavním zákazníkem jejích snímků je společnost Google.

Umělecká představa družic SkySat na oběžné dráze (Zdroj: Planet Labs)

Vynesení dalšího zajímavého nákladu si zaplatila firma NanoRacks. Ta si nechá pomocí Falconu 9 vynést prstenec ESPA, na kterém bude umístěno 8 satelitů Lemur 2 určených k dálkovému průzkumu Země a také ke sledování počasí. Součástí prstence bude ovšem jeden experiment, který se nikdy v dosavadní historii kosmonautiky na oběžné dráze neudál. Bude se při něm zkoušet robotické řezání materiálu, který bývá použiván při výrobě palivových nádrží druhých stupňů nosných raket. Tento experiment je financován NASA v rámci programu NextSTEP-2. Jeho cílem je potom vyzkoušení možnosti úprav horních stupňů raket tak, aby z nich bylo možno vytvořit obyvatelné moduly pro pobyt ve vesmíru. Tyto testy mají za úkol zjistit, zda je možno tento nízkonákladový přístup použít pro libovolný nosič (včetně SLS). Partnerem firmy NanoRacks v programu NextSTEP-2 je v tomto případě firma United Launch Alliance, konkurent SpaceX. Předpokládané datum startu je konec roku 2020.

Prstence ESPA použité při misi SSO-A pro umístění sekundárního nákladu (Zdroj: Spaceflight)

Dalších celkem 400 kg vyneseného nákladu si zaplatila i firma Kepler. Při dvou startech rakety Falcon 9 si chce nechat vynést na oběžnou dráhu část satelitů své plánované cubesatové konstelace určené pro „Internet věcí“ (Internet of Things). Ta se má v roce 2023 skládat ze 140 satelitů a bude obíhat planetu Zemi ve výšce 575 km. Plány SpaceX přesunout 1584 satelitů Starlinku z výšky 1110 km do 550 km, tedy do těsné blízkosti konstelace společnosti Kepler, vedly k protestům ze strany této firmy. Spory ohledně provozu satelitů na orbitě je však podle představitelů firmy zcela oddělený od problematiky vynášení družic. Firma Kepler se tak i přes tyhle neshody rozhodla pro vynášku svých satelitů využít dvě rakety Falcon 9 od SpaceX. Starty by měl proběhnout někdy v druhé polovině roku 2020.

Tolik tedy k prozatím zveřejněným nákladům, které vynesou rakety SpaceX při sdílených misích. Zcela jasně se však začíná ukazovat, že celý plán SpaceX s vynášením satelitů při vynechání prostředníka začíná přinášet ovoce. Zda a jak moc začnou zákazníci této služby využívat, to nám ukáže jen čas. Největším překvapením v celém článku však je podle mě zjištění, že SpaceX opravdu reálně hodlá při vynášce satelitů Starlink dopravovat na oběžnou dráhu i placený náklad.

Na závěr jsme pak pro přehlednost připravili seznam plánovaných misí programu SpaceX Smallsat Rideshare na příští rok, rozšířený o informace ohledně známých nákladů (částečně však jde jen o odhady). Časem pak možná vytvoříme zvláštní stránku pro sledování nákladů a termínů těchto sdílených misí.

Mise Termín Cílová nízká orbita Náklad
Mise 1 březen 2020 heliosynchronní nejspíš SAOCOM 1B + Sequoia + potenciálně další
Mise 2 duben 2020 střední inklinace první mise Starlinku se sekundárním nákladem (Skysat 16–18 + potenciálně další)
Mise 3 květen 2020 střední inklinace Starlink + potenciálně sekundární náklad
Mise 4 červen 2020 střední inklinace Starlink + Skysat 19–21 + potenciálně další
Mise 5 červenec 2020 střední inklinace Starlink + potenciálně sekundární náklad
Mise 6 srpen 2020 střední inklinace Starlink + potenciálně sekundární náklad
Mise 7 září 2020 střední inklinace Starlink + potenciálně sekundární náklad
Mise 8 říjen 2020 střední inklinace Starlink + potenciálně sekundární náklad
Mise 9 říjen 2020 heliosynchronní možná SARah 1 se sekundárním nákladem
Mise 10 listopad 2020 střední inklinace Starlink + potenciálně sekundární náklad
Mise 11 prosinec 2020 heliosynchronní možná první vyhrazená mise pro Smallsat Rideshare Program (potenciálně s účastí společnosti Momentus)
Mise 12 prosinec 2020 střední inklinace Starlink + potenciálně sekundární náklad
Jiří Hadač

Jiří Hadač

Kdysi dávno chemik, nyní redaktor popularizačního webu ElonX, kterému už v dětství učarovala kosmonautika a to natolik, že o ní začal pravidelně informovat. Jeho nejoblíbenější mise SpaceX je NROL-76.

Podpořte projekt ElonX
Jiří Hadač

Petr Melechin

Zakladatel a šéfredaktor ElonX, který projektu věnuje až nezdravě velkou část svého volného času a jinak pracuje v oboru lokalizace her. Kromě Elona Muska a jeho firem se zajímá o další technická témata, hraje squash, čte sci-fi, miluje filmy a sleduje až příliš mnoho seriálů.

Podpořte projekt ElonX



Mohlo by se vám líbit...

7
Diskuze

avatar
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlepší
Nastavit upozorňování na
Kamil
Host
Kamil

Jak integrovat minisatelity do misí Starlink? Udělal bych vypouštěcí zatížení zvenku podobné jedné družici Starlink. Tam by se vešlo i několik desítek cubesatů.

Jiří Hadač
Přispěvatel

Já si to právě moc představit neumím. Ano, jediné dvě možnosti jsou nahoře, nebo dole. Ale pokud to bude dole, bude to asi něco ve stylu spodního ESPA prstence mise SSO-A jak je v článku na fotce. Ale asi to bude chtít vyztužit, pokud na tom má ležet 8-10 tun starlinků, tak ty vibrace asi budou o dost silnější než při lehčích nákladech. Ta pozice nahoře by mi přišla méně komplikovaná. A více univerzální.
Asi bude záležet i na vypouštěcí dráze. Aby se tento placený náklad nevypouštěl z adaptéru mezi družicemi starlink a druhým stupněm Falconu 9. Ale asi je jedno v principu, jestli si ty zákaznické družice sníží dráhu aby se dostaly kam chtějí (když půjdou jako druhé), nebo si tu dráhu zvýší (když budou vypuštěny první). Zrovna ty družice Planet Labu chtějí na dráhu 190*380km, Což moc neodpovídá té parkovací dráze pro Starlinky.

Vladimír Todt
Host
Vladimír Todt

Dolary šéfe, dolary. Jak nemáte dolary jste namydlenej.

Jakub
Host
Jakub

12 startů ? Těšil jsem se na větší počet