Ve třetí fázi programu NSSL už nebudou vynášet americké vládní náklady do kosmu pouze SpaceX a ULA

Americká armáda se začíná připravovat na další kolo výběrového řízení, které určí, kdo bude pro americké vládní organizace zajišťovat přístup do vesmíru v letech 2027–2032. Od počátku letošního roku začala proto publikovat první návrhy toho, jak by toto výběrové řízení mělo vypadat. Tyto návrhy jsou následně připomínkovány průmyslovou sférou či dalšími organizacemi. Definitivní kritéria výběrového řízení by měla být vypracována a vydána v září letošního roku, my se však již dnes pokusíme společně podívat, jak budou tyto návrhy patrně vypadat. Ve srovnání s minulou fází tohoto programu totiž došlo na velké změny.

National Security Launch Service (NSSL) je program Amerických kosmických sil (USSF), který zajišťuje ministerstvu obrany a dalším vládním agenturám přístup do kosmického prostoru. Takřka jedno desetiletí tyto vládní náklady vynášela výhradně firma United Launch Alliance (ULA) a armáda se svým způsobem ocitla v nemilé pozici, protože v případě výpadku tohoto dodavatele neměla vlastně žádnou zálohu. Monopolní postavení této firmy určovalo i startovní ceny. Z těchto a dalších důvodů se armáda proto již v roce 2011 rozhodla podpořit nové raketové firmy a umožnit jim přístup na tento trh. Celý proces vyvrcholil v květnu roku 2015 certifikací rakety Falcon 9 pro vynášení těchto zakázek.

Leden 2014, start Falconu 9 s družicí Thaicom-6, což byl poslední start ze série tří misí, díky kterým získala raketa Falcon 9 v1.1 právo ucházet se o armádní zakázky (Foto: SpaceX)

Armáda nicméně i nadále chtěla konkurenci, proto v roce 2017 zahájila další kolo výběrového řízení s označením Fáze 2, které mělo dát šanci i dalším novým firmám. Ve hře byly tenkrát celkem 4 společnosti – ULA s raketami Delta IV, Delta IV Heavy a Atlas V, SpaceX s Falconem 9 a Heavy, Blue Origin s vyvíjenou raketou New Glenn a Northrop Grumman s nosičem OmegA. Z klání tohoto kvartetu měli vzejít dva vítězové, kteří měli pro armádu mezi léty 2022 a 2026 vynést přibližně 30–34 nákladů v rámci zakázek v celkové hodnotě 3,5 miliardy dolarů. V srpnu roku 2020 bylo oznámeno, že poskytovateli startů pro nejbližší roky se staly firmy ULA a SpaceX, přičemž zakázky si měly tyto společnosti rozdělit v poměru 60:40. Z aktuálně plánovaných 48 startů v rámci Fáze 2 jich bylo do dnešního dne rozděleno celkem 27 a v příštím roce armáda přidělí zbylých 21 startů. Jen pro zajímavost dodávám, že do dnešního dne se z celé druhé fáze uskutečnil zatím jen jediný start.

Start mise USSF-67 (Foto: SpaceX)

I tak však americká armáda nespí a už plánuje další výběrové kolo nazývané Fáze 3, které má zajistit vynesení nákladů pro další pětiletku začínající rokem 2027. Vyhlášení vítězů výběrového řízení se uskuteční v říjnu roku 2024 (na počátku rozpočtového roku 2025), takže je v podstatě nejvyšší čas, aby se raketové firmy začaly připravovat. První návrhy tohoto nového armádního plánu se proto začaly objevovat již v počátkem letošního roku a my můžeme bez nadsázky říct, že armáda chystá velké změny.

Tou asi nejdůležitější je, že se Americké kosmické síly rozhodly, že tentokrát nebudou o armádní kontrakty soutěžit pouze těžké nosiče jako Vulcan, Falcon 9 či New Glenn, ale že šanci mají dostat i provozovatelé slabších či nových a neodzkoušených raket. Zkrátka a dobře celé plánované porfolio startů se rozdělí do dvou skupin, Lane 1 a 2, přičemž první kategorie bude zahrnovat mise na nízkou oběžnou dráhu (LEO), které jsou tolerantnější vůči riziku. Celkově by mělo být během Fáze 3 rozděleno dohromady asi 90 různých misí. Momentálně sice není známo, kolik přesně bude muset za jejich vynesení armáda zaplatit, ale lze si o tom nicméně udělat velmi dobrou představu. Pro rok 2024 žádal Pentagon v rozpočtu o 2,1 miliardy dolarů pro deset misí NSSL s tím, že pro léta 2025–2028 by mělo jít o dalších 30 misí v hodnotě 8,4 miliardy dolarů. A to není vše, peníze pro Americkou vojenskou rozvojovou agenturu (U.S. Space Development Agency, SDA) jsou totiž zaneseny v jiné rozpočtové kapitole a zde Pentagon pro rok 2024 žádá 529 milionů na vynesení 5 zakázek na LEO a pro léta 2025–2028 se bavíme o dalších 11 startech za 1,4 miliardy dolarů. Inu, nejde o žádné drobné, takže lze bez nadsázky říci, že se firmy budou ze všech sil snažit, aby si vysoutěžily právo vynášet armádní náklady.

Umělecká představa rakety Neutron, kterou Rocket Lab vyvíjí od roku 2021 (Zdroj: Rocket Lab)

Ale nyní už podrobněji k oběma skupinám Fáze 3. Lane 1 je dle současného návrhu v podstatě šancí pro nové mladé firmy, které vlastní či vyvíjí nosič o minimální nosné kapacitě 1000 kg na LEO. Dle armády bude tato část zakázek zajímavá pro společnosti jako Rocket Lab s raketou Neutron, Firefly s nosičem Alpha, ABL Space a jejich RS1 či Relativity Space s raketou Terran R. Předpokládá se, že v rámci Lane 1 bude uděleno přibližně 30 misí, přičemž patrně půjde o mise podobné těm, při kterých dnes SpaceX vynáší družice pro agenturu SDA. Nosič v podstatě nemusí mít za sebou ani jediný start, aby se mohl výběrového řízení pro Lane 1 zúčastnit, prakticky bude stačit, když bude mít 12–36 měsíců do prvního startu. Navíc armáda nebude ani vyžadovat, aby tyto nové nosiče měly zajištěno více startovních ramp. Nicméně, aby se nová raketa mohla během Fáze 3 o zakázku ucházet, musí alespoň jeden úspěšný start absolvovat. Mimochodem, pokud by žádná z firem v Lane 1 nebyla schopna splnit požadovanou misi, bude se o tuto misi moci ucházet některý z výherců Lane 2.

Úspěšný start rakety Firefly Alpha v říjnu roku 2022 (Foto: Michael Baylor)

Přejděme nyní k Lane 2. Tato kategorie bude zahrnovat vynášení těžkých a drahých nákladů pro vládní agentury. Firmy, které zvítězí v této fázi konkursu, jsou povinny získat cerfitikaci pro všechny referenční oběžné dráhy, které armáda požaduje, včetně schopnosti dopravit náklad přímo na geostacionární dráhu (GEO). Dále musí mít dostatečně velký aerodynamický kryt, či umět vertikálně integrovat náklad. Mezi další požadavky pochopitelně patří i to, aby firma byla schopna startovat jak ze západního, tak z východní pobřeží USA, či aby poskytla armádě informace o výkonu svých nosičů, i když nebudou zrovna vynášet armádní náklad.

Referenční orbity, které používá americké letectvo pro své mise. Náklady kategorie C vyžadují zvětšený aerodynamický kryt. (Zdroj: Reddit)

Na první pohled to tedy vypadá, že Lane 2 je v podstatě pouhou kopií současné Fáze 2 a dle původních představ a návrhu USSF jí doslova měla být. Až zpětná reakce ze strany amerického průmyslu a senátu USA tuto představu změnila, takže vítězi v rámci Lane 2 nakonec nebudou firmy dvě, ale tři. První dvě vybrané společnosti patrně získají právo vynést celkově přibližně 50 nákladů, které si rozdělí mezi sebou v poměru 60:40. Ten třetí vzadu získá právo ucházet se celkem o sedm armádních misí, z nichž pět bude spočívat ve vynášce navigačních družic GPS a zbývající dvě budou zahrnovat dopravu nákladů přímo na geostacionární dráhu.

Úspěšný statický zážeh rakety Vulcan v červnu 2023 (Foto: ULA)

Aby firma mohla být vybrána jako vítěz v rámci Lane 2, musí předložit důvěryhodný plán, že bude schopna certifikovat svůj nosič před začátkem fiskálního roku 2027, tedy do října 2026. Společnosti budou ale zároveň povzbuzovány, aby získaly certifikaci co nejdříve, protože tato okolnost by mohla posílit jejich pozici v rámci výběrového řízení Fáze 3. Armáda zároveň hodlá společnosti hlídat, aby se jejich certifikace příliš neopozdila. Prostě opět si na začátku každého fiskálního roku zkontroluje, který poskytovatel dosáhl certifikace a je tak způsobilý k udělení zakázky.

Patrně zde nemá smysl celý současný návrh dopodrobna rozebírat, protože do zveřejnění finálních kriterií se může ještě ledacos změnit. Zmínim zde ale ještě jednu zajímavost, doslova sladký bonbónek, jenž čeká všechny společnosti, které zvítězí v rámci Lane 2. Každá z nich svým vítězstvím získá právo obdržet ročně až 100 milionů dolarů na pokrytí svých nákladů v programu, údržby startovacích ramp, sledování flotily atd. Všeobecně se předpokládá, že mezi uchazeče o pozici v Lane 2 budou jednoznačně patřit ULA, SpaceX a Blue Origin.

Blue Origin s raketou New Glenn je žhavým kandidátem na pozici třetího vítěze Lane 2 (Zdroj: Blue Origin)

Pokud bych měl celý návrh v krátkosti zhodnotit, bude dobré zde pochválit americkou armádu za její snahu dát šanci novým a zatím ještě nezavedeným firmám. Tyto společnosti určitě mají velkou snahu získat si svůj podíl na trhu vynášení nákladů do vesmíru a šance vynášet armádní zakázky je velkým lákadlem. Americká armáda přitom z těchto snah může jen profitovat díky snížení cen za starty. Pochopitelně zde můžeme kritizovat silné protežování vítězů kategorie Lane 2, ale upřímně, žádný návrh není dokonalý a vše se může do zveřejnění finálních výběrových kritérií ještě změnit. Jak budou vypadat definitivní podmínky programu NSSL3, bychom totiž měli zjistit už příští měsíc. Pak bude zajímavé sledovat, zda se SpaceX do programu přihlásí nejen s raketami Falcon, ale i se Starship, která by do roku 2027 už pravděpodobně mohla být připravena na armádní mise. Firma Elona Muska se snažila od armády získat peníze na vývoj Starship pro program NSSL2 už v roce 2018, ale to se nepodařilo.


Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!

Jiří Hadač



Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest

3 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Martin B

Ten Line 1 je spíše podpora startupů než snaha o reálné vynášení. A to je jenom dobře. Malé firmy potřebují příležitosti aby mohly vyniknout.

PetrV

Realita kosmického byznysu je drsná.

Naposledy upraveno před 8 měsíci uživatelem PetrV
Hark

Díky za fajn článek!