Proč se současná prezidentka SpaceX Gwynne Shotwell rozhodla pracovat pro Elona Muska

Máme tu další překlad oficiálně zveřejněného úryvku z nové knihy Liftoff od Erica Bergera. Ta pojednává o začátcích SpaceX v dobách vývoje a prvních startů rakety Falcon 1, které byly převážně neúspěšné. Ve třetím dílu této volné série článků si můžete přečíst o jednom z prvních zaměstnanců SpaceX. Tím je současná prezidentka firmy Gwynne Shotwell, která se v začátcích firmy dlouho rozhodovala, jestli má přijmout riskantní nabídku práce od Elona Muska.

V příštím díle se dozvíte o všemožných útrapách, které první zaměstnance SpaceX potkaly na atolu Kwajalein uprostřed Pacifiku, odkud startoval Falcon 1.

Eric Berger s evropským vydáním své knihy Liftoff (Foto: Eric Berger)


Než se z ní stala jedna za dvou nejdůležitějších vůdčích postav ve SpaceX, pracovala Gwynne Shotwell v mnohem menší firmě na jihu Kalifornie. Jmenovala se Microcosm a pracoval v ní i Hans Koenigsmann.

Na rozdíl od lakonického německého inženýra je Shotwell přímá a výmluvná. Je velice chytrá ale zároveň nepůsobí jako šprtka, jak tomu u mnohých inženýrů bývá. Však taky byla na střední škole roztleskávačkou. Má srdečný smích a dokáže mluvit s každým. A s Koenigsmannem často chodila na oběd.

Poté, co Koenigsmann v květnu roku 2002 nastoupil do SpaceX, to s ním Shotwell oslavila právě obědem. Zašli do jejich oblíbené belgické restaurace v El Segundo. Restaurace se jmenovala Chef Hannesy a Shotwell si z Hanse často dělala legrací tím, že restauraci říkala Chef Hans-y. Když poobědvali, Shotwell odvezla Hanse pár bloků vedle na adresu 1310 East Grand. Tam ve velké budově tehdy pracovalo sotva půl tuctu lidí. Když tam zastavili, Koenigsmann pozval Shotwell na prohlídku. „Pojď se seznámit s Elonem,“ řekl.

Improvizovaná schůzka trvala sotva deset minut, ale Shotwell z ní odcházela překvapená Muskovými znalostmi. Nepůsobil na ni jako nějaký internetový zbohatlík ze Silicon Valley, který se z nudy rozhodl fušovat do raket. Místo toho se zdálo, že mu došlo, jakými problémy kosmický průmysl trpí a přišel na to, jak je vyřešit. Shotwell souhlasně přikyvovala, když Musk hovořil o svých plánech snížit cenu vynášek tím, že si postaví vlastní raketový motor a vývoj všech důležitých komponent bude držet v režii vlastní firmy. Gwynne to dávalo smysl, jelikož po deseti letech práce v kosmickém průmyslu sama dobře znala jeho letargické tempo.

„Sice mi kapku naháněl strach, ale byl přesvědčivý,“ řekla o něm. Během jejich krátké konverzace se Shotwell zmínila, že jeho firma bude také potřebovat někoho, kdo by na plný úvazek prodával její malý jednomotorový Falcon 1. Po schůzce se Shotwell rozloučila s Koenigsmannem a znovu se ponořila do svého hektického života a přála této malé firmě, aby dosáhla svých nemalých cílů.

Zleva: Gwynne Shotwell, generál amerického letectva Terrence O’Shaughnessy a Elon Musk (Foto: U.S. Northern Command)

Později toho dne se Musk rozhodl, že by opravdu měl někoho najmout. Vytvořil pozici obchodního viceprezidenta a nabídl Shotwell, aby se o oni ucházela. Gwynne ale o nové práci neuvažovala. Užívala si svou práci v Microcosmu, kde kombinací svých inženýrských a obchodních dovedností dokázala po třech letech zdesetinásobit oddělení firmy s kosmickými systémy. Navíc tehdy cítila, že potřebuje jistou stabilitu ve svém životě. Na rozdíl od mladých čerstvých inženýrů, které Musk najímal na práci dnem i nocí, měla Shotwell dost starostí se svým vlastním životem. Bylo jí skoro čtyřicet let, byla uprostřed rozvodového řízení, měla dvě malé dětmi a nový byt, který potřeboval rekonstrukci. Pro průmysl jako takový by sice bylo dobré, aby někdo jako Musk otřásl zavedenými poměry, ale potřebovala, aby otřásl také jejím životem?

„Bylo to velké riziko a já se téměř rozhodla vycouvat. Myslím, že jsem Elona pěkně štvala s tím, jak dlouho mi trvalo odpovědět,“ vzpomíná.

Nakonec ale chytla příležitost za pačesy. Její konečné rozhodnutí se zakládalo na jednoduché kalkulaci: „Podívej, pracuješ v tomhle byznysu. Chceš, aby se tenhle byznys ubíral stejným směrem jako doposud nebo chceš, aby se vydal cestou, kterou se Elon snaží prosadit?“ ptala se sama sebe. A tak přijala jak šanci, tak i riziko, které Elonova nabídka nesla. Po týdnech nerozhodnosti konečně Muskovi zavolala během jízdy do Pasadeny.

„Podívej, byla jsem zatraceně hloupá, ale tu tvojí nabídku beru,“ řekla mu.

Musk tehdy nejspíš neměl ani tušení, že právě najal svou vůbec nejdůležitější zaměstnankyni.

Gwynne Shotwell (Foto: Space Foundation)

Musk do SpaceX přinesl finance, vedení a talentované inženýry. Úspěch v globálním průmyslu kosmických nosičů ale vyžadoval víc než to. Raketové společnosti ve Spojených státech, Rusku, Evropě a jinde si žárlivě střežily svůj byznys. NASA, letectvo a další vládní organizace byly spokojené s tehdejším stavem věcí. A velké americké kosmické společnosti měly dobře promazaný lobbovací stoj, který udržoval status quo. Aby se tomu všemu mohl Musk postavit, potřeboval partnera, který by měl jeho průbojnost, ale zároveň taky rozuměl politické scéně a dokázal se v ní dobře pohybovat. A do této role Shotwell zapadla.

Oba jsou si v jistém směru podobní, ale zároveň se liší. Musk je neomalený a často neohrabaný, ona je samý úsměv a má uhlazený projev. Ale pod rozdílnou fasádou sdílí stejný nebojácný přístup vrhat se do věcí po hlavě v jejich společné snaze ohnout kosmický průmysl k obrazu svému.

Přijetím Muskovy nabídky se Shotwell osvobodila od omezení, která byla běžná v tradičních kosmických společnostech. Seděla ve své kancelářské kóji v ústředí společnosti a hned první den začala pracovat na strategii prodeje Falconu 1 americké vládě a komerčním zákazníkům vyrábějícím malé satelity. Sepsala plán dalších kroků. Musk na něj vrhl jediný pohled a řekl jí, že ho takové plány nezajímají a ať se do toho prostě pustí.

„A já jsem si pomyslela, OK, to je úleva. Nemusím psát nějaké hloupé plány,“ vzpomíná Shotwell. Tehdy poprvé okusila Muskův manažerský styl. Nemluv o tom, co se má udělat. Prostě to udělej. A tak si sestavila seznam svých kontaktů v průmyslu a všech lidí, kteří by podle ní mohli mít zájem o malou raketu. Tu raketu sice ještě neměla, ale za to měla dobré načasování. Tehdy, v září roku 2002, totiž měly americké ozbrojené síly dobrý důvod si její nabídku vyslechnout.

Falcon 1 na rampě na atolu Kwajalein (Foto: SpaceX)

O rok dříve, 11. září 2001, seděl inženýr Steven Walker u svého stolu v Pentagonu, když let American Airlines 77 dopadl na ústředí ministerstva obrany. Teroristický útok zanechal v amerických ozbrojených silách, včetně Walkera, velmi silný dojem, když hledali způsob, jak odpovědět na hrozbu ve vzdáleném Afghánistánu. „Jednou z věcí, které naše ozbrojené síly frustrovaly nejvíce, bylo to, že bez vojenské základny v blízkosti dění nám trvalo velmi dlouho jakkoliv zasáhnout,“ řekl Walker. Ve stejné době, kdy Shotwell nastoupila do SpaceX, Walker přestoupil do agentury DARPA (Agentura pro výzkum pokročilých obranných projektů), aby vedl nově vytvořený program, jehož cílem bylo zlepšit americkou schopnost rychlé reakce na útok.

Shodou náhod byl tento program pojmenován Falcon (Force Application and Launch from CONtinental United States). Walker si samozřejmě nevěděl o existenci rakety Falcon 1, když došlo na volbu tohoto jména. Program měl dva cíle. Prvním bylo vyvinout hypersonickou střelu a druhým bylo vyvinout nízkonákladový nosič, který by dokázal dopravit na orbitu nejméně tisíc liber nákladu (cca 454 kg) za pět milionů dolarů. Kromě nových možností pro ozbrojené síly by tento program rovněž stimuloval stagnující americký kosmický průmysl. DARPA začala od zástupců průmyslu sbírat nabídky na vývoj malého nosiče v květnu 2003 a nakonec jich shromáždila 24. Walker udělil devíti z nich granty v hodnotě okolo půl milionu dolarů na provedení návrhových studií. Zatímco některé granty šly zavedeným společnostem jako Lockheed Martin, většina byla udělena malým společnostem jako SpaceX. Ta nakonec kontrakt opravdu vyhrála. Druhým výhercem byla firma AirLaunch, jejímž cílem bylo vypouštět rakety z letadla C-17. AirLaunch vesmíru nikdy nedosáhla.

Test shozu makety rakety společnosti AirLaunch z letounu C-17 (Foto: USAF)

I řadu let poté, co Sally Ride jako první Američanka podnikla let do kosmu, jí stále bylo nepříjemné hrát roli idolu mladých dívek. V jednom z pozdějších rozhovorů přiznala, že se nakonec s touto rolí smířila. „Když si mladé dívky volí kariéru, je nezbytné, aby viděly příklady úspěšných žen na všech možných pozicích. Pak si na daném místě dokážou představit i samy sebe a následně se touto cestou vydat. Nemůžete být něčím, co jste ještě neviděli,“ řekla Ride.

Shotwell měla podobnou zkušenost s inženýrstvím. V roce 1969 posadil otec tehdy pětiletou Gwynne spolu s jejími sourozenci před televizi, aby společně sledovali přistání Apolla 11 na Měsíci. Z celé té události si pamatuje akorát, že to byla celkem nuda a že to nevypadalo zdaleka tak dobře jako její oblíbené dětské pořady v televizi. Zbytek programu Apollo ji víceméně jen minul, aniž by v ní zanechal nějaký hlubší zájem o vědu. Gwynne vyrůstala v malém městečku Libertyville severně od Chicaga jen kousek od hranic s Wisconsinem. V mládí se její život točil okolo školy a mimoškolních kroužků. Byla kapitánkou družstva roztleskávaček, hrála basketbal za svoji školu a těšila se všeobecné popularitě. Ale to se mělo změnit jistou sobotu během jejího druhého roku na střední škole. Z náhlého popudu ji její matka vzala na konferenci pořádanou Společností žen inženýrek na Illinoiském technologickém institutu. Zde si Shotwell vyslechla kariérní rady od elektrické, chemické a strojní inženýrky.

„Ta strojní inženýrka mě nadchla. Působila tak chytře a skvěle mluvila. A měla krásný kostýmek. Ne, vážně si nedělám si legraci, opravdu jsem si myslela, že byla úžasná. A navíc měla vlastní firmu,“ vzpomíná Shotwell. Ona inženýrka vlastnila stavební firmu, která se zabývala stavbami z ekologických materiálů. Což v pozdních sedmdesátých letech nepatřilo zrovna mezi módní trendy. „Zhlédla jsem se v ní a řekla jsem si, že budu jako ona. A proto jsem se stala inženýrkou.“

Gwynne Shotwell (Foto: SpaceX)

Při výběru univerzity pro studium inženýrství se Shotwell dlouho nerozmýšlela. Ze všech možností, které jako premiantka měla, si podala přihlášku jen na blízkou Northwestern University. Chtěla školu, která by vynikala nejen v inženýrských oborech a která by nabízela široké zaměření studia. Když jí prestižní univerzita MIT (Massachusetts Institute of Technology) poslala dopis, v němž ji vyzývala k podání přihlášky, jméno školy na brožuře ji odradilo. Netoužila po tom, aby by ji její okolí po následující čtyři roky považovalo za šprtku. „Nechtěla jsem vypadat jako šprtka. To pro mě tehdy bylo velmi důležité. Dnes jsem hrdá, že jsem šprtka. Jsem hrdá, že se mé děti rozhodly stát inženýry. Můj manžel je inženýr. Můj bývalý manžel také. Oba jeho rodiče jsou také inženýři. Svět dnes holduje inženýrství, ale tehdy to bylo jinak,“ řekla Shotwell.

Nástup na univerzitu byl pro ni obtížný. Kvůli jejímu rozptylujícímu společenskému životu nebyly její známky zpočátku nijak valné a inženýrské kurzy jí dělaly potíže. Zlom přišel během náročného analytického kurzu. I když se snažila dávat na přednáškách pozor, složité učivo se jí prostě zdálo nepochopitelné. Když ale před závěrečnou zkouškou strávila víkend intenzivním studiem základů dané látky, najednou to začala chápat. Ze zkoušky pak dostala nejvyšší možnou známku. Jejího profesora to muselo překvapit a během rozdávání výsledků zkoušky jí věnoval zvídavý pohled. Nepochybně přemýšlel o tom, jestli náhodou nepodváděla.

S nově nalezenou sebedůvěrou a zlepšujícími se známkami se začala ucházet o několik inženýrských pozic. Dne 28. ledna roku 1986 byla na pracovním pohovoru v IBM. Při cestě na pohovor, který se měl odehrát na kampusu její univerzity, procházela centrem Evanstonu (město ve státě Illinois, kde se nachází Northwestern University) a zastavila se u obchodu, zaujata přímým přenosem startu raketoplánu Challenger v televizi ve výloze. Let se těšil velkému zájmu médií, protože součástí posádky tehdy byla i Christa McAuliffe, první učitelka letící do vesmíru. Shotwell s rostoucí hrůzou sledovala, jak se raketoplán 73 sekund po startu rozpadl, stále v přímém záběru kamer. Na pohovor došla neschopná pojmout, co se vlastně stalo. „Byla jsem tím dost otřesená. Z IBM se už neozvali, takže jsem asi valný dojem nezanechala,“ vzpomíná Shotwell.

28. ledna 1986, exploze raketoplánu Challenger při misi STS-51L (Foto: NASA)

Nejlepší nabídka jí přišla od Chrysleru, který ten rok najímal řadu nových inženýrů za roční plat čtyřicet tisíc dolarů ve snaze vychovat si nové manažery. Jednoho týdne se v nové práci Shotwell ocitla ve škole pro automechaniky v centru Detroitu. „Já a kluci jsme tam opravovali motory a ventily, sestavovali převodovky a mě to moc bavilo,“ vzpomíná Shotwell. Další týden pomáhala s návrhy nových aut. I když ji práce v garáži bavila, automobilové inženýrství ji obecně nijak zvlášť nenadchlo. Většinu těch nejtěžších a nejzajímavějších věcí stejně dělali externí, často zahraniční, dodavatelé. Takže když v roce 1988 získala titul z aplikované matematiky, rozhodla se vydat se na opačnou stranu Spojených států a pracovat v oboru, v němž Amerika stále ještě vynikala – v oboru letů do kosmu. Nastoupila na pozici termální analytičky ve firmě Aerospace Corporation v Los Angeles.

Kosmickou techniku ale poprvé pořádně okusila až v roce 1991 při misi raketoplánu STS-39. Kosmická plavidla jsou ve vesmíru vystavena velkým teplotním výkyvům, když přechází z osvětlené strany Země do jejího stínu. Na této misi letělo mnoho experimentů NASA, ministerstva obrany a zahraničních partnerů, takže když se dveře nákladového prostoru raketoplánu otevřely, bylo nutné, aby „horký“ náklad zůstal horký a studený náklad zůstal studený. Gwynne, jakožto termální analytička, prováděla na superpočítačích výpočty modelů zahřívání raketoplánu v reálném čase, zatímco ten obíhal Zemi, a výsledky výpočtů ihned zasílala řízení mise do Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu. Tato práce ji bavila, ale po nějaké době si uvědomila, že firma jako Aerospace Corporation, jež dělala ponejvíce jen analýzy, pro ni také nebyla to pravé ořechové.

Termální snímkování návratu amerického raketoplánu Discovery (Zdroj: NASA)

Po deseti letech v roli analytičky přestoupila do firmy Microcosm a zaměřila se na prodávání jejích služeb vládě a kosmickým společnostem, se kterými se seznámila během práce v Aerospace Corporation. Během tří let, které tam Shotwell strávila, se firma vypracovala od obav z propouštění k nabírání nových zaměstnanců. Ale ani tato práce stále nedokázala naplnit její touhu udělat díru do světa. Uvnitř věděla, že může světu nabídnout mnohem víc. Takže představa práce pro Muska, proslule náročného šéfa, a prodávání jeho neověřené rakety ji nakonec neodradila. „Tehdy už jsem kosmický průmysl znala. Věděla jsem, že budu prodávat svým starým známým. Tak jsem si řekla – to se ví, že zvládnu prodávat rakety. Co by ne.“

Poznámka redakce: Gwynne Shotwell pracuje ve SpaceX dodnes, aktuálně jako prezidentka a provozní ředitelka. Další informace o jejím životě a kariéře najdete v našem životopisném článku a v tomto přeloženém videu.

Přeloženo z: WIRED

Předchozí přeložené úryvky z knihy Liftoff:




Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
6 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jiří Hadač

Rad sem si znovu pripomenul jeji zivotni pribeh, je hodne zajimavy. Jen bych dumal, kdy presne prestala byt Gurevich a kdy byla svatba s Robertem Shotwellem. Ale to je drobny detail, ktery mi clanek rozhodne nekazi. Cetl se moc hezky, velke diky autorovi.

Jiří Hadač

Je mi to jasné, pro snazší pochopení je nejlepší psát jediné přijmení. 🙂

otaznick

Byly motory Falconu 1 nakonec využity i jinde než na raketách SpaceX?

Username

Ne.

jirka

Walker si samozřejmě nevěděl o existenci rakety Falcon 1