Lady s Teslou: Nákup a dovoz elektromobilu z Polska, divoká první jízda

„Proboha, jenom ne Teslu! Dyť to pořád hoří, nikam to nedojede, a vůbec se ti to hned rozpadne…“ Po koupi naší Tesly Model 3 se lidé kolem rozdělili na několik skupin. Asi ta největší je především nedůvěřivá a trpí předsudky výše. V tomto článku popíšu, jak jsme si jako elektromobilní zelenáči naší Teslu pořídili v Polsku, a naše první zkušenosti.

Focení naší krásky po příjezdu do ČR

Někdy v roce 2014 mi na srazu elektromobilů v Praze poprvé učarovala Tesla Model S. Obdivovala jsem nevídané nové technologie, futuristický interiér bez tlačítek, elegantní vzhled… najednou se to bezhlučně rozjelo, frnk! a bylo to pryč. Od té doby jsem svět elektromobility pozorovala jen zpovzdálí. Zkrachuje tohle odvětví, nebo na tom opravdu něco je? Poslední 2 roky jsem už aktivně sledovala diskusní skupiny majitelů elektromobilů (nejen Tesel) – co řeší a jaké s tím mají potíže. Co mě nakonec pro elektromobil přesvědčilo? Nebyl tam snad žádný člověk, který by se chtěl vrátit ke spalováku. Naopak třeba i své druhé auto vymění za elektro, a když mají výjimečně řídit spalovák, jsou často otrávení. Obdobnou studii pak udělali nedávno v Británii, kde 91 % respondentů odpovědělo, že fosil již nikdy více.

Ač velký fanoušek Muskových firem, o koupi Tesly jsem reálně neuvažovala, záměrem bylo pořídit VW ID.3. Proč? Každý to má jinak, pro mě je auto primárně dopravní prostředek. Po víc jak 25 letech denně za volantem jsme se ustálili u koncernových aut (Škoda, VW, Seat) a vypadalo to jako sázka na jistotu. Nechtěla jsem hybrid, který spojuje neduhy spalováku a EV dohromady, ani „fosil s vyměněným motorem”, a ID.3 je první auto od VW stavěné od píky jako čisté elektro. Taky jsem přeci jen chtěla auto s nějakým větším dojezdem a ne úplný bonbón jako třeba BMW i3 (i když ho mnozí chválí) nebo Citigo-e (úspěšné škodovácké EV).

Původně plánovaný VW ID.3 (Zdroj: Volkswagen)

Uvedení ID.3 na trh ale mělo problémy a zpoždění a cena vzrostla na milion. Při obdobné výbavě se pak už blíží Tesle Model 3, a přitom ID.3 je ve všech důležitých parametrech horší (dojezd, spotřeba, rychlost nabíjení, velikost kufru, atd.). Navíc mezitím na Modelu 3 už Tesla vychytala většinu porodních bolestí, zatímco VW je v plenkách. Porovnávala jsem i parametry dalších elektromobilů, četla diskuse a ujasňovala si požadavky. K rozhodnutí pomohla testovací jízda v ID.3 a zapůjčení Modelu 3 (zde velké díky Honzovi Semotamovi za první půjčení volantu, dále Davidu Vávrovi a autonovinám fDrive). Po jízdách pak už bylo jasno. ID.3 je dobrý elektromobil, živý a moderní, a mnoha lidem určitě bude skvěle vyhovovat. Mně vadilo chování pedálu „plynu” i brzdy, vzhled a (ne)prostornost interiéru a kufru, a tragický software s pomalým ovládáním. Naopak sednutí do Modelu 3 okamžitě vyvolalo pocit dobře padnoucí rukavice.

Není to ale auto pro každého. Říká se, že Tesly jsou počítače na kolech, což mi přijde trefné. Při objednání jsem už z diskusí znala snad většinu neduhů i předností, ale o nich povím víc příště. Tesla aktuálně dodává do Evropy auta z Kalifornie a z Číny. V dřívějších dobách museli zájemci pro auta jezdit do Nizozemska nebo Vídně, dnes už má Tesla přímo v Praze zastoupení. Proč by teda někdo vozil auto z Polska? Na nákup jsme využili možnost dotace EU (viz předchozí článek) a s požadovanou konfigurací vozidla bychom v ČR překročili o pár drobných dotační limit. Polsko je jediná země Evropy, kde se dají nové Tesly koupit levněji, ale jak se ukázalo, nebylo to tak jednoduché.

Tesla není úplně známá suprovým zákaznickým servisem, tedy po odeslání objednávky se člověk delší dobu nic moc nedozví. Dokonce kolem toho vznikl celý nezávislý organismus lidí a nástrojů, kteří sledují lodě plující z USA, vyčítají VIN z kódů stránky, atd.

Mapa s trasováním lodí vezoucích Tesly do Evropy (Zdroj: Mr Miserable / Tesla Motors Club)

Termín dodání naší Model 3 Long Range měl být listopad 2020, ale nastal dlouhý emailový ping pong v angličtině. Ukázalo se totiž, že polskou pobočku čerstvě otevřeli týden před mojí objednávkou, a zjevně tam vládl menší chaos. Zálohovou fakturu se správným IČ vystavili po několika měsících až na pátý pokus. V prosinci mi pak sdělili, že auto už letos nebude, protože Tesla nestíhá vyrábět a oni dostali ze slíbených kusů jen 50. Samostatnou kapitolou je platba DPH. I přesto, že jsme si několikrát potvrdili, že nám dle pravidel EU vystaví fakturu bez DPH, museli jsme na poslední chvíli zaplatit DPH jak v Polsku, tak v ČR, a nezbylo než doufat, že nám to vrátí.

Auto dorazilo z Kalifornie do Polska v únoru 2021. Ale jak ho v době koronavirové dostat do ČR? Jako nejjednodušší a nejlevnější se nakonec ukázala doprava po vlastních kolech. To ale znamenalo během necelých 2 týdnů fofrem nechat poslat kurýrem z Polska COC list, zajistit povinné ručení a havarijní pojištění, zaplatit DPH plus vyřídit papírování s finančákem a auto zaregistrovat. V Praze je čekací doba na techničák 1–3 týdny, v Plzni to bylo naštěstí na počkání. S EL značkami a negativními koronatesty v kapse byl pak čas vyrazit do Polska. Den před převzetím ale začalo sněžit. A to byl problém, protože tím padla cesta vlakem a příjezd zpět na letních pneumatikách, na kterých se Tesly dodávají. Ještěže jsme na podzim koupili zimní disky a pneu. A tak jsme je naložili do auta a odfrčeli na 9hodinovou cestu do Varšavy. Slečna z Tesla Polska nám domluvila autoservis, kde na nás počkali do večera, aby kola zkompletovali a auto přezuli. Den před odjezdem jsem navíc zjistila, že zakoupené ventilky se senzory nejsou v nové verzi Modelu 3 podporované (radiové místo Bluetooth) a potřebovali jsme tam dát obyčejné. Servisní technici bohužel neuměli moc anglicky, ale nakonec s domluvou pomohl Google Translator a přítel na telefonu.

Ventilky na Model 3 s (chybně koupenými) radiovými senzory

Samotné převzetí auta v autosalonu bylo kvůli obavám z koronaviru krapet sterilní, neb všichni tam měli nařízeno bezkontaktní a co nejkratší jednání se zákazníkem. Po víceru otázkách se nakonec vynořil ochotnější týpek, který vysvětlil a pomohl v autě nastavit vše potřebné. Například jak vypnout automatické dálkovky, o kterých jsem věděla, že u Tesel nepatří úplně k nejlepším ve své kategorii. Auto jsem ze všech stran zkontrolovala, nafotila a natočila na video. Zadní kufr chvíli zlobil s ovládáním, a i když pak fungovat začal, pražský servis nás nejspíš nemine. Směsice únavy a nadšení z nového auta způsobila, že jsem rezignovala na připravený detailní checklist a auto jsem podpisem na displej převzala. Pověstné spáry mě nikde úplně neurážely, mřížky to mělo taky všechny 😉 a holt případné vady vyreklamujeme v Praze. Před vyjetím jsem narazila na malinký zádrhel, protože bezdrátové nabíjení mobilu nezafungovalo a já zapomněla, že je potřeba kabel s jinými konektory (na obou stranách USB-C). Stačilo ale sundat ze zad mobilu magnetickou nálepku (používanou k držáku v druhém autě) a bezdrátové nabíjení naskočilo.

Byl to zvláštní pocit, vyjet potichu z těch vrat hned do hustého varšavského provozu, už za tmy a hustého sněžení, na skoro 1000 km dlouhou cestu zpět, a nemít možnost si na auto víc v klidu zvyknout. Situaci mi neusnadňovaly ani mizerně fungující stěrače. Ale jinak auto šlapalo jak hodinky a brzy jsem se v kokpitu zabydlela.

Naše Tesla na parkovišti firmy Tesla ve Varšavě

Původně jsme plánovali přespat ve Varšavě a ráno jet zpět, ale polská vláda zrovna kvůli koronaviru zavedla zákaz provozu hotelů a ubytovacích zařízení a nechtěli jsme se s nikým dohadovat. Vyrazili jsme s oběma auty směr domov s tím, že po cestě přespíme přímo v Tesle. Baterka ukazovala plnou „nádrž”, ale predikce ukazovala dojezd na další Supercharger s pouhými 5 %. Teploty pod nulou a cesta po dálnici nejsou pro elektromobil dobrá kombinace, a my jako nováčci si vůbec nebyli jisti, jestli dojedeme. Padlo tedy rozhodnutí využít v půli cesty nabíječku GreenWay. Zaregistrovala jsem se v jejich appce a v deset večer jsme na setmělém prázdném parkovišti u obchodního centra připíchli auto ke zmrzlému stojanu. A nic. Auto hlásilo „Ready to charge”, ale nabíječka urputně tvrdila, že nemá zapojený kabel. Naštěstí „teslí doktor” Honza Semotam je i v noční hodiny zvyklý přijímat hovory od podobných zoufalců. A sdělil mi nemilou pravdu: „Pamatuješ, jak se v lednu na diskusi řešila chyba aktualizace, kdy Modely 3 přestaly nabíjet na nabíječkách třetích stran?” „Matně, jo,“ došlo mi. „Nemáš tam verzi 2021.4.3?” „Hmno, jo.“ Co teď? Spustit aktualizaci softwaru na nejnovější verzi by znamenalo stát v mrazu 30 minut, kdy topení sežere kus baterky, a když to nezafunguje, už na ten Supercharger nedojedeme určitě. Nebo vyjet ihned a risknout ten 5% dojezd? Riskli jsme. Hustě sněžilo, ale auto drželo na dálnici jako přibité. Díky šetrné jízdě a dlouhému zúžení se sedmdesátkou jsme nakonec kolem půlnoci dojeli k Tesla Superchargeru v Katovicích se 7 % zbývající šťávy.

Zatímco se auto dobíjelo, dali jsme si na blízké benzínce večeři. Nabíjení jsme neplatili, neboť díky referral programu máme prvních 1500 km na Superchargeru zdarma. Po zaplacení poplatku za stání přes noc jsme vytáhli karimatky a spacáky, sklopili zadní sedačky a uložili se ke spánku. Z recenzí a YouTube videí jsem věděla, že naše Tesla nám v kempovacím módu i za mrazu udrží celou noc uvnitř teplíčko. Po 1200 kilometrech za volantem nebyl problém okamžitě upadnout do nevědomí.

Ráno na Superchargeru v Katovicích

Vyspaní dorůžova jsme se ráno hrabali ze spacáků a usmívali se zvědavým pohledům lidí kolem. Při venkovní teplotě -6 °C a teplotě interiéru nastavené na 19,5 °C sežralo auto za noc 8 % baterie, což bylo méně, než jsme čekali. Cestou domů jsme ještě dobili na Superchargeru v Brně. Než jsme si stihli odskočit a koupit oběd v Olympii, bylo nabito a v aplikaci mi naskočilo varování, že příště už budeme platit pokutu za blokování nabíječky. Frčíce po D1 jsem pak za slunečného počasí zkoušela Autopilota, užívala si dokonalého zvuku hudby a v euforii z úžasné jízdy v pohodě dorazila domů. Po příjezdu jsme provedli aktualizaci softwaru a nabíjení u třetích stran už funguje.

Stálo nám to celé za to? Ano. Doporučila bych stejný postup? Ne. Jsem ráda, že jsem do toho šla, protože tak jsem koupila vysněné auto a k tomu levněji. Ale pokud nejste masochisti nebo nepotřebujete za každou cenu nižší cenu, s nákupem Tesly v české pobočce si ušetříte nervy, čas a dvojí DPH. Celkově byla ceníková cena v Polsku při kurzu ČNB za stejné auto o 100 tisíc Kč nižší než v ČR, ale kvůli kurzovému převodu do polských zlotých dá člověk bance cca o 40 tisíc Kč víc. A pokud si to necháte od někoho přivézt, musíte přičíst dalších cca 30 tisíc za dopravu.

Příště se můžete dočíst, co nám na autě vyhovuje a co nás hned zpočátku štve, a jak je to třeba s těmi předsudky.




Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
161 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře