Crew Dragon se stane teprve devátou pilotovanou kosmickou lodí v historii, které byly ty předchozí?

Jen pouhých několik dní nás dělí od jedné z největších událostí v dějinách společnosti SpaceX, k obloze se vydá první pilotovaná loď Crew Dragon v rámci mise DM-2. Při této příležitosti jsme pro vás připravili několik článků, které se vám co nejvíce vynasnaží přiblížit tuto misi. V dnešním článku se ohlédneme zpět do historie pilotované kosmonautiky a podíváme se na to, jak probíhaly první mise ostatních kosmických lodí. Zároveň si připomeneme začátky SpaceX a vývoje Crew Dragonu.

S výjimkou prvního startu rakety Falcon Heavy neexistuje v posledních letech společnosti SpaceX více očekávaná událost, než je pilotovaný let astronautů Boba Behnkena a Douga Hurleyho. Oba astronauté se tímto startem také zařadí do velice elitní skupiny svých slavných předchůdců, kteří jako první podnikli premiérový pilotovaný let nové kosmické lodi. Tyto slavné postavy kosmonautiky stojí za to vyjmenovat, protože psali její historii. Od dob, co lidstvo létá do kosmu, se celkově uskutečnilo pouze 8 misí, při kterých došlo k vyslání nové pilotované kosmické lodě do vesmíru. Všechny si je nyní zkusíme v krátkosti představit, ovšem s ohledem na to, že se chystá americká pilotovaná mise, bude tento pohled orientován spíše americky.

5. květen 1961, start rakety Redstone s lodí Mercury, vpravo astronaut Alan Shepard (Zdroj: NASA)

Na prvním místě je určitě nutno zmínit Alana Sheparda, který se jako první občan Nového světa dostal do vesmíru při suborbitálním letu rakety Redstone na palubě lodi první americké kosmické lodi Mercury. Stalo se tak 5. května 1961, tedy necelé tři týdny po legendární cestě Jurije Gagarina do vesmíru v kosmické lodi Vostok. Zde je asi vhodné poznamenat, že je tomu vlastně dobře, že Sověti předběhli Američany ve vyslání prvního člověka do vesmíru. Alan totiž absolvoval pouze suborbitální let a v dnešní době bychom vedli spory, kdo vlastně byl tím prvním, jestli Gagarin, který byl první na oběžné dráze, nebo Shepard, který první překročil hranici 100 kilometrů a ocitnul se ve vesmíru. Dále tento třítýdenní rozdíl možná naznačuje, že mezi kosmickými programy obou zemí vlastně zas až tak velké rozdíly nebyly, ale opak je pravdou. V principu totiž Američané dohnali Sověty až v únoru roku 1962, když se v lodi Mercury jako první Američan dostal na oběžnou dráhu John Glenn. I tak však černý Petr zůstával v rukou Američanů, prim hráli Sověti. Jejich nosná raketa Vostok-K byla asi třikrát silnější než Atlas LV-3B, který vynesl Johna Glenna. Důvod je samozřejmě velmi prostý, raketa Vostok, derivát rakety R-7 byla vyvinuta jako nosič jaderných hlavic a protože Američané dokázali vyvinout lehčí atomovou bombu, vystačili si se slabšími nosiči. Ovšem stále se na toto téma vedou debaty a důvodů bylo jistě víc, ale o tom náš dnešní článek není.

Posádky prvních misí pilotovaných lodí NASA (Zdroj: NASA / Pavel Vantuch)

Druhou novou pilotovanou loď představili Američané o necelé 4 roky později, v březnu 1965. Tehdy zamířila na oběžnou dráhu na raketě Titan II GLV v kabině lodi Gemini 3 už dvojice, kterou tvořili veterán Gus Grissom a nováček John Young. Let sice netrval ani pět hodin, ale prokázal, že Gemini je loď, která pomůže Američanům přiblížit se přistání na Měsíci do konce dekády. Přesto ani tehdy ještě pořád úplně nedohnali sovětský náskok. Měla to být první vícemístná kosmická loď na světě, jenže díky sovětské „posedlosti“ získáváním kosmických rekordů došlo k tomu, že adaptovali kabinu Vostoku, aby dokázala pojmout tři pasažéry, velitele Vladimíra Komarova, Konstantina Feoktisova a Borise Jegorova. Ti pak absolvovali jednodenní let v teplákových soupravách v říjnu roku 1964. Mimochodem, získali poté i další prvenství, když o několik měsíců předběhli Američany a v rámci mise Voschod 2 jako první vystoupili do volného prostoru.

Obě velmoci pak začaly připravovat další generaci kosmických lodí, Sověti Sojuz a Američané Apollo. V obou případech byl výsledek uspěchaného vývoje jednoznačně tragický. Nejdříve v lednu roku 1967 při simulovaném odpočtu vypukl požár v kabině lodi Apollo 1 a všichni tři astronauté – Gus Grissom, Ed White a Roger Chaffee – zahynuli. O tři měsíce později pak odstartovala nová sovětská pilotovaná loď při misi Sojuz-1. Po sérii různých selhání nové lodi, které se horko těžko dařilo kosmonautu Vladimíru Komarovovi řešit, následovalo selhání poslední, nejkritičtější, kdy se při návratu z orbitální dráhy nepodařilo vytáhnout z kontejneru hlavní padák a kabina se ve vysoké rychlosti roztříštila o zem. Vladimír Komarov se tak stal čtvrtým kosmonautem, který v tomto pro kosmonautiku tragickém roce zemřel.

Posádka Apolla 1 (Foto: NASA)

Reparátu se obě velmoci dočkaly na podzim následujícího roku. Nejprve se 11. října 1968 vydala do vesmíru posádka Apollo 7, která na orbitální dráze Země strávila téměř 11 dní. Během této doby pak astronauté Wally Schirra, Don Eisele a Walter Cunningham odzkoušeli všechny systémy lodi. Jejich chování místy sice hraničilo s otevřenou neposlušností vůči řídícímu středisku, nezřídka kdy i se vzpourou, loď samotná však však fungovala na jedničku. Astronauté se pak kvůli svému chování nedočkali zařazení do jakékoliv další mise NASA. O 14 dní později absolvovala úspěšnou letovou zkoušku i pilotovaná loď Sojuz-3. Už tehdy se dalo říci, že se Američanům konečně podařilo předehnat své věčné rivaly, protože jedním z cílů letu Sojuzu bylo spojit se s bezpilotním tělesem Sojuz-2 a tento pokus se nezdařil. Samotní Američané navíc tuto proceduru zvládli už o 3 roky dříve při misi Gemini 8 a o své převaze pak všechny jednoznačně přesvědčili už o Vánocích toho roku, když mise Apollo 8 pozdravila celý svět z oběžné dráhy Měsíce.

K dalšímu startu nové pilotované lodi pak došlo až za dlouhých 13 let. V dubnu 1981 se na svou první cestu do vesmíru chystal první vícenásobně použitelný dopravní kosmický prostředek – raketoplán. Od všech předchozích i následujících startů se lišil jedním zásadním rozdílem. Nepředcházela mu žádná bezpilotní testovací mise na oběžné dráze. Mise STS-1 se také vydala do vesmíru v den 20. výročí startu Jurije Gagarina, 12. dubna 1981. Posádku tehdy tvořili astronauti John Young a Robert Crippen.

Mise STS-1, první start raketoplánu v dubnu 1981 (Foto: NASA)

Osmý a doposud poslední start nové pilotované kosmické lodi se uskutečnil v říjnu roku 2003, poprvé tak učinila jiná země než SSSR/Rusko či Spojené státy americké. Touto zemí se stala Čína, která na raketě CZ-2F (Dlouhý pochod 2F) vyslala na oběžnou dráhu svého prvního tchajkonauta Janga Li-weje v kabině kosmické lodi Shenzhou (Šen-čou). Svou pilotovanou loď do budoucna chystá i Indie, ale žádná další země se do tohoto elitního klubu prozatím neplánuje zapojit (nepočítáme-li suborbitální lety společností Blue Origin a Virgin Galactic).

V roce 2003, kdy poprvé vzlétla z Číny pilotovaná raketa, probíhalo v Americe vyšetřování zkázy raketoplánu Columbia po misi STS-107. Jedním z následků této havárie bylo ukončení provozu raketoplánů po dostavění Mezinárodní vesmírné stanice a potřeba vývoje nových kosmických lodi, které budou schopné dopravovat astronauty na oběžnou dráhu. Firma, která to o řadu let později dokáže, existovala v té době přibližně rok a jejím cílem bylo postavit malý raketový nosič schopný dopravit na oběžnou dráhu náklad o hmotnosti několika set kilogramů. Své sídlo má dodnes v kalifornském Hawthorne. Řeč je samozřejmě o SpaceX.

Raketoplán Atlantis při poslední misi STS-135 na rampě LC-39A v červenci 2011 a Falcon 9 s lodí Crew Dragon před misí DM-1 v březnu 2019 na té samé rampě (Foto: NASA/SpaceX)

Společnost založil v roce 2002 Elon Musk, který do několika let plánoval zaplavit Ameriku a následně celý svět levnými raketami. Vývoj z vlastních zdrojů však šel poměrně pomalu a teprve v březnu roku 2006 se podařilo uskutečnit první neúspěšný test malého nosiče Falcon 1. Ovšem už o dva měsíce dříve, v lednu 2006, se firma přihlásila do výběrového řízení NASA v rámci programu COTS na vývoj a stavbu nové nosné rakety a kosmické lodi, které by sloužily k vynášení nákladů a posádek k Mezinárodní vesmírné stanici. Program vycházel z toho, že do několika let bude dostavěna ISS a ukončen provoz raketoplánů. Bude tak nutno zajistit dopravu astronautů a zásob na ISS vlastními silami. V listopadu 2006 se SpaceX stalo jedním ze dvou vítězů tohoto výběrového řízení, kteří měli vývoj této nové nosné rakety a nákladní lodi zajistit. Následujících několik let pak pracovalo současně na dokončení vývoje Falconu 1, zahájilo vývoj Falconu 9 a oprášilo projekt své kosmické lodi Dragon, kterou tajně vyvíjelo za vlastní peníze už několik let.

Druhý a poslední úspěšný start rakety Falcon 1, mise RazakSAT-1 v červenci 2009 (Foto: SpaceX)

Rok 2008 byl pro SpaceX klíčový. Nejprve totiž přišlo obrovské zklamání v srpnu 2008 při misi Trailblazer, když kvůli špatně naprogramovanému oddělování stupňů došlo už ke třetímu selhání rakety Falcon 1 v řadě. Pak o necelé dva měsíce později přišel reparát v podobě historicky prvního dosažení orbitální dráhy soukromě vyvinutou kapalinovou raketou při misi RatSat. To hlavní ale nastalo až prosinci téhož roku, když SpaceX získalo od NASA obří kontrakt na zásobování ISS ve výši 1,6 miliardy dolarů.

Dá se říct, že tímto bodem začal zvonit umíráček Falconu 1 a SpaceX se začalo více věnovat dokončení vývoje Falconu 9 a nákladní lodi Dragon. Falcon 9 i Dragon měly potom úspěšnou premiéru v červnu 2010 a od října 2012 začalo SpaceX pravidelně zásobovat ISS. Neusnulo však na vavřínech, jeho cíle byly totiž výrazně ambicióznější. Společnost se rozhodla zapojit také do soutěže NASA o vývoj kosmické lodi pro pilotované lety na ISS. Program se jmenuje Commercial Crew a první fáze výběrového řízení byla vyhlášena v roce 2011.

Nákladní loď Dragon během své první mise k ISS (Foto: NASA)

V dubnu 2011 získalo SpaceX od NASA prvních 75 milionů dolarů na vývoj integrovaného záchranného systému pro svou budoucí kosmickou loď Crew Dragon. V srpnu 2012 potom dostalo od NASA 440 milionů dolarů na vytvoření komplexních návrhů provozu kosmické lodi a nosné rakety, startovních služeb a pozemních i námořních operací. V soutěži nadále zůstávalo spolu s firmami Boeing a Sierra Nevada Corporation (SNC). V prosinci 2012 SpaceX obdrželo dalších 9,6 milionů dolarů na vývoj certifikačních plánů výrobních standardů, testů a analýz. Do této chvíle se také dalo říct, že rozdíly mezi finančními příspěvky pro Boeing a SpaceX byly zanedbatelné, celkový rozdíl byl v desítkách milionů dolarů. Nutno dodat, že investice do komerčního programu se NASA více než vyplatila.

Když v září 2014 přišlo rozuzlení, došlo nepřekvapivě k vyřazení návrhu firmy SNC a vítězi výběrového řízení se staly SpaceX a Boeing. SpaceX obdrželo 2,6 miliardy dolarů a Boeing 4,2 miliardy. Podle původních plánů měly nové kosmické lodi startovat už v roce 2015, program však v průběhu let nabral celkem pětileté zpoždění. Do roku 2015 se na zpoždění vývoje kosmických lodí obou firem výrazně spolupodílela i NASA kvůli podfinancování programu na dopravu astronautů k ISS. Od roku 2015 jdou pak zpoždění výrazně na vrub výrobců kosmických lodí. O příčinách zpoždění vývoje kosmické lodi Crew Dragon jsme psali ve starším článku.

Falcon 9 s Crew Dragonem na rampě LC-39A před misí DM-1 (Foto: NASA)

Poprvé byla nová loď Crew Dragon odzkoušena v březnu 2019, když se bez posádky úspěšně připojila k Mezinárodní vesmírné stanici během mise DM-1. Měsíc poté potkala tutéž loď katastrofální exploze při přípravě na statický zážeh, vše se však podařilo vyšetřit a půl roku poté Crew Dragon statický zážeh absolvoval už úspěšně. V lednu 2020 pak následoval test úniku Crew Dragonu za letu, byly dokončeny testy padáků nové generace a NASA tak momentálně již nic nebrání použít tuto kosmickou loď při dopravě první posádky na ISS.

Start mise DM-2  je plánován na středu 27. května ve 22:33 SELČ, ale počasí by jej mohlo odložit na poslední květnový víkend.

Jiří Hadač
Karel Zvoník



Mohlo by se vám líbit...

Odebírat komentáře
Nastavit upozorňování na
guest
35 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlepší
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře