11. testovací let Starship

<< Informace Články Fotky Videa Aktuálně >>

Základní informace

  • Datum startu: 14. 10. 2025 01:23:41 SELČ
  • Startovní okno: 75 minut (01:15–02:30) (Co je to startovní okno)
  • Stav: Mise byla úspěšná
  • Loď: Starship S38
  • Nosič: Super Heavy B15-2
  • Cílová dráha: Suborbitální
  • Startovní rampa: Starbase v jižním Texasu, USA
  • Pokus o přistání lodi: Úspěšné přistání do vody
  • Pokus o přistání nosiče: Úspěšné přistání do vody
  • Press kit ke stažení zde

Podrobnosti a zajímavosti

  • Jedenáctý start kompletní sestavy lodi Starship (výška 50 metrů, průměr 9 metrů) a rakety Super Heavy (výška 71 metrů, průměr 9 metrů), které jsou vyrobeny z nerezové oceli. Finální verze těchto znovupoužitelných strojů mají umožnit levné cesty na oběžnou dráhu Země, ale také na Měsíc a Mars.
  • Kombinace lodi Starship a nosiče Super Heavy má při startu celkovou hmotnost kolem 5300 tun, z čehož 4900 tun tvoří pohonné látky. Super Heavy obsahuje přibližně 3400 tun paliva a okysličovadla, zatímco Starship ponese dalších 1500 tun těchto pohonných hmot. Přibližně 78 % hmotnosti pohonných látek bude představovat kapalný kyslík, zbytek tvoří kapalný metan. Loď i raketa mají metanovou nádrž umístěnou v horní části a kyslíkovou dole. Navíc obsahují ještě menší nádrže s pohonnými látkami vyhrazenými pro přistávací manévr.
  • Na lodi i raketě jsou přítomny také antény pro komunikaci se satelitní sítí Starlink. Jejich použití umožňuje přenos telemetrie a videa i během návratu do atmosféry, kdy vznikající plazma obvykle způsobuje výpadky přenosu.
  • Během prvního integrovaného letu Starship, který se uskutečnil v dubnu 2023, selhalo několik motorů a mise se nedostala do fáze oddělení lodi od nosiče. Během druhého testovacího letu se SpaceX dostalo podstatně dále – byl otestován nový způsob oddělení stupňů a loď následně úspěšně zažehla všechny motory a téměř doletěla na cílovou dráhu. Nosič nakonec selhal nedlouho po oddělení a loď zhruba 5 minut poté. Třetí testovací let byl opět o dost úspěšnější, neboť Super Heavy se po oddělení poprvé dostala do fáze přistávacího zážehu (ale pak došlo k selhání) a loď Starship úspěšně dosáhla cílové dráhy. Díky tomu bylo možné provést několik testů v kosmickém prostoru a poprvé došlo k pokusu o návrat lodi do atmosféry (i když neúspěšně). Čtvrtý testovací let byl téměř kompletně úspěšný, neboť nosič Super Heavy poprvé kontrolovaně přistál do Mexického zálivu a loď Starship pak poprvé přečkala návrat atmosférou (i když s poškozením, kvůli kterému přistála v oceánu o pár kilometrů jinde, než bylo v plánu). Pátý testovací let už byl kompletně úspěšný, neboť loď Starship dokázala díky vylepšenému tepelnému štítu přečkat návrat atmosférou v lepším stavu a pak přistála přesně na cílovém místě. Navíc proběhl první pokus o zachycení nosiče Super Heavy pomocí Mechazilly zpět na rampě a rovnou byl úspěšný. Během šestého testovacího letu došlo k prvnímu restartu Raptoru během volného letu lodi kosmickým prostorem. Loď navíc měla snížený počet destiček tepelného štítu, ale přesto provedla přesné simulované přistání do vody. Zachycení Super Heavy však bylo odvoláno kvůli ztrátě komunikace mezi věží a raketou, a tak došlo pouze k přistání na vodní hladině. Při sedmém testovacím letu poprvé startovala loď Starship druhé generace. Bohužel selhala ještě před dosažením cílové dráhy z důvodu úniků pohonných látek. Nosič Super Heavy však byl opět úspěšně zachycen Mechazillou, navíc poprvé letěl s již použitým Raptorem. Při osmé testovací misi SpaceX chtělo zopakovat předchozí neúspěšný let, ale loď opět selhala před dosažením cílové dráhy. Nosič Super Heavy byl úspěšně zachycen Mechazillou. Během devátého letu se loď Starship druhé generace poprvé dostala na cílovou dráhu, avšak poté došlo ke ztrátě tlaku v nádržích a loď vstoupila do atmosféry neřízeně, načež byla zničena. Nosič Super Heavy byl poprvé již použitý a otestoval experimentální návratový profil, avšak následně vybuchl nad Mexickým zálivem po zahájení přistávacího zážehu kvůli poškození ze zvýšeného náporu na konstrukci. Desátý let byl konečně úspěšný a loď i nosič při něm přistály v oceánu podle plánu. Zároveň poprvé došlo k vypuštění maket družic Starlink.
  • Plán této testovací mise je podobný té předchozí. Loď Starship připojená k nosiči Super Heavy odstartuje z rampy ve Starbase v Texasu a vydá se směrem na východ. Raketa Super Heavy se oddělí necelé tři minuty po startu, provede částečný návrat směrem k pevnině pomocí zpětného zážehu a pak se pokusí o simulované přistání ve vodách Mexického zálivu pár desítek kilometrů od pobřeží. Otestuje přitom nový typ přistávacího zážehu s odlišnou konfigurací motorů, který má používat příští generace nosiče. Nejdříve bude zažehnuto 13 motorů, pak zůstane zažehnutých 5 a nakonec jen 3, přičemž se Super Heavy bude vznášet. Loď Starship by mezitím měla dosáhnout cílové suborbitální dráhy a během letu kosmickým prostorem otestuje vypuštění osmi maket družic Starlink a zážeh jednoho Raptoru. V závěru Starship vstoupí do atmosféry, kde bude prověřen tepelný štít a aerodynamické řízení lodi, včetně manévru s náklonem, který bude potřeba pro budoucí návraty lodi do Starbase kvůli zachycení Mechazillou. Tentokrát však loď ještě dosedne do Indického oceánu.
  • Na této misi poletí prototypy Starship S38 a již použitý nosič Super Heavy B15-2.
  • Starship:
    • Starship S38 je poslední prototyp lodi druhé generace. Oproti první generaci obsahuje řadu vylepšení. Loď je o jeden ocelový barel vyšší, takže má větší nádrže (ale zato o něco menší nákladový prostor). Dále má upravený tepelný štít, který například na některých místech využívá zmenšené destičky. Úprav se dočkaly také přední klapky, které jsou menší a jinak umístěné než dřívější typ. Zároveň loď dostala řadu vylepšení, která SpaceX zavedlo na základě poznatků z prvních dvou neúspěšných testovacích letů lodi druhé generace. Loď je nadále vybavena třemi atmosférickými Raptory a také třemi vakuovými.
    • Díly pro prototyp S38 byly poprvé spatřeny na začátku roku 2025 a v červenci téhož roku byla loď převezena do areálu Massey’s, kde proběhlo kryogenní testování. Statický zážeh pak proběhl 22. září 2025.
  • Super Heavy:
    • Raketa Super Heavy B15-2 je vybavena celkem 33 atmosférickými Raptory druhé generace, z nichž 24 je již použitých.
    • První díl byl spatřen v červnu 2024 a výroba byla dokončena v prosinci téhož roku. Těsně před koncem roku bylo provedeno kryogenní testování v areálu Massey’s. Následně byl převezen zpět do výrobního areálu kvůli instalaci motorů. Statický zážeh všech Raptorů proběhl 9. února 2025.
    • Prototyp absolvoval svůj první let v rámci osmé testovací mise v březnu 2025, při které byl úspěšně zachycen Mechazillou. Po kontrolách a blíže neurčených opravách a údržbě raketa v 7. září 2025 absolvovala statický zážeh před svou další misí.
    • Půjde o teprve druhý případ znovupoužití Super Heavy.
    • Super Heavy po oddělení od lodi Starship provede zpětný zážeh, který raketu nasměruje zpět k pevnině. Zpětný zážeh využívá všech 13 středových motorů, které jsou schopny náklonu o 15 stupňů a tím raketu řídí.
    • Po provedení přistávacího zážehu by měla raketa dosednout rychlostí 8,5 metrů za sekundu do vod Mexického zálivu, kde se následně potopí.
  • Vývoj data startu: 2025 → 7. října 2025 → 14. října 2025

Související články

Fotky

Start

S38 a B15-2

Starship S38

Super Heavy B15-2

Mise

Videa

Záznam oficiálního přenosu ze startu:

Česky komentovaný přenos od Kosmonautix.cz:

Oficiální animace ilustrující velikost Starship:

Oficiální animace letu Starship na Mars:

Testovací zážeh motoru Raptor 2:

Testovací zážeh vakuového motoru RVac:

Statický zážeh Super Heavy B15-2:

Statický zážeh Starship S38:

Archivní záběry z výroby a testování Starship ve Starbase:

Aktuální informace


Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!

Petr Melechin

Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest

25 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Tomáš Kundrt

Na záběrech ze startu, mne překvapil celkem dost tmavý dým za raketkou. A pritom jsem si myslel, ze metan a kyslík hoří čistě. Mate na to někdo nějaké vysvětlení? Děkuji
Viz video https://x.com/MarioNawfal/status/1977949325901676863?t=JFI_RrsixxjnSbA9XWOigg&s=19

Tomáš Kundrt

Na prvnim videu mezi 0:30 – 0:40

Honza1616

Stejná kouřová stopa je vidět při každém startu

Tomáš Kundrt

Překvapuje mne, ze ten poměr nemají tak vyladěný, respektive jestli se tim nesnižuje účinnost:
Viz Perplexity:
“Spaliny z hoření metanu (CH4) obsahují převážně oxid uhličitý (CO2) a vodu (H2O) při úplném spalování, které probíhá za dostatečného přístupu kyslíku. Toto spalování je nejbezpečnější a nejúčinnější. Pokud je přívod kyslíku omezený, dochází k neúplnému spalování, kdy vznikají jedovatý oxid uhelnatý (CO) a někdy i uhlík (saze) spolu s vodou. U metanu tedy spaliny obsahují buď CO2 a H2O (při úplném spalování), nebo CO, uhlík a H2O (při neúplném spalování)”

Dr.Str.

Jenom moje teorie:
Zaprvé, jak pan Mechelin píše, jde o chlazení motoru.
Zadruhé pak tepelným rozkladem vzniká uhlík a vodík. Uhlík vytvoří saze, vodík je pak prvek s největší hybností vzhledem k teplotě. I u motorů spalujících čístý vodík se s tím počítá a injektuje se více vodíku, aby se zvýšil impuls. Možná na toto spoléhají i u SpaceX. Ale to je jen moje spekulace.

Hladidlo
hulvath

Jak řekl komisař Ledvina ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný : “Myslím že jsou poněkud pozadu.” 😀

Bohumil Shrabal
Bohumil Shrabal

Přinejmenším při posledním letu (nepamatuju si a není podstatný, zda i při tom předchozím) si pochvalovali, jak zacpáním děr v mezistupni nasměrujou první stupeň po oddělení. Na snímcích novýho mezistupně z příhrad to ovšem nevypadá, že je některá strana ucpaná. Hovořilo se o tom někde?

Naposledy upraveno před 4 měsíci uživatelem Bohumil Shrabal
LZ.

Když tak zahazuji spoustu vysokoteplotního materiálu v tryskach a nerezu z trupu, nevyplatilo by se spíše ji odtáhnout do šrotu než potopit?

Plavidlo

Nie Grétka.

Honza1616

Myslím že tazatel se nezajímal o ekologii ale o recyklaci, přeci jen je to několik tun nerez oceli které si jen tak plují po hladině. Ale chápu, v SpaceX nevědí co s penězi, tak si můžou dovolit to zahodit/potopit,
u nás stojí Kg nerez oceli cca 15Kč, cena železné rudy je obchodována na několika světových burzách globální cena bude +- stejná, to stejné platí i pro další nerosty které jsou jako příměsi v oceli.
Cena nerezu pak bude 0,75$/Kg *1000Kg*500t =37,5M$
…to jsou drobné, zbytečná námaha to tahat z vody, že ?

Martin B

Opravdu zajímavá úvaha. Zaprvé, ses sekl o 2 řády a dělalo by to 375 tisíc dolarů (500 000 * 0,75)

K tomu váha prázdného boosteru je 275 tun. Motory z toho tvoří více než 50 tun. Ty nemůžou jít na recyklaci, ikdyby SpaceX sebevíce chtěla kvůli ITAR. Cena nerezového šrotu 304L stojí v USA půl dolaru za kilo (díky Groku). Ne všechno se podaří zachránit, protože ocel neplave zrovna nejlépe.
Řekněme, že by se jim to podařilo zachránit skoro celé, nějakých 200 tun bez motorů, tak by na tom získali 100 tisíc dolarů.

Pomineme, že by se museli tahat s 200 tunama oceli, která se louhovala v mořské vodě, což jak víme ocel miluje a ty záchranné práce asi taky nebudou zadarmo. Pokud to tahají z vody tak ne kvůli šrotu, ale aby se na to mohli inženýři podívat z blízka. Jo a se Starshipem by se nikdo z druhé strany planety pro pár tisíc dolarů ve šrotu nikdo netahal.

Naposledy upraveno před 5 měsíci uživatelem Martin B
bobi

LZ. spíše myslel na trysky ze slitiny C 103, hafnium, niob, zirkonium, titan. Ty patrnš nebudou levné jako ocel. ☺

buggy
  1. naklady na vylovenie vyrazne vyssie ako cena vo vykupe
  2. Starship si len tak neplava na hladine. Bud exploduje, alebo sa potopi na dno.
  3. sol upravy kvalitu materialu tak dobre, ze je lahko mozne, ze sa ani recyklovat neda ekonomicky…
Yamato

Tak. Struktura nakladov v kozmonautike je velmi specificka a “sedliacky rozum” moze viest k velmi chybnym predstavam. Takze:

1. Najdrahsie na rakete nie je cena materialu na diely, ale presnost tych dielov a ich zostavenie dokopy. Oproti narocnosti vyroby a montaze je cena materialu skoro zanedbatelna.
2. Najdrahsie na starte rakety nie je palivo, ale cena rakety (vid bod 1) a proces samotneho startu, co su tisice a tisice drobnych krokov ktore musia prebehnut vsetky spravne. Oproti narocnosti procesu startu je cena paliva takmer zanedbatelna.

Suma-sumarum, vsetky uvahy o znizeni nakladov setrenim (recyklovanim) materialu alebo paliva vychadzaju z nespravnych predpokladov. Tym sa usetria radovo jednotky percent celkovych nakladov.

MOZE

Presne tak 😀 prero Falcon9 má verziu, kde horný stupeň má skrátenú trysku, lebo trpeli nedostatkom materiálu na jej výrobu…

teda záleží nie na cene ale na dostupnosti materiálov, kde by možno aj zaplatili 10x viac ale proste výrobné kapacity nestačia, otázka je, či sú také materiály na raptoroch a či nebude jednoduchšie vykuchať materiál z prvých generácií. 😀

Pavel Riedl

Ještě bych dodal, že ten krám je tak velký, že manipulace s ním bude dost nebezpečná a tím také drahá.

A.S.

Pokud dá dotyčný kdokoliv příspěvek a chová se sarkasticky, měl by na 100% vědět, že ten jeho příspěvek je správný. Jinak je, hádejte za co?

Martin

prave, dal som to vypočítať synovi čo ma 9 rokov,, toto je skvelá inteligencia

Pavel Riedl

Vsadil bych se, že inženýři ze SpaceX to mají dobře spočítané. Takže ne.

A.S.

Jde v první řadě o peníze. Ale všeumělecký inženýrský přístup Muska je někdy super a někdy překážkou. Někdy jeden neví. Nápady vznikají a zaníkají, vemte si třeba ty mořské vrtné plošiny. Taky to něco stálo. Trochu mi to připomíná od Troskova kapitána Nema takové ty české superšikovné inženýry Farina a Holana.

Petr

Oni by to i zachránili, i když ne na šrot. Jenže to pokaždé hned šlo ke dnu. Jednou to zůstalo plavat, což byl docela šok, a vůbec na to nebyli připraveni. Od té doby tam číhají s lodí v pohotovosti, že to hned odtáhnou – ale zatím to pokaždé bouchlo a potopilo se dřív, než se stihli rozjet.