Třetí integrovaný let Starship

Informace Webkamery Články Fotky Videa Aktuálně

Základní informace

  • Datum startu: Březen 2024
  • Startovní okno: Bude upřesněno (Co je to startovní okno)
  • Loď: Starship S28
  • Nosič: Super Heavy B10
  • Cíl: Nízká oběžná dráha?
  • Startovní rampa: Starbase v jižním Texasu, USA
  • Pokus o přistání lodi: Zřejmě není v plánu
  • Pokus o přistání nosiče: Pouze do vody

Podrobnosti a zajímavosti

  • Třetí start kompletní sestavy lodi Starship (výška 50 metrů, průměr 9 metrů) a rakety Super Heavy (výška 71 metrů, průměr 9 metrů), které jsou vyrobeny z nerezové oceli. Finální verze těchto znovupoužitelných strojů mají umožnit levné cesty na oběžnou dráhu Země, ale také na Měsíc a Mars.
  • Během prvního integrovaného letu Starship, který se uskutečnil v dubnu 2023, selhalo několik motorů a mise se nedostala do fáze oddělení lodi od nosiče. Během druhého testovacího letu se SpaceX dostalo podstatně dále – byl otestován nový způsob oddělení stupňů a loď následně úspěšně zažehla všechny motory a téměř doletěla na cílovou dráhu. Nosič nakonec selhal nedlouho po oddělení a loď zhruba 5 minut poté.
  • Kombinace lodi Starship a nosiče Super Heavy má při startu celkovou hmotnost kolem 5000 tun, z čehož 4500 tun tvoří pohonné látky. Super Heavy obsahuje přibližně 3400 tun paliva a okysličovadla, zatímco Starship ponese dalších 1200 tun těchto pohonných hmot. Přibližně 78 % hmotnosti pohonných látek bude představovat kapalný kyslík, zbytek tvoří kapalný metan. Loď i raketa mají metanovou nádrž umístěnou v horní části a kyslíkovou dole. Navíc obsahují ještě menší nádrže s pohonnými látkami vyhrazenými pro přistávací manévr.
  • Na lodi i raketě by měly být přítomny také antény pro komunikaci se satelitní sítí Starlink. Jejich použití by mohlo umožnit přenos telemetrie i během návratu do atmosféry, kdy vznikající plazma obvykle způsobuje výpadky přenosu.
  • Plán této testovací mise by se mohl lišit od prvních dvou integrovaných letů Starship, jelikož tentokrát je možná v plánu dosáhnout stabilní oběžné dráhy. Let by v takovém případě probíhal tak, že loď Starship připojená k nosiči Super Heavy odstartuje z rampy v Boca Chica (Starbase) v Texasu a vydá se směrem na východ. Raketa Super Heavy by se měla oddělit necelé tři minuty po startu, provést částečný návrat směrem k pevnině a pak se pokusit o simulované přistání ve vodách Mexického zálivu pár desítek kilometrů od pobřeží. Starship by mezitím měla dosáhnout oběžné dráhy, kde otestuje několik věcí a v závěru provede deorbitační zážeh jednoho Raptoru pomocí pohonných látek z malých přistávacích nádrží ve špičce lodi. V případě úspěchu loď dopadne do Indického oceánu. Loď ani nosič není v plánu vylovit pro účely dalšího použití či analýzy trosek. Naopak budou násilně potopeny, pokud k tomu nedojde samovolně.
  • Pokud se Starship dostane na plánovanou dráhu, během letu v kosmickém prostoru chce SpaceX demonstrovat schopnost přečerpat 10 tun pohonných látek mezi malou přistávací nádrží a tou hlavní. Je to součást malého kontraktu s NASA a zároveň první krůček na cestě k plnohodnotnému orbitálnímu tankování Starship, které je potřeba pro mise za oběžnou dráhu Země.
  • Dále má proběhnout také demonstrace vypouštěče družic Starlink, kterým je vybavena kosmická loď. Není však jasné, jestli půjde jen o otevření/zavření dveří nákladového prostoru, nebo budou zkušebně vypuštěny nějaké družice či alespoň makety.
  • K této misi jsou přiřazeny dosud nejpokročilejší prototypy Starship S28 a Super Heavy B10.
  • Starship:
    • Starship S20 a pozdější prototypy už jsou schopny letů na oběžnou dráhu a jsou vybaveny tepelným štítem a systémem pro oddělení od Super Heavy během letu. Zároveň tyto prototypy už jsou vybaveny nejen třemi atmosférickými Raptory druhé generace, ale také třemi vakuovými motory.
    • Prototyp Starship S28 obsahuje oproti svým předchůdcům několik vylepšení. Především má plošší vrchlíky nádrží, které zvyšují jejich užitečný objem. Dále mají její motory Raptory poprvé elektrické naklápění místo hydraulického. Zároveň je loď vybavena vypouštěčem družic Starlink, ale ten při testovacím letu asi nebude využit.
    • První díly Starship S28 byly ve Starbase spatřeny v červenci 2022 a prototyp byl dokončen v létě 2023.
    • Loď prošla kryogenními tlakovými zkouškami na přelomu července a srpna 2023. Následně začala instalace šesti motorů Raptor a přípravy na další testování. Dne 16. prosince 2023 proběhl spin prime test (roztočení motorů bez zážehu) a 20. prosince následoval statický zážeh všech šesti motorů najednou.
    • Loď Starship by měla během návratu z kosmického prostoru vstoupit do atmosféry pod 60–70° úhlem. Řízení budou zajišťovat čtyři samostatně naklopitelné aerodynamické klapky poháněné elektromotory a bateriemi Tesla. Dvě menší klapky se nacházejí na špičce a dvě velké na zádi.
  • Super Heavy:
    • Raketa Super Heavy B10 je vybavena celkem 33 atmosférickými Raptory druhé generace. Jednou z novinek oproti předchozím prototypům Super Heavy je plošší vrchlík v oblasti společné přepážky hlavních nádrží. Upravený tvar by měl umožnit získat více prostoru pro pohonné látky.
    • První díl pro B10 byl spatřen v červenci 2022 a výroba byla dokončena nejspíš někdy během jara 2023. Kryogenní zkouška proběhla 19. července 2023 (poprvé v areálu Massey’s) a během září 2023 pak proběhly další dvě. Následovala instalace motorů před převozem na rampu v prosinci 2023, kde na úplném konci roku proběhl statický zážeh všech 33 Raptorů najednou.
    • Super Heavy by po oddělení od lodi Starship ve výšce 64 km měla provést zpětný zážeh, který by raketu nasměroval zpět k pevnině. Zpětný zážeh využívá všech 13 středových motorů, které jsou schopny náklonu o 15 stupňů a tím raketu řídí. Musk doufá, že nosič bude dostatečně bytelný, aby dokázal přečkat návrat do atmosféry i bez provedení zpomalovacího vstupního zážehu, který provádějí rakety Falcon.
    • Po dokončení přistávacího zážehu by měla raketa dosednout rychlostí 8,5 metrů za sekundu do vod Mexického zálivu, kde se následně potopí nebo bude potopena.
  • Vývoj data startu: 2023 → 1. čtvrtletí 2024 → únor 2024 → březen 2024

Webkamery

NSF-Starbase

NSF-McGregor

KSC

Nerdle

Plex

Rover

Rover 2.0

Rocket Ranch

Lab

Sentinel

Sapphire

Související články

Fotky

Kompletní sestava

Super Heavy B10

Starship S28

Mise

Videa

Statický zážeh 6 Raptorů na S28:

Statický zážeh 33 Raptorů na B10:

Sestřih záběrů z první mise Starship:

Sestřih z testování a příprav na druhý start:

Oficiální animace ilustrující velikost Starship:

Oficiální animace letu Starship na Mars:

Testovací zážeh motoru Raptor 2:

Testovací zážeh vakuového motoru RVac:

Aktuální informace


Přispějte prosím na provoz webu ElonX, aby mohl nadále zůstat bez reklam. Podpořte nás pomocí služby Patreon či jinak a zařaďte se tak po bok ostatních dobrodinců, kteří už finančně přispěli. Děkujeme!

Petr Melechin
Latest posts by Petr Melechin (see all)



Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest

50 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
prochzde

Asi by to mohl být jeden z posledních testů Starship S28 a vyšších ve Starbase.
Pokud se v testovacím areálu Massey’s podaří “brzy postavit” zařízení pro Starship Static Fire (s odklonem plamene, aby ze Starship už neodpadávaly destičky), tak další testy budou tady.
Uvolní to pláž a nebudou zbytečně uzávěry (lidi, želvy,ptáci a ta nejmenovaná organizace).
Je to dost zjednodušené, protože i při posledním startu “se čekalo na ptáky”!

prochzde

Možná to patří spíš do “Vývoj a výroba Starship a SH”.
Do přístavu v Brownsville dorazil 30.12.2023 (po dvanácti dnech z Floridy) 7.segment pro OLIT3 a dvě nádrže.

prochzde
miki

zdravim, uz sa vie, preco stratili druhy stupen pri druhom lete? zatial stale jedine info je ze stratili signal.

Naposledy upraveno před 2 měsíci uživatelem miki
PetrV

S28 po zkoušce připraven. Teď je na řadě B10.
Eric Berger cituje s termínem paní Lueders.
https://arstechnica.com/space/2023/12/spacex-completes-static-fire-test-in-push-toward-third-starship-launch/

PetrV
PetrV
Mário

Už sa to začína. Keď to takto pôjde ďalej čoskoro začne byť úzke hrdlo štartovacia rampa. Ja si myslím že tretí štart by sa do konca februára mohol podariť. A potom sa budú intervaly len skracovať. Takže ďalšia rampa je nevyhnutnosť. Len teraz ak si dobre spomínam že môžu uskutočniť iba 5 štartov ročne z Texas? Alebo to už neplatí. Každopádne keď sa dizajn ako tak trochu ustáli začne sa tempo dramaticky zvyšovať. Ak sa nič nepokazí možno nebude Starship brzdiť návrat ľudí na mesiac.

prochzde

Nějak jsem nepochopil tu myšlenku…
Z OLIT1 se startuje, OLIT2 už v “základech” stojí a “základy” pro OLIT3 se budují, první díly se začínají převážet do “Starbase”.
II. integrovaný let (start) potvrdil, že OLIT1 je O.K., což je dobrá zpráva pro OLIT2, který potřebuje pro pokračování ve stavbě úspěšný start Ax3 10.1.2024 v ověření nové rampy. Do OLIT3 už lijí beton a přiváží první díly (zbytek dílů je už sestaven a čeká jen na převoz).

Mário

Niečo mi asi uniklo. Pokiaľ viem druhý štart ukázal že ešte je čo vylepšovať. Tankovacie rameno pre Starship utrpelo poškodenie a vyzerá to tak že aj pre Superheavy. Stôl bude potrebovať chladenie a ak treba po každom štarte zvarat praskliny a natierať nohy tiež to nie je OK. Neviem o tom že už sa vie kde bude druhá rampa zatiaľ sú to všetko špekulácie. A o trojke neviem absolútne nič. Floridu nepočítam keďže všetky práce ustali a čakajú kým budete všetko na sto percent a bude sa dať štartovať každú chvíľu bez nutnosti väčších opráv.

prochzde

Ty úniky je třeba dostudovat (vygooglit) a OLI2 je opravdu na KSC.
Pro OLIT3: “Do Starbase poputuje z Floridy první segment věže pro druhou rampu pro mise Starship”. Na stránkách elonx.cz

Ľuboš Majdán

Myslím, že uvažujú nad postavením jednej veže, ktorá by slúžila iba na zachytávanie pri pristátí, bez vybavenia na štart. Obmedzilo by to riziko poškodenia štartovacej veže pri pristátí + okolie (nádrže). Tiež to môže urýchliť prípravu na ďalšie štarty.

Jiří Novotný

To nevím teda, to by možná mohli rovnou přidat k těm raketám nohy, ne, než stavět separátní věž pro záchyty. Zajímalo by mě, jestli se v blízké době o nějaký záchyt skutečně pokusí.

Naposledy upraveno před 2 měsíci uživatelem Jiří Novotný
TomG

Dřív nebo později to budou muset zkusit. Jediný s čím budou mít ale ohromný problém bude vítr. Ta plocha do které bude mít možnost se opřít bude obrovská.

PetrV

Ten vitr je zrovna věc, kterou mají zvladnutou.
Falcon 9 přistává spolehlivě.

Paero

Ale jen za hezkýho počasí, kdy má povolen start.

TomG

Jako zrovna Falcon 9 má při přistání na plošinu ve větru klidně odchylku od středu 2m. Co je docela málo,ale s SH se budou muset vejít do +-40 cm. Zcela určitě tam bude nějaký limit větru,kdy to bezpečné zachycení nebude už možné.

Jiří

Ten údaj 40 cm vychází z něčeho konkrétního nebo se jedná o váš odhad? Tolerance 4,5 % šířky mi přijde extrémně málo nejen na zachytávání, ale prakticky na cokoli.

Naposledy upraveno před 2 měsíci uživatelem Jiří
TomG

Tak zachytávání je plánováno na stejných bodech které se používaj i k vyzvedávání na startovací stolec pomocí ramen…

Jiří

Ano a Mechzilla je pohyblivá v řádu metrů na každou stranu, proto se ještě jednou ptám, z čeho vychází těch 40 cm, říkal to Musk, nebo byla ta informace někde jinde nebo je to jen vaše domněnka? Nepíšete “podle mě”, tak proto se ptám z čeho to vychází a nemyslím to nějak špatně, jen toužím po té informaci :-).

TomG

Tak pokud si správně vzpomínám je to velikost(délka)oněch záchytných bodu na SS a SH.Rameno samotné poskytné jen uhel přilížení k samotné věži.

LZ.

Ty h#@%&*! jsi to zakřikl. Máš B1058 na svědomí..

🙂

Jiří Novotný

No bude to zajímavý a asi i dost riskantní manévr. Sám jsem na to zvědavý.

Jiří

Když první stupeň F9 vstupuje zpět do atmosféry, je rychlost okolo 5000 km/h, kilometr nad zemí, tedy cca 15 sekund před přistáním je rychlost stále ještě asi 500 km/h.
Nějaký vítr pár desítek km/h neudělá proti tomu proudění všude okolo vůbec žádný rozdíl, stejně to musejí naprosto precizně vyrovnávat roštová kormidla, připravená na jakoukoli výchylku ať už z důvodu větru, hustoty atmosféry, teploty atd.
Možná že kilometr nad zemí už je rychlost příliš malá, aby roštová kormidla něco zachránila, jenže jak jsem zmínil už zbývá jen 15 sekund. Představte si Starship na dokonale kluzké podložce jak do ní 15 sekund fouká silný vítr. Jestli ji posune o jednotky procent šířky, tak je to hodně.

Ferda Mravenec

Zásadní rozdíl mezi přistáváním F9 a SH je v tom, že F9 nemůže přiškrtit motory (resp. 1 motor na který přistává) tak, aby “zavisel” na místě. Musí to být provedené tak, že v 0 výšce má 0 rychlost klesání a v ten okamžik vypne motor. Pokud by motor běžel déle, tak začne zase stoupat. To je velmi náročné.
U SH toto odpadá. SH může při přistávání “zaviset”, nakláněním trysek a pomocných motorků i manévrovat do stran (případně kompenzovat vliv větru) a domanévrovat do správné pozice (pokud bude mít dost paliva). Ne, že by to bylo jednoduché, ale trochu to přistání usnadňuje.

Ivo Janáček

Já bych na to moc nespoléhal, ta spotřeba paliva je obrovská, touto cestou určitě nebudou chtít jít,

TomG

No mne hlavně zajímá jak budou chtít v rozumné míře zvládat navraty SH a pak SS z orbity tak aby jim z toho nevzniklo logistické peklo.Protože toho časem budou mít v provozu najednou mnohem víc.

Ľuboš Majdán

Pri prvých pokusoch o zachytenie pri návrate asi nemá zmysel riskovať stratu štartovacej veže. Ale možno sa mýlim a zvládnu to hneď na prvú.

prochzde

Myslím si, že k tomu logicky dojde a vybudují třeba na Masseys jen přistávací věž. Starship a booster protom převezou na Starbase. Stejně tak i testování zážehu u Starship asi bude muset probíhat taky na Masseys. U některých V2 Starship už bude 9 raptorů a to bude chtít odvod spalin.

Arnošt Gelber

Moc nerozumím jak “plošší vrchlík v oblasti společné přepážky hlavních nádrží by měl umožnit získat více prostoru pro pohonné látky”

Vždyť tvar membrány mezi dvěma částmi nádrže její celkový objem nijak nezmění.

Ferda Mravenec

Pravděpodobně tam není “membrána”, ale dva vrchlíky proti sobě. Membrána by si byla příliš slabá na vyrovnání různých tlaků v nádržích pro kyslík a metan. Pochybuji, že jsou tlaky během plnění a letu stále stejné.

Invc

U toho “mezi” je to skoro jedno … ale význam to má u těch “koncových”.

PetrK

a teď jsem pochopil i tohle 🙂

PetrK

Mně to smysl dává. Jestli je plošší vrchlík u nádrže, tak zjednodušeně při zachování výšky nádrže přibude objem válce o výšce rozdílu výšky mezi jedním a druhým typem vrchlíku, ne ?
Prostě místo polokoule tam bude válec o stejném průměru (jako má raketa) a výseč z koule o větším průměru (plošší vrchlík).
Edited: Tedy vlastně jednu nádrž zvětší a druhou zmenší 🙂 Ale protože jsou dva vrchlíky (přepážka a ukončení), tak zvětší obě.

Naposledy upraveno před 2 měsíci uživatelem PetrK
Petr Šída

Tehdy je skutečně zploštil, uz te design jednou měnili

PetrV

Díky za aktualizaci.
U B10 plošší vrchlík což je více paliva.
Uvidíme, kdy poletí. A snad budou přečerpávat palivo na LEO.
Je to potřeba.
IFT2 byl velký úspěch na cestě.

PetrV
Jiří Hošek

Let Starship S28 na LEO (stabilní nízkou oběžnou dráhu Země) není v plánu mise.

PetrV

Orion bude pri Artemis 2 hopsat o atmosféru?
Štít nebyl ok po prvním letu?
https://nedd.tiscali.cz/astronauti-poprve-pristanou-odrazem-od-atmosfery-jako-kdyz-hazite-na-rybniku-zabky-570742

Jiří Hošek

Omlouvám se ostatním, že odpovím na otázky, které jsou mimo téma článku o IFT-3.
Odpověď na 1. otázku: Ano
Odpověď na 2. otázku Ano/Ne závisí na tom, co si představujete pod slovem “ok”.

PetrV

Žabka bude těžký manévr v budoucnu i pro Starship.
A v orionu to bude ale hned napoprvé s kosmonauty.
NASA si asi věří.
Proto jsem se ptal.
Nebyl štít ok znamená že došlo k nějakým poškozením na orionu?

Jiří Hošek

Opětovně se ostatním omlouvám za OT téma, ale asi je důležité si tohle vyjasnit. Asi i proto, že Starship a Orion se jednou mají setkat v rámci mise Artemis III.

Návrat s využitím skip entry byl úspěšně proveden při misi Artemis I. Při misi Artemis II s astronauty tedy nemá být profil skip entry využit poprvé, ale podruhé.

Při návratu z mise Artemis I nedošlo k žádnému poškození Orionu mimo tepelný štít. Samotný tepelný štít poškozen byl, ale to se děje pokaždé z jeho podstaty, protože na jeho povrchu je ablativní materiál Avcoat, který při zahřátí uhelnatí, přičemž plyny vzniklé rozkladem odnášejí teplo z tepelného štítu a chrání tak návratový modul. Při návratu z mise Artemis I zuhelnatělo oproti počítačovým modelům větší množství Avcoatu. Nešlo o bezpečnostní problém, protože tepelný štít měl stále značnou rezervu Avcoatu a jeho eroze nijak neohrožovala návratový modul. Z hlediska Vašeho dotazu tedy tepelný štít byl “ok”.

Manažeři NASA se však se závěrem “ok” nespokojili, nechali odfrézovat vnější vrstvy Avcoatu, studovat je a snažit se zjistit příčiny uvolnění jeho většího zuhelnatělého množství. Výsledky budou nejspíš na jaře 2024. Zatím není vyloučeno, že problém s neuspokojivým chováním tepelného štítu půjde odstranit pouhým provedením změn v návratové trajektorii nebo v orientaci návratového modulu při vstupu do atmosféry. V krajním případě jsou ovšem manažeři NASA připraveni vydat příkaz k opravě nebo výměně tepelného štítu Orionu pro Artemis II. A právě proto jsem v předchozím komentáři napsal, že odpověď na otázku “ok” může být i “ne”. Odpověď zkrátka v tuto chvíli ještě neznáme.

Petr Šída

Apollo taky používalo profil se vzestupnou části trajektorie, v čem je prosim rozdil oproti skip reentry? tehda to nebylo mimo atmosferu?

Jiří Hošek

Lodě Apollo byly navrženy pro tuto schopnost, ale nepoužívaly jí, protože tehdy nebyla dostatečná důvěra v přesnost manévru (neexistovaly potřebné výpočetní schopnosti pro simulace manévru, dostatečně přesné navigační technologie ani potřebná znalost horních vrstev atmosféry Země).

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/missions/orion-spacecraft-to-test-new-entry-technique-on-artemis-i-mission/
https://www.lockheedmartin.com/en-us/news/features/2022/orion-skip-maneuver.html

PS: Mezi všemi návraty Apolla byl jedinečný vstup návratového modulu Apolla 11, který během sestupu provedl manévr pro prodloužení trajektorie, aby mohl přeletět přes bouřky v původním místě přistání a přistát o 400 kilometrů dál. Orion může díky skip entry změnit místo přistání až o 8890 kilometrů, což mu umožňuje přistát s větší přesností v blízkosti záchranných týmů.

PetrV

Co to bylo za zvuky při brzdění o atmosféru cca 10s po začátku videa?
https://youtube.com/shorts/lsViB64M7Rk ?

Paero

No paráda!