Jak se dělají dezinformace: Thunderf00t a jeho lživá kritika SpaceX, část 2.

V první části našeho rozboru dezinformačního videa od Thunderf00ta jsem vyvrátil mylný závěr autora, podle kterého je Falcon 9 ve skutečnosti o 30 % dražší než raketoplán. V druhé části téhož videa se Thunderf00t snaží dokázat, že SpaceX se znovupoužitelnost prvního stupně Falconu 9 ve skutečnosti nevyplatí a nepředstavuje významné úspory. Zároveň zpochybňuje dosavadní úspěchy SpaceX a marsovské plány firmy označuje za podvod.

Jako hlavní „důkaz“ uvádí to, že komerční cena za start Falconu 9 se za posledních 10 let v podstatě nezměnila a pořád se pohybuje někde kolem  50–60 miliony dolarů. To je sice pravda, ale autor videa jaksi úplně opomíjí rozdíl mezi cenou a náklady. Oba výrazy pak ve videu používá v podstatě jako synonyma. Tržní cena startu a interní náklady na jeho provedení jsou přitom diametrálně odlišné hodnoty. Cena je to, co SpaceX účtuje zákazníkovi za start, ale reálné náklady, které na daný start musí firma vynaložit, jsou obvykle nižší a rozdíl představuje marži nebo zisk.

Thunderf00t pak bere Muskova mnohokrát opakovaná prohlášení o tom, že znovupoužitelnost raket umožní SpaceX mnohonásobně snížit náklady na start, a snaží se je vyvrátit tím, že cena za start zůstává pořád stejná. Musk tedy evidentně lhal a znovupoužitelnost je ve skutečnosti neekonomická. Většina podobných tvrzení o přínosech znovupoužitelnosti jsou přitom obvykle uváděna v kontextu teoretické kompletně znovupoužitelné rakety nebo později v souvislosti se Starship, zatímco Thunderf00t je prezentuje jako nějaký nesplněný slib pro Falcon 9. V jeho očích je tedy dnešní Falcon 9 důkazem selhání SpaceX, protože není desetkrát levnější než v minulosti.

Je ale pravda, že Falcon 9 měl být původně také kompletně znovupoužitelný (viz video níže), ale od toho se pak upustilo. Možná tedy opravdu existují nějaká velmi stará oficiální prohlášení, kde Musk tvrdil, že Falcon bude mnohonásobně levnější než konkurenční rakety. Opět to ale v takovém případě bylo založeno na předpokladu, že Falcon bude kompletně znovupoužitelný, což nakonec nebyl, protože pro raketu typu Falcon to nemělo valný smysl. A Thunderf00t neukáže žádné konkrétní oficiální prohlášení, které by slibovalo, že rakety Falcon budou třeba stokrát levnější než konkurenční rakety. Nicméně podstatné je, že i když má Falcon 9 dnes skoro stejnou cenu jako před několika lety, nijak to nedokazuje, že znovupoužitelnost nevede k úsporám.

Je naopak velmi pravděpodobné, že znovupoužitelnost prvních stupňů (a také Dragonů nebo aerodynamických krytů, ale těmi se video nezabývá) vedla ke snížení nákladů SpaceX, avšak to se velmi špatně prokazuje. Veřejné jsou totiž jen ceny a ty klidně mohou zahrnovat velkou marži, která se v průběhu let může zvyšovat právě díky znovupoužitelnosti, i když cena zůstává skoro stejná. SpaceX všeobecně nemá moc důvod svoje ceny snižovat, protože už teď je nejlevnějším poskytovatelem startů. A vzhledem k tomu, že trh se starty není moc elastický, snížení ceny třeba o pár desítek procent by zatím nevedlo k odpovídajícímu zvýšení poptávky po službách SpaceX. To nejspíš přijde až s výraznějším zlevněním o celý řád, které by mohla umožnit Starship právě díky kompletní znovupoužitelnosti. Snižováním ceny raket Falcon by se tedy SpaceX zbytečně připravovalo o vlastní marži/zisk, který potřebuje jednak na splacení investice do vývoje znovupoužitelnosti (podle Muska to byla zhruba miliarda dolarů) a jednak na financování svých dalších ambiciózních projektů, jako jsou Starlink a Starship.

Příprava prvních stupňů Falconu 9 na další mise v hangáru u rampy LC-39A (Zdroj: Discovery)

Thunderf00t se pak snaží podložit svou argumentaci o neekonomičnosti znovupoužitelnosti vlastní kalkulací. Ta má za úkol zjistit, kolik je potřeba startů jednoho prvního stupně, aby se jeho znovupoužitelnost vyplatila. Zkouší do svého vzorečku dosazovat různé hodnoty reprezentující palivo a náklady na repasování stupně mezi starty a ukazuje, jak se mění hranice, při které se znovupoužitelnost stupně konečně vyplatí. Samozřejmě čím nižší náklady na znovupoužití stupně předpokládáme, tím dříve se vyplatí. Jenže Thunderf00t nemá k dispozici dobrá data ohledně ceny repasování stupně mezi starty, a tak se rozhodne odpíchnout od prohlášení prezidentky SpaceX Gwynne Shotwell, která v roce 2017 uvedla, že náklady na znovupoužití prvního stupně před misí SES-10 byly výrazně pod polovinou nákladů na výrobu nového stupně.

Start mise SES-10, při které poprvé došlo ke znovupoužití prvního stupně Falconu 9 (Foto: SpaceX)

To znamená, že Thunderf00t použil jako reprezentativní cifru náklady na historicky první znovupoužití stupně, které proběhlo před 4 lety a ještě k tomu s úplně jinou verzí rakety, než která létá dnes. Ale místo toho, aby Thundef00t tento dost podstatný kontext uvedl, začal shazovat Gwynne Shotwell jako takovou. Nejprve ji mylně označil za „vrchní inženýrku“, i když tento titul nikdy neměla a ve SpaceX se původně zaměřovala na prodeje a pak na provoz firmy jako takové v roli prezidentky (má však vystudované strojní inženýrství). Následně Thunderf00t pustil klip z rozhovoru z roku 2018, ve kterému Gwynne sebejistě tvrdila, že Starship bude do deseti let používána pro mezikontinentální lety na Zemi. Thunderf00t pak tento její názor označil jako zcela mimo realitu a tedy jako dostatečný důkaz toho, že žádné její prohlášení nelze brát vážně.

Koncept Starship startující z mořské plošiny za účelem osobní mezikontinentální přepravy na Zemi (Zdroj: SpaceX)

Thunderf00t tedy nakonec ve své úvaze předpokládá, že repasování stupně mezi starty stálo zhruba 40 % ceny výroby nového stupně tehdy i dnes. Já věřím, že při úplně prvním znovupoužití to klidně mohlo platit, ale je nesmysl předpokládat, že to platí i dnes. To by totiž znamenalo, že SpaceX se během následujících mnoha desítek znovupoužití prvních stupňů nic nového nenaučilo, že upgrady Falconu 9 v posledních 4 letech neměly žádný dopad na ekonomičnost znovupoužitelnosti a že firma nedokázala náklady na repasování stupně od svého prvního pokusu nikterak snížit.

Na druhou stranu sám Elon Musk nedávno přiznal, že dosažení ekonomičnosti u znovupoužitelnosti prvního stupně trvalo dost dlouho a dokonce ani první exempláře nejnovější varianty Block 5 nebyly v tomto ohledu ještě úplně optimální. Loni ale uvedl, že repasování stupně mezi starty tehdy stálo už jen 250 tisíc dolarů, tedy jen asi 1 % nákladů na výrobu nového stupně, nikoli 40 %, jak předpokládá Thunderf00t. Předpokládané celkové náklady na start jsem podrobněji analyzoval v tomto článku, takže tady jen ve zkratce. Došel jsem k závěru, že náklady na start nového Falconu 9 jsou zhruba 50 milionů dolarů, avšak každý další start téhož prvního stupně už stojí jen 15–20 milionů dolarů. Většinu těchto následných nákladů přitom představuje výroba nového druhého stupně a pak výroba aerodynamického krytu (ale ten už dnes není potřeba vyrábět pro každý start, jelikož každý kryt lze použít mnohokrát).

Kalkulace nákladů na start Falconu 9 vycházející z prohlášení Elona Muska. Předpokládá, že aerodynamický kryt lze použít pouze dvakrát. Částky jsou v milionech dolarů.

SpaceX si přitom za komerční start s již použitým stupněm účtuje 50 milionů či více, takže znovupoužitelnost by měla být ekonomicky velmi výhodná. Obzvlášť, když vezmeme v potaz, že každý stupeň lze použít minimálně jedenáctkrát, což SpaceX prokázalo při nedávné misi. Musíme ale samozřejmě předpokládat, že Elon Musk o nákladech na znovupoužití stupňů nelhal a také nesmíme zapomenout na to, že vývoj znovupoužitelnosti představoval miliardovou investici, kterou je potřeba splatit právě pomocí těchto získaných úspor. Nejde tedy o čistý zisk. Myslím ale, že jelikož SpaceX v opakovaném používání prvních stupňů nadále pokračuje, bral bych to jako dobrý důkaz, že to pro ně je ekonomicky výhodné. Jinak by to totiž nedělali. SpaceX už v minulosti mnohokrát ukázalo, že nemá problém zrušit rozjeté projekty nebo zcela změnit strategii a směr, když se nějaké řešení neosvědčí nebo vymyslí lepší. Příkladem je třeba neúspěšné chytání aerodynamických krytů do sítí.

Chytání aerodynamického krytu do sítí se neosvědčilo, tak v tom SpaceX nepokračovalo. Proč by tedy pokračovalo ve znovupoužívání prvních stupňů, kdyby se finančně nevyplácelo? (Foto: SpaceX)

Své chybné a v podstatě nepodložené závěry pak Thunderf00t „potvrdil“ zmínkou o tom, že Dmitrij Rogozin, šéf Roskomosmu, nařkl SpaceX z dumpingových cen. To si prý firma může dovolit díky tomu, že armádě a NASA účtuje výrazně vyšší ceny za starty, čímž pak dotuje komerční mise. Jako důkaz, že na tomto Rogozinově argumentu možná něco bude, Thunderf00t zmínil, že SpaceX nedávno dostalo kontrakt na jeden armádní start s neobvykle vysokou cenou 316 milionů dolarů, i když udávaná cena za Falcon 9 je jen 62 milionů dolarů. To je ale opět velmi zavádějící, protože v první řadě jde o misi Falconu Heavy, za který armáda v minulosti platila kolem 150 milionů, ale hlavně jde o abnormální kontrakt, který nelze brát jako reprezentativní. Podrobněji jsem o „předražené“ misi USSF-67 a důvodech pro její vysokou cenovku psal v tomto článku. Kromě standardních nákladů na start totiž kontrakt tentokrát zahrnoval také peníze na vývoj prodlouženého aerodynamického krytu a upgrady startovních ramp, které umožní připojování nákladu k raketě ve vertikální poloze. To v jednom rozhovoru potvrdila Gwynne Shotwell, ale jelikož Thunderf00t už předtím rozhodl, že to je nedůvěryhodná osoba, nad jejím citovaným vysvětlením jen mávne rukou.

Oficiální obrázek Falconu Heavy s prodlouženým krytem a obslužnou věží pro vertikální integraci nákladu (Zdroj: SpaceX)

Jeho argument je takový, že výroba aerodynamického krytu přeci podle Elona Muska stojí 6 milionů dolarů a vertikální integrace nákladu v podstatě znamená jenom přidání jeřábu na rampu, takže to prý dohromady nevysvětluje ten vysoký rozdíl v ceně. Jenže opomíná, že ten prodloužený aerodynamický kryt je potřeba vyvinout, zakoupit drahé formy a stroje na jeho výrobu, otestovat ho a certifikovat atd. Nestačí si ho hotový koupit někde v obchodě. Stejně tak vertikální integrace neznamená jen přidání jeřábu, ale je potřeba navrhnout a postavit obří budovu na kolech, která obklopí raketu na rampě a zajistí bezpečné připojení nákladu ke vztyčené raketě. Tohle všechno dohromady může stát desítky až stovky milionů dolarů, takže rozhodně není divné, že kontrakt na misi, která tyto prvky vyžaduje, najednou stojí dvakrát více než normálně.

Thunderf00t ale tohle všechno zamlčuje, i když to je uvedeno ve stejném článku, z kterého ve videu cituje. Naopak argumentuje, že když vláda SpaceX zaplatí stavbu rampy, tak je pochopitelné, že si pak firma může dovolit podstřelovat ceny jinde. Tudíž to podle něj v podstatě potvrzuje dumping ze strany SpaceX. Thunderf00t ale záměrně ignoruje fakt, že konkurenční ULA získala v roce 2018 miliardu dolarů na vývoj rakety Vulcan a související infrastruktury, zatímco SpaceX dosud nikdy nedostalo peníze na vývoj Falconu Heavy nebo infrastrukturu. Armáda ale přitom vyžaduje, aby její dodavatelé raket disponovaly vertikální integrací a dostatečně velkým krytem, a mohly tak plnit všechny armádní mise. SpaceX vývoj a stavbu těchto prvků účtuje až teď v rámci kontraktů na mise, které tuto infrastrukturu vyžadují. Firma tyto prvky pro sebe nikdy nepotřebovala, a tak si je v minulosti nezařídila. Elon Musk dokonce vertikální způsob připojování nákladu v minulosti označil za „tu nejvíc pitomou věc, o které kdy slyšel“ a „hrozně drahé a neefektivní“ řešení v kontextu Falconu 9.

Náklad se k Falconu 9 připojuje, když je raketa v horizontální poloze. Na této fotce je připojován Dragon před misí CRS-3. (Foto: SpaceX)

Dalším Thunderf00tovým argumentem je, že Tory Bruno, šéf konkurenční společnosti ULA, v minulosti prohlásil, že znovupoužitelnost prvního stupně se vyplatí pouze v případě, kdy každý stupeň provede aspoň 10 startů. Elon Musk přitom tvrdí, že stačí jen 2–3 starty. Tady je nutné si uvědomit, že Bruno vychází ze zkušeností s vlastní firmou ULA, která pravděpodobně má úplně jinou strukturu nákladů než SpaceX. Elon Musk a jeho firmy jsou proslulé tím, že věci, které by jinde zabraly rok a stály 100 milionů, ve SpaceX zvládnou za 3 měsíce a za 10 milionů. Důvodem je především to, že si většinu věcí SpaceX vyrábí samo a nebojí se například používat běžné komponenty tam, kde se tradičně používaly specializované (a desetkrát dražší) komponenty určené pro použití v kosmu. Spoustu konkrétních příkladů takového chytrého šetření najdete v našem seriálu Historky ze SpaceX, třeba zde nebo zde. Dobrým příkladem je stavba rampy SLC-40, která SpaceX vyšla na pouhých čtvrt milionu dolarů, i když jen nová nádrž na kyslík normálně stojí 2 miliony. Firma místo toho odkoupila starou nádrž z dob Apolla za cenu šrotu a použila tu.

Obří kyslíková nádrž z dob Apolla, kterou SpaceX získalo za cenu šrotu a používá ji na rampě SLC-40. (Zdroj: collectSPACE)

Oproti tomu ULA je klasický dodavatel zvyklý na tučné státní a armádní kontrakty, na které navíc firma měla mnoho let monopol, což pochopitelně moc nemotivuje k inovaci nebo snižování nákladů. Navíc ULA v současnosti provádí méně než 10 startů ročně, zatímco SpaceX letos provedlo 31 misí a do budoucna bude toto číslo ještě růst. To znamená, že splacení investice do znovupoužitelnosti by v případě ULA nebylo možné v rozumném časovém horizontu, zatímco u SpaceX to je dosažitelné mnohem snáze. Závěry z kalkulací ULA tedy nelze přímo vztahovat na SpaceX.

Start rakety Atlas V společnosti ULA. Žádná část rakety není znovupoužitelná. (Foto: ULA)

Thunderf00t své úvahy uzavře tím, že starty raket možná jsou pro SpaceX prodělečné, protože znovupoužitelnost jim evidentně nic nešetří, a tak je asi musejí dotovat z předražených státních zakázek. Doufám ale, že v tuto chvíli už vidíte, že celá tato argumentace je chybná a v klíčových ohledech v podstatě ničím nepodložená. Celkově jde o klasický případ dezinformace, kdy autor chce jen prezentovat předem rozhodnutý pohled na věc a nezajímá ho objektivita. A tak zmiňuje pouze ta fakta, která se mu hodí a zamlčuje ta, která jeho argumenty podkopávají (a to i když jsou obě fakta k nalezení ve stejném zdroji). Konkrétně se třeba opírá o prohlášení bývalého zaměstnance NASA, podle kterého bylo vynášení nákladu Dragonem dražší než v případě raketoplánu. Ten samý dokument přitom jen o kousek dál vysvětluje, že toto tvrzení je chybné, protože vychází z nesprávných předpokladů.

Dalším příkladem je, že když Thunderf00t pro raketoplán našel odhad ceny za start 500 milionů a jinde třikrát více, použil ve výpočtu tu nejnižší hodnotu, ale u SpaceX naopak použil jako argument tu nejvyšší zdokumentovanou cenu za start u jedné mise a už nezmínil, že všechny ostatní mise předtím stály násobně méně. Zároveň se Thunderf00t dopouští vážných chyb v kalkulacích a prezentuje srovnání jako férové, i když je zavádějící a znevýhodňuje jednu ze stran. Nemám pochyby o tom, že z velké části jde o záměr a vědomé rozhodnutí, nikoli jen lenost, nepozornost nebo hloupost. Laik si tohle bohužel mnohdy neuvědomí, jelikož argumenty na první pohled dávají smysl a zdají se být podložené.

Thunderf00t pak vydal ještě navazující video, ve kterém reagoval na kritiku z komentářů pod prvním videem. Bohužel se v podstatě zaměřil jen na to, že opomněl ve výpočtech zahrnout inflaci, u čehož nakonec argumentuje tím, že na jeho celkové závěry by to stejně nemělo významný vliv. Zbytek videa je už pak jen vysmívání se fanouškům Elona Muska a zpochybňování jakýchkoli úspěchů SpaceX. Hlavními argumenty je zde nedodržování termínů Elonem Muskem, nesmyslnost konceptu hyperloopu (Thunderf00tovo oblíbené téma, kterému se věnoval v dalších videích) a to, že SpaceX v minulosti oznámilo plán přistát na Marsu už v roce 2018, k čemuž nedošlo.

Umělecká představa Red Dragonu na povrchu Marsu (Zdroj: SpaceX)

Tehdy totiž bylo v plánu použít Red Dragon, což by byl upravený Crew Dragon schopný motorického přistání, ale tento projekt byl nakonec zrušen a SpaceX se místo toho zaměřilo na vývoj Starship. Thunderf00t argumentuje, že jelikož je rok 2021 a SpaceX na Marsu stále není a Crew Dragon přistává pomocí padáků místo motorů SuperDraco, celé marsovské plány byly podvod, protože s padáky se na Marsu přistát nedá. Už ale chybí informace o tom, že Crew Dragon je stále vybaven motory SuperDraco, akorát dnes plní jen roli únikového systému. Technicky ale nejspíš nic nebrání tomu, aby ty samé motory byly použity pro přistání, jak se původně plánovalo. Místo toho Thunderf00t tvrdí, že SpaceX vlastně nikdy nepřišlo s ničím novým, protože na padácích přistávaly už lodě Apollo a motorické přistání dávno demonstroval projekt DC-X. Nechybí samozřejmě ani video výbuchu při nezdařeném přistání prototypu Starship jako další důkaz neschopnosti SpaceX.

Návrat Crew Dragonu z mise Inspiration4 (Foto: SpaceX)

Byl tedy projekt Red Dragon už od začátku jen chytrým marketingem a vábničkou na investory, jak naznačuje Thunderf00t, nebo SpaceX opravdu plánovalo vyslat Dragon na Mars? To asi musí každý posoudit sám, ale osobně si myslím, že ten záměr ze strany SpaceX tam skutečně byl, ale pak prostě došlo k přehodnocení plánů. Red Dragon byl spíše slepou vývojovou větví a jeho vyslání na Mars, i když nejspíš technicky možné, by pro SpaceX nemělo moc velký přínos, a tak se firma rozhodla místo toho plně věnovat Starship.

Další připomínkou jednoho z diváků prvního videa bylo, že ceny SpaceX neklesají, protože jsou už teď nižší než u konkurence. Thunderf00t na to reagoval tím, že kdyby to byla pravda, tak by přece SpaceX už něco dopravilo na Mars. Všechny sondy a vozítka tam totiž doposud pokaždé dopravily nějaké jiné rakety. Podle něj je důvodem to, že rakety SpaceX jsou vnímány jako laciné a nespolehlivé pro takto cenné náklady. Tento argument samozřejmě ignoruje skutečnost, že třeba Čína si asi těžko nechá vynést svou sondu raketou od SpaceX. A to samé platí u dalších státních misí, jelikož kosmické agentury obvykle preferují vlastní rakety, i když existuje nějaká jiná, levnější.

Evropskou misi ExoMars vynesla ruská raketa Proton-M, takže Elon Musk je podvodník! (Foto: ESA)

SpaceX se tedy reálně může ucházet v podstatě jen o mise NASA, ale k tomu zatím firma neměla příležitost. Například vynesení vozítka Perserverance totiž vyžadovalo nejsilnější variantu Atlasu V, takže SpaceX by pro takovou misi potřebovalo Falcon Heavy. Jenže ten poprvé letěl v roce 2018, zatímco smlouva o vynesení vozítka Atlasem byla uzavřena už v roce 2016. Na vynesení sondy InSight by už sice nejspíš stačil Falcon 9, ale o nosné raketě pro tuto misi bylo rozhodnuto v roce 2013, kdy Falcon 9 ještě neměl potřebnou certifikaci pro vynášení vědeckých nákladů NASA. SpaceX tedy může realisticky nabídnout své rakety až pro budoucí marsovské mise NASA. Thunderf00t dále ignoruje fakt, že SpaceX v posledních letech zcela dominuje komerčnímu trhu (viz graf níže) a vyhrává drtivou většinu zakázek, o které má možnost se ucházet. A právě na komerčním trhu hraje cena velkou roli, takže když je SpaceX evidentně úspěšné i se současnými cenami, zatím opravdu nemá důvod své už tak nízké ceny ještě více snižovat.

Rostoucí podíl SpaceX na globálním trhu komerčních startů raket (Autor: Michael Voplatka / Kosmonautix.cz)

Doufám, že některým z vás tato analýza pomůže trochu otevřít oči a inspiruje vás k tomu, abyste v budoucnu byli obezřetnější při posuzování důvěryhodnosti podávaných informací (včetně těch od nás). Obzvlášť pokud jde o téma, kterému až tak dobře nerozumíte, protože pak snadno přehlédnete nesprávné informace. Toho právě využívají dezinformátoři typu Thunderf00t nebo konspirační teoretici.




Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
109 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře