Máme tu další přehled nových zakázek a plánovaných startů spojených se SpaceX. Nejprve se podíváme na další misi k ISS, poté na několik armádních kontraktů, kde SpaceX získalo zakázky jak od americké Agentury pro rozvoj vesmíru (SDA), tak od italské vlády. V závěru se objeví i komerční část v podobě dalších plánů konstelace OneWeb a celou sestavu doplní jedna z aktuálních změn v zakázkách mezi SpaceX a United Launch Alliance.

Na seznamu plánovaných startů SpaceX se opět objevuje řada nových kontraktů. Tentokrát začínáme u Evropské kosmické agentury ESA, která oznámila nečekaný krok – plánuje zakoupit u SpaceX jednu vyhrazenou misi kosmické lodi Crew Dragon k ISS v rámci programu EPIC. Důvod je v zásadě praktický: Evropa má dlouhodobě omezený počet míst na ISS, zatímco vycvičených astronautů přibývá a provozní okno stanice se s blížícím se koncem ISS kolem roku 2030 postupně uzavírá. ESA přitom v roce 2022 vybrala pět nových profesionálních astronautů, ale ne pro všechny z nich je v současnosti k dispozici pevně daná letová příležitost. Nově objednaná mise Crew Dragon tak má umožnit rychlejší rotaci evropských astronautů na ISS. Nelze však očekávat čistě evropskou posádku – podobně jako u jiných misí, které neorganizuje přímo NASA, bude i zde pravděpodobně klíčovou roli hrát zkušený velitel, zatímco zbytek posádky budou tvořit evropští astronauti případně doplnění o mezinárodní členy. Start se v tuto chvíli odhaduje na období 2027–2028, s přibližně měsíčním pobytem na ISS. Oproti krátkým komerčním letům typu Axiom by měla tato mise probíhat jako plnohodnotná expedice se zapojením do běžného provozu stanice, včetně vědecké práce a podpůrných operací.

Loď Crew Dragon připojená k ISS během mise Axiom-1 (Foto: NASA)

Po této civilní misi se přesuneme do armádních zakázek, konkrétně k Agentuře pro rozvoj vesmíru (Space Development Agency, SDA), která spadá pod Americké vesmírné síly (United States Space Force, USSF). SDA se zaměřuje na vývoj a nasazování menších satelitů pro sledování objektů na oběžné dráze a přenos dat v rámci propojené konstelace. SpaceX už pro SDA v minulosti získalo několik kontraktů na vynášení těchto družic, tentokrát ale nejde o zakázku v rámci programu National Security Space Launch (NSSL), nýbrž o samostatné zadání přímo od agentury. SDA si tak jednotlivé mise soutěží a objednává nezávisle podle aktuálních potřeb. Kontrakt byl oznámen na konci března a má hodnotu přibližně 178,5 milionu dolarů. Zahrnuje dva starty rakety Falcon 9, které mají vynést další družice v rámci programu Tranche 2 Transport Layer. Mise jsou plánovány na druhou polovinu roku 2027. V tuto chvíli ale není zcela jasno v jejich přesném označení. V dostupných informacích se jedna z misí objevuje pod označením SDA-4, zatímco druhý start zatím nemá veřejně potvrzené jméno.

Start mise SDA T1TL-C z rampy SLC-4E na Vandenbergově kosmické základně v Kalifornii, říjen 2025 (Foto: SpaceX)

I u další zakázky zůstaneme u armádních zdrojů. Objednavatelem je v tomto případě italská vláda, která v březnu uzavřela se společností SpaceX smlouvu o vynesení dvou vojenských telekomunikačních družic Sicral 3A a 3B. Družice budou postaveny v rámci spolupráce společností Thales Alenia Space a Telespazio na platformě Spacebus-Neo. Podle dostupných informací půjde o dva samostatné starty rakety Falcon 9. První je plánován v rozmezí února až listopadu 2027, druhý pak mezi listopadem 2027 a začátkem roku 2028. Obě družice budou pracovat na geostacionární dráze, kde nahradí starší generaci satelitů Sicral 1A, 1B a Sicral 2, které už mají za sebou více než deset let provozu a pomalu dosluhují.

Umělecká představa družic Sicral 3A a 3B (Zdroj: Thales Alenia Space)

Nyní se již od vojenských zakázek dostáváme do komerční sféry. Začínáme v Evropě u francouzsko-britské telekomunikační společnosti Eutelsat OneWeb, která na oběžné dráze provozuje více než 600 družic konstelace OneWeb. První z nich byly vynášeny od roku 2019 a jejich plánovaná životnost je přibližně 5–7 let, což postupně vytváří potřebu jejich obměny. Náhradu proto Eutelsat objednal u společnosti Airbus Defence and Space. Družice byly zadány ve dvou vlnách – první v prosinci 2024, kdy byl podepsán kontrakt na výrobu 100 satelitů, a druhá v lednu letošního roku, čímž se celkový počet nových družic zvýšil na přibližně 440. První dodávky jsou plánovány na konec letošního roku. Otázkou zůstává jejich vynesení na oběžnou dráhu. Podle původního kontraktu měla část nové generace startovat na raketě Terran R společnosti Relativity Space. Vzhledem k tomu, že její první start se nyní očekává nejdříve na přelomu let 2026 a 2027, nejde o okamžitě dostupnou startovní kapacitu. Totéž si patrně uvědomuje i Eutelsat, který v lednu 2026 uzavřel smlouvu s evropskou společností MaiaSpace na využití její připravované rakety Maia pro starty v letech 2027 až 2031. Ani tato varianta ale zatím nepředstavuje krátkodobé řešení, protože její operační nasazení se očekává až v pozdější části dekády.

Umělecká představa znovupoužitelné evropské rakety Maia (Zdroj: MaiaSpace)

V průběhu roku se objevují informace o tom, že Eutelsat hledá další možnosti zajištění startů pro novou generaci OneWeb družic. Na konci března se proto objevily zprávy o jednání s Indickou kosmickou agenturou ISRO o možné spolupráci při zajištění startovní kapacity. Krátce poté se objevil také příspěvek novináře Petera B. de Seldinga, podle kterého by první část nové konstelace mohla vynést společnost SpaceX. Od roku 2027 by následně měla převzít hlavní roli raketa Maia společnosti MaiaSpace. V tuto chvíli však není jasné, kolik startů by SpaceX skutečně získalo a jak velká část první fáze konstelace by tímto způsobem byla pokryta. Jde navíc o informaci, která zatím nebyla potvrzena z dalších nezávislých zdrojů, přestože Peter B. de Selding už v minulosti několikrát přinesl přesné předběžné informace.

Umělecká představa družice OneWeb na oběžné dráze (Zdroj: OneWeb)

Pro poslední zakázku dnešního výčtu se přesuneme k americkým vesmírným silám. Jde o navigační družici GPSIII-SV10 v rámci programu GPS III, která je součástí dlouhodobé modernizace systému GPS. Nepůjde o novou zakázku, ale o změnu plánovaného nosiče. Původně jím byl Vulcan Centaur společnosti United Launch Alliance, ale ten se potýká s problémy, a tak nově družici vynese Falcon 9 od SpaceX. U GPS misí navíc nejde o ojedinělý případ – u několika posledních letů docházelo k přesunům mezi poskytovateli startu. Družice GPSIII-SV07, SV08 i SV09 byly v různých fázích původně spojovány s raketou Vulcan, ale nakonec startovaly na Falconu 9. United Launch Alliance však o zakázku nepřichází bez náhrady – na oplátku získala od SpaceX misi USSF-70. Start mise GPS III-SV10 je aktuálně plánován už na 20. dubna 2026 z rampy SLC-40.

Družice GPSIII-SV08 během uzavírání do aerodynamického krytu (Foto: SpaceX)

Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!

• About
• Latest Posts

Jiří Hadač

Kdysi dávno chemik, od roku 2018 redaktor popularizačního webu ElonX, kterému už v dětství učarovala kosmonautika a to natolik, že o ní začal pravidelně informovat. Jeho nejoblíbenější mise SpaceX je Falcon Heavy Demo.

Podpořte projekt ElonX

Latest posts by Jiří Hadač (see all)

• Mise CRS-34 - 10. 5. 2026
• Mise CAS500-2 - 2. 5. 2026
• Starlink našel uplatnění také v zemědělství a při těžbě v dolech - 2. 5. 2026