Starship SN8 prošla prvními zkouškami a už má tři Raptory, brzy dostane špičku a vyletí do výšky 15 km
Nastal čas dalšího shrnutí novinek kolem Starship a pokračujících příprav prototypů v Boca Chica. Naposledy jsme se bavili o destrukční zkoušce nádrže SN7.1, instalaci stabilizačních ploch na Starship SN8 a také prvním exempláři rakety Super Heavy. Od té doby Starship SN8 úspěšně prošla kryogenním testováním, dostala tři Raptory a pokračuje výroba dalších prototypů (už byly spatřeny díly pro SN14). Dále jsme se dozvěděli, při jakém tlaku selhala nádrž SN7.1 a Elon Musk navíc prozradil několik novinek o Starship a Super Heavy obecně.
Zkušební nádrž SN7.1
Účelem zkušební nádrže SN7.1 bylo otestovat odolnost konstrukce z oceli typu 304L. Nádrž proto byla naplněna kryogenním dusíkem a 23. září natlakována až do prasknutí. Podrobněji jsem o zkoušce psal už v minulém článku, ale od té doby se objevily nové informace. Elon Musk prozradil, že SN7.1 nakonec selhala při tlaku 8 barů v horní části a 9 barů v dolní části. Jedná se prý o dostatečný výsledek, ale SpaceX už pracuje na dalších vylepšeních. Nádrž SN7.1 pak byla 4. října shozena z podstavce a zlikvidována.
Musk dodal zajímavou informaci, že nádrž sice byla vyrobena převážně z oceli 304L, ale některé její části byly z dříve používané oceli 301. Nádrž během destrukční zkoušky praskla právě v místě spoje mezi dílem z oceli 301 a dílem z 304L. Elon Musk dále uvedl, že Starship SN9 už bude kompletně z oceli 304L, ale SpaceX prý používanou slitinu trochu upravuje. Z toho lze vyvodit, že i aktuálně testovaný prototyp Starship SN8 nejspíš není tvořen výhradně ocelí 304L a stále obsahuje nějaké díly vyrobené z oceli 301 stejně jako SN7.1.
Testování Starship SN8
Nejsledovanějším prototypem je aktuálně Starship SN8, který má jako první provést delší testovací let. Když jsme o něm psali naposledy, nacházel se ještě v montážním areálu a čerstvě na něj byly nainstalovány stabilizační plochy. Nebylo však jasné, jak přesně bude probíhat jeho testování. Uběhlo jen pár týdnů a situace už výrazně pokročila, přičemž my máme mnohem lepší představu o dalším průběhu.
Prototyp Starship SN8 před převozem na startovní rampu (Zdroj: Elon Musk)
Starship SN8 byla převezena na rampu 26. září, avšak zatím bez aerodynamické špičky, která bude nainstalována později. První zkoušky s dusíkem o pokojové teplotě proběhly 5. a 6. října 2020. První kryogenní test proběhl 7. října a Elon Musk následně prozradil, že při něm bylo dosaženo tlaku 7 barů. Avšak v oblasti, kde měly být později uchyceny motory, došlo k menšímu úniku (prý možná z důvodu smršťování materiálu následkem změny teploty). SpaceX rychle provedlo nápravné opatření a už 8. října byl kryogenní test zopakován. Poslední kryogenní zkouška pak proběhla 9. října a podle Elona Muska byla úspěšná.
Prototyp Starship SN8 během finální tlakové zkoušky s kryogenním dusíkem (Zdroj: NASA Spaceflight)
O dva dny později pak začala instalace motorů Raptor. V neděli byly nainstalovány první dva motory a v pondělí následoval třetí. Z fotek a dalších informací vyplynulo, že se jednalo o Raptory se sériovými čísly 30, 32 a 39. První uvedený motor ale nebyl vyfocen, takže to není stoprocentně potvrzené. Každopádně dalším krokem by měl být statický zážeh. Zatím však není úplně jisté, jestli SpaceX rovnou provede zážeh všech tří motorů najednou, nebo začne třeba jen s jedním či dvěma. Nicméně dříve či později dojde na vůbec první zážeh více než jednoho Raptoru najednou. SpaceX totiž při testování motorů v McGregoru má možnost v daný okamžik testovat vždy jen jeden kus. Plánovaný termín provedení statického zážehu Starship SN8 zatím neznáme, ale jakmile se informace objeví, dozvíte se to na průběžně aktualizované stránce Přípravy a testování Starship.
Podle NASA Spaceflight bude po úspěšném statickém zážehu tří Raptorů následovat instalace aerodynamické špičky na Starship SN8. Ta měla být podle Elona Muska nainstalována už na začátku října, ale evidentně došlo ke zdržení. Každopádně v úterý byla z jednoho ze stanů v montážním areálu vyvezena špička, která už měla nainstalované aerokryty a stabilizační křidélka. Nejspíš je to tedy špička určená pro instalaci na prototyp Starship SN8. Špička však ještě musí být připojena k válcovité sekci.
Vpravo: Aerodynamická špička pro Starship SN8 po instalaci stabilizačních ploch. Vlevo: Stará špička prototypu Starship Mk1 (Foto: Nomadd / NASA Spaceflight)
Zajímavostí je, že stabilizační plochy na Starship už podle Elona Muska nevyužívají hydrauliku a jsou naklápěny pomocí elektromotorů napřímo přes převodovou skříň. Z minulosti pak víme, že SpaceX pro tyto účely využívá elektromotory Tesla, které pro zajištění pohybu zadních ploch potřebují poskytovat výkon 1,5 MW. Energii čerpají z několika baterií z elektromobilů Tesla, z nichž každá má kapacitu 100 kWh. Musk dále uvedl, že dosud vyrobené aerodynamické špičky v Boca Chica jsou špičatější, než by ve skutečnosti musely být. Je tedy možné, že budoucí exempláře budou mít trochu jiný tvar.
Instalace baterie Tesla na prototyp Starship SN3 (Foto: bocachicagal / NASA Spaceflight)
Lze předpokládat, že aerodynamická špička se stabilizačními plochami bude nedlouho po prvním zážehu Starship SN8 přepravena na rampu, kde bude připojena ke zbytku lodi pomocí jeřábu. Podle NASA Spaceflight by poté měl následovat další statický zážeh, který se od toho prvního bude lišit tím, že při něm budou využity pohonné látky z menších přistávacích nádrží. Ta kyslíková se nachází v úplné špičce lodi, a proto tento zkušební zážeh může proběhnout až po nainstalování špičky. Přesun kyslíku z nádrže ve špičce k Raptorům ve spodní části lodi zajišťuje trubka, která protíná hlavní nádrže a vede podél vnitřní strany trupu. Mohli jsme ji vidět například na snímcích prototypů SN7.1 nebo SN8. Metanová přistávací nádrž se oproti tomu nachází uvnitř hlavní metanové nádrže a palivo je z ní vedeno trubkou procházející středem hlavní kyslíkové nádrže. SpaceX už dokonce u jednoho z minulých prototypů Starship provedlo statický zážeh, při kterém byl použit metan z této menší přistávací nádrže.
A pokud vše proběhne v pořádku, někdy během následujících týdnů by mohl proběhnout napjatě očekávaný testovací let SN8. Původně se hovořilo o letu do 20 km, později Elon Musk zmínil 18 km, ale nakonec by mělo být dosaženo výšky 15 km. Jak přesně by takový testovací let mohl vypadat, jsem podrobněji popisoval v minulém článku a dobře to ilustruje také video níže. Musk aktuálně upřesnil, že cílem bude dosáhnout dostatečné výšky, aby následně mohlo být otestováno ovládání stabilizačních ploch a poté také čerpání paliva z menších přistávacích nádrží místo těch hlavních.
Elon Musk už několikrát upozorňoval, že testovací let nebude snadný a že je velká šance, že se napoprvé nezdaří. SpaceX ale vyrábí několik prototypů Starship najednou, a tak by případné zničení SN8 při testu nemělo představovat velké zdržení. Následující prototyp SN9 má být podle Muska hotový ještě během října. SpaceX plánuje provést vícero takových letů do výšky několika kilometrů a pokud dopadnou dobře, některý z prototypů dostane tepelný štít a provede zkušební let, při kterém už bude dosaženo nadzvukových rychlostí.
Neoficiální render Starship SN8 během testovacího letu (Autor: Neopork)
Tepelný štít bude tvořen mechanicky uchycenými keramickými destičkami, které budou chránit návětrnou stranu trupu a stabilizačních ploch Starship. Elon Musk vysvětlil, že nejobtížnější věcí je zajistit, aby se během letu neroztavilo nebo neroztrhalo těsnění v oblasti kloubu mezi stabilizačními plochami a trupem. Musk už letos v únoru zmínil, že v této oblasti možná bude použito transpirační chlazení, které bylo původně zvažováno pro celý trup lodi. Nyní znovu uvedl, že transpirační chlazení by mohlo být použito na některých částech lodi. Tento typ tepelné ochrany Musk v minulosti popsal takto: „Trup bude z dvou vrstev nerezové oceli spojených příčníky. Mezi těmito dvěma vrstvami pak může proudit palivo, a na vnější straně budou velmi malé dírky, kterými bude palivo unikat.“
Destičky tepelné ochrany na neznámém prototypu Starship (Foto: bocachicagal / NASA Spaceflight)
Další prototypy Starship
Vysokorychlostní testy nejspíš budou provedeny s pozdějšími prototypy Starship, které jsou teprve ve výrobě. SpaceX však rozhodně nezahálí. Jak už bylo zmíněno, exemplář SN9 už je skoro hotový a několik dalších prototypů se nachází v rozličných fázích výroby. Přibližný stav jednotlivých exemplářů hezky ilustruje například tento přehled z minulého týdne. Už teď je ale trochu zastaralý, protože od jeho zveřejnění byl spatřen například první díl pro SN14. Přitom jsme ještě ani neviděli díly pro SN13. Je však možné, že SpaceX tento prototyp přeskočilo, protože třináctka je mnohdy považována za smolné číslo.
Stav vyráběných prototypů Starship a Super Heavy k 7. říjnu 2020 (Autor: @brendan2908 / Twitter)
Elon Musk také nedávno prozradil, že každoroční prezentace o tom, jak pokračuje vývoj Starship, by se měla letos konat zhruba koncem října. Návrh Starship se už prý docela ustálil a to, co na prezentaci představí, bude v podstatě to samé, co později poletí na oběžnou dráhu jako verze 1.0. To ovšem neznamená, že SpaceX končí s prováděním změn a různých vylepšení. Musk například zmínil, že vzhled budoucích prototypů bude „výrazně lepší“. Konkrétně obvodové svary a samotné ocelové segmenty mají být „mnohem hladší“.
Raketa Super Heavy
Na přehledu prototypů výše můžete vidět, že už byla spatřena také celá řada komponentů pro první exemplář nosné rakety Super Heavy. Spojování některých dílů už začalo, ale finální kompletace bude vyžadovat dokončenou montážní halu „high bay“. Její stavba má být podle Elona Muska hotová za pár týdnů (s výjimkou stropního jeřábu) a zhruba v té době má začít kompletace jednotlivých segmentů Super Heavy do jednoho velkého celku. Jak by mohla vypadat kompletně smontovaná raketa uvnitř high bay, hezky ilustruje tato fotomontáž:
Fotomontáž hotové rakety Super Heavy v montážní hale (Autoři: @BocaChicaGal a @jdeshetler)
Prototyp by pak měl provést krátký zkušební let s dvěma motory Raptor podobný těm, které absolvovaly Starship SN5 a SN6. Jak by to mohlo vypadat, ukazuje neoficiální animace níže. Zajímavostí je, že Musk uvedl, že aktuálně budovaná orbitální startovní rampa pro Super Heavy nebude mít tradiční deflektor spalin. Nebo to je aspoň cílem, ale prý se to „může ukázat jako chyba“. Během krátkého letu s dvěma motory by to neměl být problém, ale osobně si moc nedokážu představit, jak to bude vypadat při orbitálním startu s desítkami Raptorů.
Co se týče tloušťky oceli pro Super Heavy, tak podle Elona Muska prozatím budou nosná raketa i loď vyráběny ze stejného materiálu (mělo by jít o ocel typu 304L s tloušťkou 3,96 mm). V případě kosmické lodi ale mají být ocelové stěny časem o něco tenčí. Stejně tak z dřívějška víme, že stěny Super Heavy budou časem v horní části rakety tenčí než v dolní části. Dodatečnou pevnost ve spodní části Super Heavy pak mají zajistit ještě podélné výztuhy bránící prohnutí konstrukce pod váhou plných nádrží.
Neoficiální render nosné rakety Super Heavy (Autor: Neopork)
Motor Raptor
Kromě výroby prototypů Starship a Super Heavy SpaceX souběžně pokračuje ve vývoji, výrobě a testování motorů Raptor. První vakuový Raptor, o kterém jsme psali na začátku září, byl nedlouho poté spatřen v testovacím areálu v McGregoru. V článku NASA Spaceflight se totiž objevil letecký snímek horizontálního testovacího stavu s Raptory ve vakuové i atmosférické variantě. Dne 25. září pak SpaceX zveřejnilo video z testovacího zážehu vakuového Raptoru v plném trvání.
Completed a full duration test fire of the Raptor Vacuum engine at SpaceX’s rocket development facility in McGregor, Texas pic.twitter.com/0GPSdSifnn
— SpaceX (@SpaceX) September 25, 2020
Co se týče výroby Raptorů, tak SpaceX se v polovině srpna chystalo zahájit testování motoru se sériovým číslem 40, takže touto dobou by se už firma mohla blížit k padesátému exempláři. Raptorem s nejvyšším číslem, který byl dosud spatřen, je SN39, který byl aktuálně nainstalován na Starship SN8. Motor neustále prochází úpravami a vylepšeními, ale návrh by se už měl pomalu stabilizovat, jelikož Elon Musk před časem prohlásil, že prvních 50 kusů bude v podstatě zkušebních. SpaceX by tedy nyní už mohlo být ve fázi, kdy má vypilovanou stabilní „verzi 1.0“ a mělo by se začít zaměřovat spíše na navyšování rychlosti výroby. Ostatně, pro každý orbitální start Starship se Super Heavy bude potřeba několik desítek Raptorů.
Podpořte projekt ElonX
- Mise Starlink 6-53 - 19. 4. 2024
- Mise Starlink 6-52 - 17. 4. 2024
- Mise Starlink 6-51 - 14. 4. 2024
Koľko má tých SNiek vlastne byť? čekoval som, že už sú na ceste súčiastky pre SN14…
Stovky, možná i tisíce, pokud Starship naplní původní představu a osvědčí se.
Petře až to bude fungovat, tak to bude o důvěře lidí v tuto techniku. Vzducholoď letěla pomalu, letadlo rychle a lidé se bojí létat dodnes. Toto bude masox. Cesta je správně vytýčena, dělá to maximálně efektivně díky umělé inteligenci. Tipuji, že se dostane na oběžnou dráhu příští rok. Na netu je spousta informací, jen je spojit v jeden celek.
V clanku se píše, že kyslikova nadrz u SH bude mít vyztuhy, byly ale i úvahy, ze budou pro kyslik nadrze 2 . Netušíte někdo, jak se to vyvinulo? Super článek
Ocel pro rakety si SpaceX vyrábí sama?
Nevím o tom, že by SpaceX vlastnilo vlastní hutě, ale třeba časem… kdo ví.
Já osobně bych se dost divil, kdyby SX koupila hutě. Přece jen to trochu nehraje s konceptem znovupoužitelnosti. Spíš bych si uměl představit, že by hutě vlastnila Tesla a SX brala ocel od Tesly
Oceľ im vyrába Outokumpu v asi najmodernejšom závode na za studena valcované nerezové pásy v USA pôvodne postavený (2007-2010) ThyssenKrupp a v 2012 odkúpený práve Outokumpu. Mylím že SpaceX by bola blbá ak by mala postaviť sama novú linku keď im to môže dosť solídny dodávateľ a ak budú brať v dostatočných kvantitách vyrobia im na tej linke aj custom oceľovú zliatinu.
https://www.outokumpu.com/?gclid=CjwKCAjwiaX8BRBZEiwAQQxGx_9euKyNo_zaqPAjK-4JDfkiPTBdM8sSTJ-YrPIrOU5CIk4q3chL9RoCz24QAvD_BwE
https://www.youtube.com/watch?v=2Ui
No to s tím napínacím lakem napište Muskovi, třeba ho taky ještě nezná:-)
Pomačkané je to děsivě, nevím co si o tom myslet…
Ano, nerez je na svařování velmi komplikovaná. V ŠJS by o tom mohli vyprávět. U primáru v JE je spousta nerezi, trochu jiné, a potíže se svary jsou veřejně známé. V reaktorové hale ŠJS mají svařovací automaty. Pravda nejsou to plechy, což je ještě náročnější.
SpaceX si neskutečně věří. A nebo dokáže ohlídat technologii při svařování. V hale, kde se toho spousta vyrábí musí mít svařovací automat. Venku ale je vítr, teplo, slaný vlhký vzduch. NDT kontrola patrně neprobíhá, alespoň o tom nevím.
AISI 304L je lepší potravinářská nerez. Používaná tloušťka na SS by měla být dle všeho kolem 4mm. Svařitelnost zaručená. Na rozdíl od svarů v JE, kde má housenka i několik (spoustu cm), u SS by to měla být “sranda” při dodržení nějakých základních postupů. Tím míním, zabránit rozfukování ochr. atm., takže svařovat v hale… Ale na to již také po pár marných pokusech pod hvězdným nebem přišli…
Je fascinujici jak muzeme sledovat stavbu neceho tak kolosalniho jako je SHSS prakticky v primem prenosu. Tenhle pristup SpX je mi moc simpatackej a uz jen proto jim drzim palce…
Diky za clanek 😉
Fotka motorovej sekcie s troma raptormi ma hypnotizuje
Mám stejný pocit. Zvenčí je to takové nevýrazné ale pod sukní je to opravdu jak z jiného světa 🙂
Uff, to je teda dvojsmysl … at se na to divam z kterekoliv strany, vypada to proste jako velka ICBM 🙂
Moc hezký článek Petře, povedl se ti, asi si měl i štestí na události a zdroje, ale jo. Četlo se to samo a moc příjemně. Díky za něj.
Je super, že konečně začínají s USSS 1.
Nenapadá někoho jak meziplanetarní loď zaparkovat na orbitě marsu, aniž by musela extremně brzdit?
Jde využít opačný gravitační manevr?
Šlo by kolem marsu jen zatočit, odhodit náklad a letět zase k zemi s minimem použitého paliva?
Případně je nějaká technologie alespoň na papíře, která by dokázala využít hmotnost nákladu na ušetření paliva?
Částečně se dá loď přibrzdit pomocí brzdění o atmosféru. Sonda TGO brzdila u Marsu 11 měsíců, sonda Mars Odyssey 3 měsíce.
Pokud si vybavuju jednu přednášku tuším Miroslava Brože (nechytejte mě nikdo za slovo) o tom, zda je možné planetku prolétající okolo planety zachytit, aby se z ní stal měsíc, tak to tuším uváděl, že obecně to nejde. Že bys k tomu potřeboval třetí těleso. Ale netuším, jak je to v případě, že se těleso bude pohybovat na Hohmannově elipse. Tady by asi bylo potřeba zeptat se někoho kovanějšího.
Zatočit asi půjde docela určitě, prostě budeš mít jen protáhlou elipsu, která v apoapsidě bude někde u Marsu.Odhodit asi taky.
Pro úplnost dodávám, nejsem opravdu odborník na orbitální mechaniku. Takže pokud se mýlím, tak se dopředu omlouvám.
Teoreticky by asi fungovat mělo, náklad si ale bude muset zajistit dobrždění sám, kdyby ho Starsip jen odhodila, tak se vrátí zpátky spolu se SS. Ale ta návratová dráha SS by se asi časově dost protáhla. Při ceně jednotek milionů $ a kadenci výroby 1000 SS/rok (?!), jak udává Musk, mi to nedává ekonomicky smysl
Samozřejmě, ale to se dá zařídit tak, že se nějakým mid course correction nasměruje do atmosféry 🙂 Jinak máš pravdu, já to ale bral spíš jako odpovídání na otázky 🙂 Než celistvý text.
Zaparkovat na orbite Marsu s minimalnou spotrebou paliva sa da, ale ma to svoje obmedzenia. Je to mozne len na vysokej orbite a za druhe je potrebne sa k Marsu priblizit pomaly. Pomaly prilet k Marsu znamena pomaly odlet od Zeme, teda minimalnou unikovou rychlostou, ktora lod navedie na drahu k Marsu. Pomaly odlet a prilet ale znemena, ze preletova faza bude umerne dlhsia.
Lod, ktora by len odhodila naklad a vratila sa na Zem nema zmysel, jednoduchsie, lacnejsie, rychlejsie je v tomto pripade jednorazova lod. Navratova lod ma zmysel len pri pilotovanom lete, kedy sa ma posadka vratit.
Definuj extrémní brždění a definuj oběžnou dráhu Marsu, na které chceš skončit:
1) Existuje možnost balistického záchytu u Marsu – tedy s minimálním nebo téměř žádným bržděním, – respektive jen drobným žduchnutím… . Ale to zároveň znamená, že tam poletíš dlooooouho (pro srovnání – když to použili Japonci pro Měsíc – tak cesta trvala 5 měsíců namísto normálních 3-5 dnů), a .. skončíš na vysoké oběžné dráze, ze které budeš muset stejně “brzdit”. Ale budeš na oběžné dráze Marsu.
2) Můžeš to vzít skrz atmosféru – ale Mars v tomto směru (pokud nechceš přistát) – je poněkud slabší kamarád (atmosféra je velmi řídká).
3) Gravitační manévr pro záchyt vyžaduje, dostatečně velký měsíc kolem planety u které chceš zachytit (nejméně řádově 10E21kg) .. jenže Phobos a Deimos – jsou příliš lehké (řádově 10E15 kg)
4) Ano náklad můžeš odhodit a letět zase k Zemi – prakticky bez paliva (free return) – takovýto polo-okruh ti zabere někde mezi 1,5 a cca 4,5 roku, podle dráhy, kterou zvolíš (a energie, kterou si do toho můžeš dovolit investovat). Aaaaale… po odhození se náklad de facto stává samostatnou kosmickou lodí, letící dále stejným směrem a stejnou rychlostí jako ty, takže bude mít stejné problémy k řešení (brždění na oběžnou dráhu / do atmosféry)…
5) Ne – žádná technologie, která by dokázala využít samotnou hmotnost nákladu na ušetření paliva neexistuje (a existovat nebude). Porušovala by základní fyzikální zákony.
ad1) Pokud budou mít předem na Marsu základnu, tak budou muset se brzdit před Marsem, jednak, že cesta bude kratší, když poletí rychleji, ale hlavně trefit s pomocí SS 1 bod na točící se kouli vyžaduje přesný manevr. Na tebou uvedenou dráhu musí zbrzdit zbytek planetoletu , aby neprolétl kolem Marsu a neodletěl do širých končin. Přece jen návrat si přeje krom Elona většina astronautů.
ad2) slabší kamarád, ta čeština… atmosfera je řídká, ale při těsném průletu nad povrchem něco je, navíc tam není kyslík, ale CO2. Sondy na oběžné dráze Marsu takto brzdily. Váha motorové sekce planetoletu bude obrovská, pro brždění a zrychlení pro návrat je potřeba hodně energie. Hlavní ale bude motorické brždění SS na povrch Marsu, tak aby se trefili do místa, kde bude stát základna pro výrobu metanu a vodíku.
ad3) Ano, souhlas.
ad4) Je pravděpodobné, že první let bez posádky takový bude. Astronauté potřebují dostat na povrch předem zařízení na výrobu metanu a kyslík, aby dočerpali prázdnou SS.
ad5) souhlas
Invc, jak se jmenuješ ? Víš něco o umělé strojové inteligenci? Co víš o mě? Co dělám? Prověřoval si mne někdo?
U té kulové nádrže ze špičky bych předpokládal taky přetlakovou zkoušku. Nejspíše i destrukční. Jako u těch spodních.
kulová nádrž není do špičky, ale do dna metanové nádrže, do špičky má trochu jiný tvar, každopádně zkoušky už proběhly pár měsíců dozadu, stačí trochu zapátrat
Vždyť je to vysvětleno v tomhle článku. 🙂 A na fotkách je ta trubka vyčnívající z hlavní nádrže vidět.
Nebyl u raketoplánů problém s destičkami pro tepelnou ochranu, což mimo jiné způsobilo komplikace pro rychlé znovupoužití? Nemuseli po každé misi raketoplánu všechny destičky pečlivě kontrolovat?
Byl. Taky však byly každá jiná. Zde budou všechny stejný, unifikovaný. A snáz vyměnitelný i díky uchycení. Kontrolovat je dozajista budou muset taky.
Plus bych řekl že to budou dělat nějaké automaty, čímž se taky rapidně sníží cena.
To bych při všem optimismu nepředpokládal. Lidský oko a lidskou ruku v těchto věcech hned tak něco nepředčí.
Třídění výrobků na lince je daleko jednodušší úkon. Raketa je zakřivená, destičky očouzený, spoje budou všemožně připečený.
První instalaci dle všeho asi budou provádět především roboti, takže jednoduchou instalaci očividně zvládnou. Je otázka jak bude probíhat kontrola, ale že by lidská ruka a oko nešli nahradit bych rozhodně netvrdil. Oko nahradí všemožné senzory a umělá inteligence, které projedou jednotlivé destičky a spoje jednu po druhé velmi rychle. Výměna spečených části asi bude složitější to je fakt a na začátku ji asi budou dělat lidé. Ale nejspíše by taky šla automatizovat, otázka je jestli se to vyplatí a jak složité to bude.
Představovat si, že umělá inteligence bude před rokem 2030 prohlížet a vyměňovat tepelnej štít rakety, to považuju za dosti naivní.
Uveďte příklad, kde už něco podobnýho funguje. A nemyslím tím optickou kontrolu rajčat červené = pustit/zelené = vyhodit.
Upřímně, v tomhle nejsem expert, ale už dnes se používají automatické kontroly například svarů ropovodů ultrazvukem kdy i vyhodnocení dělá počítač dle nastavených parametrů. (Byť to asi nakonec celé zkontroluje a posvětí člověk ) Určitě se tomu nedá říkat umělá inteligence tu jsem zmínil hlavně z důvodu že je to Muskova oblíbená parketa jak věci změnit. Ono přistávat s raketami pomocí umělé inteligence taky moc firem nedělá, UI řízení vozů taky ne.
Ale klidně si dokážu představit že celý štít může automaticky kompletně destičku po destičce projede hlava se senzory, pomocí různých metod, od ultrazvuku, rentgenu a jiných které mě ani nenapadají je zkontrolovat. Výsledky předá lidem kteří s nimi budou pracovat, vyhodnocovat možné poškození, ale zároveň umělé inteligenci která bude mít i vizuální informace z kamer a naučí se rozeznat a upozornit na možná slabá místa a místa která je potřeba vyměnit. Ze začátku na to budou komplet dohlížet lidi, pak budou dělat již jenom zevrubnou kontrolu na základě poskytnutých dat a nakonec je pravděpodobně UI překoná. Ale je jasné že to bude chtít hodně dat k učení a že to potrvá, na začátku to jistě budou dělat lide, a i pak to budou i pokaždé kontrolovat než to pustí dál. Nainstalovat destičky roboti umí už teď, tak je jen otázka jestli je nějak složité ty spečené a poškozené odříznout a sundat a jestli je vůbec ekonomické to dělat roboty. Možná v budoucnu, ale to třeba přejdou na transiprační chlazení a tohle vůbec řešit nebudou. Kdoví, každopádně bych se nebál že Musk nepřemýšlí nad tím jak celý proces znovupřipravení ke startu zrychlit, zlevnit a automatizovat. Pokud chce mít velké flotily starship které budou létat jak aerolinky tak bude potřeba v přípravě lidský faktor pokud možno co nejvíce zmenšit.
Přistávání raket nemá s AI nic společnýho. Viz AMA se sw inženýry SpX na redditu (pokud to nebylo jinde).
Ty kontroly nejsou automatické. To někdo tu rouru svaří v tomto případě je to nějaký automat a nebo poloautomat. Pak tam někdo přijde s tím rentgenem a nebo ultrazvukem a svar zkontroluje… S umělou inteligencí to vážně nemá nic společného (naštěstí).
To co jste popsal je taková optimistická futuristická vize pro rok třeba 2058:-)
S umělou inteligencí to samozřejmě nic společného nemá,, ono to není až tak složité takže není úplně potřeba, ale automaticky to funguje. Týpek jen nasadí obruč na svar a hlava automaticky objede svar dokola a ultrazvukem ho snímá, pak se jen přenesou data do softwaru kde se automaticky vyhodnotí poloha vad a kvalita svaru, vytvoří se protokol a je hotovo. Není to zas tak nic světoborného. Podobně by fungovala i kontrola těch destiček, jen by bylo více senzorů, kamery a komplikovanější software který by ti informace dával dohromady. Nejdříve lidem kteří by rozhodovali které části se opraví a vymění. Tím by to klidně mohlo skončit, ale zas to není nic co by se nemohla UI v budoucnu naučit pokud jim to přijde účelné a ekonomické.
I v čechách na to máme kapacity. Nedávno mě zaujala na tohle téma práce https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/213939/ Ve zkratce jde o kontrolu výrobků pomocí pár záběrů rentgenem.
Kamery dokáží vidět hodně malé detaily. je to jen otázka naprogramování. V práci s tím pracujeme. Kamery dokáží rozeznat setiny milimetru. Ano, jsou to kamery za 10 000 euro, ale dokáží to. Dokáží zjistit rovinnost, kolmost, rozměry, barvu, drsnost atd. A to v rychlostech, které člověk nezvládne ani náhodou. Alespoń ne ve stejné spolehlivosti a dostatečným tempu. Nebál bych se, že by to kamery nedokázaly. nevím jestli hned od začátku, to asi ne, ale časem a tím myslím, že je to otázka jednotek roků. Hardware na to už máme, software se napíše a odladí.
Jak bude vypadat ta konstrukce, která celou Starship projede s tou kamerou? Kolik let bude trvat než se ty automatické kontroly odladí?
Tak to je snad to nejjednodušší, prostě nějaký robot řízený servomotory a hlavou se senzory a kamerami která bude jezdit sem a a tam. Způsobů řešení je spousty. Ve spaceX a Tesle dělají mnohem složitější věci.I ta automatická instalace destiček roboty bude těžší než tahle konstrukce.
Víte jak vypadá 3D tiskárna? Tak třeba tak …
A víte jak velká je největší 3D tiskárna a jak velká má být Starship? Zjednodušeně, je to velké jako kráva nebo ještě větší:-)) Díky tomu nic není jednoduché. Každý tenhle krok může být velice náročný. Bude náročné odladit lepení dlaždiček a pak možná ještě náročnější navrhnout kontrolu, která bude mít 100% spolehlivost… Jedna chybějící dlaždička bude znamenat propálení trupu a následnou explozi….
Já myslím samozřejmě princip 3D tiskárny – tedy pohyb hlavy ve třech osách. S odpoídající optikou a sensory nemusí být ultrapřesné, ale poměrné velikosti…
Myslím, že jste moc zaslepený raketoplánem. Jednak pořád něco lepíte a jednak (a to už je můj subjektivní názor) jedna chybějící dlaždice může mít velmi rozdílný dopad na plát z oceli a jiný na “papírový” drak spaceshuttlu.
Teplota na “návětrné” straně bude někde kolem 3000°C. Při této teplotě je jedno, zda máte plášť z hliníku (raketoplán) a nebo z 4mm nerez plechu. Jedno se propálí za 1s a to druhé za 3s…
S ohledem na značné tepelné a dynamické namáhání a potřebu dokonalého vyplnění spár mezi dlaždicemi, bych věřil spíše dobře otestovanému lepidlu/ tmelu, než třem šroubkům odporově navařeným na plochu nerezového plechu…
V tomto směru bylo prováděno několik desetiletí testování na raketoplánu. A vyšel bych z toho, že konstruktéři raketoplánu nebyli žádní pitomci. Byli to asi ti nejlepší raketový inženýři, které USA měly. Měli neomezené zdroje a v podstatě času tolik, kolik si řekli…
Teplota ČEHO a KDE na návětrné straně bude 3 000C?
To je hodně zajímavé. Dream Chaser a X-37B využívá Tufroc a ten odolává téměř 2000°C. Pokud se bude Starship vracet z nízké oběžné dráhy tak její nejvíce tepelně namáhané části se budou pohybovat kolem 1500°C. Jenomže je to všechno špatně. Já celou dobu myslel, že Starship bude přistávat na Zemi ale ono to vypadá, že to bude spíš na Slunci.
Raketoplán měl +-31000 dlaždic z kompozitních materiálu nalepených na drak raketoplánu. Dlaždice typu uhlík-uhlík (uhlíková vlákna v uhlíkové matrici) se používají v tepelně nejnamáhavějších částech jako je příď trupu či náběžné hrany křídla a směrovky. Ty odolávají teplotě kolem 2000°C. Dlaždice křemenného typu (křemenná vlákna v křemenné matrici) s černým pigmentem do teplot 1300 °C a s bílým pigmentem do 700 °C na hřbetě, motorových krytech. Nerezové ocel s vysokým podílem chromu a niklu odolává teplotám do 1500°C. Na nejvíce tepelně namáhaných částech u Starship bude použit keramický kompozit na bázi Tufrocu, který SpaceX vyvíjí s pomocí NASA. Strašně by mě zajímalo kde se vzalo těch 3000 °C, když všechny známé materiály v nejvíce tepelně namáhaných místech snesou teplotu lehce nad 2000 °C. Chudáci ve SpaceX budou muset udělat tepelný štít z čistého wolframu. Jsem zvědav jak to odlepí ze země s tou jeho vysokou hmotností.
Ano s tou teplotou jsem přestřelil. Při návratu od měsíce je to také jenom 2800°C. Ale nemá ona SS létat i na Mars? Kolik bude ta teplota při návratu?
PS: Tu nerezovou ocel při teplotách již nad pár set stupňů můžete použít jen jako štít. Ztrácí mechanické vlastnosti a to zásadně a také tvoří i okuje. AISI 304L je odolná do teplot 350°C. Tato nerezová ocel pro mnohé překvapivě není nikterak výjimečná. Oproti základní “potravinářské” oceli 304 má snížený obsah uhlíku. V žádném případě se nejedná o žáruvzdornou a nebo žárupevnou ocel. To jsou pak podle americké AISI vyšší čísla jako 309, 310 nebo 317….
No vyměňovat asi ne. Nicméně vyhodnocovat stav a predikovat které opotřebení je závažné a které ne, určitě ano.
trochu z jiného soudku, ale při výrobě hlavní pušek se na jejich rovnání používá pouze lidské oko, doposud to žádný robot neumí lépe
Jojo a teď tu o perníkové chaloupce… Kolik bylo do dnešního dne při výrobě “prototypů” Starship vidět robotů? Nene pane, ty dlaždičky tam budou napřed lepit chlapíci na vysokozdvižné plošině, pěkně dlaždičku po dlaždičce nějakým silikonovým tmelem z amerického Hornbachu:-)
Co třeba tenhle robot s nápisem heat shield? https://www.reddit.com/r/SpaceXLounge/comments/i4dwig/so_we_have_a_robotic_arm_whith_a_huge_heat_shield/
Nebo tihle roboti (asi pro svařování?)
Nevím, jak moc je dnes výroba Starship automatizovaná, ale určitě SpaceX roboty minimálně testuje.
Jojo pěkný KUKA roboty, na kterých jedou i ve Škodovce. Jedna věc je robota si koupit a mít ho složeného na paletě a úplně jiná, odladit s ním nějaký technologický proces….
Ale díky moc za fotku.
Myslite, ze trolluje ? Ono totiz ty roboty programovat opravdu neni sranda. (no, a na kuka robotech stoji spousta vyrobnich linek, takze kuka tady neprekvapi)
Vyplati se programovat roboty na prototypovou vyrobu ? Ono je dost dobre mozne, ze to maji nakoupene na vyrobu te finalni roury a ted to budou teprv programovat a ladit, kdo vi …
Sranda to docela je: http://blog.rfox.eu/en/Hardware/Robots_Ive_played_with.html
Nekdy to muze skoncit i tragicky … to uz takova sranda neni.
Místo toho aby jste se omluvil tak akorát trolíte. Jste trapný.
Tak jasně že teď to lepí týpci, však zatím jen testují způsob uchycení a nalepili jich tam jen pár pro testování, tak by nedávalo smysl dělat to roboty. Co je to za hloupé dotazy? To není partička nýmandů co to dělá pro zábavu na zahradě.
Roboty už tam mají a experimentují s nimi viz:
https://www.teslarati.com/spacex-starship-heat-shield-prototype-robots/
Problém s destičkami byl u raketoplánu velký a nevím zda se dá říct, že byl do konce jejich provozu uspokojivě vyřešen. Destičky byly velké riziko. Tady jsem zvědav jak to dopadne, až to začnou na ten nerezový boiler lepit…
Budou to tam šroubovat? Spojení musí být 100% spolehlivé, vysoce odolné vůči namáhání i teplotnímu. Takže bych to nakonec odhadoval na nějaký pružný, teplotám odolný, třeba silikonový tmel…
Mají být mechanicky připevněné pomocí ocelových čepů: https://twitter.com/elonmusk/status/1251740004134514689?s=20
Díky to je dost zajímavá a pro mě nečekaná informace. Dobrá je poznámka Everyday Astronaut.. Jsem zvědavý na to řešení. Nějak si umím představit spoje čepem, pokud se budou dlaždice montovat v jednom směru, ale neumím si představit, jak to zařídit bez té díry do nádrže, aby je bylo možno měnit třeba zprostředka….
Vtip, pane Procházka, tkví v tom, že zcela není nutné aby jste si to uměl představit Vy.
Tak již si to umím představit díky odkazu Pavla na teslarati výše. Každá dlaždička je přes 3 šroubky / čepy / nýty (?), které procházejí skrz celou dlaždičku. Na prototypech jsou některé destičky popraskané nebo odpadané. Je tam tepelný most… Bude to fungovat? Bude to spolehlivé? Použil někdo někdy takovéto řešení a nebo to bylo vždy lepené?
Ale jo, dneska koupíte i v Hornbachu keramický tmel na stovky °C – hledejte kamnářský tmel… je to i na 1500°C. Silikonové tmely -60°C až 300°C a spoj zůstává pružný. Silikon se jako speciální opláštění třeba hadic používá na hadici z keramických vláken a krátkodobě zvládá i 1650°C (google: Pyrojacket). Otázka je jaké teploty očekávají pod dlaždicemi … Lepení se používalo i na STS…
Aby v tom Hornbachu nakonec neskončili i ti chlapíci z dílny od Muska:)) Na to řešení s těmi šrouby / čepy jsem zvědavý …
U oceli ANSI 304L je udáváno použitelnost do 350°C. Takže minimálně na ten prototyp myslím, že by silikon z Hornbachu stačil:-)
Dále si myslím, že s ohledem na konstrukci celé lodi, není možné, aby šli na teploty pláště, které se budou blížit těmto vysokým teplotám. Vznikly by ohromné problémy se vším na palubě – elektroinstalace, izolační materiály atd…
Někdo mě určitě opraví, ale ta výhoda vysoké teplotní odolnosti nerezi, byla uváděna na počátku “vývoje”, kdy se s dlaždicemi nepočítalo, ale “štít” měl být vytvářen pouze plynem ne?
Nic takového s elektřinou se při přistání sojuzů, dragonů, raketoplánu nedělo. Někdo psal, že raketoplán byl z hliníkových slitin, tudíž méně odolný na teploty oproti nerezi. V atmosféře je kyslík, který působí agresivně na všechny materiály co s ním reagují. Je možné, že malé poškození crew dragon 1 bylo dáno právě působením kyslíku s nechráněným pláštěm.
U Sojuzů a (většinou) u raketoplánu se nic zvláštního při přistání nedělo, protože štít fungoval a vyšší teplota se pod štítem nepřipouštěla. Ale pokud dnes někdo argumentuje tím, že super SS je z nerezi, která snese větší teploty, tak je to podle mě naprostá pitomost. Je zde stejná situace, pod štítem nemůžete mít teploty stovky °C neboť byste kromě elektroinstalace upekl posádku.
Možná bys mohl začít tím, pane inženýr, že budeš důsledně rozlišovat mezi teplem a teplotou… pak bys to možná pochopil.
Doporučuji navštívit kuchyň a třeba zapnout automatické čištění (pyrolýzou) v elektrické troubě…. a pak se zamyslet, proč nejsi pečený a vše okolo není v plamenech.
Jak jde učení? Jak se jmenujes?
Plocha SS je veliká a výpočty ukazují, že se teplota nezvýší krom pár míst nad kritickou hranici. Je to zkouška uvidíme.
Pod štítem stovky °C? Kompozitní materiály ad už jsou to keramické destičky, tufroc a nebo něco jiného nejenže snesou vysoké teploty, při kterých si drží integritu ale zárověn jsou to dobré izolanty. Viděl jsem video kde byla destička z raketoplánu rozpálena do ruda a lidé ji volně drželi v ruce.
Sice je vidět, že to drží za chladné hrany ale i tak to vyzařuje minimum tepla. https://www.youtube.com/watch?v=Pp9Yax8UNoM
Jde o to, když jedna destička upadne, jestli se s tím nerezový plášť (s teplotou na druhé straně cca -200 stupňů Celsia) popere lépe než hliníkový drak SpaceShuttlu. Nebo jestli jsou ty teploty tak vysoké, že je to úplně jedno.
Proč by tam mělo být -200 °C? Až se bude SS vracet zpátky na Zem tak budou ty nádrže prázdné. Palivo a okysličovadlo budou v těch dvou malých nádržích pro přistání.
Píše se, že palivo (a okysličovadlo) vyhrazené pro přistání bude v těch menších nádržích. To neznamená, že ty velké nádrže budou prázdné. Navíc budou muset být natlakované kvůli strukturální pevnosti.
Bude tam tedy asi o něco méně než -200 °C. Otázkou je množství, které bude schopné nějaké tepelné výměny …