Co pohání Elona Muska? Problémy lidstva, hrozba umělé inteligence a globální katastrofy

Jen málo lidí na celém světě má takový „drive“ jako Elon Musk. Člověk, který před mnoha lety zařadil nejvyšší rychlost a od té doby se stále řítí kupředu s důrazem parního válce. Když se zdá, že už to snad ani nemůže všechno zvládat, rozjede další projekt. Jak je možné, aby jeden člověk dokázal koordinovat tolik věcí najednou? A hlavně – proč to vůbec dělá? Nestačilo by mu věnovat se naplno nejziskovějšímu projektu? Jde mu o peníze, nebo něco jiného? Pokusme se nad tím trochu zamyslet.

Parní válec SpaceX (Zdroj: Lars-J / NASASpaceflight)

Projekty, projekty a další projekty

Během své kariéry se Elon podílel na celé řadě projektů. Většinu z nich přímo založil a vedl. Jde o portál Zip2 později odprodaný firmě Compaq, internetový bankovní systém X.com prodaný PayPalu, raketovou společnost a výrobce satelitů SpaceX, automobilku Tesla, producenta solárních panelů SolarCity (dnes součást Tesly), pozemní transportní systém Hyperloop, neziskovou společnost OpenAI, která se snažila demokratizovat umělou inteligenci, firmu Boring Company razící tunely a v neposlední řadě společnost Neuralink, která vyvíjí neurální rozhraní pro vysokorychlostní propojení lidského mozku s počítači.

Loga projektů Elona Muska

Aktuálně mu v běžících projektech nejvíce času zabírají funkce výkonného ředitele a hlavního konstruktéra ve SpaceX a pozice výkonného ředitele a produktového architekta v Tesle. Zároveň kontroluje dění v Neuralinku a Boring Company.

K tomu byl dvakrát ženatý, má šest dětí a v průběhu let měl několik více či méně oficiálních přítelkyní. Stíhá také jezdit na různé konference, pořádat soutěže studentských týmů projektujících transportéry Hyperloop, prezentovat nové produkty svých firem, dávat rozhovory a prakticky denně postovat a odepisovat na Twitteru. Občas to vypadá, že už snad na sobě testuje nějakou verzi neurálního interfejsu Neuralinku.

Je evidentní, že musí mít opravdu dobrou motivaci k tomu, aby se pouštěl do dalších a dalších projektů. Co tedy žene kupředu nejznámějšího podnikatele a vizionáře posledních let? Zkusme si nejdříve odpovědět na otázku, co mají všechny Elonovy projekty společného.

Přínos pro lidstvo

Můžeme o tom samozřejmě polemizovat, ale zdá se, že Elonovi v současnosti na penězích příliš nezáleží. Sám se nejednou vyjádřil ve smyslu, že majetek pro něj nehraje žádnou roli. Nedávno například na Twitteru oznámil, že hodlá prodat většinu svých nemovitostí, protože je prostě nepotřebuje.

V každém ze svých současných projektů se snaží řešit některý z aktuálních problémů lidstva. Tesla chce urychlit přechod na ekologické zdroje energie a tím zamezit změnám klimatu. Cílem SpaceX je vytvoření kolonie na Marsu pro případ, že by Zemi postihla nějaká globální katastrofa. OpenAI a Neuralink mají znemožnit nadvládu umělé inteligence nad lidstvem. Boring Company řeší problém s dopravou ve velkých městech. Vypadá to, že peníze na Muskově kontě jsou pouze jakýmsi vedlejším produktem toho, co dělá.

Obrovské cíle

Cíle Elona nejsou velké, jsou obrovské. Americká NASA dokázala za veřejné peníze po ohromném úsilí poslat několik lidí na Měsíc. Pracovaly na tom desítky tisíc lidí, tisíce firem a bylo to umožněno jen díky tomu, že se tam Spojené státy musely dostat dříve než Sovětský svaz. Musk chce s nepoměrně menším množstvím lidí a peněz vybudovat soběstačnou kolonii na Marsu. To skutečně není jen velký cíl. Nevím, s čím by se něco takového dalo vůbec srovnávat.

Kolonie na Marsu (Zdroj: SpaceX)

Díky SpaceX už nyní výrazně zlevnily lety do vesmíru. Všechny ostatní kosmické agentury a firmy už vyvíjejí nové levnější rakety a objevují se i úplně noví hráči na tomto poli. SpaceX spustilo efekt sněhové koule.

Tesla chce pomoci odvrátit globální změny klimatu. Můžete samozřejmě namítnout, že i elektrická auta se musí nabíjet energií z uhelných elektráren. Nemusí. Můžou se nabíjet čistou energií ze solárních panelů a střech, které Tesla rovněž vyrábí. A přebytky můžete skladovat v jejích bateriích. Tesla tedy nabízí kompletní řešení, pokud chcete jít ekologickou cestou. Bude vás to samozřejmě něco stát, ale výsledkem bude méně oxidu uhličitého v atmosféře planety.

Díky úspěchu elektromobilů Tesly, již prakticky všechny ostatní automobilky rovněž mají v nabídce elektrická auta. Některé koncerny oznámily úplný přechod na elektrické pohony v horizontu několika let. To je opět sněhová koule, tentokrát v boji s globálním oteplováním.

Cíl Neuralinku rovněž není malý. Vysokorychlostní propojení lidského mozku s počítačem je nepředstavitelně komplikovanou záležitostí s jen těžko odhadnutelnými důsledky. Jde jistě o nejvíce kontroverzní Muskův projekt, ale on se ho nebojí. Podle něj jde o jedinou možnost, jak předejít nadvládě umělé inteligence nad lidmi.

Tak velké cíle samozřejmě velmi motivují všechny Muskovy zaměstnance. Například o pracovním nasazení ve SpaceX kolují legendy. Má-li firma velké, lidstvu přínosné cíle, ve které její zaměstnanci pevně věří, pak všichni podávají téměř nadlidské výkony, aby cílů bylo dosaženo. Sledovat radující se zaměstnance SpaceX při internetových přenosech některých významnějších milníků, jako třeba při startu rakety Falcon Heavy nebo při prvním povedeném přistání prvního stupně rakety Falcon 9, je vskutku úžasným zážitkem.

Extrémní inovace

Další skutečností spojující projekty Elona Muska je jejich extrémní inovativnost. Každá z jeho firem vyvíjí své produkty nezadržitelným tempem.

Podívejme se na situaci v kosmickém průmyslu. Zavedené kosmické agentury a společnosti létají s raketami, které používají technologie staré několik desítek let. Jejich rakety jsou sice spolehlivé, ale také extrémně drahé. Americká NASA namísto vývoje nových technologií vyvíjí „novou“ raketu SLS (Space Launch System), která je prakticky celá složená ze 40 let starých technologiích používaných už na raketoplánech. Mohlo by se zdát, že díky tomu bude raketa levnější, ale opak je pravdou. Každý start vyjde na více než miliardu dolarů.

Falcon 9 s Crew Dragonem před misí DM-2 (Foto: SpaceX)

Naproti tomu je tady raketa Falcon 9. Svého času nebyl snad žádný ze startujících Falconů úplně stejný jako ten předtím. Každá raketa byla něčím vylepšená a v označení jejích verzí už se ztratil i sám Musk. Je to samozřejmě riskantní, ale SpaceX je ochotno to riziko podstoupit. Díky inovacím SpaceX za několik let téměř zdvojnásobilo nosnost Falconu 9 a pomocí znovupoužitelnosti prvních stupňů výrazně snížilo náklady na každý start.

Podobná situace je v automobilovém průmyslu. Auta celé dekády vypadala prakticky stejně. Inovace byly spíše minimální. Potom přišla Tesla a všechno je jinak. Kdo by ještě před pár lety pomyslel, že bude možné vylepšit zrychlení auta nebo opravit problém z brzdami pomocí updatu přes internet? Všechny modely aut Tesly mají čím dál lepší hardware i software. Přibývají také další funkce, a to jak novým, tak již prodaným autům. Občas už se zdá, že nejde tak úplně o auto, ale spíše počítač umožňující přepravu.

Extrémní inovace s sebou ale také přinášejí obrovskou technologickou náročnost a vysoké náklady na vývoj a investice. Tesla například teprve nedávno začala přinášet zisky, a to byla založena už v roce 2003.

Megaloman?

Naskýtá se otázka, proč se vlastně Musk pouští do tak velkých a nejistých předsevzetí. Jeho hlavní podniky Tesla a SpaceX byly nejednou velmi blízko krachu. Jak Elon sám říká, když zakládal SpaceX, odhadoval, že šance na úspěch firmy jsou maximálně nějakých 10 %. Přesto do ní investoval desítky milionů dolarů vlastních peněz.

Automobily Tesla (Foto: Tesla)

Tesla jde proti všem. Žádná nová automobilka se neprosadila na trhu už desítky let. K tomu ropné lobby je všudypřítomné a zdálo se, že je téměř nepřekonatelné. Musk i přesto přibližně polovinu peněz z prodeje PayPalu vložil do automobilky produkující elektromobily. Proč to tedy udělal, když se zdálo, že tímto způsobem nejspíš není možné nic vydělat?

Myslím, že možná vysvětlení jsou dvě. Buď je to blázen, nebo mu o něco opravdu jde. Elon nejednou řekl, že pokud je něco natolik důležité, že se to prostě musí stát, a nikdo jiný to neudělá, tak to musíte udělat vy. Nikdo jiný v historii se nepokusil sám něco udělat s globálním oteplováním. Nikdo jiný nikdy neměl plán kolonizovat jiné planety.

Fermi a Drake

Americký astronom Frank Drake v 60. letech 20. století publikoval rovnici, která se dnes nazývá Drakeova. Šlo tehdy o první ryze vědecký přístup k existenci mimozemských civilizací. Rovnice umožňuje s použitím aktuálních znalostí astronomie a astrofyziky vyčíslit přibližný počet možných mimozemských civilizací v galaxii. Známe-li takové vlastnosti galaxie, jako jsou počet hvězd a jejich přírůstek; podíl hvězd, které mají okolo sebe planetární systémy; nebo podíl planet, na kterých panují příhodné podmínky pro život, můžeme se pokusit vyčíslit, kolik civilizací může v galaxii existovat.

Vlevo: Enrico Fermi, vpravo: Frank Drake (Zdroje: Amalex5, United States Department of Energy)

Vzhledem k tomu, že hodnoty některých proměnných v rovnici lze v současnosti jen odhadovat, výsledky se velmi liší. Ale pokud přijmeme jistou dávku mimozemského optimismu, ukazuje se, že v Mléčné dráze mohou existovat tisíce pokročilých civilizací schopných s námi komunikovat.

Kde tedy všechny jsou? Takovou otázku si položil v roce 1950, tedy ještě před zformulováním Drakeovy rovnice, slavný italský fyzik Enrico Fermi. Dnes jeho otázku známe jako Fermiho paradox a máme na ni mnoho možných odpovědí. Některé z nich jsou víceméně optimistické a předpokládají, že kontakt s jinými civilizacemi ještě přijde, ale jsou zde také velmi pesimistická vysvětlení. Taková, která naší civilizaci nevěstí nic dobrého. Fermiho paradox může znamenat odhalení dosti děsivé skutečnosti. Jestliže je pravděpodobné, že v naší galaxii teoreticky může existovat mnoho vyspělých civilizací, ale my je nevidíme, může to znamenat, že všechny již z nějakého důvodu zanikly. Existuje snad nějaké „pravidlo“, že všechny civilizace dospívají do bodu, ve kterém samy sebe zničí nebo z nějakého důvodu přestávají existovat? Jestliže ano, jak daleko od tohoto bodu se nacházíme? A je možné této konečné katastrofě uniknout?

Katastrofy

V historii naší planety prokazatelně došlo přinejmenším pětkrát ke katastrofám takového rozsahu, že způsobily vymření většiny živočišných druhů, které měly tu smůlu, že zrovna v té době žily v mořích nebo na pevnině Země. Asi nejznámější z těchto událostí byl dopad meteoru, který způsobil vymření dinosaurů před 65 miliony lety.

Vymírání druhů (Zdroj: WaitButWhy)

V současnosti rovněž probíhají některé procesy způsobené přímo naší samotnou civilizací, které by mohly mít fatální důsledky. Globální oteplování, rapidní nárůst znečištění a odpadů nebo možný celoplanetární vojenský konflikt. Podobné události by mohly poslat celou civilizaci desítky nebo stovky let zpátky z hlediska pokroku, nebo ji dokonce úplně eliminovat.

V budoucnosti nás jistě také čekají nemalé výzvy. Mohlo by se zdát, že žijeme v jakési době, kdy se svět tak nějak stabilizoval a nemůže se nám nic stát. Opak je pravdou. Stát se toho může opravdu hodně a dá se říci, že je dost divné, že se nic z toho ještě nestalo. Pro názornost si uveďme některé z možných globálních katastrof rozdělených podle příčin.

Katastrofy civilizační

Zde můžeme jmenovat například „oblíbené téma“ Elona Muska, nezvladatelnou umělou inteligenci, která by se jednou mohla rozhodnout, že své tvůrce už vlastně k ničemu nepotřebuje.

Zajímavou teorií je také předpovídaný příchod takzvané technologické singularity, který, jak tvrdí mnoho futurologů, nás čeká někdy ve čtyřicátých letech 21. století. Jde o to, že už nyní pozorujeme, že technologický vývoj v mnoha oblastech (zejména těch spojených s informačními technologiemi), probíhá exponenciálně, tedy zrychluje. Synergie vývoje v různých oblastech, poháněná zejména rozvojem umělé inteligence, má postupně vyvolat jakousi technologickou explozi. Civilizace se poté bude nacházet v bodě, kdy technologický vývoj bude tak rychlý, že momentálně nemáme žádnou možnost předpovědět, jak to dopadne. A nemusí to vůbec dopadnout dobře.

Mezi možné civilizační katastrofy je nutné zařadit také globální vojenský konflikt, který může vypuknout prakticky kdykoliv. V poslední době dost často dochází k takovým politickým konfliktům, které by mohly být možnými kandidáty na zápalnou šňůru třetí globální vojenské katastrofy.

Ani v případě, že se ubráníme všem vojenským konfliktům nebo jiným civilizačním katastrofám, nemusí být naše budoucnost růžová. Odhalily to například experimenty Johna B. Calhouna. Tento americký etolog a behaviorální vědec studoval chování civilizací s použitím myší. Nejpopulárnějším a zároveň nejděsivějším experimentem byla jeho „myší utopie“. Calhoun vzal skupinu myší a stvořil pro ně ideální svět. Bez predátorů, bez chorob, bez nedostatku jakýchkoliv zdrojů potřebných k životu. Myši ve svém ideálním světě velmi rychle stvořily početnou „civilizaci“ a z počátku vše vypadalo dobře. Poté se ovšem začaly dít věci. Myší populace začala velmi rychle degenerovat. Většina jedinců změnila nebo úplně ztratila své sociální funkce. Populace se přestala rozmnožovat a postupně úplně zanikla. Calhoun experiment několikrát opakoval, ale pokaždé probíhal a hlavně končil stejně. Celá populace vyhynula.

Myší utopie Johna Calhouna (Zdroj: Yoichi R. Okamoto, Wikipedia)

Experiment byl samozřejmě proveden na myších, které postrádají jakýkoliv rozum. Ale myslím, že celkem jednoznačně ukazuje, že pokud se jakákoliv civilizace dostane do fáze, ve které ztratí všechny výzvy, čili má všeho dostatek a neexistují pro ni prakticky žádná vážnější nebezpečí, tak prostě sama degeneruje a zaniká.

Lidská civilizace upoutaná navždy na své jediné planetě, může jednou začít připomínat myší populace z experimentů Calhouna a sdílet také jejich osud. Nutno zde podotknout, že některé vzory chování popisované Calhounem u myší v kolabující populaci můžeme vidět i v současné lidské společnosti. Jde například o jedince, které Calhounův tým nazval „the beautiful ones“ (krasavci), tedy pasivní samci myší společnosti, kteří se v průběhu experimentu úplně vzdali svých sociálních interakcí a zaměřili se výhradně na sebe, svůj vzhled a svoje dobro.

Katastrofy přírodní

Mezi přírodní katastrofy můžeme zařadit ty geologické, tedy globální zemětřesení nebo výbuchy supervulkánů, které můžou poslat civilizaci o mnoho let nazpět. Vulkanický popel může zakrýt oblohu i na několik let, způsobit dlouhodobou neúrodu a vymření mnoha druhů flory, což pak způsobí hladomory a vymírání druhů fauny.

Jinými přírodními katastrofami s dalekosáhlými důsledky mohou být pandemie nebo třeba vymření některého důležitého živočišného druhu, jako jsou například včely.

Katastrofy kosmické

Možných kosmických katastrof, které by usmrtily celé lidstvo nebo jeho velkou část, je mnoho. Nejčastěji zmiňovanou takovou událostí je náraz většího asteroidu. Důsledky dopadu by záležely na velikosti objektu. Cokoliv většího než pár set metrů v průměru by znamenalo velký problém. Planetka, která způsobila vymření dinosaurů a 75 % všech druhů před 65 miliony lety, měla průměr okolo 10–15 kilometrů.

Další smrtonosnou pastí může být výbuch supernovy v blízkosti Země. Záření z výbuchu by nepřežily ani potkani. Vyloučena není ani solární superbouře. Slunce také oplývá schopností nás sfouknout jako svíčku.

Keplerova supernova (Zdroj: NASA/ESA/JHU/R.Sankrit & W.Blair)

Může se také stát, že naším sluneční soustavou nebo jejím okolím proletí nějaký velký (nebo spíše těžký) objekt, například černá díra nebo neutronová hvězda. Její gravitace by mohla zamíchat sluneční soustavou natolik, že by Země třeba jen nepatrně změnila svou oběžnou dráhu kolem Slunce a dostala by se mimo takzvanou orbitální zónu života. To by samozřejmě způsobilo to, že bychom se tu buď usmažili, nebo bychom zamrzli. A to nejen my, ale také celá flóra i fauna.

Ještě můžeme zmínit třeba situaci, kdy by naše sluneční soustava na své cestě galaxií vletěla do nějaké formy mlhoviny. Znamenalo by to, že k planetě by dorazilo mnohem méně slunečních paprsků a nastalo by něco jako doba ledová.

Co s tím?

Tento apokalyptický výčet má jediný účel – názorně ukázat, že zdánlivě stabilní situace, ve které se momentálně nachází naše civilizace, je velmi křehká. Prakticky ze dne na den, nebo i z minuty na minutu, se vše může změnit. Ale můžeme s tím vůbec něco dělat, nebo nám nezbývá nic jiného než sedět a čekat na zkázu?

Elon Musk tvrdí, že nejenom, že s tím něco dělat můžeme, ale že přímo máme morální povinnost udělat vše pro to, aby lidstvo mělo možnost eventuální katastrofy přežít. Z trochu jiného úhlu vidí situaci podnikatel a futurolog Peter Diamandis, který dodává, že největší problémy lidstva jsou zároveň největšími příležitostmi, jak vydělat. Co tedy můžeme podniknout?

Za prvé se musíme pokusit eliminovat takové potenciální katastrofy, na které máme nějaký vliv. Jde tedy například o globální oteplování (Tesla) nebo nezvladatelnou umělou inteligenci (Neuralink a OpenAI).

Za druhé potřebujeme zálohu. Musíme zajistit, aby lidstvo nežilo na jediné planetě, která může kdykoliv padnout za oběť nějaké tragické události. O to se snaží SpaceX.

Science fiction, pokrok a NASA

Snaha o nasměrování civilizace k její růžovější budoucnosti je určitě skvělá věc, ale všechny Muskovy pohnutky nemusí být až tak vznešené. O Elonovi je například známo, že je velkým fanouškem vědeckofantastické literatury. Jeho oblíbenými autory jsou mimo jiné Isaac Asimov nebo Iain M. Banks. Nadace, populární cyklus od Asimova, inspiroval Muska k založení SpaceX. V Banksově cyklu o Kultuře pak našel inspiraci k založení Neuralinku a vývoji neurálního rozhraní.

Vlevo: Isaac Asimov se svou druhou ženou Janet, vpravo: Iain M. Banks (Zdroje: Tim Duncan, Jay Kay Klein)

Myslím, že jako fanoušek sci-fi Elon vždycky cítil určitou frustraci z toho, že nic z věcí, o kterých už před dekádami psali autoři jeho oblíbených knih, není a v nejbližší budoucnosti určitě nebude realizováno. O znovupoužitelných raketách letících k Marsu nebo o dopravním systému podobném Hyperloopu psal už třeba Wernher von Braun ve své knize Projekt Mars z roku 1952. Mimochodem, nejvyšší představitel Marťanů se v jeho knize shodou okolností nazývá Elon. Autonomní elektrická auta se objevila v mnoha dílech různých autorů. O propojení mozku s počítačem samozřejmě také nepsal jenom Banks a pojednává o něm například celý žánr zvaný kyberpunk.

Muskova frustrace kulminovala v momentě, kdy se na počátku století snažil zjistit, jaké jsou plány americké NASA na pilotovanou misi na Mars. Při snaze dovědět se, kdy má být taková mise uskutečněna, nezjistil nic. Tedy dověděl se, že žádnou takovou misi NASA v té době reálně nepřipravovala.

Vymyslel tedy plán, jak vzbudit zájem veřejnosti o let na Mars a zvýšit rozpočet NASA. Chtěl za vlastní peníze poslat na Rudou planetu automatický mini-skleník, ve kterém by na Marsu vyklíčilo několik rostlin. To by dokázalo, že život na Rudé planetě je možný. Máme zde tedy další příklad toho, že Muskovi na penězích příliš nezáleží a je schopen vlastní finance investovat do veřejně prospěšných projektů, ze kterých on sám nemusí mít žádný zisk.

Nakonec ale všechno dopadlo jinak. Nejlevnější rakety byly v té době k mání v Rusku. Musk se tam tedy vydal i s celým doprovodným týmem. Zdejší představitelé se ovšem tehdejšímu raketovému zelenáči vysmáli a ze skleníkového plánu tak sešlo. Elon se tedy vrátil domů, přečetl několik „příruček mladého rakeťáka“, založil SpaceX a dnes se on směje Rusům.

Boys wanna have fun too

Muska se často v různých rozhovorech ptají, proč vůbec lidé mají létat do vesmíru, jaký to má smysl a jestli by nebylo správnější použít ty samé peníze na řešení problémů na Zemi? Pomineme-li to, že (jak už jsem se snažil vysvětlit výše) Elon se o řešení některých problémů planety už léta snaží, zůstává otázka proč létat do vesmíru? Na tu už jsme si částečně také odpověděli výše. Experimenty Johna Calhouna názorně ukazují, jak skončí znuděná civilizace postrádající výzvy a Fermiho paradox napovídá, že by tomu tak skutečně mohlo být.

Zaměstnanci SpaceX v roce 2002 (Zdroj: Elon Musk)

Elon (zřejmě už trochu unavený neustálým vysvětlováním, že z dlouhodobého hlediska pro lidstvo není úplně bezpečné žít na jediné planetě) na otázku, proč dobývat vesmír, odpovídá, že budoucnost, ve které lidé budou žít ve vesmíru, bude prostě mnohem více vzrušující a zábavná.

V poslední době se zdá, že Elon dělá všechno pro to, aby se dobře bavil. Je to pochopitelné. Dlouhá léta pracuje ve vysokých obrátkách. Společnosti, které vedl, byly nejednou před krachem. Prošel několika soudními spory. Přežil výrobní peklo v Tesle, když rozjížděl výrobu Modelu 3 ve větších počtech. Nyní se snad zdá, že našel způsob, jak to všechno vydržet a nezbláznit se. Je potřeba se u toho prostě dobře bavit.

Proto se Elon snaží přispět k tomu, aby budoucnost byla vzrušující a zábavná, proto vyrábí ne-plamenomety, proto nazval svoji tunelovací firmu „The Boring Company“ (angl. Vrtná, ale taky Nudná společnost), proto už dlouho slibuje výrobu alkoholického nápoje Teslaquila, proto Cybertruck vypadá jako něco z Blade Runnera.

Elon Musk ve vlastní osobě

Kým je tedy Elon Musk? Jaké jsou jeho cíle a motivace? Co ho vede k tomu, aby zakládal nové a nové projekty? Sleduji Muskovo počínání už nějaký ten pátek. Skutečně si myslím (a snažil jsem se to v tomto textu názorně ukázat), že je to člověk, který se bojí o lidstvo a planetu. Chápe svět ve velmi širokých souvislostech a vidí problémy, které mnoho jiných lidí nevidí nebo nechce vidět. K tomu se nebojí s nimi zkusit něco udělat a občas je dokonce ochoten riskovat přitom svůj majetek. A to vše s tím, že si tu náročnou cestu k cíli chce taky aspoň trochu užít.




Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
51 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře