Komplikované okolnosti výběru dodavatele modulu HLS pro přistání astronautů na Měsíci
Zdařené testy čínského lunárního modulu Lanyue ukázaly, v jakém stádiu jsou čínské přípravy k přistání na Měsíci, a zároveň rozvířily pochybnosti o správnosti výběru Starship k lunárním expedicím. Ke kritice se přidali i bývalí administrátoři NASA Charles Bolden a Jim Bridenstine. Jejich slova mají značnou váhu, ale neodhalují celou pravdu.
Čínský lunární modul Lanyue
Rozpočet a cíle NASA
Američtí astronauté přistáli na Měsíci už v roce 1969, je proto překvapivé, že v novém závodě o Měsíc, jak se zdá, vede Čína. Jak mohly USA promarnit tak obrovský náskok? Důvody jsou politicko-finanční. Program Apollo byl zrušen, protože cíl porazit Sovětský svaz byl splněn, a jeho případné pokračování by z politického hlediska jenom odčerpávalo prostředky potřebné na válku ve Vietnamu. Novým úkolem bylo proto zlevnit pilotovanou kosmonautiku. Takže místo vývoje technologií pro výpravy do vzdáleného vesmíru se stavěly raketoplány, které ovšem nesplnily očekávání, a tak byly na přelomu milénia vyřazeny z provozu. Právě v této době prezident G. W. Bush slavnostně vyhlásil záměr vyslat astronauty znovu na Měsíc. Jenže nebylo jak, nebylo čím. Dokonce i na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) dopravovali Američany Rusové. NASA musela začít svůj pilotovaný program budovat zase v podstatě od nuly, protože nic z dob Apolla se už nevyrábělo. Spojené státy tedy před Čínou v zásadě náskok neměly, samy jej zahodily.
To byl pohled do historie, nyní pohled do zákulisí. O dění v NASA se dozvídáme z oficiálních vyjádření, z tiskových zpráv. Je to pěkně odprezentováno, vypadá to nádherně, je to však jen stínohra. Ve skutečnosti jsou uváděné termíny nesplnitelné, ceny podhodnocené, chybí koncepce a určujícím faktorem jsou partikulární zájmy. Kdo řídí NASA? Formálně její administrátor. Ten je ale spíš úředník, který nerozhoduje o rozpočtu, o cílech a často ani o způsobu, jak stanovených cílů dosáhnout. Tak tedy prezident USA? I když NASA přímo neřídí, má nad ní personální a rozpočtové pravomoci, jeho návrhy ale podléhají schválení Kongresu (amerického parlamentu). Návrh rozpočtu NASA může Kongres schválit, odmítnout, nebo upravit. V senátních a sněmovních výborech probíhají klíčová jednání, zde se rozhoduje, kolik peněz NASA skutečně dostane, a na co. Nejde o žádné drobné, rozpočet NASA je někde na úrovni 70 % rozpočtu Slovenska, takže lobbing tu jede na plné obrátky.
Americký kosmický program takto vytvářel tržní prostředí typu „trhni, co můžeš“. Ústřední postavou a šedou eminencí americké astronautiky byl po dlouhá léta senátor za Alabamu (v období let 1987–2023) Richard Shelby, který se stal předsedou Senátního rozpočtového výboru. Z této pozice usiloval o zakonzervování amerického kosmického programu. „Schopnost NASA dosáhnout našich cílů v průzkumu vesmíru vždy spočívala a vždy bude spočívat v Marshallově středisku kosmických letů,“ zněla jeho mantra. Bránit změnám se mu dařilo jednak díky jeho tvrdému, nesmlouvavému přístupu k projednávaným návrhům a jednak díky spojencům ve výborech z řad senátorů z dalších „raketových“ států, tedy států, kde byla střediska NASA nebo sídla tradičních dodavatelů kosmické techniky. Nicméně ani on nebyl všemocný, nepovedlo se mu zastavit program Commercial Crew. Kdyby i to dokázal, zřejmě by dodnes americké astronauty dopravovali na ISS Rusové.
Při jednáních o rozpočtu NASA tedy není až tak důležité, na jaký účel peníze půjdou, jako spíš kam a komu. Udržet v chodu podniky, které zaměstnávají tisíce lidí, má mnohem vyšší politickou prioritu než věda a vývoj nových technologií. Realita amerického kosmického programu je tedy taková: prezident stanoví cíle a navrhne rozpočet, Kongres řídí finanční toky, a NASA pak už jen provádí to, co je obsaženo v přijatém autorizačním zákoně. V něm sice nejsou jmenováni konkrétní dodavatelé, ale zadání je někdy záměrně natolik specifické, že znemožňuje skutečný výběr. Důsledkem těchto zákulisních machinací je zaostávání, prodražování a nekoncepčnost.
Zaostávání
Ochrana tradičních dodavatelů před novými firmami s inovačním potenciálem vedla ke ztrátě jejich konkurenceschopnosti, protože jim scházela motivace k rozvoji, modernizaci, zvyšování efektivity a koncepčním změnám. Tyto aerokosmické firmy stále mají silnou pozici v leteckém průmyslu, jejich kosmické divize ale nejsou v nejlepší kondici. Northrop Grumman, aby se udržel ve hře, musel koupit firmu Orbital ATK, která vyráběla SRB a provozovala raketu Antares a kosmickou loď Cygnus. Po rozhoření války na Ukrajině však přišel o dodavatele, který vyráběl první stupně raket Antares, takže v současnosti vynáší Cygnus raketa Falcon 9. Později by se Antares měl vrátit do služby s novým prvním stupněm od společnosti Firefly Aerospace. Lapidárně řečeno, Northrop Grumman vykrmuje svoje konkurenty. Ještě hůře dopadla firma Aerojet Rocketdyne, která byla pohlcena společností L3Harris. Na prodej je i ULA (společný podnik Boeingu a Lockheed Martinu) poté, co ztratila většinu armádních zakázek, ale zatím ji nikdo nechce. Má sice krásnou novou raketu, ale motory pro ni kupuje od konkurenční firmy Blue Origin. Tamtéž ostatně přeběhl i dlouholetý šéf ULA Tory Bruno.
Prodražování
NASA s pomocí tradičních dodavatelů během 20 let vyvinula supertěžkou nosnou raketu SLS a pilotovanou kosmickou loď Orion. Tak dlouhý vývoj by se dal pochopit, kdyby se jednalo o nové pokročilé technologie nebo kdyby vázlo financování. Je to však naopak! Vývoj SLS a Orionu vychází z technologií ze 60. a 70. let minulého století. A peníze tekly proudem. Už v programu Constellation za Bushovy vlády se stihlo utratit téměř 12 miliard dolarů (tj. 17 miliard v přepočtu na dnešní ceny), aniž by bylo dosaženo významného pokroku. Plýtvání pokračovalo i za prezidenta Obamy, který se mu snažil zabránit, leč senátoři za Alabamu, Floridu a Texas si vymohli SLS a pokračování vývoje Orionu. Odhaduje se, že za tyto projekty NASA zaplatila do startu mise Artemis I dohromady asi 50 miliard dolarů, tedy více (i se zohledněním inflace) než za vývoj raketoplánů, což je docela zvláštní, protože raketoplány byly vývojově velice náročný projekt, přesto byl rychlejší a levnější. Vývoj ale neskončil misí Artemis I, takže k oněm 50 miliardám bude ještě pár desítek miliard potřeba připočíst. Pro úplnost: V těchto částkách nejsou započteny výrobní a provozní výdaje, které také nejsou malé. Už Artemis I stála přes 4 miliardy dolarů, a to byla teprve testovací nepilotovaná mise.
Nekoncepčnost
Křivolaké směřování amerického kosmického programu je asi nejlépe pozorovatelné z evropského pohledu. Ze společných projektů jako LISA, ExoMars nebo Mars Sample Return NASA střídavě vystupuje a zase se vrací, čímž se pro ESA (Evropskou kosmickou agenturu) stává značně nepředvídatelným a nespolehlivým partnerem, který neví, co vlastně chce. Takový zmatek je zapříčiněn tím, že NASA postrádá dlouhodobé nastavení priorit. Ty se mohou měnit s novou vládou, novým složením Kongresu, nebo při změně politické či ekonomické situace. Určitým problémem je i rozsah agendy. Zatímco v 60. letech minulého století měla NASA dominantní cíl, v současnosti rozděluje svůj výrazně chudší rozpočet mezi široké spektrum projektů. Nekoncepčnost nabourala i plány návratu na Měsíc. Průmyslové a regionální zájmy totiž vše deformovaly. V rozpočtových a autorizačních dokumentech se opakovaně objevovaly formulace typu: „maximum extent practicable use of Space Shuttle heritage hardware“ (maximální možné využití součástí z raketoplánů). Nehledalo se tedy technicky nejlepší řešení, nýbrž něco politicky přijatelného.
Raketa SLS v srpnu 2022 před misí Artemis I (Foto: NASA)
Výběr dodavatele
NASA nyní disponuje supertěžkým nosičem SLS a kosmickou lodí Orion, k výpravě na Měsíc je však potřeba ještě přistávací modul. Jak se stalo, že se na něj zapomnělo? Lunární modul jménem Altair byl součástí programu Constellation, v němž ale měl prioritu vývoj rakety Ares I a lodě Orion, které by obstaraly dopravu astronautů na ISS. Na Altair jednoduše nezbyly peníze, existoval jen ve formě pokročilého konceptu. Jeho předběžný vývoj (makety, studie) nikdy nedospěl do stádia finálního návrhu, protože s příchodem Baracka Obamy do Bílého domu byl program Constellation zrušen. Vzápětí se sice mezi Bílým domem, který hodlal snížit výdaje na kosmonautiku, a Senátem, hájícím pracovní místa, rozhořel lítý boj, v němž Senát vydobyl pokračování vývoje Orionu a vývoj rakety SLS (která víceméně navazovala na Ares V), ale na osudu Altairu to už nic nezměnilo, protože SLS měla být raketou do nikam, resp. k asteroidu.
Lunární modul Altair v představách umělce (Zdroj: Wikipedie)
V roce 2017 byl ohlášen program Artemis jako nový plán NASA na návrat lidí na Měsíc. Kromě SLS a Orionu zahrnoval také kosmickou stanici u Měsíce (Gateway) a lunární lander. Prezident Trump žádal o adekvátní navýšení rozpočtu NASA (pro fiskální rok 2021 o cca 13 %), ale opakoval se scénář z programu Constellation. Kongres byl z Artemis ochoten plně financovat jen určité položky. Lunární lander mezi ně ale nepatřil! Z požadovaných 3,370 miliardy dolarů obdržela NASA na rok 2021 pro lunární lander HLS (Human Landing System) jen necelou miliardu. Pro srovnání: na Orion šlo v daném roce 1,4 miliardy a na SLS dokonce 2,6 miliardy. Nedávalo to přitom logický smysl. Zatímco Orion a SLS byly po 15 letech v pokročilé fázi vývoje, s HLS a Gateway se teprve začínalo, a bylo žádoucí jejich vývoj co nejvíce urychlit i za cenu vyšších výdajů. Schválený rozpočet dával jenom politický smysl. Za SLS a Orionem stáli vlivní patroni, naopak dodavatelé HLS se teprve vybírali, byli známi tři finalisté:
- Blue Origin, Lockheed Martin, Northrop Grumman, Draper představily systém sestávající ze tří částí: přeletového modulu od společnosti Draper, přistávacího modulu od společnosti Blue Origin a odletového modulu od firmy Northrop Grumman
- Alabamská společnost Dynetics ve spolupráci s několika dalšími firmami navrhla znovupoužitelný lander ALPACA s nízkou širokou konstrukcí
- SpaceX nabízelo modifikovanou verzi Starship
Finalisté výběrového řízení NASA na vývoj lunárního přistávacího systému pro lidskou posádku (Zdroj: NASA)
Hubený rozpočet HLS měl na program Artemis fatální dopad. NASA původně zamýšlela financovat dva nejlepší návrhy lunárního landeru, aby zachovala soutěžní prostředí a zvýšila šanci, že alespoň jedno řešení bude hotové včas. Byl to přístup, který se osvědčil v programu Commercial Crew, v podmínkách omezeného financování se však sotva dal uplatnit. NASA proto původní plán přehodnotila a rozhodla se vybrat jen jednoho dodavatele, toho nejlevnějšího.
SpaceX požadovalo za vývoj landeru a dvě přistání (první testovací, druhé pilotované) pouhé 3 miliardy dolarů (sic!). Mělo to ale háček. Nejednalo se totiž o normální přistávací modul, nýbrž o raketu/loď Starship upravenou tak, aby dokázala na měsíčním povrchu přistát. Starship ovšem SpaceX ještě nemělo, ostatně ani nijak netajilo, že peníze od NASA bere jako investici do jejího vývoje. NASA si rizik byla vědoma. V odůvodnění výběru (PDF) jsou vedle výhod jako obrovská kapacita nebo redundantní přechodová komora uvedena také negativa, konkrétně komplikovanost celkového konceptu a nepřipravenost pohonných systémů, jež jsou navíc technicky náročné k vývoji a dosažení spolehlivosti. Bývalý ředitel NASA Jim Bridenstine 3. září 2025 na slyšení v senátním výboru pro obchod, vědu a dopravu prohlásil:
Starship je pro Spojené státy důležitým prostředkem, ale NASA udělala chybu, když ji na začátku roku 2021 vybrala pro program Human Landing System. Je to problém, který je potřeba vyřešit, a to nás jako národ vystavuje riziku. Nevím, jak se to stalo, ale nejdůležitější rozhodnutí v historii NASA, přinejmenším od té doby, co tomu věnuji pozornost, se událo v nepřítomnosti řádného administrátora NASA. Toto je architektura, kterou by si žádný administrátor NASA, o kterém vím, nevybral, kdyby měl na výběr.
Návrhy lunárního modulu byly posuzovány podle tří kritérií, z nichž to technické bylo nejdůležitější. SpaceX tedy riskovalo, když se do výběrového řízení přihlásilo s projektem, u kterého se dalo tušit, že jeho provedení bude složité, drahé a pomalé. Proč tedy nevypracovalo nějaký konzervativnější návrh, a místo toho se podbízelo cenou? Důvod je ekonomický. Z hlediska provozních výdajů je pro SpaceX lepší, když jeho kosmické dopravní prostředky (rakety, lodě, stanice, landery) budou vycházet z jedné univerzální platformy. Ačkoli počáteční náklady jsou výrazně vyšší, ve finále z toho vznikne provázaný ekosystém, který zlevní výrobu (méně výrobních linek, méně pracovníků), sjednotí některé procesy, zjednoduší servis atd.
Lunární varianta Starship (HLS) vedle lunárního modulu Apollo (Zdroj: SpaceX)
V polovině roku 2023 NASA vybrala dalšího dodavatele lunárního modulu, společnost Blue Origin s landerem Blue Moon. Ale až pro misi Artemis V, takže SpaceX mohlo být v klidu a trpělivě vyvíjet a optimalizovat Super Heavy Starship. SpaceX se snaží udělat tuto raketu tak, aby její výroba, provoz i údržba byly ekonomicky efektivní a nepotkal ji osud legendárního Saturnu V, který byl sice vyvinut během několika let, ale byl tak drahý, že jeho výroba měla jepičí život a skončila s programem Apollo. Rychlost vývoje Starship proto není hlavní prioritou, přestože to oddaluje nasazení satelitů Starlink V3 (3. generace), které jsou pro SpaceX velice důležité. Oproti přechodové verzi V2-mini, kterou lze vypouštět z Falconu 9, jsou totiž mnohem robustnější, a díky tomu mají větší antény a solární panely, což jim dává řádově vyšší přenosovou kapacitu a výkon. Právě Starlink je skutečnou firemní prioritou, neboť jeho provoz přináší miliardové zisky. SpaceX tedy přednostně investuje do budování této sítě, aby upevnilo svou dominanci v oblasti poskytování satelitních služeb – například loni v září utratilo SpaceX skoro 20 miliard dolarů za nákup části frekvenčního pásma od společnosti EchoStar.
Družice Starlink V1.5, V2 a budoucí V3 (Zdroj: SpaceX)
Přistávání
Udělat z rakety přistávací modul znamená přizpůsobit ji účelu, pro který nebyla primárně navržena, z čehož dále vyplývá, že to nebude úplně jednoduché. Nejviditelnějším a asi i největším problémem je tvar HLS. Přistát s něčím tak vysokým na nerovném a nezpevněném povrchu je poněkud riskantní, protože snadno může dojít k převržení. Díky váze motorů a paliva je sice těžiště dole, což napomáhá stabilitě, jenže ne až tak úplně dole – nádrže Starship totiž nejsou z lehkého kompozitu, nýbrž z plechu, a nahoře má být ještě kabina s posádkou. A s tím, jak Starship z původních 50 m stále roste do výšky, se výš posunuje i těžiště. Údajně zvažovaným řešením je HLS zmenšit – to by pomohlo nejen snížit těžiště, ale také lander odlehčit, čímž by se snížily nároky na množství paliva, které je potřeba před cestou k Měsíci natankovat na oběžné dráze.
První pokusy přistát s raketou sahají až do 90. let minulého století, kdy se to úspěšně zkoušelo s technologickým demonstrátorem jednostupňové rakety Delta Clipper. Koncept později oprášil Jeff Bezos – jeho raketa New Shepard se stala první, která se úspěšně vrátila ze suborbitálního letu do kosmu. Bezosovi i Muskovi však trvalo řadu let, než se s raketami naučili přistávat. To dokazuje, jak náročné to je. V podmínkách na Měsíci je to ještě obtížnější. Nejen kvůli nerovnému povrchu, ale také kvůli nízké gravitaci, která je šestinová ve srovnání se zemskou. Na stabilitě tělesa se totiž zásadním způsobem podílí jeho váha. Kdyby byla lednička z polystyrénu, stačilo by do ní strčit, a převrátila by se. V tom spočívá jedno z nebezpečí při přistání na Měsíci – nárazem o povrch může HLS ztratit stabilitu a skácet se, jako se to v letech 2024 a 2025 přihodilo sondám Odysseus a Athena od společnosti Intuitive Machines. Modul Philae z evropské sondy Rosetta dokonce přistál roku 2014 na kometě, ale po několika saltech zůstal též ležet na boku. Přistávání v podmínkách nízké gravitace se bohužel na Zemi natrénovat nedá.
Prototyp jednostupňové rakety Delta Clipper od McDonnell Douglas (Zdroj: Space News)
Konečně soutěž
Jelikož šance na dodržení harmonogramu vývoje HLS je mizivá, začala se NASA v minulém roce poohlížet po dodavateli, který by mohl být s vývojem přistávacího modulu rychlejší. Blue Origin se tak naskytla příležitost přeskočit SpaceX, kterou se jistě bude snažit využít, což by zase SpaceX mohlo motivovat k rychlejšímu tempu. Jaký konkrétní smluvní mechanismus by mohl vést k případné změně dodavatele, není zatím veřejně známo. NASA však nehodlá pasivně vyčkávat, jestli SpaceX dokáže HLS v termínu dodat, a chce mít plán B. Bohužel se však už ztratilo příliš cenného času. To ovšem nelze klást za vinu novým firmám, které s omezenými zdroji a v krátké lhůtě mají porazit rozjetý čínský program. Odpovědnost nesou ti, kteří rozhodují. Škoda, že žádný z administrátorů NASA nenašel odvahu politikům v Kongresu říct, že do vesmíru se nelétá proto, aby bylo co na práci, ale kvůli vědě, výzvám a budoucnosti.
Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!
Bolden aj Brindestine maju hlavny podiel viny, ze nedokazali presadit paralelne s “vyvojom” rakety a kozmickej lode aj ascent/ descent vehicle.
K prosazení čehokoliv je potřeba politická podpora. Bez té to fakt nejde. Za Boldena se horko těžko prosadil Orion a SLS. Za Bridenstina vznikl celý program Artemis.
Tak SpaceX bude prioritizovat Měsíc před Marsem. Na to musím říct “No konečně”.
Mars je dlouhodobý projekt s možností letu jednou za 26 měsíců. Jenom příprava takové mise je obrovské břemeno. A musí mít na to dokonale spolehlivé lodě a systémy životního prostředí schopné pracovat po celé roky bez doplňování.
Bude rozhodně lepší když si to všechno otestují na Měsíci, který je ve srovnání s Marsem fakticky za rohem. A je to taky podstatně menší problém prakticky po všech stránkách.
Nehledě na to že zese probíhá závod s Čínou, která se těší na dobytí Měsíce, zatímco na Mars se zatím nepřipravuje nikdo. Lety k Marsu se neruší. Jenom se o pár let odkládají. Měsíční turismus by mohl být další důležitý zdroj příjmů pro SpaceX.
Suhlas. Vyvoj technologii je pre oba ciele je stejne velmi podobny. Nehladiac na to ze sa blizi IPO..
Moc hezký článek, jinak z toho obrázku čínského landeru je zřejmé, že chtějí prozatím jen opakovat Apollo.
Red Dragon od SX, NASA nepodpořila, už by jinak na Měsíci mohla být. ..
NASA nechala výběr typu lunárního landeru na komerčních společnostech. SpaceX nedalo do svojí nabídky ve výběrovém řízení Dragon, ale Starship.
Red Dragon spadá do jiného časového období a nebyl určen pro lety s posádkou.
A bolo by po závode..:)
Keby ozaj chceli, vyšlú Dragon i bez NASA a kľudne aj prázdny v tej dobe a teraz z robotom. Prečo to robiť? Lebo môžu, lebo PR pristánia kapsule na Mesiaci/Marsu je k nezaplateniu. Nie, nevyplatí a to, ale o to predsa nejde 🙂
Prečo to nespravia? Asi si uvedomujú riziko neúspechu prvého pokusu, neni malé.
Proč by to jako dělali???
Jeden z moznych nazorov preco ano/nie som myslim vyjadril, preco sa pytas? Existuje mnoho dalsich racionalnych dovodov preco nie 🙂
“Proč by to jako dělali???”
Preco to teda oznamovali ked to nemalo zmysel???
Preco tu mame druhe kolo zavodov o Mesiac, preco je PR dolezite?
Nenapadá mě jediný racionální důvod dělat krok zpátky a kvůli tomu opozdit SHS.
To je spravna odpoved ale otazku/pointu si minul uplne.
Super článok!
“Škoda, že žádný z administrátorů NASA nenašel odvahu politikům v Kongresu říct, že do vesmíru se nelétá proto, aby bylo co na práci, ale kvůli vědě, výzvám a budoucnosti.”
A ešte smutnejšie znie to, že tí papaláši skôr počúvajú na konkurenčný boj a strašenie Čínou, následne oveľa lepšie púšťajú peniažky z rozpočtu, než keby neexistoval žiaden strašiak.
Koncept SpaceX má aspoň dlhodobejší zmysel. Nemá cenu mať mini lander ktorý vie na povrch dostať max pár astronautov bez poriadneho nákladu k budovaniu zázamia. To, kto bude na mesiaci zas skorej, ma absolútne netrápi.