SpaceX žaluje americké letectvo ohledně udělení kontraktu na vývoj nových raket

Máme tu další díl volného seriálu o žalobách, protestech a rivalitách SpaceX a dalších firem Elona Muska. SpaceX v květnu podalo žalobu, která se týká podzimního rozhodnutí letectva Spojených států neposkytnout SpaceX dotaci na vývoj rakety Starship a na úpravu raket Falcon 9 a Falcon Heavy. SpaceX se nelíbí, že místo nich dotaci dostanou neozkoušené nosiče, u nichž je diskutabilní, že vůbec budou připraveny včas. Navíc si firma stěžuje na to, že její nabídka byla neférově posouzena a celý proces byl nastaven tak, aby hrál do karet společnosti ULA.

V roce 1994 začal program EELV (Evolved Expendable Launch Vehicle), který měl zajistit přístup do vesmíru nákladům amerických vládních institucí. Přihlásili se do něj tenkrát čtyři kontraktoři (Boeing, Lockheed Martin, McDonnell Douglas a Alliant Techsystems). V roce 1997 došlo ke sloučení společnosti McDonnell Douglas s Boeingem. O rok později, v roce 1998, byly potom už přiděleny první kontrakty dvěma vítězným společnostem, Boeingu a Lockheed Martinu. V roce 2002, v odstupu pouhých několika měsíců potom poprvé odstartovaly rakety obou společností, Delta IV a Atlas V. V roce 2004 se k nim připojila i raketa Delta IV Heavy. Tyto rakety potom do roku 2015 nosily do vesmíru všechny náklady ministerstva obrany. V tomto roce získalo certifikaci pro EELV i SpaceX se svou raketou Falcon 9. O další 4 roky později už dělí jediný start od certifikace i nejsilnější raketu současnosti Falcon Heavy. Americké letectvo, které starty nákladů federálních institucí zajišťuje, má tedy poměrně bohatou flotilu raket. A s její pomocí bylo od roku 2003 do října 2018 uskutečněno celkem 72 misí. V nejbližší budoucnosti se tato flotila však bude zeštíhlovat. Společnost United Launch Alliance, která nabízí letectvu své rakety Altas V, Delta IV a Delta IV heavy, totiž postupně utlumuje používání raket rodiny Delta. Důvodem je jejich vysoká cena.

Letectvo ovšem neusnulo na vavřínech a v roce 2015 začalo přemýšlet nad rozsáhlejší modernizací své raketové flotily v rámci svého nového programu Launch Service Agreement (LSA). LSA není tradiční kontrakt, ale dohoda o sdílení nákladů známá jako Other Transaction Authority (OTA). Proti uzavření OTA nelze podat námitky jako proti tradičním kontraktům. V první fázi programu LSA letectvo přispělo americkému raketovému průmyslu na vývoj nových motorů pro budoucí rakety. Firma Orbital ATK dostala 47 milionů dolarů a SpaceX dostalo 33,6 milionů dolarů na vývoj svého motoru Raptor. Později přispělo i firmám ULA a Aerojet Rocketdyne. Společnosti, které obdržely tuto dotaci, měly v roce 2019 mít již hotové a do sériové výroby připravené své nové raketové motory.

Druhý ze tří startů rakety Falcon Heavy, který je součastí certifikačního procesu této rakety pro NSSL (Foto: SpaceX)

V další části programu LSA došlo na investice do vývoje prototypu rakety, která bude splňovat podmínky z hlediska národní bezpečnosti. V říjnu 2017 si proto letectvo vyžádalo nabídky od výrobců raket s tím, že podle plánu v létě 2018 vybere nejméně tři společnosti, kterým přidělí peníze na vývoj těchto raket. V červnu 2018 se z firmy Orbital ATK stal Northrop Grumman Innovation Systems (NGIS).

Zpočátku přišly návrhy od společností ULA s raketou Vulcan, NGIS s raketou OmegA a SpaceX. O tom, kdo získá příspěvek, se mělo rozhodovat v červenci. Protože se ale na poslední chvíli přihlásila i firma Blue Origin se svou raketou New Glenn, tak se činitelé amerického letectva rozhodli, že posunou rozhodnutí až na 10. říjen 2018. Ten den padlo rozhodnutí, že finanční příspěvek získá ULA (967 milionů dolarů), NGIS (792 milionů) a Blue Origin (500 milionů). Pokud se budeme držet prohlášení serverů, které o tomto informovaly, na žádném tehdy nepadlo vyjádření, proč SpaceX žádný finanční příspěvek nedostalo. Dokonce se zodpovědní činitelé letectva ani nevyjádřili k tomu, zda SpaceX svou nabídku vůbec podalo, pouze oznámilo, kterým firmám se rozhodlo na vývoj rakety přispět. Dle názoru představitelů amerického letectva to však neznamená, že by neudělení této investice diskvalifikovalo SpaceX z účasti na finální fázi, ve které bude letectvo vybírat dvě společnosti, které dostanou přibližně 25 letových kontraktů. Uzávěrka nabídek pro finální fázi bude 1. srpna a letectvo si z těchto nabídek vybere v roce 2020.

Potvrzení informace, že se SpaceX zúčastnilo, jsme se dozvěděli ze dvou nezávislých zdrojů. V únoru 2019 zastupitelé za stát Kalifornie poslali dopis ministryni vojenského letectva, ve kterém se psalo, že letectvo vytváří nefér podmínky pro kalifornskou společnost SpaceX (i když není v dopise jmenována) a dostává tuto společnost do konkurenční nevýhody. Tento dopis byl pravděpodobně výsledkem lobbování SpaceX. Druhým a oficiálnějším potvrzením účasti byl rozhovor Elona Muska s náměstkem ministra obrany USA, ve kterém se Elon Musk vyjadřoval k nabídce, kterou SpaceX v rámci LSA podalo. Podle něj byla nabídka SpaceX špatná a neuspěla.

V březnu 2019 se EELV přejmenovalo na NSSL (National Security Space Launch). Nový název celého programu tak konečně přestal zdůrazňovat, že rakety létající v rámci tohoto programu historicky byly na jedno použití.

Rakety ucházející se o Launch Service Agreement. Zleva: Vulcan (ULA), OmegA (NG), New Glenn (Blue Origin), Falcon 9 (SpaceX). Zdroj: Teslarati

SpaceX však celou záležitost rozhodně nenechalo plavat. Brzy po neudělení kontraktu v říjnu 2018 vyjádřilo své obavy přímo letectvu. Potom v prosinci 2018 podalo námitku proti rozhodnutí letectva, to ale žádost SpaceX 18. dubna 2019 zamítlo, což vedlo SpaceX o měsíc později k podání žaloby. K té došlo 17. května, kdy SpaceX podalo žalobu na federální vládu k Americkému soudu pro federální nároky (US Court of Federal Claims), že firmě nebyla udělena dotace při říjnovém rozdělování peněz.

Žaloba byla na žádost SpaceX nejdříve vedena pod pečetí (tajná), protože obsahovala citlivé informace, ale 22. května vyšla její částečně skrytá verze. V žalobě SpaceX píše, že formálně zpochybňuje rozhodnutí letectva o zajištění rovných podmínek pro hospodářskou soutěž.

SpaceX se nelíbí, že kontrakty byly uděleny třem novým, nepostaveným a neletěným raketovým nosičům, které nebudou schopny startu do termínu, který stanovuje vládní nařízení. Zákon totiž říká, že po 31. 12. 2022 nesmí ministerstvo obrany zakoupit start na raketě Atlas V, která využívá ruské motory.

SpaceX oproti tomu nabídlo letectvu celou rodinu svých raket, tedy jak Falcon 9 a Falcon Heavy, tak i vyvíjenou Starship. První dvě nabídlo pro všechny mise do roku 2025 a pro pozdější roky nabídlo svou superraketu Starship, která by umožnila vynesení nákladů z kategorie C. Kategorie C znamená schopnost doručení 17 tun na dráhu 833 x 833 km se sklonem 98° a vynesení 6,5tunové družice přímo na geostacionární dráhu. Podle SpaceX představuje nabídka firmy ten nejméně riskantní postup pro zajištění přístupu do vesmíru díky osvědčeným raketám Falcon. Letectvo však celou nabídku SpaceX ohodnotilo jako vysoce riskantní v podstatě jen kvůli přítomnosti rakety Starship, která je teprve ve vývoji, i když letectvo předtím jasně řeklo, že mise z kategorie C jsou volitelné a budou se posuzovat zvlášť (navíc jsou v plánu nejdříve na září 2025 a tvoří jen zlomek všech plánovaných misí).

Vyvíjená kosmická loď Starship během návratu do atmosféry (Zdroj: SpaceX)

Oproti tomu nabídky ULA a Blue Originu letectvo označilo za méně riskantní. Vulcan je například brán jako nástupce Atlasu V, a tak je jeho vývoj posuzován jako málo rizikový, avšak SpaceX poukazuje na to, že jde v podstatě o zcela odlišné rakety. V případě Blue Originu pak SpaceX nesouhlasí s tím, že New Glenn je málo riziková raketa, jelikož firma dosud ani nedosáhla orbity a harmonogram vývoje rakety je přehnaně optimistický.

SpaceX dále poukazuje na to, že Blue Origin a NGIS vyvíjejí komponenty pro raketu Vulcan (ULA) a tím posilují už tak dost pevnou pozici firmy ULA na trhu vojenských zakázek, která si až donedávna užívala monopolního postavení. Motor BE-4 bude kromě rakety New Glenn použit i na Vulcanu a NGIS vyvíjí a vyrábí pomocné boostery na tuhé palivo pro vlastní raketu OmegA a také konkurenční Vulcan. Tím vzniká nebezpečí pro letectvo, protože různé rakety budou sdílet stejné komponenty, a tak v případě problémů těchto raket se může letectvo ocitnout bez letuschopného nosiče.

Žaloba zmiňuje dalších několik případů, kde nabídka SpaceX byla posuzována mylně nebo neférově. Například bylo kalkulováno se zbytečně vysokými cenami pro zajištění vertikální integrace nákladů SpaceX, zatímco v případě ULA se naopak nebrala v potaz miliardová roční dotace ELC (EELV Launch Capability), kterou letectvo platí ULA. Zároveň prý v několika případech došlo ke špatnému vyložení nabídky SpaceX a tím pádem jejímu mylnému posouzení.

SpaceX také poukazuje na to, že výsledek toho výběrového řízení je v rozporu s vytyčenými cíli celého programu LSA, který vznikl, aby letectvo získalo více raket, z kterých může vybírat, a tím snížilo rizika a náklady. Vybrané rakety jsou oproti těm od SpaceX neosvědčené, drahé a rizikovější kvůli vzájemnému sdílení komponent.

SpaceX trvá na tom, že neusiluje o zpoždění či pozastavení druhé faze NSSL. Stížnost podaná u Amerického soudu pro federální nároky je určena pouze k tomu, aby nezávislá třetí strana měla možnost přezkoumat rozhodnutí, které SpaceX považuje za chybné a nastavené tak, aby šlo na ruku ULA. Program například umožňuje sekundární raketu pro případ, že firma nestihne dokončit vývoj nové rakety včas před nasmlouvaným startem udělené mise. V případě ULA však v té době jedinou možností bude Atlas V. Snaha zbavit Ameriku závislosti na této raketě a jejích ruských motorech RD-180 je přitom jedním z důvodů, proč LSA vůbec vzniklo.

Žaloba SpaceX se některým může zdát oprávněná v tom, že se firma stala obětí nefér rozhodnutí. Kritici naproti tomu mohou žalobu SpaceX vidět jako kousnutí do kyselého jablka a snahu zabránit konkurentům, aby získali před SpaceX náskok. Každopádně je jisté, že pokud to půjde, bude SpaceX tvrdě o zakázku bojovat. Jak je totiž známo, peníze nepadají z nebe a vynášení federálních nákladů do vesmíru je nesmírně lukrativní byznys, o který by SpaceX nerado přišlo, čemuž se není co divit.

Mimochodem, SpaceX už v minulosti letectvo žalovalo, v roce 2013 totiž došlo ke sporu ohledně certifikace Falconu 9 pro mise EELV. Ale o tom zase někdy příště…

Celou žalobu SpaceX si můžete pročíst zde (PDF).

Předchozí články o sporech Elona Muska a jeho firem:

Jiří Hadač



Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
50 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře