Osobnosti SpaceX #10: Tom Markusic, bývalý šéf testovací základny v McGregoru

Tom Markusic (Foto: Jeff Wilson)

Je málo známou informací, že současný výkonný ředitel firmy Firefly Aerospace Tom Markusic je bývalý zaměstnanec firmy SpaceX, kde pracoval jako šéf testovací základny McGregor v Texasu a také zastával ve firmě pozici vrchního systémového inženýra. Jeho kariéra je však daleko bohatší a než spoluzaložil firmu Firefly, pracoval i v NASA, ve Virgin Galactic, či pro Jeffa Bezose a jeho firmu Blue Origin.

Thomas Edward Markusic se narodil v americkém státě Ohio na začátku 70. let. V jeho životě existuje řada bílých míst, které se mi z veřejných zdrojů nepodařilo zaplnit. Naštěstí se tato bílá místa týkají pouze jeho dětství či studií a toto období nejasností končí v polovině devadesátých let. Jednoznačně je však možno prohlásit, že se celý život zajímal o mezihvězdné lety a velkou spoustu času se věnoval studiu fyziky, protože rakety chrlící oheň byly něčím, co ho absolutně fascinovalo.

I proto začal v roce 1996 pracovat jako civilní výzkumný pracovník pro U. S. Air Force, kde byl zaměstnán jako výzkumný inženýr pohonů. O rok později, souběžně s prací pro armádu, se rozhodl rozšířit své vzdělání a přihlásil se k doktorskému studiu na prestižní University of Princeton, toto studium pak zakončil v roce 2002 ziskem doktorátu v oboru mechanické a letecké inženýrství.

V roce 2001 se rozhodl změnit zaměstnavatele a přešel do Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku, který je známější pod svou zkratkou NASA. I zde byly tématem jeho práce pohony raket. Potom se však NASA rozhodla soustředit své úsilí na program Constellation zahrnující vývoj raket Ares I či Ares V, a Tom cítil, že tento program není pro něj to pravé. Dostal však v NASA příležitost přejít na manažerskou pozici a protože se vždy rád učil nové věci, nabídku přijal. Začal se tedy učit managementu a tomu, jak organizovat práci. Poté se však začalo v NASA mluvit o internetovém chlápkovi, který hodlá postavit své vlastní rakety. A kolegové Tomovi navrhli, aby se za ním zajel podívat, že by se mohl něco zajímavého naučit.

Začátkem roku 2006 si tedy sbalil své manažerské knihy Kam se poděl můj sýr a Jednominutový manažer, nasedl na letadlo a vydal se směrem na západ vstříc Marshallovým ostrovům a atolu Kwajalein. Na tomto atolu už od června 2005 pracovala skupina techniků a inženýrů SpaceX na uskutečnění svého cíle, provést orbitální start první soukromě vyvinuté rakety na kapalná paliva. Detaily o tehdejším konání SpaceX na atolu Kwajalein je možno najít ve čtyřdílném překladu blogu Kimbala Muska z té doby.

Ostrov Omelek v atolu Kwajalein v roce 2006 (Foto: Sharon Hurst)

Co však na atolu Kwajalein nalezl Tom Markusic? Něco mnohem prozaičtějšího. Nalezl tam partu chlapů a žen, kteří se zde potili, hodně pili a rybařili, na katamaranech přejížděli z ostrůvku na ostrůvek, a stavěli u toho raketu. Večer si pak zapalovali táboráky a spali pod hvězdami. A na tomto místě se ocitnul Markusic se svými sterilními bezduchými knížkami, člověk, který do práce chodil normálně v kravatě. A tehdy mu došlo, že hlavním cílem manažerských knížek je tyto knížky prodat. Zkrátka a dobře, přestal mluvit o tom, jak by se věci měli dělat, a přestal studovat, jak je dělat, a začal je dělat. S knížkami praštil o zem a rozhodl se připojit k dění okolo.

Tom Markusic s Falconem 1 na atolu Kwajalein začátkem roku 2006 (Foto: Tom Markusic)

V březnu 2006 sice první Falcon 1 selhal 25 sekund po startu, to však nikterak Tomovi nezabránilo učinit ve svém životě změnu. Když se vrátil do Států, dostal nabídku opustit NASA a stát se zaměstnancem SpaceX. Jeho žena v té době byla v osmém měsíci těhotenství, ale on prostě cítil, že jeho rozhodnutí je správné. V červnu 2006 tak nastoupil ve SpaceX na plný úvazek. Nastoupil na pozici šéfa testovacího střediska McGregor v Texasu. Toto středisko si SpaceX pronajalo už v roce 2003 a z počátku mělo rozlohu jen 256 hektarů. Také tam pracovali na plný úvazek jen tři lidé. Pod vedením Toma Markusice se středisko  do roku 2011 rozrostlo do rozlohy 600 hektarů a počet zaměstnanců se navýšil na více než 240.

Než se SpaceX podařilo dosáhnout orbitální dráhy, havarovaly celkem tři nosiče Falcon 1. Podle Toma byl příčinou těchto havárií nedostatek disciplíny, ale rozhodně šlo o poučnou zkušenost pro všechny, i pro něj osobně. Viděl kolem sebe obrovský kontrast mezi prací zde a v NASA. Tihle chlápci prostě budovali novou cestu do vesmíru s nízkými náklady a vysokou frekvencí startů. Pro Elona šlo o práci na plný úvazek a Tom se nakazil jeho vírou, že vše bude určitě perfektně fungovat. Elon prostě očekával na 100 %, že raketa odstartuje a celá věc se podaří, což podle Toma bylo něco až magického.

Na základně McGregor se kromě zážehů raket a motorů provádělo i strukturální testování Falconu 9 (Foto: SpaceX)

Po pěti letech práce ve SpaceX, v dubnu 2011, se však Markusic rozhodl odejít. Toto rozhodnutí však nepřišlo jen tak. Tom cítil, že by mělo existovat víc firem jako SpaceX. Po letech ve SpaceX také získal pocit, že je schopen navrhnout a postavit raketu sám. Nejdříve se však rozhodl pomoct dalším soukromým společnostem, aby se ve svém vývoji posunuly dál. Následující dva měsíce pracoval u Blue Origin, jenže z té odešel docela zklamán. SpaceX bylo brutální, s obrovským tahem na branku, zato u Blue Origin měl pocit, že se spíše než o raketovou společnost jedná o koníček bohatého muže. Pro Toma to byl obrovský šok, ovšem když u firmy pracoval, zavolal mu Richard Branson a požádal ho, aby mu pomohl postavit jeho kosmickou loď. V květnu 2011 tak nastoupil do firmy Virgin Galactic jako viceprezident přes raketové motory. Až do prosince 2013 pak Tom Markusic vedl vývoj motorů Newton pro budoucí raketu Launcher One.

Test shozu rakety LauncherOne z letadla Boeing 747 „Cosmic Girl“ v červenci 2019 (Foto: Virgin Orbit)

Na konci roku 2013 se však rozhodl Virgin Galactic opustit a spoluzaložil firmu Firefly Space Systems. Největší problémy nové vzniklé firmě však nepředstavovaly technické obtíže, komplikace způsobovala finanční stránka věci. Vývoj nové rakety totiž není laciná záležitost a na rozdíl od Elona Muska, Paula Allena či Jeffa Bezose Tom Markusic nezískal žádné bohatství z internetových aktivit či vývoje softwaru. A v takové chvíli jsou vlastně jediné dva způsoby, jak potřebné finance získat. Neexistující raketu lze prodávat zákazníkům, či nabízet potenciálním investorům. Jenže tyto investory začne raketa zajímat až v okamžiku, kdy poprvé odstartuje. A vývoj i nízkonákladové rakety stojí 100 milionů dolarů. Tom Markusic tak trávil dny tím, že obcházel investory a získával jejich podporu ve formě šeků na 100 a 200 tisíc dolarů pro firmu, která spotřebovávala přibližně 1 milión dolarů týdně.

Nějaký čas se firmě Firefly dařilo tímto způsobem získávat potřebné finance, ale v polovině roku 2016 začaly firmě docházet peníze. Objevila se také další pohroma. Jeho dřívější zaměstnavatel, firma Virgin Galactic, Toma obvinila z nekalé soutěže a zneužití obchodního tajemství. Podle jejího názoru, který potvrdil i nezávislý soudce, si Tom při odchodu z firmy s sebou odnesl informace týkající se motorů typu aerospike. A aby se na tuto událost nepřišlo, zničil za sebou úložná zařízení a přeformátoval pevné disky a zlikvidoval počítače. Tento spor byl nakonec urovnán tím, že se firma Firefly zavázala nepoužít na svých raketách tento druh raketových motorů.

Všem špatným dnům však nebyl konec. Velký investor, kterým byla firma Vulcan Aerospace Paula Allena, se rozhodl ukončit financování firmy Firefly v září. Tím se Firefly ocitla takřka na dně. Na konci září propustila všechny své zaměstnance a o několik měsíců později šla všechna její aktiva do aukce. I tak se však vedení firmy pokoušelo dál shánět investory.

Zleva: Max Poljakov, Tom Markusic a Mark Watt, správní rada firmy Firefly Aerospace (Foto: Firefly)

Stal se malý zázrak. Objevil se ukrajinsko-americký podnikatel Max Poljakov, jehož rodiče pracovali v sovětském raketovém programu. Jeho otec se kupříkladu podílel na vývoji softwaru pro raketu Eněrgija. Není tedy divu, že tento podnikatel vzhlížel ke hvězdám a jeho firma Noosphere Ventures uvažovala o koupi některých aktiv firmy Sea Launch. Na podzim roku 2016 se tak obě osobnosti poprvé setkali. Tom Markusic jako člověk s 20 lety praxe a zkušeností v raketovém průmyslu, jehož firma končí, a bohatý podnikatel Pojlakov, který si chtěl splnit svůj sen. Dle Toma Markusice mezi nimi od prvního setkání panovalo porozumění.

Slovo dalo slovo a oba začali pracovat na záchraně společnosti. Max Poljakov založil firmu EOS Launcher, která postupně převzala aktiva firmy Firefly Space Systems, zaplatila její pohledávky, které dosáhly výše 26 milionů dolarů. Firma EOS Launcher se přejmenovala na Firefly Aerospace a Tom Markusic se v ní stal CEO a Max Poljakov předsedou správní rady. Max pak do firmy přinesl i investice, které se odhadují na 75 až 100 milionů dolarů. Tímto způsobem sňal hlavní tíhu z ramen Toma Markusice, který se tak mohl začít více věnovat technickým problémům rakety.

Příchod Maxe Poljakova ovlivnil i vývoj rakety Alpha. Tento raketový nosič měl mít dle původních plánů nosnost 400 kg na nízkou oběžnou dráhu. Jenže v této kategorii nosičů už řadu let vyvíjela svou raketu Electron firma Rocket Lab a pomalu chystala její první start. Raketa má nosnost kolem 200 kg s cenou 25 000 dolarů za vynesení 1 kg nákladu. Max i Tom se proto rozhodli, že svůj nosič přepracují, zvýší nosnost rakety na 1 tunu a dosáhnou tím ceny přibližně 15 000 dolarů za kilogram. Podrobnější informace o raketě Firefly Alpha jsou k dispozici v článku z pera Karla Zvoníka.

Vývoj rakety Alpha byl nakonec dokončen a tento nosič se v posledních měsících připravuje ke svému prvnímu startu. V lednu 2020 sice firmu Firefly potkal problém, přesto se její čas nezadržitelně blíží a sen Toma Markusice o tom, že vyvine svou vlastní raketu, se stává skutečností.

Tom Markusic s motory u své rakety Firefly Alpha (Foto: Errich Petersen)

Místo tradičního závěru bude nejlepší Tomovi položit otázku, která raketa je podle něj nejlepší, když pomineme jeho vlastní dítko, raketu Alpha:

Myslím si, že nejlepší raketou všech dob byl Falcon 1 firmy SpaceX. Nebyla to samozřejmě technologicky nejlepší raketa, ale byl to nosič, který změnil svět. Lety do vesmíru byly totiž dlouhá desetiletí privilegiem velkých společností a velkých národů. Falcon 1 byl u zrodu tzv. “new space”, na počátku nové éry, ve které malé, komerčně orientované nevládní společnosti a normální lidé jako já mohou postavit svůj nosič a vyrazit vstříc vesmíru. A tyto malé společnosti změní dostupnost kosmického prostoru pro všechny. Bez rakety Falcon 1 by neexistovala ani firma Firefly. Falcon 1 vytyčil novou cestu na orbitální dráhu, aniž k tomu bylo nutné použít starých způsobů.

Předchozí díly seriálu Osobnosti SpaceX:

Jiří Hadač

Jiří Hadač

Kdysi dávno chemik, nyní redaktor popularizačního webu ElonX, kterému už v dětství učarovala kosmonautika a to natolik, že o ní začal pravidelně informovat. Jeho nejoblíbenější mise SpaceX je NROL-76.

Podpořte projekt ElonX
Jiří Hadač



Mohlo by se vám líbit...

9
Diskuze

avatar
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlepší
Nastavit upozorňování na
Honza
Host
Honza

Skoda ze firma je ted sponzorovana pochybnym byznysem viz https://www.snopes.com/news/2020/02/12/savage-memes-lunar-dreams/

Milan
Host
Milan

Z tohoto člověka teda nemám pocit “osobnosti”. Přijde mi spíš jako pěknej hajzlík a vyčůránek. Okopíruju, ukradnu, vysaju, a využuju pro svůj prospěch :-/

Karel Zvoník
Host
Karel Zvoník

Perfektně zpracované. Je to určitě zajímavá, i když kontroverzní osoba. Za mě nejlepší díl osobností SpaceX. Díky.