SpaceX nabízí v kategorii středních a těžkých raketových nosičů nejnižší ceny, což v průběhu let vedlo k dominantní pozici firmy na trhu. To pochopitelně ztěžuje život konkurenčním společnostem i kosmickým agenturám ostatních zemí. Není tedy divu, že občas dojde mezi zástupci těchto subjektů ke slovním potyčkám ohledně obchodních praktik nebo přístupu k problematice znovupoužitelnosti raket, která představuje jeden z faktorů přispívajících k nízkým cenám SpaceX. V poslední době například ředitel Roskosmu nařkl SpaceX z dumpingu a šéf konkurenční společnosti ULA zpochybnil ekonomický přínos znovupoužitelnosti. Elon Musk na oplátku prohlásil, že ULA získává zakázky jen díky vládní podpoře a lobbování. Pojďme se na jednotlivá prohlášení podívat podrobněji, zasadit je do kontextu a nabídnout protiargumenty.

Rusko a Evropa

Ředitel ruské kosmické agentury Roskomos Dmitrij Rogozin aktuálně nařkl SpaceX z nekalých praktik. Uvedl, že Roskosmos pracuje na snížení cen svých raket, aby získal větší podíl na mezinárodním trhu startů. Rusku v minulosti patřila téměř polovina trhu komerčních startů, ale v posledních letech jeho podíl klesl téměř na nulu, jelikož SpaceX nabízí bezkonkurenčně nízké ceny. Rogozin to odůvodňuje tím, že SpaceX lobbuje za obchodní sankce proti Rusku a využívá dumpingovou cenovou politiku, která je podle něj možná díky dotacím americké vlády. Podobný názor v minulosti vyjádřil šéf ArianeGroup Alain Charmeau.

Rostoucí podíl SpaceX na trhu komerčních startů na úkor Ruska (Zdroj: SpaceX)

Elon Musk na to reagoval tweetem, že problém je ve skutečnosti v tom, že rakety SpaceX jsou znovupoužitelné z 80 %, zatímco ty ruské z 0 %. Co se týče dotací, redaktor Ars Technica Eric Berger označuje Rogozinova prohlášení za absurdní, neboť celý ruský kosmický program samozřejmě platí stát, takže stěžovat si na státní dotace je poněkud mimo. To samé platí pro evropskou Arianespace, jejíž existence je závislá na podpoře EU a zaručených vládních kontraktech.

A co vlastně těmi dotacemi Rogozin v případě SpaceX myslí? Uvedl, že SpaceX si sice účtuje za komerční start jen 60 milionů dolarů, ale u misí pro NASA nebo armádu je cena o 50 až 300 % vyšší. Tato vyšší cena je podle Rogozina tou dotací, která umožňuje SpaceX nabízet uměle nízké ceny na komerčním trhu. Je sice pravda, že vládní a armádní starty jsou o něco dražší než běžné komerční mise, ale rozhodně ne čtyřnásobně.

Když se podíváme na náš přehled veřejně známých cen zakázek SpaceX, uvidíme u Falconu 9 částky, které jsou maximálně dvakrát vyšší než standardních 60 milionů dolarů. Jenže když se podíváme pozorněji, zjistíme, že u některých startů pro NASA částka zahrnuje také dodatečné služby nebo dokonce platby dalším organizacím. Některé mise jsou zkrátka náročnější na provedení a vyžadují nadstandardní služby a opatření. V případě vojenských misí pak je potřeba splnit dodatečné požadavky, provádět více kontrol a vést podrobnější dokumentaci, což vede k vyšším cenám. Rozhodně ale nejde o dotace.

Navíc ceny SpaceX dlouhodobě klesají (dost možná díky znovupoužitelnosti) – za poslední tři starty pro NASA si společnost účtovala 50–80 milionů. Cena tedy rozhodně není čtyřnásobná, je vyšší maximálně o pár desítek procent (navíc například cena mise PACE ve výši 80 milionů opět zahrnuje blíže neurčené dodatečné náklady).

Znovupoužitelnost

SpaceX používá první stupně svých raket Falcon opakovaně už od roku 2017 a loni také poprvé proběhlo první znovupoužití aerodynamického krytu. Tyto kroky postupem času vedly ke snížení průměrných interních nákladů na každý start. Avšak cena (tedy částka, kterou za start zaplatí zákazník) se v posledních letech moc nezměnila – SpaceX už dlouho uvádí standardní cenu 62 milionů dolarů za nový Falcon 9, 50 milionů za Falcon 9 s již použitým prvním stupněm a 90 milionů za Falcon Heavy. To někteří berou jako důkaz toho, že znovupoužitelnost se ve skutečnosti vlastně moc nevyplatí, protože jinak by SpaceX dále snižovalo ceny. Ale samozřejmě každý ekonom vám vysvětlí, že pokud mám nejnižší cenu na trhu a klesají mi náklady, má smysl snižovat cenu pouze tehdy, když to povede k úměrnému zvýšení poptávky. Jenže trh se starty raket je velmi neeleastický, takže na snížení cen reaguje zvýšením poptávky jen do určité míry nebo až za dlouhou dobu. Takže než se trh posune do nové fáze, ve které zákazníci dokáží patřičně zužitkovat levné rakety, snížení cen SpaceX by v podstatě nevedlo k získání téměř žádných nových zakázek.

Falcon 9 s již použitým prvním stupněm a již použitým aerodynamickým krytem před startem mise Starlink v1-5 (Foto: John Kraus)

Relativní stálost cen SpaceX tedy nutně neznamená, že znovupoužitelnost není ekonomická. Navíc prezidentka firmy Gwynne Shotwell aktuálně prohlásila, že znovupoužitelnost ušetřila SpaceX „spoustu pěnez“. Nevíme sice kolik peněz přesně, ale nápovědou může být nedávné prohlášení Christophera Coulurise ze SpaceX, že celkové náklady na start činí 28 milionů dolarů. Předpokládám, že mluvil o Falconu 9, takže pokud si za takový start SpaceX účtuje 50–62 milionů, představuje to zisk přes 20 milionů z každé mise a tedy velmi slušnou marži. Otázkou ale zůstává, co přesně těch 28 milionů reprezentuje. Je to částka pro start s již použitým prvním stupněm nebo náklady na výrobu nové rakety? Nebo to je nějaký dlouhodobější průměr nákladů na jeden start bez ohledu na to, jestli je nějaká část rakety už použitá?

Znovupoužitelnost raket ale stále nechává řadu konkurentů SpaceX chladnými. Například šéf společnosti ULA Tory Bruno aktuálně uvedl, že jeho firma nadále plánuje pouze záchranu motorové sekce vyvíjené rakety Vulcan. Systém se nazývá SMART a spočívá v záchraně znovupoužitelných motorů BE-4 společnosti Blue Origin, které pohánějí první stupeň rakety Vulcan. Motorová sekce se po odpojení od rakety zpomalí pomocí hypersonického nafukovacího štítu, padáků a poté má být zachycena helikoptérou za letu. ULA sází na tento přístup, protože zatím není přesvědčena o ekonomičnosti znovupoužitelnosti prvního stupně rakety pomocí motorického návratu na zem ve stylu SpaceX. Tory Bruno na Redditu podrobněji rozvedl své argumenty a z analýzy ULA prý vyplývá, že motorické přistání prvního stupně se vyplatí až tehdy, když každá vyrobená raketa provede alespoň 10 startů.

Elon Musk před časem uvedl, že vývoj znovupoužitelnosti raket Falcon stál miliardu dolarů. Vývoj něčeho podobného by ULA nejspíš vyšel dráž, jelikož to není zdaleka tak agilní a hlavně vertikálně integrovaná firma jako SpaceX. Navíc návratnost této investice by v případě ULA asi byla hodně dlouhodobá, jelikož firma startuje jen párkrát ročně. Na komerčním trhu totiž nedokáže cenově konkurovat, a tak se specializuje na lukrativnější mise pro NASA a armádu, kde nízká cena není nejdůležitějším faktorem. SpaceX provádí každý rok několikanásobně více startů než ULA a pokud má opravdu tak velkou marži, jak jsem popsal výše, investice do znovupoužitelnosti by se mohla vrátit relativně rychle.

Avšak i kdyby se SpaceX miliardová investice nakonec nezaplatila, pro firmu je znovupoužitelnost klíčová do budoucna, takže získané zkušenosti a vyvinuté technologie mají nesmírnou cenu pro vývoj Starship a dalších produktů. Oproti tomu ULA mluví o znovupoužitelnosti jen velmi vágně a přijde mi, že ji firma nebere moc vážně. Vulcan má poprvé letět příští rok, ale systémem SMART má být vybavena až budoucí verze této rakety v roce 2024. Osobně ale moc nevěřím, že záchranu motorů Vulcanu vůbec někdy uvidíme v praxi.

Na druhou stranu Musk pochválil společnost Rocket Lab, která nedávno oznámila, že se letos začne pokoušet o záchranu prvních stupňů svých raket Electron. Ty bez použití motorů vstoupí zpět do atmosféry, vystřelí padák a ještě ve vzduchu budou zachyceny vrtulníkem. Musk podotkl, že nevýhodou tohoto řešení je, že je hodně závislé na počasí a také nelze použít pro větší rakety. Stejně tak tento způsob záchrany nelze použít na Měsíci či Marsu, kde není atmosféra. Tam je jedinou možností motorické přistání. Uznal ale, že tento způsob je nejspíš vhodný pro malou raketu. Ostatně, SpaceX ve svých začátcích také experimentovalo s padákovým přistáním prvního stupně Falconu 1.

Pojištění a lobbování

Znovupoužitelnost ale není jediným tématem, kvůli kterému se ULA a SpaceX vzájemně popichují. Elon Musk aktuálně na Twitteru prohlásil, že jediným důvodem, proč ostatní střední a těžké rakety dokážou získat vůbec nějaké zakázky, jsou zásahy vlády. Jinak by prý všechny zkrachovaly stejně jako aerolinky s letadly na jedno použití. A nakonec ještě dodal, že firmu ULA pohání lobbování. Šéf ULA Tory Bruno se proti tomu ohradil slovy, že jeho firma se SpaceX už tři roky férově soutěží o zakázky NASA a armády. Každá firma prý vyhrála zhruba polovinu. „Takhle to má fungovat,“ dodal.

Co se týče lobbování, tak to je bohužel v dnešní době nutné zlo pro každou firmu, která se chce angažovat v oblasti, která nějak souvisí s politikou, a do této kategorie spadají starty raket pro americké vládní subjekty. Do lobbování investují peníze jak SpaceX, tak ULA. Pokud se podíváme na stránku OpenSecrets.org, která monitoruje aktivity lobbistů, zjistíme, že v posledních letech SpaceX utratilo za lobbing zhruba 2 miliony dolarů ročně. Oproti tomu ULA do lobbování investuje jen zhruba 1,5 milionu ročně. Znamená to, že SpaceX lobbuje více? Nejspíš ne, jelikož nesmíme zapomínat, že ULA je společný podnik Boeingu a Lockheedu, a každá z těchto firem investuje do lobbování dalších asi 13 milionů dolarů ročně. Ovšem, velká část těchto peněz je využita na účely, které souvisejí s leteckým, nikoli kosmickým průmyslem, ale stále jsou to úzce propojené obory, které dokonce v angličtině mají společný název „aerospace“. A asi by bylo naivní, myslet si, že zde není určitý překryv a nedochází k synergiím, kdy alespoň část lobbingových aktivit těchto dvou společností má nějaký přínos pro ULA.

V dalších tweetech pak Musk prohlásil, že Falcon 9 je jediná americká raketa certifikovaná NASA pro lety s astronauty. Nejspíš si teď řeknete, že musel zapomenout na Atlas V společnosti ULA, který bude vynášet astronauty v lodi Starliner. Musk vysvětlil, že „Atlas V je blízko, ale není to 100%,“ jelikož raketu pohánějí ruské motory a další komponenty také nejsou americké. Starty Atlasu jsou tedy „v zásadě závislé na Rusku“. Oproti tomu všechny komponenty Falconu 9 jsou prý americké.

Raketa Atlas V s kosmickou lodí Starliner společnosti Boeing (Foto: NASA)

Další výhodou Falconu 9 je podle Elona Muska to, že pojištění je o více než milion dolarů levnější než v případě Atlasu V, což je prý indikátor vysoké spolehlivosti rakety. Ale zástupce jedné nejmenované společnosti, která se zabývá pojišťováním raketových startů, vysvětlil, že Muskovo prohlášení je zavádějící. Celková cena za pojištění Falconu 9 je sice nižší než u Atlasu V nebo Ariane 5, ale není to proto, že by byl Falcon hodnocen jako spolehlivější. Pojištění se totiž u všech těchto raket vypočítává jako 4 % z ceny rakety a jelikož Atlas a Ariane jsou dražší, celková cena pojistky je vyšší než u Falconu. Kdyby ale pojišťovna vnímala Falcon 9 jako spolehlivější, k výpočtu pojistky by používala nižší procento.

Spolehlivost jako taková je také zajímavé téma. ULA se ráda chlubí svou 100% úspěšností startů, ale je to poněkud zavádějící tvrzení. Společnost existuje od roku 2006 a od té doby opravdu byly všechny její mise úspěšné (i když párkrát k selhání chybělo jen málo). Avšak ULA je společný podnik Boeingu a Lockheedu a rakety Delta a Atlas, které ULA provozuje, létaly už řadu let před založením firmy. A v té době samozřejmě párkrát selhaly, ať už částečně, nebo zcela. Rakety jako takové tedy nemají 100% spolehlivost.

Výbuch Falconu 9 během příprav na misi Amos-6 (Zdroj: US Launch Report)

V případě raket Falcon společnosti SpaceX zase lze argumentovat tím, že Falcon 9, který létá dnes, je v podstatě úplně jiná raketa než verze 1.0, která poprvé letěla v roce 2010. Míra spolehlivosti rakety se tedy odvíjí od toho, od kdy to budete počítat. Elon Musk před časem prohlásil, že Falcon 9 má jak vysokou, tak nízkou spolehlivost, jelikož právě záleží na tom, jestli jsou do statistik započítány starty starších variant. Pokud se budeme bavit konkrétně, tak Falcon 9 má za sebou 83 startů, z čehož 2 byly neúspěšné. Od poslední nehody při misi Amos-6 v roce 2016 proběhlo už 58 úspěšných startů. Značně vylepšená varianta Block 5 letěla od své premiéry v květnu 2018 už více než 30krát a zatím všechny její mise byly úspěšné. Atlas V dosud provedl také 83 startů, z čehož jeden byl úspěšný jen částečně (horní stupeň se vypnul předčasně, a tak byl náklad vynesen na příliš nízkou orbitu).

• About
• Latest Posts

Petr Melechin

Zakladatel a šéfredaktor ElonX, který projektu věnuje až nezdravě velkou část svého volného času a jinak pracuje v oboru lokalizace her. Kromě Elona Muska a jeho firem se zajímá o další technická témata, hraje squash, čte sci-fi, miluje filmy a sleduje až příliš mnoho seriálů.

Podpořte projekt ElonX

Latest posts by Petr Melechin (see all)

• Mise Starlink 6-53 - 19. 4. 2024
• Mise Starlink 6-52 - 17. 4. 2024
• Mise Starlink 6-51 - 14. 4. 2024

Nahlásit chybu / Navrhnout zlepšení

• Issue: *
  Chybná informace Nefunkční odkaz Překlep Návrh na zlepšení Tip na článek Ostatní
• Your Name: *
  
• Your Email: *
  

• Details: *
  

Odeslat hlášení